ktm_cervenec




Dresch - významný výrobce motocyklů, ale také „požírač“ jiných značek

Někdo si svou značku vybuduje od píky, jiný na to jde od lesa a díky kapitálu skoupí už zaběhlé výrobce včetně jejich technologií. Francouzský výrobce se vydal druhou cestou, ke které přidal svou vlastní vizi jak uspět. Přestože se mu to mezi válkami dařilo nadmíru dobře, přidal se na dlouhý seznam továren, které nepřežily.

Kapitoly článku

Dresch byl jedním z nejvýznamnějších francouzských motocyklových výrobců v mezidobí obou světových válek. Jeho zakladatel Henri Dresch se narodil 6. března 1900 do významné francouzské rodiny, kde se podle plánů měl stát lékařem. Nakonec se ale rozhodl pro strojírenství, a to proti vůli rodičů. Už jako dvaadvacetiletý založil společnost Dresch & Cie, která se zpočátku zabývala opravami a rekonstrukcí motocyklů, které přežily první světovou válku. Určitou dobu pracoval také pro belgickou značku Gillet Herstal. Na rozdíl od velkých francouzských výrobců jako byli Peugeot, Motobécane, Monet Goyon a Terrot chtěl vyrábět motocykly sice kvalitní, ale levnější. Jeho krédem bylo vyrábět takové stroje, které by byly levnější než stroje od velkých výrobců. Spoléhal na to, že takové motocykly půjdou dobře na odbyt. Jako svůj trumf připravil možnosti úvěrování a pojistné smlouvy pro svoje odběratele.

První motocykl se značkou Dresch na nádrži startoval už v roce 1923 v tehdy slavném závodě Paříž-Nice. V jeho sedle byl sám Henri Dresch, ale startoval pod pseudonymem Vachet. Jeho umístění ale není známo. Dresch používal nakupované motory od různých dodavatelů včetně Aubier Dunne, Chaise, JAP, MAG, Stainless a Train. Výroba se ovšem rozbíhala pomalu. Roku 1925 koupil Dresch první motocyklovou firmu, tehdy známou Le Grimpeur. Ta vyráběla motocykly s dvoudobými motory 125 a 175 cm3 a se čtyřdobými motory MAG 350 cm3 s rozvodem IOE. Až do pohlcení vyráběla také motocykly s motory JAP, Moussard a Aubier-Dunne. Jen o rok později koupil Dresch další pařížskou firmu Everest a přestěhoval se do jejích výrobních prostor v ulici rue Vouille v Paříži. O značce Everest je známo pouze to, že vyráběla motocykly s vlastním dvoudobým motorem 350 cm3 a s třístupňovou převodovkou Albion v trubkovém rámu. Další kořistí Dresche v tomto roce se stala značka PS. Její motocykly vyráběla společnost, kterou založili pánové Poinsard a Savigny v Pentinu. Tato společnost vyráběla dvoudobé motory 123 cm3 (54 x 54 mm) pro montážní závody jako Stella, Prester a Sanchoc. Souběžně s tím prodávala své vlastní motocykly vybavené stejným motorem. Tyto stroje měly významné úspěchy v soutěžích. Později přišel model s dvoudobým motorem 175 cm3, který se prodával jako Dresch PS. Ovšem největší "kořistí" bylo spojení s další francouzskou značkou DFR. K tomu došlo v roce 1927. Hlavní prospěch měl Dresch v tom, že tím získal vynikajícího konstruktéra a jezdce jménem Pierre de Font-Réaulx. Ten se stal také technickým ředitelem firmy Dresch. Jeho bratranec, který přišel také z firmy DFR, Francois Désert, se stal ředitelem obchodním. Úspěchem Dresche bylo také získání licence pro výrobu motorů MAG. Jednalo se o dvouválcové motory 250 a 350 cm3. Motory vyráběné v Paříži se snadno dají identifikovat, protože mimo označení MAG mají na klikové skříni písmena HD (Henri Dresch, ne Harley Davidson) a nápis Paris. Zpočátku převzaté firmy používaly svá původní jména, ale od roku 1932 byly všechny motocykly označovány jako Dresch.

V souvislosti se světovou hospodářskou krizí ale i značka Dresch nakrátko mizí z trhu. Už v roce 1932 se ale vrací, jenže pod novým továrním jménem MACAM (Manufacture d'Armes et Cycles des Arts et Métiers). O rok později ale odchází Pierre de Font-Réaulx, který si založil vlastní továrnu a značku DAX. Firma MACAM se přestěhovala z de la rue Vouillé do Etampes a připravila dva prototypy - cyclecar a dvouválcový motor do V o objemu 1000 cm3 s ventily v hlavě. Tyto stroje bohužel nikdy nebyly realizovány - vypukla válka a činnost továrny byla ochromena. Ještě předtím MACAM pracovala na pancéřovaném polopásovém motocyklu pro francouzskou armádu. Pásová část byla vpředu, dvoukolový podvozek byl vzadu. Jezdec a spolujezdec seděli za sebou. Před jezdcem byl pancéřovaný kryt se dvěma světlomety. Jeho vývoj byl zahájen roku 1934, ale armáda ho odmítla. V letech 1935 a 1936 se přesto ve vývoji pokračovalo, pohánět ho měl výše zmíněný litrový vidlicový dvouválec. Měl to být lehký tažný traktor pro přepravu kanónů ráže 25 mm. Stroj se ale nedostal dál než do stadia prototypu. Společnost také dodávala motocykly pro pařížskou policii.

Roku 1936 se firma MACAM mění na Dresch Motor SA. Výroba skončila v roce 1939 a továrna byla během druhé světové války silně poničena. Poté se ještě společnost pokusila restartovat a zahájit svůj plánovaný model Baltimore, třistapadesátku jednoválec s pohonem hřídelí. Dresch sice výrobu nikdy neobnovil, nicméně prototyp Baltimore se nakonec objevil na výstavě v roce 1948. Společnost pak pokračovala ve výrobě náhradních dílů až do padesátých let, bohužel předobjednávky byly nedostatečné, a tak byla výroba zastavena. Dresch byla velká firma, která v době své slávy vyráběla ročně až 10 000 motocyklů sólo nebo s přívěsným vozíkem.

Taková tedy byla historie firmy, jejíž zakladatel zemřel 25. června 1978. Teď tedy přišel čas povědět si něco o jednotlivých modelech. Označování jednotlivých modelů je poněkud zmatečné, v závorce jsou uvedeny i jiné názvy, pod kterými je uvedený model znám. V letech 1928 až 1936 byl ve výrobě model Dresch 250 MS 604 (Dresch 35 – DFR 32). Ten měl jednoválcový motor Dresch 248 cm3 (vrtání 64 mm, zdvih 77 mm) vyrobený v licenci MAG s rozvodem IOE o výkonu 6 koní při 3500 ot/min. Zapalování měl řešené vysokonapěťovým magnetem, karburátor byl vybaven přívěrou vzduchu. Mazání bylo řešené mechanickým čerpadlem, ale ztrátové a samostatná olejová nádrž měla objem 2,5 litru. Spojka byla lamelová s korkovým obložením, třístupňová převodovka byla vlastní výroby Dresch. Primární i sekundární převod zajišťoval řetěz, podvozek tvořil dvojitý trubkový rám, paralelogramová vidlice s tlumičem a bubnové brzdy. Maximální rychlost byla 80km/h a udávaná spotřeba 2,5 litru/100 km. Elektrovýzbroj Feu AV a AR byla vybavena houkačkou, dynamem, u prvních modelů byl na nádrži ampérmetr, později ho nahradila skříňka na nářadí a v zadní části rámu byla skříňka na náhradní duši.

Druhým modelem, jehož výroba začala roku 1928, byl typ Dresch PS 175 (DFR PS 175). Ten poháněl dvoudobý vzduchem chlazený jednoválec Moussard objemu 172 cm3 s výkonem 3 koně (vrtání 60 mm, zdvih 61 mm). Převodovka byla dvoustupňová, samostatná a opět vlastní výroby Dresch. Rám byl trubkový, brzdy byly na obě kola, zadní brzda působila na řemenici a obě brzdy byly ovládané ručně. Sekundární převod zajišťoval řemen, motocykl dosahoval rychlosti 65 km/h, udávaná spotřeba byla 2,5 litru na 100 km a vyráběl se do roku 1930. V roce 1928 byl také nabízen model Dresch 100 vybavený vzduchem chlazeným dvoudobým jednoválcem Aubier Dunne objemu 90 cm3 (vrtání 47 mm, zdvih 52 mm). Převodovka byla v tomto případě jednostupňová, rám byl lisovaný z ocelového plechu, stejně jako odpružená přední vidlice. Brzda působila jen na zadní kolo, sekundární převod byl řešen klínovým řemenem, udávaná maximální rychlost byla 25 km/h a tento model se vyráběl do roku 1936.

Motocykly ještě pod značkou Le Grimpeur

V roce 1929 výrobní řadu doplnily další nové modely, především to byl typ Dresch 250 National ( DFR typ L 250 nebo Dresch 35 typ L). Ten poháněl čtyřdobý vzduchem chlazený jednoválec o objemu 248 cm3 (vrtání 64 mm, zdvih 77 mm) s rozvodem SV a zapalováním vysokonapěťovým magnetem. Mazání bylo tlakové s dvoulitrovou nádrží ve spodku klikové skříně, spojka byla lamelová s ocelovými lamelami, převodovka třístupňová v bloku s motorem. Rám byl lisovaný z ocelového plechu, stejně jako přední paralelogramová vidlice s tlumičem. Bubnové brzdy byly na obou kolech, sekundární převod hřídelem, udávaná maximální rychlost byla 95 km/h a průměrná spotřeba 2,5 liru/100 km. Jeho větším bráchou byl model Dresch 350 National (DFR 33 typ L nebo Dresch 35 typ L), který měl také vzduchem chlazený jednoválec s rozvodem SV, ale objemu 349 cm3, ze kterého dostal výkon 10 koní při 3500 ot/min. Ostatní údaje jsou shodné s menším modelem včetně údajů o maximální rychlosti a spotřebě paliva, což je poněkud překvapující. Oba modely vydržely ve výrobě až do roku 1940.

Do roku 1929 patří také poněkud zvláštní model Dresch Familiale. V tomto případě jde o tříkolku vybavenou motorem Dresch 250 cm3 (v licenci MAG) s vrtáním 64 mm, zdvihem 77 mm, rozvodem IOE a zapalováním vysokonapěťovým magnetem. Tlakové mazání bylo ztrátové se zásobou oleje 2,5 litru. Spojka měla korkové obložení, převodovka byla samostatná třístupňová s ručním řazením, primární i sekundární převod byl zajišťován řetězem. Trojúhelníkový trubkový rám tvořily trubky vysoké pevnosti, přední vidlice byla paralelogramová s tlumičem a na kolech jste našli bubnové brdy. Karoserie byla z ocelového plechu a měla tři čalouněná sedadla. Výrobce uváděl maximální rychlost 60 km/h a průměrnou spotřebu 3 litry/100 km.

Největší modelovou novinkou roku 1930 byl typ Dresch 50 Monobloc (Dresch 35). Tento typ zkonstruoval Pierre de Font Reaulx. Spojka a převodovka byly poháněné od konce vačkové hřídele dvojicí kuželových kol, když měl hřídel na obou koncích pružné klouby. Monobloc měl řadový dvouválec objemu 495 cm3 (vrtání 64 mm, zdvih 77 mm) s rozvodem SV o výkonu 18 koní a se zapalováním po 360 stupních. Zapalování magnetem doplnilo dynamo poháněné klínovým řemenem od řemenice na hřídeli magneta. Mazání čerpadlem bylo automobilového typu, rám byl lisovaný z ocelového plechu, přední kolo mělo bubnovou brzdu a zadní kolo bylo brzděné přes převodový hřídel pásovou brzdou. Standardem bylo vybavení odpruženými řídítky Gazda. Kryt na horní části palivové nádrže obsahoval (podle volby) ampérmetr, rychloměr a osmidenní hodiny Jaeger, na jejichž číselníku byl nápis Dresch. Tento model měl poněkud nešťastné uvedení. U prvních strojů se používal jednoválcový motor MAG vyráběný v licenci, ale ve velmi špatné kvalitě. Následující vůbec ne špatný dvouválec, který se začal prodávat v dubnu 1930, se s touto pověstí musel vyrovnat. Monobloc byl standardní motocykl pro pařížské četnictvo od jeho uvedení v roce 1930. Byl to elegantní motocykl, kompaktní, silný, spolehlivý a lehce ovladatelný. Dosahoval maximální rychlost 110 km/h a spotřeba měla udávanou hodnotou 4,5 litru/100 km.

Novinkou roku 1931 byly modely Dresch MS 30 a MS 31. Ten první měl čtyřdobý jednoválec MAG vyráběný v licenci u Dresche. Jeho objem byl 344 cm3 a s rozvodem IOE (vrtání 69 mm, zdvih 92 mm) dával výkon 8 koní při 4000 ot/min. Lamelová spojka s korkovým obložením přenášela výkon na třístupňovou převodovku vlastní konstrukce Dresch, rám byl trubkový, přední vidlice paralelogramová, brzdy bubnové. Maximální rychlost byla 90 km/h a udávaná spotřeba 3,5 litru/100 km. Model MS 31 se lišil jenom zesíleným trubkovým rámem. V roce 1932 se objevil model Dresch Baby s jednoválcovým dvoudobým motorem Aubier Dunne objemu 90 cm3 (vrtání 47 mm, zdvih 52 mm) s jednostupňovou převodovkou v bloku s motorem, který byl umístěný v rámu bicyklového typu s paralelogramovou přední vidlicí. Brzděné bylo jenom zadní kolo, sekundární převod zajišťoval klínový řemen. Tento stroj dosahoval rychlosti 25 až 30 km/h při udávané spotřebě 1,25 litru/100 km. Motor se startoval pedály, vyráběl se do roku 1934, a to pouze v nepatrném množství. Ve stejném roce 1932 se objevil nejsilnější model továrny pod jménem Dresch 500 Supersport 35 ( DFR MACAM SS 32). Měl řadový dvouválec podélně namontovaný v rámu podobně jako model Monobloc, ale jeho motor měl rozvod OHV a z toho vyplývající vyšší výkon, který se projevil i vyšší maximální rychlostí 130 km/h. Ostatní údaje jsou shodné s Monoblocem.

O rok později přišel na trh model Dresch J 33 s dvoudobým jednoválcem Moussard objemu 249 cm3 (vrtání 65 mm, zdvih 75 mm). Lamelová spojka s korkovým obložením přenášela výkon na třístupňovou převodovku Dresch, rám byl trubkový s paralelogramovou přední vidlicí, brzdy bubnové. Maximální rychlost byla 80 km/h a spotřeba se pohybovala mezi 2 až 3 litry/100 km. V letech 1935 a 1936 se objevil model Dresch 36 typ L s jednoválcovým vzduchem chlazeným čtyřdobým jednoválcem objemu 248 cm3 (vrtání 64 mm, zdvih 77 mm) s rozvodem SV. Spojka byla lamelová s ocelovými lamelami, převodovka třístupňová v bloku s motorem. Dvojitý trubkový rám s paralelogramovou přední vidlicí byl doplněný bubnovými brzdami a sekundárním převodem hřídelem. Motocykl dosahoval rychlosti 95 km/h při průměrné spotřebě 2,5 litru/100 km.
Roku 1936 přišla na scénu další tříkolka, tentokrát pod jménem Dresch Voiturette. Ta měla čtyřdobý dvouválec Dresch 500 cm3 s rozvodem OHV a zapalováním vysokonapěťovým magnetem. Lamelová spojka s ocelovými lamelami přenášela výkon na třístupňovou převodovku se zpětným chodem a pohon zadní nápravy byl řešený hřídelem. Tříkolka dosahovala rychlosti 90 km/h, brzdily ji bubnové brzdy, motor se startoval startovací klikou a udávaná spotřeba měla hodnotu 4 litry/100 km. O dva roky později se objevila další tříkolka, tentokrát nazvaná Trimoteur type BA. Tu poháněl jednoválec objemu 250 cm3 s třístupňovou převodovkou Dresch a spojkou s korkovým obložením. Maximální rychlost byla udávána 50 km/h a spotřeba 3,5 litru/100 km. Převod na zadní nápravu tentokrát zajišťoval řetěz a byla to nákladní tříkolka s nosností 150 kg.

Dresch 36 L

Na závěr si můžeme říci i něco o posledním modelu, sice nikdy nevyráběném, ale přesto jsou o něm známé některé údaje, protože jich byly postaveny asi tři kusy. Jedná se o již zmiňovaný model Dresch Baltimore, o jehož výrobě se uvažovalo roku 1948. Motocykl měl mít jednoválcový dvoudobý motor objemu 348 cm3 (vrtání 72 mm, zdvih 85 mm). Válec motoru byl z lehké slitiny se snímatelnou hlavou, spojka byla vícelamelová v olejové lázni, převodovka třístupňová s možností volby ručního nebo nožního řazení. Rám byl trubkový dvojitý, stále s paralelogramovou přední vidlicí s tlumením. Brzdy byly bubnové a sekundární převod řešený hřídelem. Uvažovaná maximální rychlost byla 110 km/h a spotřeba 4 litry/100 km. To už ale byla bohužel labutí píseň značky Dresch.

Informace o redaktorovi

Jaroslav Červený - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autor článku obdržel prémii 12 Kč od 4 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):



TOPlist