Gillet Herstal - jeden z trojice největších belgických výrobců

Celá tato trojice motocyklových továren sídlila v Herstalu nedaleko Lutychu. Zatímco první dvě mají v rodném listu napsáno rok vzniku 1901, respektive 1898, ta třetí je podstatně mladší. Desire Gillet ji založil se svým synem Leonem až po skončení první světové války v roce 1919 pod jménem SA des Ateliers Gillet. Jméno sídla svého podniku přidali ke značce proto, aby nedocházelo k záměně se značkou Gillet Francouze Reného Gilleta. První motocykl značky Gillet Herstal přišel již v roce založení. Poháněl ho dvoudobý jednoválec objemu 300 cm3 podle návrhu Fernanda Laguesse se sáním řízeným rotačním šoupátkem. Motor měl výfukový kanál směřující dozadu, převodovka byla neobvykle namontována před motorem. Sekundární převod byl zajištěný řemenem a vyráběl se do roku 1927, jenže to už měl od roku 1922 větší motor s objemem 350 cm3 a také sekundární převod řetězem. Originální konstrukcí a spolehlivostí si brzy nová firma vybudovala dobrou pověst.

Protože Leon Gillet dával přednost čtyřdobým motorům, objevil se už v roce 1920 model s vidlicovým dvouválcovým motorem objemu 750 cm3 s rozvodem IOE od švýcarské firmy MAG. V roce 1922 ho doplnil model s motorem 1000 cm3, také s rozvodem IOE od stejného výrobce. Tato řada se vyráběla do roku 1925.

V roce 1926 byl představen první vlastní čtyřdobý motocykl s jednoválcem objemu 498 cm3 a rozvodem OHV. Tento motor byl základem všech svislých jednoválců Gillet Herstal do roku 1959. Další novinkou tohoto roku byl dvoudobý model s motorem 350 cm3, který nakonec dostal jméno Tour de Monde. Jak k tomu došlo? V roce 1926 podnikli s tímto motocyklem dálkovou jízdu Robert Sexé a Henry Andrieux, při které ujeli 35 000 kilometrů (22 000 mil) po všech kontinentech s výjimkou Austrálie a Antarktidy. Svoji jízdu odstartovali 14. června v Paříži a vyrazili směrem na východ, přes Moskvu a Sibiř do Vladivostoku, potom lodí do Japonska, následoval přejezd Japonska a znovu lodí do USA, které přejeli a z New Yorku se vrátili lodí do Evropy aby cestu ukončili 3. prosince v Bruselu. Strojem, který jim to umožnil, byla téměř sériová dvoudobá třistapadesátka, jedinou úpravou byla zvětšená palivová nádrž, samozřejmě s nápisem Gilet Herstal. Na cestě přes Rusko a Sibiř jim pomohly i sovětské úřady, které jim do předem vybraných míst nechaly připravit palivo k natankování. Po této cestě dostal použitý model jméno Tour du Monde.
Nebyla to ale první propagační jízda Roberta Sexého pro Gillet Herstal. Už roku 1924 podnikl na podobném stroji dálkovou jízdu z Paříže do Konstantinopole a zpět. A nebyla ani poslední. V roce 1929 vyrazil na další cestu, tentokrát se čtyřdobým půllitrem po trase Paříž-Trondheim-Helsinky-Varšava-Vídeň-Neapol-Palermo-Tunis-Alžír-Paříž. Všechny tyto cesty vykonal bez poruch motocyklu a výborně tak propagoval kvalitu a spolehlivost motocyklů Gillet Herstal.

Robert Sexé

Konce dvacátých let byl Gillet Herstal aktivní také v motocyklovém sportu. Šéfkonstruktér van Oirbeck postavil v roce 1929 jednoválcový závodní stroj 498 cm3 OHC, s nímž byli úspěšní jezdci René Milhoux, Marcel Debay, Bentley (to byl pseudonym, jméno jezdce bylo Guy Hansez) a Victor Vroonen. Největších úspěchů dosahoval Gillet Herstal především ve vytrvalostních závodech, kde opět přišla vhod spolehlivost jeho motocyklů. V roce 1928 se stal absolutním vítězem sedmého ročníku závodu Bol d´Or Victor Vroonen na Gillet Herstal 500 cm3, když za 24 hodin ujel 1521,520 km průměrnou rychlostí 63,396 km/h a byl samozřejmě také vítězem třídy 500 cm3. Na čtvrtém místě absolutního pořadí skončil René Milhoux, ten startoval se sidecarem Gillet Herstal a dokázal ujet 1404,480 km průměrnou rychlostí 58,520 km/h. Tímhle výkonem porazil i řadu sólo motocyklů a logicky se stal vítězem třídy side 600 cm3. V příští sezóně 1929 zopakoval své absolutní vítězství Victor Vroonen na stejném stroji, když ujel 1763,960 km průměrnou rychlostí 73,498 km/h, samozřejmě byl také vítězem třídy 500 cm3. Vítězem třídy side 600 cm3 byl tentokrát již výše zmíněný Henry Andrieux, který ujel za 24 hodin 1517,340 km průměrem 63,220 km/h a v absolutním pořadí obsadil 11. místo. Úspěchem skončil i závod Bol d´Or 1930. V něm skončil na druhém místě celkové klasifikace jezdec Caren na půllitru Gillet Herstal, ten dokázal ujet 1722,160 km průměrnou rychlostí 60,261 km/h, druhé místo obsadil také ve třídě 500 cm3. Na 5. místě celkového pořadí skončil Marcel Debay po ujetí 1563,320 km a to mu stačilo na 3. místo ve třídě 500 cm3. Na 8. místě absolutního hodnocení skončil Gaston Proovost, ale stal se vítězem side 600 cm3. Na 9. místě celkové klasifikace skončil René Milhoux a ve třídě 500 cm3 mu to stačilo na 5. místo.
Na další úspěch si musel Gillet Herstal počkat dva roky. Ne proto, že by ztratil výkonnost, ale proto, že se závodu nezúčastnil. Úspěch tedy přišel až v sezóně 1933. V ní skončil na čtvrtém místě celkové klasifikace Jean Hufkens, opět s půllitrem Gillet Herstal, když ujel 1697,08 km a ve třídě 500 cm3 byl druhý. Doplnil ho celkově pátý Henry Andrieux na sajdkáru po ujetí 1676,180 km, třídu side 600 cm3 ale vyhrál. Následovaly znovu dva roky neúčasti, ale v sezóně 1936 přišel opět úspěch v podobě absolutního vítězství. Ten továrně přinesl jezdec Edgar Craët po ujetí 2036, 99 km průměrnou rychlostí 86,207 km/h, tímto výkonem samozřejmě také zvítězil ve třídě 500 cm3. Jeho úspěch potvrdil 3. místem v celkové klasifikaci Jean Hufkens a druhým místem ve třídě 500 cm3 po ujetí 1935,400 km. To byl ale poslední start motocyklů této značky v závodě Bol d´Or. Všechny uvedené závody se jely v St. Germain na okruhu Circuit de la Ville, dlouhém 4,18 km.

René Milhoux na okruhu St. Germain

Gillety Herstal byly také úspěšné v silničních závodech, kde největší úspěch získal hned v sezóně 1921, tedy dva roky po vzniku továrny, jezdec Kicheny, který vyhrál belgickou Velkou cenu na okruhu Spa Francorchamps ve třídě 350 cm3.

Model Supersport 500 cm3 s rozvodem OHV, uvedený roku 1928, se v roce 1930 postaral o sérii 24 rekordů na Montlhéry, mezi nimi je i rekord na 1000 mil průměrem 135 km/h ve třídě 500 cm3. Ve svých propagačních materiálech sama továrna uváděla, že její stroje drží celkem 33 světových rychlostních rekordů.

V letech 1928 a 1929 se továrna poněkud zpronevěřila motocyklům a dala na trh tříkolový malý automobil, vybavený motocyklovým motorem. 22. září 1929 byl s tímto vozidlem ustaven v Oostmalle světový rychlostní rekord v kategorii cyclecarů 500 cm3, když vůz dosáhl rychlosti 117,647 km/h. Úspěch v prodeji ale nepřinesl, takže se vrátíme zpátky k výrobě motocyklů. Uvážíme-li, že továrna během své existence dala na trh přibližně 130 různých modelů, je jasné, že se nemůžeme věnovat všem. Takže alespoň stručně o těch nejzajímavějších a nejdůležitějších. Roku 1926 byl představen model Supersport se čtyřdobým motorem 498 cm3 s rozvodem OHV (vrtání 84 mm, zdvih 90 m) o výkonu 24 koní při 4000 ot/min. se zapalováním magnetem Bosch. Převodovka byla třístupňová v bloku s motorem, řazení bylo ruční. To všechno bylo namontováno v jednoduchém trubkovém rámu s přední vahadlovou vidlicí se zapouzdřenou centrální pružinou, zadní kolo bylo neodpérované. Obě brzdy byly bubnové s velkými bubny a byly vzájemně propojené, tak jako u anglických Rudge. Stroj dosahoval maximální rychlosti 120 km/h, udávaná spotřeba byla 5 litrů na 100 km. Vyráběl se s válečnou přestávkou až do roku 1957 a je zajímavé, že konstruktérem tohoto motoru byl Armand Laguesse, jehož bratr Fernand zkonstruoval motory používané u prvních motocyklů Gillet Herstal.

V roce 1929 získal Gillet Herstal spojení s francouzskou firmou Gerkinet & Co, která vyráběla motocykly Harlette. To byly motocykly původně vyráběné firmou Goode & Co s dvoudobými motory LPL objemů 125 a 175 cm3. Kolem roku 1925 se jejich výroba přesunula do společnosti Gerkinet & Co a po spojení s Gillet Herstal firma Gerkinet vyráběla motocykly Gillet pod názvem Geco-Herstal. Účelem tohoto spojení bylo hlavně vyhnutí se placení celních poplatků při výrobě motocyklů se čtyřdobými motory 175 až 250 ccm. Došlo ale i k dalšímu zajímavému spojení, a to s italskou firmou Vicentini, která původně vyráběla motocykly s dvoudobým vznětovým motorem 250 cm3, pravděpodobně přeplňovaným, na kterém závodil jistý Pietro Ceccato, který potom přešel na Velocette, s níž se v sezóně 1933 stal italským mistrem. A byl to ten Pietro Ceccato, který později založil vlastní značku Ceccato. Důvody spojení s Gillet Herstal byly zřejmě stejné, jako v předchozím případě.
V letech světové hospodářské krize musel Gillet Herstal přistoupit také k výrobě levnějších malých dvoudobých modelů. Ještě v roce 1932 byly nabízeny dvoutakty o objemu 100 a 175 cm3, v roce 1933 i objemu 125 cm3. V roce 1936 se objevil nový čtyřdobý model Supersport s motorem objemu 397 cm3 (vrtání 75 mm, zdvih 90 mm) s rozvodem OHV a čtyřstupňovou převodovkou, ale také model s dvoudobým jednoválcem 98 cm3 (vrtání i zdvih 50 mm) a s dvoustupňovou převodovkou. Ten vlastně předznamenal příchod dalších malých dvoutaktů, které se objevily v roce 1938. Šlo o modely HG1BMA, HG2BMA a HG2BIS s dvoudobými motory 98 cm3 a dvoustupňovou převodovkou, které se vyráběly jenom v roce 1938. Další malý model HG4 měl stejný motor a dvoustupňovou převodovku, model HG5 měl také motor 98 cm3 ale převodovku třístupňovou, HG8 měl dvoudobý jednoválec objemu 123 cm3, model HG9 měl dvoudobý jednoválec objemu 165 cm3, model HG12 byla jednoválcová dvoudobá třiapůlka (vrtání 79,5 mm, zdvih 70 mm) a všechny tyto modely měly třístupňové převodovky. Model HG14 měl už čtyřdobý jednoválec objemu 346 cm3 (vrtání 70 mm, zdvih 90 mm) s rozvodem SV. Stejný rozvod měl i model HG15, ale objem motoru 397 cm3 a na rozdíl od předcházejících modelů měl převodovku čtyřstupňovou. Model HG16 měl jednoválec 498 cm3 s rozvodem SV (vrtání 84 mm, zdvih 90 mm) a třístupňovou převodovku. Model HG20BIS měl motor stejný, ale převodovka byla čtyřstupňová, HG21 měl jednoválec stejných rozměrů, ale rozvod OHV a k tomu převodovku opět čtyřstupňovou. Model HG22 se od něj lišil jen v maličkostech, HG24 měl jednoválcový motor 498 cm3, rozvod OHV (vrtání 84 mm, zdvih 90 mm) a třístupňovou převodovku, HG25 se od něj lišil jenom čtyřstupňovou převodovkou a model HG25BIS měl stejný motor ale jenom tři stupně v převodovce. Oproti němu měl HG26 čtyři stupně v převodovce, HG27 měl jednoválcový motor 582 cm3 (vrtání 84 mm, zdvih 105 m) a v převodovce tři stupně jako HG28, který se lišil jen minimálně. Modely HG54 a HG60 měly motory stejných rozměrů, ale rozvod SV a čtyřstupňové převodovky. Objevily se také modely podstatně menší. Toto byly poslední předválečné modely vyráběné v Herstalu.

Ale je tady ještě jeden neobvyklý model se stejně neobvyklým osudem. Jde o model Gillet Herstal 720 AF. Měl dvoudobý řadový vzduchem chlazený dvouválec objemu 728 cm3 (vrtání 76 mm, zdvih 80 mm) o výkonu 22 koní při 4000 ot/min. Na tomto motocyklu byla namontována čtyřstupňová převodovka s přídavným zpětným chodem a možností připojení pohonu sajdkárového kola. V letech 1938 až 1940 bylo vyrobeno celkem 784 těchto motocyklů. Do roku 1939 poptávka francouzské armády po vojenských motocyklech drasticky vzrostla a motocyklový závod Societe des Moteurs Gnome, který zaujímal vedoucí pozici na francouzském trhu ve výrobě motocyklů s postranními vozíky, již nemohl držet krok s přicházejícími objednávkami. Po testování několika modelů vojenských motocyklů skončila volba ve prospěch modelu Gillet Herstal 720 AF. Bylo objednáno 1500 kusů, které však měly být vybaveny francouzským postranním vozíkem Bernadet Dragon-Porté. První část objednaných strojů v počtu 50 strojů byla připravena 1. května 1940, ale motocykly nemohly být expedovány, protože dodavatelem zapalování byla německá společnost Bosch. Ta ho vzhledem k tomu, že 10. května 1940 Německo vyhlásilo Francii válku, už dodat nemohla. Po roce 1940 Němci pokračovali v jeho výrobě a Wehrmacht tyto stroje hojně používal až do konce války, což se nakonec ukázalo jak jistá výhoda pro Gillet Herstal. Jeho továrna nebyla válkou postižena a zůstaly jí i všechny stroje, mohla tak rychle obnovit poválečnou výrobu. Gillet 720 AF byl také prvním modelem vyráběným po skončení války.

V poválečné době se začalo, stejně jako u konkurentů, s osvědčenými předválečnými modely. Ty byly od roku 1947 vybaveny teleskopickou vidlicí a už v roce 1951 vzrostla nabídka až na 18 modelů. Na začátku padesátých let se Gillet Herstal snažil přiživit na boomu skútrů, ne ale vlastní konstrukcí, nýbrž prodejem francouzských skútrů Bernadet. S touto firmou měl vztahy už z předválečné doby v souvislosti s výrobou vojenských modelů 720 AF, takže dohoda byla rychlá. V roce 1953 tak byl zahájen prodej skútrů Bernadet pod značkou Gillet. Skútr měl dvoudobý jednoválec v bloku s převodovkou, chlazený větrákem, objem byl 125 cm3 (54x54 mm) a výkon 6 koní při 4000 ot/min. Zapalování a osvětlení bylo řešené setrvačníkovou magnetkou 6 voltů a pohon přes čtyřstupňovou převodovku řetězem. Motor se startoval startovací pákou a to všechno bylo namontováno v jednoduchém trubkovém rámu. Skútr dosahoval rychlosti až 80 km/h, ale protože neměl velký prodejní úspěch, byl v roce 1956 jeho prodej zastaven a jako náhrada se začal vyrábět moped Capri 98 cm3. Ze zajímavých modelů z poválečného období je možné se zmínit například o stroji Gillet Herstal 500 Superconfort z roku 1949, který měl vzduchem chlazený dvouválec 500 cm3 (65 x 74 mm) v bloku se čtyřstupňovou převodovkou o výkonu 20 koní při 4000 ot/min. Zapalování bylo bateriové, rám dvojitý trubkový s přední teleskopickou vidlicí, brzdy bubnové o průměru 170 mm a dosahoval maximální rychlosti 135 km/h. Jeho menší bratr přišel už roku 1947 jako Gillet Herstal 250 Superconfort s dvoudobým jednoválcem 250 cm3 (65 x 72 mm) o výkonu 9 koní při 4000 ot/min. Čtyřstupňová převodovka s koly ve stálém záběru byla také v bloku s motorem, původně měl bateriové zapalování Lucas, od roku 1949 ho vystřídalo Bosch.

V roce 1955 se všechny tři největší belgické motocyklové továrny, tedy FN, Sarolea a Gillet Herstal, spojily, aby čelily zhoršeným podmínkám na motocyklovém trhu. Byl to sice neúspěšný pokus, jak se už brzy ukázalo, ale i tak v tomto období vzniklo několik nových modelů. Byly to například model Milan 250 s dvoudobým jednoválcem 239 cm3 (vrtání 65 mm, zdvih 72 mm) a se čtyřstupňovou převodovkou, nebo jeho větší bratr Milan 300. Ten měl ovšem jednoválec čtyřdobý objemu 292 cm3 (vrtání 70mm, zdvih 76 mm) s rozvodem OHV a stejnou převodovku. Dalšími modely té doby byly Super Confort 400 se čtyřdobým jednoválcem 397 cm3 (vrtání 75 mm, zdvih 90 mm) a Super Confort 500 se čtyřdobým jednoválcem 488 cm3 (vrtání 77 m, zdvih 105 mm), oba s převodovkou se čtyřmi stupni jako všechny ostatní stroje z této doby. Těmi ostatními modely byly dvoutakty Belgica 250, Belgora 250 nebo čtyřtakty Carenee 250, Carenee 300 a vojenský Estafette. K záchraně firmy nepomohla ani výroba motokrosových motocyklů. Bohužel byly všechny tyto modely nákladné na vývoj i na výrobu, a tak se situace rychle zhoršovala natolik, že byla výroba v roce 1958 definitivně zastavena. Sice byly na trhu stroje Gillet Herstal až do roku 1960, ty ale byly jenom smontované ze zbylých dílů v továrně Saroléa.

Informace o redaktorovi

Jaroslav Červený - (Odebírat články autora)