Honda CBR 600F (2002)

Kempy jsem zásadně vybírala sama. Můj problém s CBR, jak je patrno už i z fotek, je jasný, že my nesnášíme kostrbaté povrchy, nebo štěrkové parkoviště, takže do kempu dycky musel být pohodlný příjezd. Naštěstí jsem měla pokaždé šťastnou ruku. Majitelé kempů byli milý, byla to taková rodinná pohoda a nebyli ani drahý. První nás stál 10 eur za noc, a druhý kemp, cca 2 km za Omišem směr Makarská nás vyšel na 5 eur za noc pro jednoho. Sice v tom kempu nic nebylo, jen studená sprcha a záchody přímo před naším stanem, ale v takovém horku, kdy se stejně nedá dělat nic jiného, než ležet na pláži a pak dát studenou sprchu, mi to vůbec nevadilo. A to jsem vcelku náročná. Byli tam super lidi, poláci, slováci, češi, takže si člověk fakt připadal jako doma, a nesmim opomenout restauraci Borovina, kde byla skvělá obsluha a výborně vařili. Obsluhu jsem obdivovala hlavně po naší menší párty s Alešem, kdy jsme tam vydrželi sedět u vína a piva asi do dvanácti a obsluha trpělivě čekala, až se zvedneme – div že jim nepadala hlava na stůl únavou. Nevyháněli nás, ale jen co jsme se zvedli, už zhasínali...
Zastávka na Plitvických jezerech nesměla chybět. V jednom cestopise na Motorkářích jsem četla, že tam vede děsná rozbitá cesta, není to tak, je tam dobrá cesta. V celém Chorvatsku i Maďarsku jsme jeli po super cestách, rozhodně je mají v lepším stavu než my v Čechách. Nejhorší zkušenost je právě D1, to se vidí opravdu jen v České republice…