Živá historie – můj koníček veteráni IV, aneb Indián na válečné stezce

„O odhodlání a touze“

Mým nejnižším pudům teď tedy podlehne americký druhoválečný oř. Většina lidí si při diskuzích o motocyklech v americké armádě za dob druhé světové války vybaví samozřejmě motocykl Harley Davidson WLA či jeho Kanadský klon WLC. Produkce tohoto Harleye přezdívaného „ Liberator“ (tedy osvoboditel) byla 90.000 ks. Trochu v ústraní však zůstává vojenský model vyráběný firmou Indian. Na začátek si tohoto „rudokožce“ trochu představíme. Teda představovat značku Indián lidem holdujícím motocyklům je asi drobet klišé, nicméně toto je trochu upravená verze „Scoutu“, která není běžně vidět. Zakoupil jsem a zrenovuji tedy motocykl:

Indian 741B - produkce tohoto stroje byla celkem 31 995 ks. Jeho výroba probíhala v letech 1941 (892 ks), 1942 (19 372 ks), 1943 (11 731 ks).

Motocykl Indian 741B bojoval na všech frontách, byl dodán: Velké Británii v počtu 7 600 ks, SSSR v počtu 5100 ks, Austrálii v počtu 4158 ks, Novému Zélandu v počtu 3 616 ks, Indii v počtu 1000 ks, Polské armádě ve Velké Británii v počtu 683 ks, Iránu 25 ks. Americká armáda měla k dispozici 9 741 ks :o). Můj Indián byl vyroben na počátku roku 1943 a odeslán na východní frontu Rusům v rámci „Lend - Lease“. (zákon o propůjčce a pronájmu)

Podle úprav a doplňků tento Indián jezdil v Rusku v nějakém období se sajdou. Dle velkého techničáku byl v roce 1996 prodán do Finska, tam proběhly kroky pro splnění podmínek registrace na klasické „papíry“. Což je fajn, protože z Finska v rámci EU není problém provést u nás přeregistraci. Indiána jsme tedy přihlásily na klasické papíry, tak začneme s renovací. (opět díky Ivane za zařízení)

původní stav motoru

Motocykl na první pohled vypadá slušně, ale zdání klame. Odolal jsem nutkání ho nastartovat a to bylo moudré rozhodnutí. Jako mladej jsem ve 20-ti letech začínal na ruské M 72 což jsem již psal v minulých článcích. Proto tedy vím, že co ruský mužík opravuje: to řemeslo braň se. Většinou se vše řeší elektickou závlačkou a palicí. Z „Tecumseha“ jsme ho záhy „dočasně“  přejmenovali na „bolševikovu pomstu“. Ne nemaj tam prostě rádi v tom rusku ty imperialistický stroje, jinak by ho nemohly takhle týrat a mučit…

(Tecumseh byl legendární válečník a náčelník kmene Šavanů, byl jedním z mála náčelníků, kterým se podařilo sjednotit a vést indiánské kmeny v boji o nezávislost). Tímto bych mu chtěl vyjádřit úctu a připomenout jeho odkaz.

Rozhoduji se, že v prvopočátku pominu motor, převodovku, spojku a začnu se věnovat kostře a mechanice nožních ovladačů, vidlici, kolům atd. Dobré je, že motocykl je v celku kompletní, veškeré komponenty jsou originální. Horší je stav, byl jen udržován při životě a ničemu nebyla věnována potřebná péče. Ta, „rádoby“ renovace, která proběhla, před prodejem do Finska byla „jakoby“ renovací… Z pohledu dnešních oprav klasickej Lakatoš „néé nebudu to dělat“. Náboj zadního kola je totálně dobastlený, uložení rozety, no jak to napsat před 22 hodinou? Samotná rozeta úplně po smrti zuby z půlky nejsou, sekundární řetěz, některé články se odmítají opsat do ozubení, jo rez je svině. Nic, všechno toto vyhodit a koupit nové. Veškerá futra v rámu pro pohyb pákových ovladačů jsou v „prdeli“ a to doslova protože tam vůbec nejsou :o). Takže všude vůle jak v závěru u Špaginu. Naopak jsem rád za originální díly: spínačka velmi dobrý stav, tachometr je pěknej, ten kupovat originál to bych se prohnul. Původní přední světlomet je kompletní, taktéž malý přední notek. Klakson kvičí ve stylu bojového pokřiku indiana na válečné stezce takže fajn. Sice ho rus při renovaci elektrickou závlačkou přivařil k pseudo konstrukci ve stylu Harley Davidson na přední vidlici, ale to nevadí. Nepatřící uřízneme a vyhodíme, zakoupíme origo držák a přiděláme ho tam, kam patří, tedy na rám pod nádrž na levou stranu. Na motocyklu jsou přišroubované nějaké plechové kastlíky, světe div se jedná se o americké muniční schránky. Jeden je značený rokem výroby 1982. Za pět minut jsou dole a jsem moc rád, že plechové držáky pro připevnění správných kožených sedlových brašen jsou v pořádku, jen trochu prostřílený vrtákem. Protože bude potřeba znovu potáhnout sedlo, volám mistra svého oboru, Joska při odjezdu oba plechové kastlíky „nafasuje“ buď je prodá někde na burze, nebo si je prej dá do Jeepu. Bodejť, taky řešení. Zadní blatník je celý do vrtule tak ho odmontuji, upnu a přetočím do osy. Podélné vzpěry jsou příliš dlouhé, vyrobím správné, ty kolmé jsou v pořádku. Střední uchycení blatníku špatně, nechápu proč „Vasil“ uříznul patřičný držák na rámu a překurvil to tak, že provrtal podsedlovou trubku a spojil ji s blatníkem? No nic, vrátíme to do původního stavu. Zadní uchycení druhé části krytu řetězu, opět lidová tvořivost, budu muset vyrobit a ohnout držák pak ho navařit na pravou kolmou vzpěru blatníku kde má být a spojit s krytem řetězu. No ten kryt řetězu, přední část je domršená, z nějakého mě neznámého důvodu z něj někdo kus odpáral. Následně za pomocí hliníkovýho plechu a nejtů to přeplátal a jako vyřešeno a opraveno, ach, jo. Tak flexu, nejty pryč, hliníkový plech letí do koše. Změřím si sílu plechu krytu, porovnám s pseudo spz co tam Vasil připevnil, fajn síla plechu sedí. Nic nepadne na zmar, všechno zreciklujeme :o). Kladivo, babku, překlepu hrubý tvar rádiusu, přiložím na kryt řetězu. Omaluju si výřez v krytu a doladím flexou. Sedí, Jenda ještě umí. Zapnu céočko přepnu na jedničku a celý to naheftuju. Následně to lamelákem 120 začistím. Tak jdeme dál, konzole zadních světel, trochu domršená, ale půjde to opravit, zas mu tam něco překáželo tak kus uříznul. Obě dvě zadní světla jsou špatně. Beru si bonz blok a prásk tužku. Začínám sepisovat seznam chybějících dílů…

původní stav karburátoru + rozdrcené ložisko dynama

„O četbě a pasování“

V tomto případě jsem šel zkratkou a ještě před koupí motocyklu jsem nasháněl veškerou dostupnou literaturu. Výhoda této značky je, že seženete všechno, interneti jsou plný. Katalogy náhradních dílů pro rok 1941 i pro rok 1943, taktéž příručky pro obsluhu, mimochodem ta příručka pro obsluhu motocyklu má 132 stran. Měsíc před zakoupením jsem ležel v teorii a studoval to ve dne v noci. Upřímně, fest mě to chytlo, přece jenom takového to Indiána člověk koupí jen jednou za život že? Teda aspoň v mým případě.

Po 14-ti dnech mám první objednávky potřebných dílů v rukou, Pítrs zase válí. Díky za lidi jako je Pítrs nebo Ivan. Staví se to mnohem snáz. Jak „Tecumseha“ rozebírám tak postupně dopisuji, co všechno budu muset dokoupit. No, je to zase hukot… Dokupuji potřebné závitníky a očka, po pracích na Arielu, jsem už celkem dobře vybaven Whitvorthem. A to, jak U.S. řady UNC a UNF tak i britský BSF a BSC. Nasypal jsem do toho tolik, že asi budu muset ještě nějakej stroj pořídit, aby se to vyplatilo :o). To ovšem zatím doma nebudu říkat nahlas… Makáme s juniorem dál…

Demontuji olejové potrubí, chci sundat nádrž, doufám ve slušný stav. Nejprve levou část, tam je palivo (hlavní nádrž) je prázdná, něco v ní hrká. Kouknu dovnitř a hle, vidím kus zalomeného vrtáku a zbytek pop nýtu, hmm… Vyčistím ji, se stavem jsem spokojen, vevnitř vypadá vážně dobře. Teď pravou část (olejová nádrž a rezerva paliva) vypouštím olej, no nějakej tam i je, ale po chvíli přestane trubkou vytékat. Otočím ji tedy vzhůru nohama, vyleju to nálevním otvorem, nevím teda, co to tam na mě vyskočilo do tý kádě s olejem. Jako vážně, nějaký kusy cupaniny? Tý vole, mám dost. Nicméně i pravá polovina je po vyčištění uvnitř velice pěkná, paráda. Oba palivové kohouty jsou dobré. Budou chtít jen zalapovat kužely. Tak teď chvilka napětí, ten karburátor by byl průser, už při koupi jsem viděl, že tělo je ten správný typ, ale co uvnitř? Povrch je olezlý a regulační šrouby jsou rezaté, ale je kompletní, mechanicky funkční a vevnitř ve velice dobrém stavu. Skvěle, to se mi líbí. Opatrně demontuji tachometr, je to originál vojenský model. Další artefakt, pohledově dobrý, zatím ho odložím, zkoumat ho budu později.

Sundám dekl primáru, triplexový řetěz primárního převodu je spojený nějakým drátkem. Tohle kdyby se při zátěži rozlítlo… Ještě že jsem to nenastartoval. Nedá mi to a oddělám hlavy motoru, čela pístů jsou lesklá jako psí kule. Skoro žádnej karbon v palicích. Start pákou pomalu otáčím motorem, koukám do válců. Nevypadá to zle, ventily jsou origo, dosedací plochy lesklé hladké, ani stopa po podpálení. Válce zatím sundávat nebudu, sice jsem zvědavý, jak vypadají ojnice a hlavně klika, ale potřebuji to zatím nechat v kompletu pro další postup na opravách rámu. Přesto vzývám Manitůa aby byl ten motor v pořádku. Na motocyklu byl připevněn držák na samopal Thompson. V katalogu náhradních dílů uveden není. Oficiálně tedy od výrobce montován nebyl. Na dobových fotografiích se však občas objevuje. Někdy i s muniční schránkou připevněnou na levé straně vidlice. Prohlížím to uchycení, je to špatně vyřešené, absolutně to nepasuje, bude třeba to celé předělat. Studuji, jak to má vlastně přesně vypadat. Zjišťuji, že je možné pro tento případ koupit delší hřídel předního kola, kde by mělo být uchycené spodní připojení. Bude ale lepší to přesně doměřit a hřídel raději vyrobit na míru. Uchycení na blatník musím celé vyrobit, takže jdeme na to. Jde nám to s mlaďákem pěkně od ruky, v podvečer to máme na sladko spasovaný. Jo tak teď je to, ta správná motorka, co Švejku?
Nyní se tedy vrhnu na kompletní nožní ovladače a plotny. Bude třeba vyrobit ovládací táhla a celé to dopasovat, doměřit aby to mechanicky správně fungovalo tak jak má. Tohle šlo dobře, hotovo. Tak teď kouknu na přední kolo. Pohledově je vše v pořádku, rozeberu ho, ložiska po smrti jako v zadním kole. Jedná se samozřejmě opět o atip. Vyrábí je však stále americká fi. Timken. Tak 4 kousky objednám, prjéévan v pěňaženke stáále máám.. Uvnitř kola je vše jak má být, dokonce nic nechybí, aspoň něco je v podstatě bez práce. Vyčistit, připravit na odvoz, nechám komplet přeplést a vycentrovat. Jedinou ztrátou je převodník tachometru, ten je nekompletní a poničený. Budu muset sehnat jiný a to včetně náhonu, stávající je, no jaksi přetržený… Jak to očesávám tak se blížím k podstatě pudla. To jest změření geometrie. Protože motocykl se přeci staví od rámu, že? Mé podezření se potvrzuje, taky je koplej, jako skoro všechny ty starý stroje. Stejné jako u Arielu, pravej hák na předek. Volám, osvědčeného mistra oboru, v půli prosince to mám dovézt. Super, tohle bych sám bez hydraulický stolice nesrovnal, a bez srovnání rámu by nemělo smysl dělat dál.

opravená a srovnaná vidlice + oprava zadní části rámu

Potřebuji, aby došli objednané díly z Ameriky, také čekám zásilku z Německa. Zatím teda vyrobím držák spz a sestavím zadní osvětlení. To zase pro změnu Pítrs vyčmuchal někde v Řecku a druhé zadní světlo je z Holandska. Jo, maj tam dobrý cukroví v tom Holandsku, majitel fi. mi poslal v balíku přání k vánocům a nějaké ty sladkosti. Světla jsou navíc originální z amerických skladových přebytků. Beru tam ještě rezervní „ledvinky“ s žárovkami. Dokonalej stav, ještě v originálních krabičkách. Oba světlomety jsou v původní barvě olive drab. Tohle se mi velice líbí. Jen tak dál. Další na řadě jsou oba sand shieldy, tedy štít proti prachu a ochrana řetězu. Mám se čeho chytit, takže je oba vyrobím. Tvar mám podle čeho udělat, rozměry jsou dané, vyvodím je podle dílů na motorce se kterými se mají spojit. Potřebuji dva kusy jedničky plechu, ohýbačku, signovačku a to má Pítrs takže, no problémo. Začnu tím, že si potřebné tvary obkreslím na dekturu, dopasuji a fertyk. Nyní to pouze obšlehnu a vyrobím z plechu, pak sestavím a svrtám. Na levé straně s blatníkem, na pravé první kryt řetězu a spodek blatníku. Celé je to ochrana sání vzduchového filtru, aby filtr nenasával prach od zadního kola. Pravý funguje navíc jako další ochrana řetězu. Pítrs dorazil s potřebným vybavením. Tak jdeme na to. Pravá strana je hned hotová, ten levej proti prachovej štít, už zabere víc času, musím to několikrát celé překlepat. Chvíli nám samozřejmě zabere než to dle potřeby prosignujeme a doladíme rádiusy, aby to sedlo do blatníku jak má. Dobře mi, tak co dál?

Nemám další potřebné díly, nudím se. Uklízím bordel v dílně a na zvedáku. Čistím ocelákem všechny šrouby do hlav, karterů atd. Očkama opravuji drbnuté závity. Začínám připravovat díly, které budou připravené do lakovny. Raďas zajistil sundání chromu, tam kde nemá být, což je nikde, páč je to voják že jo. Raďas je mimochodem další oběť co podlehla. Sehnal jsem mu koncem léta v pěkném stavu s papíry druhoválečný Royal Enfield, takže momentálně také maká na renovaci. Chce stejně jako já a Pítrs na jaře vyjet. Děláte mi radost chlapci. Military bike WWII forever… Jakmile dorazí pošťák Ondra tak to hned zase rozjedem…

HÁÁÁ le lújaa, přišel balík z U.S.A. takže pokračujeme v krasojízdě. Montuji potřebné díly, co mi chyběli. Zjišťuji, že bude potřeba odříznout a vyrobit nový spodní držák levé poloviny nádrže. Celé to o půl díry nesedí. Předchozí renovátor si s tím hlavu nelámal prostě tam ten šroub co to drží pohromadě vůbec nedal. Zvětšit díru je blbost, nezbila by skoro žádná stěna úchytu. Vezmu tedy kus pásoviny obkreslím si tvar a vyvrtám díru, dopasuji a pak to opatrně svařím. Konečně mám dopasováno vše co je k dispozici. Stále mi zatím tedy schází toolbox, muniční schránka s držákem na vidlici a záchyt držení hlavního stojanu. Nedá se ale nic dělat, budu se k tomu muset vrátit později. Teď je klíčové rozebrat Indiána na prvočinitele. Musím odvézt rám na srovnání, mám již daný termín, takže tady není co řešit. Je to klíčový moment. Jakmile odvezu rám, tak se konečně pustím do motoru, převodovky a spojky. Což zase zcela zásadně ovlivní další práce a čas celé renovace.

„O výletech a investicích“

Jojo pořád se něco děje… Volá mi Joska, že chce investovat do military bajku, dobrá volba samozřejmě. Posílá mi nějaké odkazy co vyhrabal po internetech. Chtěl by wehrmacht gespann, to je samozřejmě úplně nejvíc nejlepší volba. Prohlížím tedy BMW R-12 se side, co mi poslal. Tenhle motocykl je můj miláček a nejlepší stroj ze všeho co sem kdy měl, a že sem toho měl… Je to někde v Itálii na pomezí hranic s Rakouskem a Německem, není to úplně špatný, ale je to samozřejmě na kompletní renovaci. Pochopitelně ten motocykl není ani kompletní. Prostě následná investice bude jetelice, navíc za práci dá další pytel peněz. Na rovinu mu říkám, že to dělat nebudu, není prostě čas. Hrabu se v tom Indiánu, navíc už mám v hlavě co by se mohlo dít potom. Zkrátka mám to nabitý, a stavím jen přes zimu, páč v sezoně jezdím co to jde. No, a ujezdit všechny ty stroje to není žádná prdel howg..

Na druhou stranu bych mu rád pomohl, následně posílá fotky a video kanadskýho Davidsonu. No tohle WLC se mi ale hodně líbí. Perfektní renovace, takhle to stavím já, líbí se mi ty detaily, pečlivost. Je to parádní práce, koukám na profil prodejce, chlapík co dělá historický Davidsony od roku 1984. Srdcař, tak to má být, cena prostě odpovídá stavu… Joska chce, abych jel s ním, upřímně moc se mi nechce. Je mi jasný že sebou chce někoho, komu věří a kdo o tom něco ví. No nic, dáme indiánpauze a pojedem pro válečnýho Davidsona. Mladej chce jet taky, což je rozumný, protože tuším, že tam bude na co koukat :o). Po příjezdu na místo nás uvítají otec se synem. Joska domlouvá kup se synem ,ten zřejmě převzal firmu. Otec je evidentně vážně nemocný, ale ta jiskra v očích tam zůstala, jakmile se začneme bavit o motocyklech pookřeje. Ukazuje mi fotku kde je na policejním Davidsonu z roku 1932 oblečen stylově v dobové policejní uniformě, paráda. Dodává, že to byl ještě mladý a zdravý… Ukazuji mu v mobilu fotky mích miláčků, usměje se a poplácá mě po ramenou. Pořád nám něco nabízí, čaj, kafe, sušenky, limonádu. Líná huba holí neštěstí, při hovoru zjišťuji, že v záplavě dílů na Harleye je zde k mání také ammo box který potřebuju. A hele me se, vida, hned se domlouváme a kupuji ho. Cenu udělal starý pán velmi dobrou, díky. Řeším taky oplety na elektro kabeláž, syn vytahuje z jedné bedny kilometráž, jen koukám. Ukazuje mi ať si uskřípnu kolik potřebuji, beru si od obou průměrů po dvou metrech, chci platit, ptám se kolik za to. Usměje se a mávne rukou, ať to nechám být, díky. Nakonec se jdeme podívat na toho krasavce, syn ho vyveze z garáže, tam stojí ještě otcův policejní Davidson a druho válečné WLA na kterém jezdí syn. WLC nastartuje, necháváme ho pořádně ohřát, pečlivě ho obcházím, kolem dokola. Prostě není co vytknout, parádní práce. Motor si jen ševelí na volnoběh, krásný hladký chod, čistý zvuk. Ptám se, kolik má ten motor najeto v záběhu, říká, že v podstatě nic, je úplně syrovej. Joska platí, nakládáme a odjezd. Srdečné rozloučení, starému pánovi opatrně sevřu ruku, ve které má velice silný třes. Koukneme si do očí, usměje se, sakra z toho větru mi slzí oko. Po cestě domů se ptám Josky, jak se mu spí, když udělá takovouhle investici. Osobně si vždycky říkám, že jsem magor, koukne na mě a povídá „ no je to teda rachot ale aspoň je to vyřešený“. Nechápu, říkám co je jako vyřešený? No ty prachy přece, žena prej něco furt vo novým autě, něco do kuchyně a obýváku a tak. Jo takhle, no tak to je jasný, nic nezbylo, prachy v prdeli a klid. Ještě si prej od bráchy navíc musel pučit kilo :o). Hele máš ale Ježíška, teda tady vlastně Santu. Po celkem jedenácti hodinách v autě jsme konečně doma, Joska děkuje, no má za co. Tohle mě fakt už zmáhá takový výlety autem na sněhu a v mraze.

„O svátcích, virózách a ruském umění“

popraskaný karter

Máme zase vánoce, tak jdu do dílny, přišel další balík ze států, jdu zase něco dělat. Začneme tím ammo boxem co jsme přivezli z Polska, upravit teda překopat to uchycení. Vyrobím z pásoviny nové uchycení na blatník, zkusmo to sestavím, jo tahle sestava s tím holsterem na Tommyguna vypadá parádně. Další na řadě je uchycení tachometru, opět problém, Vasilovi se to asi nelíbilo a tak originál držák uříznul flexou, zahodil a vyrobil jakousi pseudo konstrukci. Zabít málo, musím tedy koupit polotovar držáku, doměřit délku podle náhonu k převodníku a celý držák přivařit na konstrukci přední vidlice. Tím pádem je vlastně celý předek Indiána komplet hotový. Musím jen sehnat ložiska do krku řízení, samozřejmě zase atip, takže to zas bude radost. Parádní je, že ještě do konce roku se mi daří zkompletovat a následně zaplatit velkou objednávku od dodavatele z Německa. Hned po novém roce očekávám tedy balík, kde budou veškeré díly potřebné k dokončení první fáze. Což je úplná kompletace podvozku, kol a veškerých ovladačů s doplňky. Poslední z těchto dílů je padací rám, nakonec mi dodavatel píše, že i ten se mu podařilo zajistit. Začíná se to tedy postupně skládat.
Tak přišel čas kouknout se jak je na tom motor. Vykuchám ho z rámu a hodím na ponk. Sundám válce, písty jsou asi z nějakýho auta. Značka je: „nějaký divný písmenko a ujuru“ Tak kdysi jeden známej pojmenoval žigulíka, tenkrát jsme se toho chlastu fakt nebáli. No, Vasil byl prostě kousek, po změření je jasné, že bude potřeba válce vyvložkovat. Přední válec je totiž o 4,5 mm větší než by mělo být originální vrtání. Tohle snad nebude takový problém, volám mistra oboru, pan Lopaur mi říká, že to po novým roce můžu přivést a že to vyvložkuje. Rychle honím písty, viděl jsem někde na netu na prodej originální pár s kroužky a čepy. Naštěstí ještě jsou k dispozici. Paráda, ještě zabalený původní válečný originály. Jen z úplné blbosti asi, nebo ze zkušenosti, měřím pro zajímavost vrtání obou válců vůči sobě. Kdepak, je to marný, marný… Vasil udělá výbrus, ale nemááá prostě dva nějaký stejný písty. Nebude to přece řešit a komplikovat si už tak složitej život. Každej válec vyhonuje teda na jinej průměr a nějak to sekládá :o) a ještě jednou: Fuj, nic, tohle se s těma rusákama nikdy nezmění. Jdeme dál, ventily jsou sice origo, nicméně se mi nelíbí jejich vůle na vodítkách. Objednám to komplet nový, slíznem dosedací plochu ventilů a zalapujem na funglovky. Ty starý vodítka vylisujeme a dáme nový.

Teď asi bude šach mat, jde se na kliku. Ojnice se zdají být v pohodě. Potřebuju ty kartery rozpůlit, nedokážu však sundat pastorek z hřídele. Volám Pítrse, po příjezdu debatujem, v originálním manuálu na to samozřejmě mají zobrazený speciální stahovák. Pítrs je ďábel, změří si pastorek, prostor ke karteru, chvíli kouká na zobrazený stahovák a říká, že to vytočí na soustruhu. No jak řek tak udělal. Na první dobrou to stáhneme, konečně můžu vyjmout kliku. Pečlivě ji prohlížíme, koukáme na vůle i opotřebení. Konečně něco co není dokurvený, klika je v perfektním stavu. Samotné uložení také. Nechám ji na hodinkách jen změřit, případně srovnat a půjde zpátky. Bude potřeba jen udělat podle pístních čepů nová futra do ojnic. Teď bude na řadě převodovka, protože však nic nikdy nemůže jít normálně a v klidu, sundá mě nějaká debilní viróza. Z plánovaného odvozu rámu na srovnání tedy zatím také sejde. Časově jsem už ve skluzu, chtěl bych postupovat rychleji, ale „ neuděláš nic“.
Konečně se můžu zase věnovat dalším pracím, při demontáži zjišťuji, že celé zadní kolo je doprasené. Ráfek je špatný, zadní buben zkurvený, rozeta na vyhození, její uložení na bubnu je také v prdeli. Závěr tedy zní, sehnat kompletní zadní kolo a to včetně holow axlu tedy duté vnitřní hřídele. Samozřejmě kupuji z ameriky i celý set pro výplet obou kol, originální dráty jsou redukované s atipickým průměrem. Rozměry s inchovým závitem niplí tady taky neseženete, ani vám to nikdo nevyrobí, obvolal jsem kde koho. Aby toho nebylo málo tak zjišťuju, že Vasil dokurvil i zadní štít kola, a to tak že ohnul zajištění vůči rámu tak, že kolo prostě nejde usadit na hřídeli kola, aby bylo v ose motocyklu. Tohle fakt není možný, jak to tedy údajně jezdilo, je záhadou. No na rovinu nejezdilo, ta motorka i dle dalších indicií minimálně od toho roku 1996 nejela a osobně si také myslím, že i tehdy byla tak maximálně nastartovaná, možná s ní symbolicky popojeli při prodeji. Odvezl jsem válce na vyvložkování a následné honování k p. Lopaurovi do Hradce Králové, klika je na kontrole a úpravě ojnic pro dopasování správných futer pro pístní čepy u p. Dřízhali rovněž v H.K.

Rám je už srovnaný p. Kraus opět odvedl profi práci, bohužel ze zdravotních důvodů a kolapsu lisu již nestihl srovnat vidlici. Vezmu ji tedy ke Káďovi a společně ji srovnáme, geometrie je tedy v pořádku a to je základ. Jakmile mi Pítrs dodá trubku s futry pro pohyb převodu pákových ovladačů zadní brzdy, navařím ji na zadní vidlici a bude to komplet hotové. Zatím jsem si udělal přípravek pro snadné a přesné usazení pro následné svaření. Další jobovka se projeví při důkladné prohlídce karteru motoru, přesněji levé části. Zapouzdření hliníkové části vyústění kliky je celé popraskané. Příčina je opět jasná. Vasil nepochopil princip obráceného závitu a tak na zapuštěnou matici mlátil ve snaze ji povolit tak dlouho až ji dorval na doraz a došlo k popraskání karteru. Opatrně jsem matici vyšrouboval a závit v hliníku se začal postupně rozpadat. Vzal jsem karter ke Káďovi, nebude to sranda, ale opravit to prý půjde. No Káďa je fakt velkej machr, to mu nikdo nevezme. Také zjišťuji pokopanej závit na převodovkové skříni, jediné řešení je vzít stávající matici a použít jí jako závitník, objednávám tedy novou matici, aby Káďa mohl tu původní použít a upravit jí jako závitník. Převodovku rozeberu, je vcelku v dobrém plně použitelném stavu. Objednám tedy nová ložiska a veškerá futra. Celé to chci znova uložit, na optimální vůle. Další v pořadí je dynamo, z půlky je nekompletní, přední ložisko je úplně rozpadlé, chybí i zadní uložení přední části ložiska a také veškeré těsnění. Všechno to zase sepíšu a udělám čtvrtou objednávku od Jerryho z Ameriky.

spasování

Na e bay je v nabídce NOS (new old stock, nový starý originállní díl) kotvy dynama. Původní originál nikdy nepoužitý, v originál balení. V poslední minutě ho Pítrs klepne a koupíme ho za směšné peníze. Tohle byl naprosto super kup.

dynamo a regulátor + ameter a spínačka

„O lakování a vyplétání“

V půli Prosince jsem se domlouval s p. Kloudou, že mu zase přivezu na přepletení a vycentrování kola. Říkal ať to ani do konce roku nevozím a zavolám v lednu. Tak jsem se v lednu připomenul, k mému údivu mi však sdělil, že skončil. Ze zdravotních důvodů v podstatě ze dne na den ukončil činnost. No nedá se nic dělat, sehnal jsem kontakt na p. Čecha z Býště (www.centrovani.cz) Domluvil jsem se s ním a kola mu odvezl, cena v pořádku dodací termín také. Za mě absolutní spokojenost, mohu vřele doporučit. Lakovna klasicky nestíhá, chtěl bych v březnu začít finálně skládat. Zatím to však vypadá, že se to protáhne. Dorazily díly od Jerryho ze států, takže mohu poskládat dynamo a předat ho Honzovi, má stolici takže ho odzkouší i s regulátorem jestli správně funguje. Ten už mi dával kdysi do kupy dynamo na Emku a to je, no skoro 30 let. Opravoval mi také i regulátor nedávno na Ariela. Prostě rovněž mistr svého oboru. Řeším snad už definitivně poslední objednávku nyní od Juergena Matterna zase pro změnu z Německa. Fajn chlapík ochotnej, poctivej, nicméně standardně zasekanej, takže trochu delší dodací lhůty. Zase musím ale preferovat ceny, má to poměrově proti konkurenci prostě většinou všechno levnější. Mechaniku mám tedy kompletně hotovou, složil jsem i celý karburátor. Připravuji si vše na elektro-instalaci. Vasil neměl origo šroubky 8-32 UNC které jsou ve spínačce, život si nekomplikoval a celé to obalil cínem. Veškeré kontakty místo na zmíněné šroubky prostě zalil cínem. Opatrně celou spínačku ohřívám a postupně zbavuji cínu. Následně vyčistím, promažu, vezmu sadu závitníků a protáhnu všechny závity. Konečně mám spínačku nachystanou, ampermetr je v pořádku, takže celá sestava „dašpanelu“ je připravená ke kompletaci. Objednal jsem si veškeré potřebné kabely samozřejmě opět od p. Najbrta. Zvažuji od jaké fi. mám koupit pláště a duše, jsou tři možné varianty. Nakonec kupuji H 03 od Mitasu 3,5 X 18 líbí se mi dezén je to na vojáka přesně ono.

 lakovna

Lakýřinu si nakonec udělám sám, domlouvám se s Fandézem a ten mi u svého šéfa domlouvá zapůjčení stříkacího boxu. Má to ale jeden háček, abychom neohrozili jejich vlastní výrobu, musíme s tím v neděli večer nejdéle zmizet. Zahajuji tedy operaci kulový blesk. V pátek po skončení jejich směny začínáme makat. Fandéz mi dělá přípravu, tmelí potřebné díly. Já zatím stříkám základem připravené a odmaštěné součásti. Kdysi dávno jsme spolu dělali na lakovně tak vzpomínám na staré dobré časy. Speciál stříkací tmel, který na toto kupuji po radě odborníka, bude tvrdnout 12 hodin. Je mi tedy jasné, že to všechno musíme stihnout tak abychom mohli v sobotu po vytvrdnutí stříknout vrch. Je evidentní, že si bouchnem noční. Nakonec to máme o půl třetí ráno hotový a jedem se trochu prospat. V sobotu v deset dopoledne pokračujem v krasojízdě, jídlo pití všechno sebou, je to totální nasazení. Večer v deset je to komplet v laku, takhle jsem si dlouho nemáknul, ale je to nastříkaný a o to mi šlo. Byl to koncert, díky kamaráde. V neděli je to na odnesení zaschlý, tak to dvěma autama přesuneme ke mně, kde to nechám v posilce dozrát. Po třech dnech začínám konečně skládat.

lakovna

„O skládání„

NOS 1 (New old stock) tedy původní originální díly + karburace a intake

Nejprve je potřeba spojit motor s převodovkou a spojkou. Začneme motorem, nejprve si usadím kliku, následujou vačky. Pak dám na místo olejovou pumpu. Tak spodek by byl, teď sesadíme písty na ojnice. Takže klasika, čepy mám přes noc v mrazáku, písty ohřejeme na 100 stupňů. Pítrs to měří digitálním teploměrem je to maximálně profesionální :o). Pak to celé rozdílem teplot sesadíme do sebe. Válce již mám komplet, ventily jsem si zalapoval sám a následně poskládal celé sestavy. Držím postupně oba válce a Pítrs svírá pístní kroužky pomalu je sunu dolů na přírubu karteru. Motor je komplet, sestavu převodovky a spojky již mám delší čas pohromadě, takže nic nebrání tomu spojit to do sebe. Přemýšlíme, jak budeme postupovat, abychom to co nejjednodušeji spojily s rámem, a neodřeli to. Nakonec Pítrs navrhuje, že to i s centrálním rámem spojíme na ponku a pak to celé odneseme na zvedák, kde si mezitím připravíme zadní část rámu se zadním stojanem. Naprosto ideální postup, na první dobrou nám to do sebe skočí, bez problému to celé spojíme. Mám to celé zespod podložené dvěma zvedáky, takže je to perfektně stabilní. Píts jede makat na sví, já už teď můžu bez problému dělat sám, teď už to bude hračka. Zase jsem si vzpomněl na tu hlášku z filmu Ve stínu Gangu: „ na začátku bylo slovo boží a pár svařenejch trubek, a vostatní už je sranda..“ no twl. tak nějak to bude.. :o)

 18 hlavní rozvody, časování motoru + válec s ventily

Vrhnu se na řízení a složím si celou přední vidlici. Vždycky jsem rád, když se to už může opřít o přední kolo, nejdřív ale složím kompletně přední blatník, uchytím přední notek a hlavní světlomet. Následně přidělávám držáky holstru a ammobox. Než přidělám přední kolo, protáhnu si elektro zapojení předního notku. Všem veteránům, které jsem kdy stavěl, vždy ošetřím vnitřky blatníku slabou vrstou tlumexu. Napatlu ho mezi spoje výztuh a pak rozetřu. Je to dokonale ochráněné proti rzi a to na věky.. Konečně tedy můžu přimontit přední kolo. Poodstoupím, prohlížím si celou tu sestavu, je to parádní moc se mi to líbí. Tak teď jdu na nožní ovladače, táhla zadní brzdy a spojky. Další na řadě je obutí zadního kola, upevnění rozety. Pak připevním zadní blatník, kryty řetězu, nosič, vzpěry. Jde to rychle, vše je dopasované takže žádný zádrhel. Upevńuji celý výfukový systém. Tady je trochu problém, replika svodu není úplně, jak by měla být. Musím si s tím trochu víc pohrát a doladit aby to sedlo jak má, a nic si navzájem nepřekáželo. Nakonec to sedí, přidělám kastlík na nářadí, tím je to komplet. Teď usadím a dopasuji zadní kolo, přesně napnout řetěz a srovnat to do osy. Rovnám si motorku a kola dávám do osy. Trochu více času mi zabere montáž dynama. Nakonec to myslím sedlo celkem dobře. Napnu řetízek pohonu dynama a jdu na montáž řídítek. Přijel Pítrs, budem tahat ty lanovody (struny) američani v té době nepoužívaly na ruční ovladače systém lanek, jak to znám z německých či britských předválečných motocyklů. Tady se ovládání plynu a předstihu řeší ocelovou strunou. Oboje doladíme, zkrátíme na míru, odzkoušíme funkčnost, na předstih jsem koupil vymezovací distanční podložky. Nechci, aby se předstih v rukojeti mohl samovolně pohnout, tak si to pěkně vymezím.

časování a předstih

Plynová rukojeť chodí pěkně zvolna, ideální stav. Dotahuji a dokončuji celou elektro instalaci, vše funguje jak má tak fajn. Po stránce montáže jsem hotov, teď ho jen oživit a doladit. Protože na motocyklu bude jezdit mladej a možná se projede i manželka neriskuji problém a ovládání plynu přehodím na pravou stranu. Proč měli, v americe obráceně plyn jsem nikdy nepochopil, většina lidí jsou přeci jen praváci. No nic, není to sice přesně podle originálu, ale je to motorka co bude pravidelně a dost jezdit. Případné uvedení do továrního (původního) stavu není vůbec žádný problém, prostě se přehodí patrony v rukojetích a je to. Otázka tak na půl hodiny práce.

základ je pohromadě + už to roste…

„O startování a ladění„

kompletní přední kolo

Nastává klíčový moment celého dobrodružství, teď se uvidí, jak jsem to celé postavil. Nejprve nastavíme okamžik zápalu na motoru. Dle originální příručky pro obsluhu se nastavuje u tohoto modelu na předním válci a to 3/8“ od horní úvrati. Na levé motorové skříni je pod karburátorem servisní otvor, kterým vidím na kliku. Ta má pomocí vyražených značek zobrazeno, ve kterém místě je proti pístu horní úvrať a okamžik zápalu na klice. Potom je potřeba v rozdělovači nastavit odtrh, dávám 0,4mm, pak klasicky na cigeretový papírek nastavíme kladívko proti vačce na zápal. Znovu kontroluji vůli ventilů, naprázdno šlapu na start páku pozvolna otáčím motorem, vše se zdá být v pořádku. Nakonec se rozhoduji, že pro jistotu koupím nové kladívko a proti kontakt. Taky veškeré izolanty, nelíbí se mi stav původních, navíc to pod kontaktem probíjí, takže to vůbec nehází jiskru. Sice to nakonec odizoluju a jiskru začne házet, nicméně bude lepší to sestavit z nových součástí. Také chci mít jistotu správné hladiny plováku a kupuji nový plovák s držákem. Mám originál, ale nejsem si úplně jistý, že to nebude zlobit. Honza Kadlec mě upozorňuje na dva „číhoše“. První problém může být právě s plovákem, pokud je tam vakl, říká mi, že to bude zlobit. No a ta vůle tam prostě je, dotáhnout už to nejde má to prostě svůj věk. Je to originál ještě korkový plovák, takže se tady bavíme o stáří cca 80 let. Druhý problém může být na ovládání přívěry plynu. Jedná se o vertikální klapku, která je na 6-té a 12-té hodině uložená na „futrech“. Pokud by tam byly vůle tak to tam bude přisávat falešnej vzduch a nepůjde to přesně seřídit. No samozřejmě že po demontáži jsou tam celkem vůle, hlavně to horní uložení je dost vyběhaný. Honza jezdil Unry celej svůj mladej život, o Harlejích ví vše, zakládal tady i první Harlej (HOG) Klub. Mimochodem, za komárů bylo v Litomyšli nejvíc Harlejů na počet obyvatel v republice. Rád poslouchám, když vzpomíná na starý časy. Jak ho při příjezdu na Seč, ( jeden z prvních srazů vůbec) srazily z hárleje esenbáci a ztloukli pendrekama, protože si vyrobil pomocí fixírky tričko s Americkou vlajkou a řvali na něj, že je kapitalistickej sráč. Hele tohle ty lidi rychle zapomínaj co? Jeho moto bar v Litomyšli v devadesátkách, znal asi každej pravej motorkář. Na jeho Harleje (Glajdu, a obsluhu, holky nahoře bez) tam tehdy jezdily čumět lidi z celý republiky.

Tenhle karbec Linkert, je mimo difuzoru a trysky úplně shodnej, který se montoval na válečný Harleye, takže on je ideální studnice znalostí pro mě. Zůstal furt stejnej, pořád na plno, když jsem mu před časem při cestě na sraz říkal, jestli nechce trochu zvolnit, že letíme na těch Harlejích jak nějaký mladý Janci. Řek mi: „Ale mě prostě baví bejt mladej“ a vorval plyn, dědek jeden bláznivej, no nic. Budu muset čekat až dorazí balíček od Jerryho ze států, pak to doufám už konečně rozpohybuju a zas to naučíme jezdit. No už je to blízko…

Konečně, mám co potřebuju, vrhám se na dokončení. Celý to složím, zkouším to po asi 30 letech nastartovat. Indián trucuje, nic to nedělá, takže klasika jako vždycky. Bojuju se správnou hladinou v plovákovce, nakonec to řeší Pítr s tím že přihne držák plováku. Máme tam tedy tu ¼“ co tam má být. Já se zatím hrabu v rozdělovači. Nastavím si odtrh a seřídím předstih na požadované hodnoty. Další zkouška, opět nic prská to do výfuku, ale nechytne to ani omylem. Je pozdě Pítrs valí domů, budu pokračovat zítra. V noci nemůžu spát, vše se mi vrací, pořád o tom přemýšlím. Vzpomínám si, že kdysi se přesně takhle choval bavorák R -12. Pan Jiroušek v magnetce prohodil vysokonapěťáky a pálilo to do druhýho válce. Jenže, tady jsem si vše označil, abych přesně tohle nemusel řešit. Sem v koncích, nakonec volám Jendovi Kadlecovi, když mu vše popíšu říká mi že jediný kde by to hledal, je otočení spodního náhonu pro vačku od pumpy o 180 stupňů. Shodnu se s ním, že by to mohlo být fakt ono. Tvrdohlavě ale trvám na tom, že jsem si to označil. Nejsem přece blbej, že jo? Nakonec rezignuju, vyhodím rozdělovač, otočím vačku. Znovu pečlivě natavím předstih. Rychlá procedura sešlápnu start páku, a no hnedka chytnul na první šlápnutí. Jsou prostě stále věci mezi nebem a zemí, holt jsem si musel nevědomky otočit motorem a dostat vačku na opačnou polohu aniž bych si to uvědomil… Následně bojuju se spojkou, nalil jsem tam na radu převodový olej PP80. Spojka však nechodí jak má, nakonec to zase celé rozhodím a spojku ven. Normálně je slepená, tak ji lamelu po lamele plech po plechu rozházím. Znovu ji složím, mluvím po telefonu s Ivánkem a říkám mu, co zase řeším. Vyslechne mě a říká, ať se na nějaký tyhle převodový oleje vykašlu, koupím duální olej do Sportstru a naleju ho tam. Má to logiku, je to olej určený pro mazání spojky a převodovky zároveň. Druhý den ho jedu koupit, vyleju tu PP 80 a zaleju to tímhle. Zkouška je na výbornou, hned to chodí jak má. Hraju si se štelováním táhla, na sucho je to fajn, tak to nakopnu a zjistím, jak se to bude chovat za chodu motoru. Konstatuji, že se blíží velké finále, zkusím ho poprvé projet, sem už starej pes, ale cítím, jak mi stoupá adrenalin. Wole, chvilka pravdy, je to tady… Nastartuju, jednička nechce zapadnout, musím úplně uškrtit volnoběh na ovládání karburátoru na minimální otáčky. Zase se tedy vracím ke štelování karburátoru, a je mi jasný že to nebude naposled. Nechci si to zakřiknout, ale jdu domů, ať někdo udělá video, já věřím, že ho teď, po 30-ti letech rozjedu.

detail daše + detail technického štítku

„Nejen o jízdě“

Stalo se, jedu na Indiánu z druhý světový, masakr, ty emoce si nechám pro sebe, ale pro tohle já prostě žiju…

Oba následující dny jezdím a začínám zajíždět motor, jasně ještě furt ladím za jízdy ten karbec, taky doladím dobíjení, aby to dynamo dávalo přesně to, co chci. Všechno to maká, život je zas náádhernej :o). Vzpomínám na tátu, jak vždycky chtěl válečnýho Harleje, kapku jsem to myslím „upgradoval“. Tahle jízda, ta je pro něj…

Opět se sluší poděkovat lidem jako je Pítrs, Ivánek, Jenda… Díky za pomoc a podporu moc si toho vážím wolové.
Mám před sebou dvě poslední výzvy, které chci uskutečnit. Koupím zpět M-72 která má ve velkým techničáku tátovo jméno a mí, přibude tedy mladej, myslím si, že málokdo může říct, že jezdí na motorce po dědovi a po tátovi. Navíc se to symbolicky celé uzavře, to byla moje první motorka. První renovace, zkušenosti, zážitky - kus života. Stavět ji však už bude mladej, já budu jenom radílek s pivkem :o)

Výzva číslo dva je, že ještě jednou uskutečním výstavu historických druhoválečných motocyklů + nějaký to vojenský auto. Chci to pojmout stylově, pozvu pár dobrých lidí, zavzpomínáme na staré časy, na ty, kteří už tu nejsou. Co bude k vidění? No, hlavně druhoválečné vojenské motorky, nějaké to auto, uniformy, zbraně a střelba z nich :o). Jo a vstupný, no tak to bude dobrovolný. Pokud se vše zdaří, tak to proběhne letos na konci srpna či na začátku září 2023. Pokud Pítrs a Radek nestihnou dokončit renovace svých strojů, tak to přesunu na příští rok.

Bohužel i vzhledem k značné dopravní komplikaci, (uzavření mostu) to přesuneme na rok 2024. Už teď je tu situace v dopravě na mrtvici. Nějak děti zaúkoluju, aby to po internetech prezentovali. Společně s dětmi také nyní realizuji internetové stránky o vojenských válečných motocyklech, uniformách, zbraních prostě o všem co se tohoto týká. Zatím je to v procesu, stále tam bude přibývat další a další čtení… Při procházení a bilancování jsem zjistil, co jsem za ty léta nashromáždil a také napsal o této tématice. Jde mi to celkem pomalu, ale snažím se. Potřebuji také dotáhnout kolekce uniforem a doplňků, nemám to všechno nafocené a dokompletované.

Aktuálně- Je půlka června a Indián má najeto už přes 1600km, (1000 mil) motor je tedy komplet zajetý. Vše jsem seřídil a došteloval, funguje bez problémů, jako každej správnej peklostroj…

Jedno velký dobrodružství skončilo, (renovace) a druhý začíná, a sice léto (nejen) s Indiánem. Každý, máme svoje nebe, já jsem se toho svého zase jednou dotknul. Ten nádhernej zvuk, ta vůně kouře a benzínu, rozpálenýho motoru, olejů… Dálky mě už zase volaj, je hezky, svítí sluníčko, jdu nastartovat „Tecumseha“.

Indian 741B

VÝROBCE: Indian motocycles co. Massachusetts U.S.A.
PRODUKCE: v letech 1941 – 1943 bylo celkově vyrobeno 31.995 kusů.
Motor : Vzduchem chlazený čtyřtaktní dvouválec do „V“ 42 st. ventilové uspořádání SV.
Zdvihový objem: 493cm³
Výkon : 15 ks / 4.800 ot/min.
Vrtání: 63,5 mm
Zdvih: 77,8 mm
Spotřeba: 5,5 litry / 100km (solo)
Spotřeba motorového oleje: 0,1 litru / 100km.
Akční rádius cca 250km(solo)
Cestovní rychlost:70 km/hod (solo)
Max. rychlost: 100 km/hod.(solo)
Objem palivové nádrže: celkem 13,6 litrů, rezerva: 4,9 litru.
Objem olejové nádrže: 2,17 litru
vzduchový filtr: v olejové lázni
Podvozek: přední odpružení, pomocí vidlice typu paralelogram s regulací, zadní kolo uloženo napevno. Sedadlo řidiče odpruženo pomocí dvou vinutých pružin pod sedlem.
Délka: 2.238 mm
Výška: 1.001mm
Šíře: 851 mm
Váha: 207 kg
Rozvor kol: 1.440 mm
Karburátor: Linkert 741 M-1
Zapalování: bateriové, Rozdělovač Auto-Lite, motocykl je závislý na stavu kapacity baterie!
Elektro: dynamo Auto-Lite typ GAS 4166-1 6 V.
Převodovka: 3-rychlostní s ručním řazením (na pravé straně nádrže).
Spojka: v olejové lázni
Převod: řetězem
Brzdy: čelisťové mechanické (přední, zadní kolo)
Kolo: Pneumatika 3,5 x 18,
Tlak pneu: přední kolo 18lbs, zadní kolo 20lbs

Tento konkrétní motocykl byl vyroben v lednu roku 1943!
Zajímavost: Tento motocykl byl poslán v rámci Lend - Lease do SSSR a „bojoval“ na východní frontě
Kamufláž a taktické značení: Příslušnost - armáda U.S.A.
Barva: Olive Drab, přibližně odpovídá odstínu Ral 6014.

Renovace trvala 5 měsíců (cca 360hodin)!

Informace o redaktorovi

Jan Schiller - (Odebírat články autora)