Es-Ka – další motorová vozidla z Chebu

První chebskou továrnou na jízdní kola byla továrna Premier. Ta dokázala vyrobit v letech 1899 a 1900 celkem 2 532 jízdních kol. V ní také pracovali pánové Ambros Swetlik a Heinrich Kastrup. Kdo byli tito pánové? Ambros Swetlik se narodil 29. září 1871 v Bílovci, tehdy okres Nový Jičín. Vyučil se kupcem u Mathiase Butscheka v Opavě a současně tady studoval obchodní školu. Když dostudoval, odešel do Saganu v Dolním Slezsku (tehdy v Německu, dnes je to v Polsku) a potom do Forstu v Lužici, kde dále studoval. Po složení předepsaných zkoušek se pokoušel získat úřednické místo ve Vídni. Ale protože viděl, že by tam na místo musel čekat velmi dlouho, rozhodl se přejít do průmyslu. Tak se dostal jako účetní do továrny na jízdní kola Premierwerke v Chebu, kde se rychle prosadil. V roce 1898 se oženil s Marií Rosou Butschekovou, dcerou obchodníka, u kterého se v Opavě vyučil. Usadili se v Chebu, ale po půl roce byl Swetlik odvolán do Vídně, aby tam řídil pobočku chebského závodu. Po dvou letech se i s rodinou vrátil do Chebu. Stal se vedoucím kanceláře a později ředitelem továrny Premier. Heinrich Kastrup se narodil 17. června 1860 a byl německé národnosti. Pocházel ze skromných poměrů, ale houževnatostí a pílí se vypracoval až na funkci technického ředitele továrny na výrobu jízdních kol Premier v Norimberku. V roce 1891 se vedení norimberské továrny rozhodlo zřídit pobočku v Chebu a tímto úkolem byl pověřen právě Kastrup. V Chebu se mu zalíbilo, a tak se tam o dva roky později usadil natrvalo.

V roce 1911 se oba pánové rozhodli pro samostatnou cestu a založili továrnu na jízdní kola, které dali název Elite. Do nové továrny přetáhli i několik dalších zaměstnanců továrny Premier, takže o odborníky neměli nouzi. Továrna byla vybavena nejmodernějšími stroji a byla dimenzována na výrobu 25 000 jízdních kol za rok. Už v roce 1914 dokázali v továrně vyrobit 21 000 jízdních kol. A v té době také začali pošilhávat po výrobě jízdních kol s pomocným motorem. Vyrobili jich ale málo. Pro montáž pomocného motoru postavili několik jízdních kol se zvlášť zesíleným rámem, do kterého se motor montoval pomocí objímek. Přibližně v té době také změnili název své firmy podle foneticky vyslovených počátečních písmen svých jmen: Es – Swetlik, Ka – Kastrup. Tak vznikla Es-Ka Cheb.

Jízdní kola Es-Ka byla kvalitní a šla dobře na odbyt, takže už v roce 1914 svou výrobou předstihla továrnu Premier. Během první světové války došlo k jistému útlumu výroby. Po jejím skončení se Es-Ka ozvala na nabídku pražské továrny Walter. Ta nabízela prodej rozpracované výroby prototypů vojenských motocyklů, původně určenou pro rakousko-uherskou armádu. K dohodě ale nedošlo. Na začátku dvacátých let zaznamenáváme první motorová kola Es-Ka v evidenci, ale nedá se ručit za to, že všechna jsou skutečně výrobkem Es-Ky. Obliba motorových kol rychle rostla, stejně jako obliba kvalitních německých motorků DKW, které se u nich většinou používaly. Do rámu kola si je mohl namontovat každý zručný kutil sám. Dva stroje této stavby byly evidovány v roce 1921 (s výkonem 0,5 koně) a v roce 1924 (motor 143 ccm, vrtání 55 mm, zdvih 60 mm, výkon 1,5 koně, váha 40 kg).

V roce 1923 získala Es-Ka padesátiprocentní podíl v rokycanské firmě Tripol a dodávala tam většinu součástí pro montáž. Když se oba partneři v roce 1932 rozešli, původní majitel Es-Ku vyplatil. Es-Ka si však ponechala už zavedenou značku Tripol a v roce 1934 v Rokycanech otevřela zcela novou továrnu pod tímto jménem, ve které se montovala motorová i jízdní kola z dílů vyrobených v chebské továrně. Na přelomu dvacátých a třicátých let byla už firma Es-Ka největším výrobcem jízdních kol v pohraniční části, tehdy nazývané Sudety. Vyráběla jízdní kola prakticky v celém sortimentu jako pánská, dámská, pro mládež, chlapecká i dívčí, krasojezdecká, dětská, dopravní dvoukolky, přívěsné vozíky ke kolům, zesílená pánská, sportovní kola s balonovými plášti, závodní na dráhu i silnici, ale taky v provedení roadster nebo s dvou a třístupňovou převodovkou v náboji zadního kola. V té době byla ale také postižena nepříjemnou událostí. Přišla totiž o oba zakladatele. Dne 30. prosince 1929 zemřel na následky prodělaného zápalu plic Heinrich Kastrup a 25. ledna 1932 ho následoval i Ambros Swetlik. Jejich nástupci se stali rodinní příslušníci. Paní Kastrupová nahradila pana Kastrupa a pana Swetlika jeho syn Wilhelm. Ten vystudoval gymnázium v Chebu a potom studoval v Praze, Mnichově, Anglii a USA. Pracoval v Esce, kde postupně přebíral funkce po svém otci. Po jeho smrti se stal prezidentem správní rady.

Většina výrobců jízdních kol v té době rozšířila svůj sortiment o motorová kola, o která byl na trhu velký zájem. Toho využila německá firma Fichtel & Sachs ze Schweinfurtu. Prvním krokem v roce 1930 bylo zavedení výroby motoru, který by byl vhodný pro pohon jízdního kola. Vznikl tak dvoudobý motor o objemu 74 ccm s výkonem necelé 1 kW, přesně 0,93 kW (1,25 k) při 3000 ot/min a spotřeboval 2,25 l/100 km. Dalším vývojovým stupněm se stal v roce 1932 prakticky stejný motor, ale o objemu zvětšeném na 98 ccm a o výkonu 1,7 kW (2,1 k). Dostal zcela nový válec s bohatším žebrováním a se snímatelnou hlavou válce z hliníkové slitiny. Dodával se buď se samostatnou nožní spouštěcí klikou, nebo v provedení bez – v tom případě se uváděl motor do chodu rozšlapáváním, aby zůstala zachována co největší příbuznost s jízdními koly. Tento kompaktní poháněcí agregát zahrnoval jednoduchou dvoustupňovou převodovku v bloku s motorem a dvoulamelovou spojku s korkovým obložením. K zapalování sloužila setrvačníková magnetka se zabudovanými cívkami pro osvětlení. Ke konstrukčním zajímavostem patřilo i mazání ložisek, a to maznicemi s kulovými maznicemi pro tlakový mazací lis – tedy tukem – respektive plastickým mazivem. Výroba motorů prudce rostla a na přelomu let 1932/1933 již tvořila 19 % celkového objemu výroby továrny Sachs.

Sachs 74 ccm a 98 ccm s nakopávačkou

Právě motory Sachs pro svá motorová kola používala i Es-Ka. V letech 1931 až 1933 používala motory Sachs 74 ccm. Zatím nejstarší doložené datum schvalovacího řízení tohoto typu je z 12. března 1931. První provedení s tímto motorem Es-Ka zařadila do svých katalogů ještě na jaře 1931. Motor, ještě s karburátorem vyvedeným šikmo dopředu, byl zabudován do obyčejného silného rámu jízdního kola s pneumatikami 26x2. Ještě v tomto roce byl rám upraven přihnutím horní rámové trubky, aby se dosáhlo nižší polohy sedla. Přední bicyklová vidlice byla použita bez úprav. Vzhledem k širokým obchodním kontaktům se motorová kola objevila pod různým označením také u mnoha dalších výrobců nebo prodejců jízdních kol, jako například Efbe (v Bruntále), Standard Luxus (Kosina ze Smíchova), Avon (Vondřich v Praze) a podobně. Kompletní motorové kolo stálo tehdy 2 950 Kč. Zásadnější změny přišly v roce 1933. Motokolo dostalo novou přední vidlici motocyklového typu systému Druid se dvěma postranními pružinami a změnil se také tvar benzínové nádrže. Motor už měl karburátor umístěný za válcem a změnilo se i výfukové potrubí. Ale v porovnání s předchozím modelem jich bylo prodáno podstatně méně.

Prakticky zcela nový model motokola přišel v roce 1935. Zásadní změnou bylo použití silnějšího motoru Sachs 98 ccm. To si vyžádalo nové schvalovací řízení. Potřebný dokument byl vydán pod číslem 6360 dne 30. dubna 1935. Motor měl už válec z lehké slitiny a snímatelnou bohatě žebrovanou hlavu. Snížený rám (ještě původní) dostal novou protáhlou a chromovanou nádrž objemu 6 litrů. Pro lepší jízdní komfort bylo motokolo vybaveno balónovými pneumatikami a elektrickým osvětlením Bosch. V roce 1936 koupila Es-Ka bývalou Eitrichovu továrnu na jízdní kola Terra ve Varnsdorfu. Vznikla tak nově založená komplementární společnost, která si ponechala zavedené značky jízdních kol Continent a Terra, ale celý její výrobní program byl montován ze součástí dodávaných chebskou továrnou. Do výrobního programu se dostala také motorová kola. Během pěti let jich bylo ve Varnsdorfu smontováno kolem tisícovky.

Dalších změn se motokolo dočkalo v roce 1937. Bylo změněno, podle vzoru německých továren, uložení zadního kola. Místo uložení hřídele kola do drážek rámu byla hřídel kola uložena zavěšením na speciálních upínacích prvcích. To přineslo lepší manipulaci s kolem při defektu nebo výměně pneumatiky. Napínání řetězu v drážkách rámu zůstalo zachováno. Bylo také nabízeno pro zvýšení jízdního pohodlí sedlo Drilastic a za příplatek bylo možno dostat přední brzdu vlastní konstrukce Es-Ka (u starších modelů byla jenom přední brzda bicyklového typu, tj. ráfková). Na rozdíl od jiných výrobců motokol, kteří v sadě s motorem kupovali od firmy Sachs i oba náboje kol, vyráběla Es-Ka přední bubnovou brzdu vlastní. Za další příplatek ve výši 80 Kč bylo možné získat stroj v dámském provedení. Poslední podstatnou konstrukční změnu přinesl rok 1938. Motokolo dostalo trojúhelníkový rám a kulatou benzínovou nádrž objemu 9 litrů. Velkou změnou byla nová přední vidlice systému Webb s jednou centrální pružinou. Zvětšen byl i světlomet s žárovkou 15 W. Základní provedení se prodávalo za 3 400 Kč. Zadní světlo a tabulky poznávacích značek montované na exportní stroje byly za příplatek (od března 1939 byly povinné i na našem území). 

Po obsazení Sudet 1. října 1938 se Cheb stal součástí Německa. Proto muselo být změněno i typové označení na Mofa 98 (podle německého výrazu Motorfahrrad – motorové kolo). Typové označení se uvádělo na štítku přinýtovaném na rámové trubce před sedlem. Byl použit motor nového typu Fichtel & Sachs stejného objemu, ale s litinovým válcem, velkými chladícími žebry a velkou hliníkovou hlavou. Tyto motory byly v Evropě používané již dlouho, ale k nám, respektive do Es-Ky se dostaly až v této době. Anexe Sudet ale pro Es-Ku přinesla i něco dobrého. Rozšířilo se odbytiště pro její výrobky, které poprvé prezentovala v Německu na jarním Lipském veletrhu 1939. Velkou výhodou motokol bylo to, že kromě nižší ceny ve srovnání s motocykly se z nich neplatila daň, nemusela mít poznávací značku (do roku 1939) a řídit je mohl každý, kdo byl starší 15 let a to i bez řidičského průkazu. Ještě pro rok 1940 vydala továrna nové prospekty v českém i slovenském jazyce, ale už v roce 1941 byla výroba motokol zastavena a Es-Ka přešla na válečnou výrobu.

Po skončení války už výroba motokol nebyla obnovena, firma vyráběla jenom jízdní kola. Odhaduje se, že v období 1931 až 1941 bylo v Chebu vyrobeno celkem asi 10 000 motorových kol. Po skončení války byla továrna znárodněna. Rodinu Kastrupů postihl stejný osud jako další německé obyvatele českého pohraničí. V sedmdesátých letech se sice ještě uvažovalo o obnovení výroby motorových kol, pravděpodobně s italskými motory, ale zůstalo jenom u úvah. Výroba jízdních kol trvala až do roku 2000, v roce 2009 pak došlo k demolici továrny. Že mají motorová kola Es-Ka své příznivce dodnes, o tom svědčí založení Es-Ka veterán klubu, který sídlí na adrese Arnošta z Pardubic 2606, Zelené Předměstí, 530 02 Pardubice, kde zájemci mohou získat informace respektive podmínky členství.

Ještě malá poznámka na závěr. V některých pramenech se říká, že Es-Ka Cheb také vyráběla motocyklové oblečení. Je pravda, že takové oblečení pod značkou Eska se prodávalo, ale jeho výrobcem nebyla Es-Ka Cheb nýbrž jistý pan Josef Eska. Ten roku 1912 pro jeho výrobu založil malý rodinný podnik v malém městě Bärringen (dnes Pernink), později v něm vyráběl i součásti pro vozidlový průmysl. Dokonce se v malých sériích pokoušel o stavbu motorových kol. V současnosti firma sídlí v rakouském Welsu a úspěšně ho vede již čtvrtá generace rodiny Eska. Firma je dnes celosvětovou vůdčí značkou ve výrobě tradičních rukavic.

Informace o redaktorovi

Jaroslav Červený - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE