Interphone F4 v praxi

Testování motocyklů, novinářské akce ale třeba i společné focení při srovnávacích jízdách, to jsou přesně ty situace, kdy jsme na sebe až dosud hulákali přes ulici s fotografem nebo na sebe před křižovatkami složitě mávali a domlouvali, kudy to vezmeme. Po přechodu na komunikační standard Interphone se řada organizačních věcí natolik zjednodušila, že si dnes redakční život bez těchto chytrých věciček snad ani nedokážu představit. V dnešním článku nebudu opakovat všechny technické rysy, které jsme popsali již dříve v tomto testu, soustředím se spíše na praktické zkušenosti a na možnosti využití těchto sad, které jsou překvapivě vysoké.

Využití Interphonů F4

Při redakčním stylu práce jsme příliš nevyužili možnost poslechu hudby ani připojení k mobilnímu telefonu. Ovšem spojení mezi dvěma jezdci či jezdcem a fotografem, to je něco jiného. Možnost domluvy s druhým jezdcem nám umožnila zvláště při srovnávacích testech mnohem lépe měřit akceleraci či zrychlení, hned za jízdy zkonzultovat chování obou strojů a podobně. Velké plus přinesly Interphony F4 také v otázce bezpečnosti, kdy se třeba při focení jízdních fotek a opakovaných průjezdech stejnou zatáčkou můžeme navzájem varovat před blížícím se autobusem či jinou hástrahou. V letošní sezóně navíc plánujeme ještě využít externích sluchátek a mikrofonu, pomocí kterých by mohl fotograf navigovat jezdce a dávat mu pokyny typu „teď piánko.... teď kolínko...“.
Další skvělou doménou využití komunikátoru je jízda ve skupině, kdy první a poslední jezdec jsou ve spojení. Vedoucí jezdec už nemusí neustále sledovat zrcátka a zjišťovat, zda všichni stihli projet na zelenou nebo zda všichni stíhají tempo, o tom ho v pohodě informuje poslední jezdec. Také doprovodná jízda se začátečníkem nebo člověkem, který si právě koupil motorku a nemá ji úplně „v ruce“, je s použitím Interphonů o dost příjemnější. Máte šanci jet na druhé motorce a občas upozornit slabšího jezdce na případná rizika, kterých by si sám nemusel všimnout.
Možná bych to neměl prozrazovat, ale při testování nových motorek se člověk několikrát za sezónu dostane do situace, kdy třeba předchozí redakce odevzdá motorku a zapomene na papíry a nezbývá než jet bez dokladů a riskovat pokutu případně nějaký ten bodík. I zde se Interphony docela osvědčily, stačí když stroj bez papírů jede až jako druhý a má jistotu, že ho první jezdec v případě silniční kontroly stačí varovat.
Kupodivu ani v terénu nejsou Interphony tak úplně od věci. Hlášky jako „vrať se a pomoz mě vytáhnout“ nebo „tady jsme měli zahnout doleva“ nám už také uspořily dost problémů a čekání. A pokyn „zastav, máš sklopenej stojánek“ asi pomohla předejít slušnému karambolu u motorky, které nefungoval kontrolní spínač na stojánku.

Praktické zkušenosti

Po roční praxi bych předchozí testík rozšířil o pár zkušeností z provozu. Co se týče dosahu, zjistili jsme zajímavou věc, že na rovině a bez překážek platí výrobcem udávaný dosah 300 metrů. Pak už se začne zvuk „drobit“ a postupně se ztratí. Pokud ale je mezi jezdci dolík, dosah se asi vlivem odrazu signálu od země prodlouží skoro dvojnásobně. Naopak pokud je mezi jezdci kopeček, signál se ztratí o hodně dříve. Stejně to platí I v případě přítomnosti dalších překážek, jako jsou stromy, pouliční lampy, atd. Naopak síla signálu a kvalita hovoru se nemění v závislosti na tom, zda jsme v centru prahy, kde by měl být vzduch plný dalších signálů, nebo mimo město, kde je „čisto“.
Interphony F4 jsme důkladně otestovali také v dopravní zácpě. Osobáky příliš nevadí, protože hlavy motorkářů jsou nad nimi. S kamiony je to jiné a napočítali jsme, že komunikace funguje i přes 9 kamiónů stojících za sebou na Jižní spojce. Podobné je to i u budov - když první jezdec zahne ve městě za roh, dosah se sníží, ale není to problém. Až když zahne i za druhý roh a mezi jezdci je větší blok budov, komunikace končí. V lese a na trati platí samozřejmě totéž, když na sebe jezdci vidí, je signál bez problémů, jakmile jedete mezi stromy, za kopec, atd., vzdálenost se podstatně zkracuje.
Bohužel o dost horší je to s využitelností Interphonů na dálnici. Pokud nejedete na cesťáku s velkým plexištítem, v rychlostech nad 130 km/h už budete mít v přilbě takový kravál, že si moc nepokecáte. Já osobně si navíc na delší dálniční přesuny beru pěnové špunty do uší, které mi pak brání využití Interphonu třeba při zastávkách nebo projíždění kolon na dálnici.

Dalším faktorem, který mnoho lidí zajímá a je terčem dotazů je výdrž baterií. V první řadě je třeba říct, že je dost zásadní rozdíl v použití mezi jezdcem a spolujezdcem a mezi dvěma jezdci. Pokud jsou obě sady těsně vedle sebe, baterie vydrží zhruba 7 hodin, pokud jsme ale interphone testovali mezi dvěma stroji, měřili vzdálenosti dosahu, atd, baterie odešla už po cca pěti hodinách. Než se baterie úplně vybije, dá vám to najevo zkrácením dosahu. Kvalita a hlasitost hovoru zůstává na stejné úrovní.

Informace o redaktorovi

Matěj Oliva - (Odebírat články autora)
Filip Tichý - (Odebírat články autora)
Jiří Jíša - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE