yamaha_kveten




Kovrovec - málo známé ruské motocykly

Dnes si budeme opět povídat o motocyklech, které pod několika různými jmény vyráběla jedna továrna. Tentokrát továrna ruská. Motocykly Kovrovec se totiž v průběhu let přejmenovaly na Voschod a v dnešní době se vyrábí pod názvem ZiD. Pojďme ale pěkně popořadě.

Kapitoly článku

V srpnu 1916 byla ve spolupráci s dánskou firmou Dansk Rekylriffel Syndikat v malém provinčním městě Kovrov ve Vladimirské oblasti dána do provozu první část továrny, tehdy nazvané First Russian Society for Rifles and Machine guns plants. Brzy se malý podnik stal velkou továrnou a od začátku dvacátých let se stal výrobcem mimo jiné i známého lehkého kulometu Děkťarjov. Zkrátka, stal se zbrojovkou. Jako takový vyráběl různé zbraně až do skončení druhé světové války. V roce 1945 Rada lidových komisařů SSSR dala továrně ZiD (Zavod imeni Děkťarjova) nový úkol - výrobu lehkých motocyklů. Na výrobu zbraní už totiž nebylo tolik požadavků.

Lehký kulomet byl oblíbený i v dobách Korejské války

Vzorem pro nový motocykl se stal předválečný německý motocykl DKW RT 125. Měl dvoudobý jednoválec objemu 125 cm3, v bloku s třístupňovou převodovkou, a dával výkon 4,5 koně při 4250 ot/min. Motocyklu s váhou 75 kg to dovolovalo upalovat rychlostí až 75 km/h. Že se stal vzorem, nebylo v té době nic zvláštního. Tato "Dékáwa" byla inspirací i pro řadu jiných výrobků, například BSA Bantam, lehké modely Harley-Davidson Hummer, polský SHL S-01 a nakonec i japonská Yamaha YA1.

DKW a jeho "potomci"

Sovětský svaz měl ale jednu velkou výhodu před ostatními. Jeho armáda 8. května 1945 obsadila továrnu DKW v Zschopau a už 3. července téhož roku byla zahájena na rozkaz sovětské okupační správy její demontáž. Veškeré strojní vybavení zabalili a odvezli do Sovětského svazu, navíc s sebou odvezli i skupinu konstruktérů DKW, kterou tvořili Weber, Heydenreich a Schmidt, aby pomohli při výstavbě sovětského motocyklového průmyslu. Do Německa se vrátili v roce 1948, ale Herman Weber, který už nebyl z nejmladších, v Rusku zemřel. Stejný úkol jako továrna ZiD dostala i další továrna v Minsku, která také vycházela z DKW RT 125. Je zajímavé, že ačkoliv továrny vycházely ze stejného vzoru, jejich prototypy se lišily. Zejména v elektrovýzbroji, konstrukci spojky a vzhledu.
Více než deset z prvních smontovaných motocyklů šlo do tzv. laických zkoušek vedoucím jednotlivých oddělení továrny. A ty nedopadly příliš dobře. Především se zjistilo, že rám motocyklu, stejně jako přední vidlice, která byla stejná jako u původní RT 125, jsou pro ruské podmínky příliš slabé. Muselo tedy dojít k jejich zesílení. Přesto bylo už v roce 1946 vyrobeno 279 strojů s označením ZiD K-125. První model byl důslednou kopií DKW RT 125 a vyráběl se beze změn až do roku 1952. Teprve v tomto roce dostal K-125 teleskopickou přední vidlici místo původní paralelogramové. Na zadní kyvnou vidlici si musel počkat až do roku 1956. Tento typ nesl označení K-125M, kde to M znamená moděrnizírovanyj. Dostal také motor s málo zvýšeným výkonem na 5 koní a hlavně alternátor, který umožňoval zapalování bez akumulátoru, kterých byl v té době nedostatek. V tělese světlometu se objevil rychloměr. Modely se stopětadvacítkovým motorem se vyráběly až do roku 1960 a celkem bylo v Kovrově v letech 1946 až 1960 vyrobeno 950 000 bezprostředních potomků DKW RT 125.

K-125 1946

V letech 1955 až 1957 se vyráběl jeho následovník model Kovrovec K-55. Ten dostal nový karburátor a druhé výfukové potrubí s tlumičem, což přineslo opět malé zvýšení výkonu motoru. Maximální rychlost motocyklu byla 75 km/h a byl to poslední typ s motorem 125 cm3. V roce 1957 se totiž poprvé objevil motocykl s motorem 175 cm3. Vyráběl se souběžně s modelem K-58 a měl zaplnit mezeru na ruském trhu mezi motocykly Minsk 125, Jupiter 350 a Iž Planeta. Dostal nový motor s válcem z lehké slitiny objemu 173 cm3, s výkonem 8 koní a spojený byl s třístupňovou převodovkou. První motocykl Kovrovec K-175 měl kulatou palivovou nádrž (jako motocykly Jawa), na které byl podlouhlý přístrojový panel. To ale nebyla poslední podobnost s Jawou. Poloautomatická spojka byla použita beze změny, shodný byl i systém řazení a startování, dokonce i karburátor, ukrytý pod žebrovaným krytem a celkový vzhled byl velmi podobný. Dokonce kolovala pověst, že když Češi tento stroj viděli na výstavě úspěchů národních ekonik v Moskvě, šli si na to stěžovat až k samotnému Chruščovovi. Nicméně jak to bylo doopravdy, se už asi nedozvíme. I když je fakt, že těchto motocyklů, označených jako Jawa-Kovrov, se vyrobilo celkem jenom 400 kusů a u následujících se montovala nádrž z typu K-58, takže na tom šprochu asi bylo skutečně pravdy trochu. Tento model se vyráběl v letech 1957 až 1959. Slavným okamžikem pro továrnu byl 5. květen 1960, kdy vyrobila svůj miliontý motocykl.

Jawa-Kovrov

Kovrovec K-175

Jeho následovníkem byl model K-175A, vyráběný v letech 1959 až 1962. Odlišoval se především čtyřstupňovou převodovkou a na nádrži měl poprvé siluety dvou běžících zajíců, což byl znak města Kovrova. V letech 1962 až 1964 se vyráběl model K-175B s motorem o výkonu 9 koní, novým karburátorem a alternátorem. Ten se ale na druhou stranu vrátil k litinovému válci a jedinému výfukovému potrubí. Posledním typem s názvem Kovrovec byl K-175V, který byl dodáván se dvěma různými motory. Buď s litinovým válcem a jedním výfukovým potrubím, nebo s válcem z hliníkové slitiny a se dvěma výfuky. Vyráběl se jen jeden rok a nahradily ho nové motocykly, které dostaly jméno Voschod (východ slunce). Nepleťme si to ale se jménem Vostok, to byly zcela jiné motocykly.

Verze K-175B z roku 1963

První série třech stovek kusů nového motocyklu Voschod byla vyrobena v roce 1965. Neměl příliš moderní vzhled, motor dával výkon 10 koní, dosahoval rychlosti 90 km/h a stroj měl dvě výfuková potrubí. Poprvé se motocykl nabízel se zadním stojanem a zpětným zrcátkem, v exportní verzi měl i chrániče kolen a přední ochranné sklo. Jeho nástupce Voschod 2 spatřil světlo světa v roce 1972, ale od svého předchůdce se příliš nelišil. Měl opět dvoudobý jednoválec objemu 175 cm3 o výkonu 10,5 koně při 5500 ot/min a čtyřstupňovou převodovku. O zastavení se staraly dvě bubnové brzdy, vpředu měl teleskopickou vidlici, vzadu kyvnou se dvěma tlumiči. Charakteristická byla plošinka za zadním blatníkem, na kterou se dal připevnit motocyklový kufr nebo jiné zavazadlo. Kola byla šestnáctipalcová. Motocykl dosahoval rychlosti 95 km/h a v roce 1974 dostal větší brzdy.

Voschod, exportní verze a Voschod 2

Pokud jsme se zmínili o exportu motocyklů z Kovrova, tak ten zajišťovala britská společnost SATRA se sídlem v Byfleetu v hrabství Surrey. Později se její motocyklová část přestěhovala do Carnaby v severní Anglii, na bývalé válečné letiště kde byl i závodní okruh, který firma využívala pro testování. Původní motocykly dovezené v roce 1973 byly 175cm3 Voschod 2 a 3, Jupiter 3 a Ural M63. Všechny Kovrovy se ale prodávaly pod názvem Cossack. Motocykly měly bohužel špatnou pověst, prezentovali je jako moderní motocykly, ale to skutečně nebyly. Většinou měly špatné brzdy, mnoho jich muselo být ve Velké Británii upraveno, aby odpovídaly místním předpisům. Šlo především o světlomety, zadní světla, přívody zapalovacích svíček a lanka předních brzd. SATRA také v omezeném počtu reexportovala Cossacky do jiných zemí, včetně Austrálie.

Voschod 2 a třistapadesátka Jupiter 3

Vraťme se ale zpátky k výrobě. Když v roce 1978 přišel nový model Voschod 3M, měl zdokonalenou zadní kyvnou vidlici, dostal větší brzdové bubny, novou nádrž a sedlo. Byl ale také o 15 kg těžší než původní model. Už v roce 1983 u něj došlo k dalším změnám. Především byla upravena světla podle evropských norem (potkávací i dálkové světlo, nové zadní světlo), dostal novou startovací páku, nové brzdové obložení s větší odolností proti opotřebení, lepší zajištění proti krádeži a o 3 kg se díky nahrazení některých kovových dílů plastovými snížila jeho hmotnost. Poslední série Voschodu přišla v roce 1989 jako model 3M-01. Velkou změnou byl pětikanálový válec a použití membránového ventilu. Maximální výkon motoru se sice o málo snížil, na druhé straně ale stoupl krouticí moment na 17 Nm. Také se výrazně snížila jeho spotřeba paliva. Vznikl také prototyp s motorem 250 cm3, ale ten také jako prototyp skončil. Motor měl mít výkon 20 koní, byl namontován do dvojitého trubkového rámu a při suché hmotnosti 140 kg měl stroj dosahovat rychlosti 115 km/h. V roce 1980 se postavilo patnáct prototypů, ale k výrobě nedošlo. Někteří říkají, že to bylo kvůli válce v Afghánistánu, která vyžadovala zvýšení hlavní výroby společnosti (zbraně), jiní naznačují, že ruský ministr průmyslu upřednostňoval Iževsk a motocykly Iž, takže rád tlačil konkurenta dolů.

Voschod 3M

K velkým změnám došlo po rozpadu Sovětského svazu. V té době se společnost ZiD změnila na akciovou společnost se stejným jménem. Nové stroje vycházely samozřejmě ze starých Voschodů. Byl to například model Courier 200, což bylo malé enduro. Sice to byl model jednoduchý a všední, nicméně ve své době držel jeden rekord - byl to jediný ruský motocykl se zadní kyvnou vidlicí typu monoshok. Klasický základní model 175 cm3 byl k dispozici také s dvoustovkovým motorem pod jménem Sova (v ruštině to znamená sovu, stejně jako u nás). Oba tyto modely byly vybaveny membránovým sacím ventilem. Nicméně byl uveden také zcela nový motocykl Frant 125 s moderním vzduchem chlazeným čtyřdobým jednoválcem, pravděpodobně od Hondy, o výkonu 15 koní. Jeho konstrukce vznikla ve spolupráci s italským studiem Luciana Marabese a měl mnoho komponentů jihokorejského nebo japonského původu. Určený byl pravděpodobně pro bohatší Rusy, protože jeho cena byla ve srovnání se starými kouřícími dvoutakty dost vysoká. Souběžně s těmito typy se vyráběl i starý Voschod ze sedmdesátých let. ZiD vyráběl také mopedy a skútry. Ptaha 50 je skládací moped, podobný řadě italských skládacích mopedů ze 70. let; poloha zadního tlumiče je ale poměrně podivná… Dále to byly dva modely Pilot a Active, malé padesátikubíkové enduro motocykly se stejným rámem, motorem a třístupňovou převodovkou. V nabídce byl také skútr s motorem asijského původu, s elektrickým startérem a automatickou převodovkou a také se objevil prototyp malého chopperu odvozený od Pilota. Byl vcelku hezký, ale vypadal jako chopper Fantic ze 70. let - motocykl s obrovskou zádovou opěrkou pro spolujezdce.

Sova, Frant, Ptaha, Pilot a Active

Kromě toho ZiD vyráběl i tříkolky a čtyřkolky s dvoudobými motocyklovými motory, jako například tříkolku Farmer nebo čtyřkolku Barkham. Jejich motory byly upravené pro chlazení ventilátorem. U tříkolky byl ale řemen pohonu ventilátoru příliš blízko u nohy jezdce a hrozilo tak zachycení, v sandálech se asi jezdit nedalo.

V současné době motocyklová část továrny ZiD vyrábí poměrně moderní motocykly, často ve spolupráci s čínskou značkou Lifan. Je to třeba moped s označením ZiD YX 50-02 se čtyřdobým motorem Lifan 1P39FMB-C 49 cm3 o výkonu 2,7 koně. Dále moped ZiD YX50-C9, podle výrobce určený pro jízdu na silnicích s různými povrchy, stejně jako motocykly ZiD YX250GY-C5C a ZiD YX150-23, naopak motocykl ZiD LF250-19P je určen pouze pro použití na veřejných komunikacích s pevným povrchem. Všechny mají čtyřdobé jednoválce chlazené vzduchem.

Moderní modely ZiD

Prakticky od začátku výroby se firma zabývala i zvláštními motocykly. Již v roce 1947 továrna vyrobila první sérii pro motokros a od roku 1970 bylo každoročně vyrobeno přes 1800 strojů pro sportovce. Zvláštní z nich byla řada SKU - Sport, Cross, Unique, vyrobená speciálně pro členy svazu Dosaaf (náš Svazarm byl jeho obdobou) a tovární tým, podle výrobce konkurenceschopný na světové úrovni. V roce 1950 byl vytvořen pro továrnu v Kovrově také silniční rychlostní rekord, i když tento sport nebyl tak populární jako motokros. Silniční speciál Kovrovec 175ShK-3, který byl na rozdíl od motokrosových strojů odvozen od standardního motoru, vyladěného na výkon 18 koní, dosáhl rychlosti 130 km/h. Silniční závodní Kovrovce můžeme vidět i u nás při jízdách pravidelnosti historických motocyklů.

Hlavní proud motobalového týmu Kovrovets tvořila závodní laboratoří pro testování sportovních motocyklů, která v roce 1976 zahájila výrobu specializovaných strojů pro motobal. Byl to model Voskhod 175SMB-3 s motorem o výkonu 20 koní ve speciálním dvojitém rámu. Zajímavou skutečností je dvojitá sada pedálů pro brzdy a řazení převodových stupňů na každé straně motocyklu, umožňující jezdci použít jak pravou, tak i levou nohu při hře.

Na počátku 80. let 20. století vyhlásilo ministerstvo obranného průmyslu soutěž mezi třemi závody (Kovrov, Iževsk, Tula) na motocykl na širokých pneumatikách. První varianta byla obyčejný Voskhod s "velkými botami", druhá varianta už se lišila originálním designem. Soutěž ale vyhrála továrna v Tule. Zvláštností byl také motocyklový tahač přívěsných vozíků (nikoliv sajdkár).

V současné době je akciová společnost ZiD jedním z přeživších bývalých sovětských výrobců motocyklů.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autor článku obdržel prémii 24 Kč od 8 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 0.00
Známkováno: 0x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



ymoto_kveten
Objednat reklamu
TOPlist