ktm_srpen




Projekt Origin znovu oživil první motocykl Royal Enfield

Běheme milánského veletrhu Eicma Royal Enfield předvedl také jednu nenápadnou historickou premiéru. Tohle zvláštní slovní spojení v sobě ukrývá věrnou repliku prvního vyrobeného motocyklu Royal Enfield, která vznikla k oslavám letošního 120. výročí značky.

Kapitoly článku

Slogan značky „Od roku 1901“ svědčí o tom, jak důležité je pro Royal Enfield dědictví zahrnující bohatství minulosti. Projekt Origin tento sentiment plně ztělesňuje. Rok 1901 má značnou váhu i v motocyklovém světě, a proto je Royal Enfield dodnes nejstarším výrobcem motocyklů. Koncepce projektu Origin vznikla poté, co Gordon May, interní historik Royal Enfield, během historické prezentace k oslavě 120. výročí značky položil návrhářským a inženýrským týmům Royal Enfield výzvu. Část prezentace byla zaměřena na úplně první prototyp motocyklu Royal Enfield, který již v roce 1901 vyvinul Francouz Jules Gobiet ve spolupráci se spoluzakladatelem a hlavním designérem Royal Enfield Bobem Walkerem Smithem. Vzhledem k tomu, že motocyklový průmysl pro malé motocykly nebyl tou dobou ještě dostatečně etablovaný, aby mohl mít vlastní vyhrazenou výstavu, byl prototyp následně vystaven na Stanley Cycle Show v Londýně v listopadu 1901. Bylo to vůbec poprvé, kdy se dvoukolový Royal Enfield s motorem vystavil veřejnosti.

Do dnešního dne však nebyl nalezen žádný funkční model tohoto originálního motocyklu, a proto chyběl hlavní kousek historické skládačky Royal Enfield. Neexistovaly žádné dochované konstrukční plány nebo technické výkresy, které by poskytly jakýkoli použitelný odkaz na to, jak byl motocykl konstruován. Zůstalo jen pár dobových fotografií, nějaké propagační inzeráty a pár ilustrovaných novinových článků z roku 1901, které poskytly základní grafická vodítka a informace o tom, jak by motorka vypadala a mohla fungovat. Rozsah důkazů, kterými se bylo třeba řídit, byl přinejlepším mizivý, ale díky tomu to pro tým Royal Enfield byla ještě větší výzva. Tým vášnivých dobrovolníků z Royal Enfield vznikl velmi rychle a vydal se na cestu za poznáním a průzkumem, procházel se historickými knihami, aby odhalili co nejvíce informací o průkopnické éře dvoukolové motocyklové dopravy. Ve spolupráci s týmy v britských a indických technických centrech Royal Enfield, stejně jako s Harris Performance a dalšími odborníky z komunity historických motocyklů, začala honba za pokladem s cílem najít všechny kousky designové skládačky.

Od samého počátku bylo jasné, že mechanika, inženýrství a ergonomie původního motocyklu Royal Enfield jsou rozdílné od dnešních motocyklů. Jeden z nejviditelnějších rozdílů byl v montáži a poloze motoru o výkonu 1,75 koně, který byl upnut na hlavě řízení nad předním kolem a který poháněl zadní kolo přes dlouhý překřížený řemen ze surové kůže. Gobiet doufal, že pohon zadního kola sníží boční prokluz běžně spojený s motorovými koly Werner, která měla poháněna kola přední. Na rozdíl od většiny ostatních motorů byla kliková skříň Royal Enfield horizontálně rozdělena, tím se předešlo katastrofálním následkům kapání oleje na přední kolo z netěsných vertikálně rozdělených klikových skříní. Rozprašovací karburátor Longuemare byl umístěn na boku benzinové nádrže o něco níže, než byla úroveň hlavy válců motoru, sekundární přívod byl odebírán z výfuku a veden kolem směšovací komory karburátoru, aby se zahřálo palivo a zabránilo se námraze. Mazání bylo totální ztrátové, jezdec stříkal dávku oleje do klikové skříně přes ruční olejové čerpadlo umístěné na levé straně válce a po 10 až 15 mílích balo potřeba mazivo doplnit. A i na to byl potřebný určitý grif. Jakmile jezdec mazal moc, motor začal kouřit, pokud zapomněl, motor se zadřel. V hlavě válců se nacházel mechanický výfukový ventil a automatický sací ventil. Vstupní ventil držela zavřený slabá pružina a otevíral se podtlakem. Jak píst cestoval dolů po válci, sací ventil se nasál a umožnil naplnění směsi dovnitř. Sestava přerušovače kontaktů na nápravě rozvodové strany spustila třesavou cívku, která vyslala rychlý sled pulzů do zapalovací svíčky. To vedlo k dobrému spalování navzdory běhu ve velmi nízkých otáčkách.

Nastartování stroje vyžadovalo šlápnout do pedálů a poté, co motor naskočil, se karburátor otevřel do plné polohy ruční pákou umístěnou na pravé straně benzínové nádrže. Jezdec poté další páčkou musel seřídit časování zapalování pro klidný chod motoru. Na motocyklu chyběl klasický plyn, místo toho jezdec rychlost moduloval pomocí zvedáku ventilu, který se otevíral páčkou na řídítkách. Aby jezdec zpomalil, použil ventilový zvedák. Tím se otevřel výfukový ventil, a protože ve válci nebylo žádné vakuum, automatický sací ventil zůstal zavřený a do hlavy válců se nedostala žádná směs vzduchu a paliva. Jakmile jezdec zavřel výfukový ventil, sací ventil se otevřel a motor naskočil. Pozorovatel by si proto mohl myslet, že motor přerušovaně vypínal, ale místo toho jezdec pouze kontroloval svou rychlost. Přední kolo mělo pásovou brzdu, kterou ovládala bowdenová páka a lanko ovládané levou rukou jezdce. Zadní kolo mělo také pásovou brzdu, ale ta se ovládala zadním šlapáním. Sedlo bylo kožené Lycette La Grande a 26“ kola obouvala pneumatiky Clipper 2 x 2“. Stroj stál přesně 50 liber, což je ekvivalent dnešních  4 000 liber, 4 745 eur a necelých 122 000 korun.

Se všemi těmito získanými základními informacemi tým projektu “Origin” zahájil úplnou rekonstrukci věrné fungující repliky od základů, kdy kombinoval technologie nového světa se starosvětskými dovednostmi a postupy. Jak stavba nabyla formy, bylo rychle zřejmé, jaká úroveň řemeslné zručnosti a odbornosti byla vyžadována pro výrobu určitých součástí motocyklu. Jeden z nejsložitějších prvků spočíval v konstrukci skládané mosazné nádrže, která byla mistrovsky ručně vyrobena z jednoho plátu mosazi - složená, tvarovaná, tepaná a pájená pomocí letitých nástrojů a technik, které jsou dnes v moderní výrobě téměř zapomenuty.

Trubkový rám odborně připravil tým Harris Performance, stejně jako řadu ručně opracovaných mosazných pák a spínačů. Motor vznikl kompletně od nuly bez jakýchkoli plánů nebo technických nákresů. Bylo nutné složitě prostudovat několik fotografií a ilustrací dostupných od roku 1901, aby bylo možné vyvinout CAD návrhy pro každou součást. Ty pak jednotlivě vznikaly buď litím, nebo obráběním. Kromě toho tým ručně vysoustružil dřevěné rukojeti, vyrobil přední a zadní pásové brzdy a nechal postavit karburátor. K tomu tým získal původní díly z přelomu století - parafínovou lampu, klakson, kožené sedlo a kola. Všechny tyto díly byly repasovány a poniklovány, aby vyvolaly dojem, že dokončený motocykl Origin byl právě poprvé představen veřejnosti na Stanley Cycle Show, jak tomu bylo na měsíc přesně před 120 lety.

Projekt Origin představuje další zásadní kapitolu příběhu Royal Enfield. To, co začalo v roce 1901, s tímto okouzlujícím, pomalu se otáčejícím motorem s typickým zvukem doof - doof - doof, položilo základy 120leté histroie značky Royal Enfield. Na veletrhu EICMA 2021 se návštěvníci mohli připojit k Royal Enfield na jeho historické cestě, protože značka vedle projektu Origin představila také ty nejikoničtějších motocykly reprezentující každé desetiletí existence značky.

Informace o redaktorovi

TZ - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autor článku obdržel prémii 5 Kč od 1 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



motoguzzi_kveten
Objednat reklamu
TOPlist