Automoto - motocykly s neobvyklým jménem

Už v roce 1897 se setkali čtyři pánové Goudefer, Pichard, Chavanet, Pégout ze St Etienne, aby založili vlastní společnost. Roku 1899 vznikla společnost pod jménem  Société de Construction Mécanique de cycles et automobiles Chavanet, Gros, Pichard et Cie. Ta byla o rok později přejmenována na Construction Mécanique de la Loire Automoto. Ovšem nebyla to společnost jenom na změnu jmen. Už v té době vyráběla kopie tříkolek De Dion. U kopií, které firma vyráběla, začala používat kvalitnější materiály, a tak většinou tyto kopie překonaly originál, k malé radosti markýze De Diona. Vzbudilo to jeho vztek a na autosalónu 1899 v Paříži dokonce napadl stánek  Automoto. Celý tento spor se dostal až k soudu, který markýz Jules Félix Philippe Albert de Dion de Wandonne, jak znělo celé jeho jméno, prohrál. Už tahle příhoda naznačuje zajímavou historii značky Automoto, tak se na ni pojďme podívat podrobně.

Automoto - motocykly s neobvyklým jménem

Kapitoly článku

Od počátku firma ze St. Etienne vyráběla jízdní kola a vyráběla je i později, souběžně s motocykly až do roku 1959. Jejich kola byla tak dobrá, že na jednom z nich vyhrál Ottavio Bottecchia jako první Ital v roce 1924 dodnes slavnou cyklistickou Tour de France a vítězství si zopakoval i v následujícím roce. Již roku 1923 ji na stejném kole vyhrál Francouz Henri Pélissier a v roce 1926 zvítězil Belgičan Lucien Buysse. Závodní kola továrny tedy vyhrála slavný závod čtyřikrát v řadě. Jiný Belgičan Georges Ronsse se stal v letech 1928 a 1929 cyklistickým mistrem světa, také na kole z továrny ze St. Etienne. A jak to tenkrát bylo obvyklé, úspěšný výrobce jízdních kol začal pošilhávat po něčem jiném, co by ho posunulo dál, a to jiné měly být motocykly. První dva se objevily na přelomu století, jeden se vzduchem chlazeným motorem, druhý s vodou chlazeným motorem De Dion. Vyráběly se v letech 1904 až 1906. Roku 1907 se továrna dostala do potíží a výroba byla přerušena. Po obnovení výroby v roce 1910 byl postaven další stroj, který technicky odpovídal tehdejší době. Měl čtyřdobý jednoválec od švýcarské firmy Moser objemu cca 300 cm3, i když na klikové skříni jsou vidět písmena STAS. Tady ovšem nejde o značku výrobce motoru, ale o zkratku místa založení firmy Moser - St. Aubin Suisse. K zastavení nebo snížení rychlosti měl motocykl brzdu působící jenom na řemenici zadního kola, takže určitě nehrozilo zablokování zadního kola. Systém ABS tedy skutečně nepotřeboval. Stroj také neměl spojku ani převodovku. O zapalování se staralo magneto Bosch.

  

Vodou chlazený motor, tříkolky, které stály za soudním sporem a jednoválec z roku 1910

V roce 1911 továrna uzavřela s firmou Moser dohodu o výrobě motorů, konkrétně jednoválců o výkonu 2 koně (vrtání 68 mm, zdvih 78 mm, objem 283,3 cm3) a vidlicových dvouválců o výkonu 2,75 koně (vrtání a zdvih stejné, objem 552,2 cm3). Oba stroje vyráběné v roce 1912 byly doplněné přední vidlicí s krátkým tlačenými raménky. V roce 1913 došlo k velkým změnám. Použily se zcela nové, modernější rámy, do kterých v továrně montovali motory Moser s postranními ventily. Typ T dostal motor s objemem opět 552,2 cm3, ale se zvýšeným výkonem na 3,5 koně. Do typu M se montoval motor objemu  290,5 cm3, oproti starému motoru měl zvětšený zdvih na 80 mm. Také ten měl zvýšený výkon na 2,5 koně. Na přání se u obou strojů mohla dodávat spojka vlastní konstrukce. Přední kolo bylo upevněné v nové vidlici typu Wright, tu dodávala stejnojmenná firma. Hlavním výrobkem továrny ale byla stále jízdní kola, dokazuje to i pařížská výstava v roce 1913 kde byla vystavena velká řada kol, ale jenom jediný motocykl.

Motocykly poháněly výkonné a nejmodernější motory své doby. Byl to sice první krok ke skvělé reputaci, ale také důvod vyšších cen motocyklů Automoto. Dá se tak říci, že se motocykly Automoto zaměřovaly na zákazníky, kteří jsou ochotni zaplatit za vysokou kvalitu vyšší cenu. Tyto motocykly se vyráběly až do roku 1914, kdy vypukla první světová válka. Přesto se řada modelů rozšířila. Vyráběly se typy M s 2,5 koňovým jednoválcem a typ T s dvouválcem o výkonu 3,5 koně. Ten mohl být dodáván i se sidecarem. Přibyly modely D s dvouválcem o výkonu 2,75 koně a stroj o výkonu 6 koní (typ nebyl uveden), který měl také vidlicový dvouválec. Model D v provedení Tourist měl vrtání 56 mm a zdvih 70 mm, zapalování vysokonapěťovým magnetem Bosch, karburátor Automoto-Moser s ovládáním škrticí klapky páčkou na řídítkách (přímo na karburátoru byla páčka pro přívod vzduchu). Sekundární převod řešil klínový řemen, brzda působila stále na řemenici zadního kola, ovládala se pedálem na levé straně vedle magneta. Přední odpružená vidlice byla typu Wreight. Za příplatek 25 franků bylo možné dostat speciální tlumič výfuku s ventilem pro volný nebo omezený průchod výfukových plynů. Za příplatek 50 franků byla k dispozici odpružená přední vidlice vlastní konstrukce Automoto a za další příplatek 25 franků jste si mohli koupit nosič zavazadel, svařený z ocelových trubek. Základní cena motocyklu v té době byla 975 franků.

Model 3 1/2 HP Sport T měl vidlicový dvouválec Automoto-Moser s vrtáním 68 mm a zdvihem 76 mm, zapalování také řešilo magneto Bosch, karburátor byl stejný jako u předchozího typu, kohout na benzínové nádrži měl filtr. Sekundární převod zajišťoval vyztužený klínový řemen nebo podle volby kožený s automatickým napínačem, což byl patent Automoto. Brzdy byly ráfkové na obou kolech, zadní ovládaná pedálem, přední páčkou na řídítkách. Rám všech modelů byl z rovných ocelových trubek a motor byl jeho nosnou částí.

Malá poznámka k výfukovému potrubí. Z počátku byly výfuky u všech strojů otevřené, protože motory ještě nenadělaly příliš hluku, jezdci si tak mohli vychutnávat plný zvuk svých strojů. Jenže se stoupajícími výkony motorů se hluk zvyšoval, obyvatelé měst a vesnic si začali stěžovat, a tak začaly vznikat první předpisy omezující hluk (že by už tehdy řádili ekologičtí aktivisté?). Firma  Automoto to vyřešila tak, že do výfukového potrubí umístila ventil, který jezdec mohl za jízdy ovládat. Jeho uzavřením se zmenšil průřez výfukového potrubí a tím pádem i snížil hluk. Když opustil obydlená místa, jezdec mohl ventil otevřít a vychutnávat si plný výkon stroje i plný zvuk výfuku.

Automoto postavilo také převážně závodní modely s originálními motory Moser objemů 346, 452 a 550 cm3. Byly to jednoválce s rozvodem OHV. Jejich cena byla přirozeně vyšší, třistapadesátka stála 1900 franků, půllitr 2 100 franků. Pro jednoválce s výkonem 2,5 koně a dvouválce 3,5 koně byly k dispozici i spojky s ozubeným převodem. Potom se objevila možnost použít náboj zadního kola se spojkou a dvoustupňovou nebo třístupňovou převodovkou používané pro verze "Touriste" a "Luxe". Byly typu Armstrong nebo Sturmey-Archer a stály 420 nebo 470 franků. Protože se ale výrobce nikde nezmiňoval o jejich cizím původu, řada francouzských zákazníků je považovala za domácí výrobek.

I po skončení první světové války zůstala hlavním výrobním programem továrny výroba jízdních kol. Pokud se objevily nějaké motocykly Automoto, šlo o zbytky ze skladů nebo stroje složené ze zbylých dílů. Situace se nijak nezměnila ani v roce 1922. Tehdy se sice objevil katalog s nabídkou motocyklu s dvoudobým motorem 350 cm3  Automoto-Gillet "Luxe", ale pravděpodobně se neprodal ani jediný kus. Teprve roku 1923 se věci začaly obracet k lepšímu. Objevilo se jízdní kolo s pomocným motorem inspirovaným výrobkem Evans Cycle. Dvoudobý motor s tříkanálovým rozvodem měl objem motoru 99 cm3 s vrtáním 53 a zdvihem 45 mm, zapalování setrvačníkovou magnetkou Deésse, plyn už se ovládal otočnou rukojetí z řídítek. Brzda byla jen v zadním kole a ovládala se protišlapáním na pedály. Nádrž byla společná a obsahovala 6 litrů paliva a 1 litr oleje. Měla speciální zátku, která umožňovala smíchání benzínu s olejem ve správném poměru. Zajímavé je srovnání cen předválečného motocyklu s tímto motokolem, které se prodávalo za 1 700 franků. Přesto se od začátku roku 1923 prodávalo velmi dobře. Mělo typové označení MA, v roce 1924 přišla jeho zlepšená verze s označením MB. Ta už měla dvoustupňovou převodovku a startovací kliku. Poslední verze MC měla už motor objemu 175 cm3 a už to byl skoro malý motocykl. Ještě v roce 1925 byla zmodernizována verze MA, ta dostala novou nádrž a řídítka, na přání mohla být vybavena rychloměrem. Další série motorů MF Automoto zaznamenala velký úspěch včetně úspěšné sportovní verze. Měla oddělené mazání čerpadlem, které bylo umístěno na krytu primárního pohonu. Tato konstrukce se potom používala u všech ostatních verzí, stejný motor měla poté i řada MS.

Roky 1922, 1923 a 1925

1. dubna 1926 vznikla společnost Sociétë Française des Boîtes Campbell, která, ačkoli zdánlivě oddělená se sídlem v Bronu, v sousedství Lyonu, zdála se být jasnou pobočkou Automoto. Poprvé se objevil typ "P" s dvoudobým motorem 175 cm3 (vrtání 60 a zdvih 61,5 mm). Poté se objevila čtyřdobá řada GN, nejprve s motorem Moser 250. Tento model byl obecně víceméně základním modelem všech následujících Automoto až do roku 1930. Od roku 1926 se vyráběl typ MS s motorem 175 cm3 s hodnotami vrtání 60 a zdvih 62 mm a výkonem 2 koně. Měl zesílený trubkový rám o trubku pod nádrží a nízko uložené sedlo pro snížení těžiště. Zadní brzda byla ovládaná páčkou z řídítek, primární převod zajišťoval řetěz, sekundární klínový řemen, převodovka měla variabilní převod systému Automoto Warians. Vyráběl se do roku 1928 a vyráběla se i verze Touriste, která měla dvoustupňovou převodovku Campbell. Verze Sport byla už modernější. Měla sice stejný motor, ale třístupňovou převodovku Campbell, primární i sekundární převod řetězem, přední i zadní bubnovou brzdu a přední vidlici Webbs. Obě verze se vyráběly také do roku 1928.

Na konci roku 1927 firma představila výrobní plán pro následující rok, který obsahoval celkem 8 modelů označených A1 až A8. Všechny byly úspěšné, snad s výjimkou modelu A2. Pod označením A1 se skrýval model později nazývaný Bol d´Or s dvoudobým dvouvýfukovým motorem 175 cm3 o výkonu 2 koně. Měl zapalování magnetem, třístupňovou převodovku Campbell, spojku s korkovým obložením, oba převody řetězem. Přední paralelogramová vidlice byla vlastní výroby s nastavitelnou tuhostí pérování. Vpředu byla bubnová brzda průměru 90 mm, zadní také bubnová, ale průměru 130 mm, pneumatiky byly balónové. Další model A2 se jmenoval Grand Sport a měl dvoudobý motor 250 cm3 s výkonem 3 koně, také dvouvýfukový. Jeho klikový hřídel byl uložený ve dvou kluzných ložiskách a to byl oproti předchozímu modelu jediný rozdíl. Model A3 Touriste Confort měl čtyřdobý motor Automoto objemu 350 cm3 s výkonem 4 koně. Brzdy byly zvětšené, přední měla průměr 130 mm a zadní 170 mm. Ostatní údaje jsou shodné. Model A4 Sport Confort se lišil jenom švýcarským motorem Zurcher 350 cm3 OHV s výkonem 4 koně. Pod A5 se skrýval model Grand Touriste Confort, který se lišil jen použitím jednovýfukového motoru JAP 500 SV o výkonu 5 koní a zvětšenými brzdami, přední měla průměr 170 mm a zadní 210 mm. Pod A6 byl uveden model Grand Sport Confort, od předchozího se lišil motorem JAP 500 OHV se stejným výkonem a se snímatelnou hlavou válce, jiné rozdíly nebyly. Typ A7 dostal jméno Touriste Populaire, měl jednovýfukový dvoudobý motor Automoto 175 cm3 o výkonu 2 koně, dvoustupňovou převodovku Campbell, primární převod řetězem, spojku s korkovým obložením a nový pevnější rám. Typ A8 nedostal žádné jméno a od předešlého se lišil jen oběma řemenovými převody. Koncem roku 1928 byl vydán prospekt, ve kterém byly některé modely přejmenovány. Tak se z modelu A7 stal Confort a ze starého Bol d´Or se stal AS8 Sport-Confort. Byly přidány modely AL8 "Confort-Luxe" a ASL8 "Sport-Confort-Luxe", které nebyly ničím jiným než modely A8 nebo AS8 vybavené elektrickým osvětlením Alterno-France.

1920 Sport Confort1928 A31928 A9

Tyto modely se vyráběly i v roce 1929 a doplnily je pochopitelně další nové stroje. Budeme respektovat pořadí podle Automoto a začneme tedy typem A9.Ten dostal dodatečné jméno Grand Tourisme a spolu s modelem AL9 Grand Tourisme Luxe nahradily loňský model A3 (písmeno L v označení modelů znamená, že se jedná o motocykl s elektrickým osvětlením). Tyto modely měly jednovýfukový motor Automoto 350 cm3 s rozvodem SV a výkonem 4 koně. Motor měl odnímatelnou hlavu válce, nejdříve litinovou, později z hliníkové slitiny. Dále stroje měly třístupňovou převodovku Campbell, spojku s korkovým obložením, kompletní řetězový převod, nový moderní trubkový rám, paralelogramovou přední vidlici, devatenáctipalcová kola, přední brzdu průměru 164 mm, zadní 194 mm a přístrojovou desku zasazenou do nádrže, která obsahovala počítadlo kilometrů, hodiny, spínací skřínku a ampérmetr. Typy A10 "Grand-Sport-Monobloc" a AL10 "Grand-Luxe" měly motor Chaise 350 cm3 a lišily se od sebe elektrickým osvětlením, jak je vidět z písmene L v označení. Modely A11 500 "Super-Sport-Monobloc" a AL11 "Grand-raid" byly vybavené také motorem Chaise, ale s objemem 500 cm3. Díky tomuto motoru mu motocyklisté dali přezdívku "les batteuses" (mlátička). Motor měl rozvod OHC a výkon 5 koní. Třístupňová převodovka byla v bloku s motorem. Stroje měly nový robustní rám s možností připojení sidecaru, novou paralelogramovou vidlici se silentbloky a oba brzdové bubny stejného průměru 194 mm. Nahradily typy A5 a A6, které byly příliš drahé. Modely A12 250 "Touriste" a AL12 "Touriste-Luxe" nahradily model A2. Měly motor Automoto 250 cm3 s rozvodem SV a výkonem 3 koně, jinak se od předešlého stroje lišily jen průměrem obou brzdových bubnů 140 mm. V některých továrních dokumentech se mluví i o modelu A13, ale ten se pravděpodobně vůbec nevyrobil.

model AL9

model AL9

V roce 1930 došlo v samotné továrně k podstatné změně. Během soustřeďování francouzského motocyklového průmyslu se Automoto připojilo ke skupině Peugeot, která již sdružovala značky Magnat-Debon a Griffon. To ale neznamenalo konec výroby. V letech 1930 až 1933 se opět objevilo několik nových modelů. Modely A14 a AL14 měly motory 220 cm3 s rozvodem SV a výkonem 3 koně, v bloku s třístupňovou převodovkou, tlakové mazání mazalo kromě motoru také převodovku. Spojka měla ferodové obložení a přední kolo vedla paralelogramová vidlice se dvěma pružinami. Druhý model A15 "Tourismo" měl motor 250 cm3 s rozvodem SV a výkonem 3 koně, opět v bloku s převodovkou, spojka byla kuželová v olejové lázni, další rozdíly nebyly. Model A16 "Legere" měl monoblokový motor 350 cm3 s výkonem 4 koně, a to byl jediný rozdíl. Model A17 "Grand Tourisme" měl také monoblokový motor 350 cm3 s výkonem 4 koně, od předchozích se lišil vícelamelovou spojkou v olejové lázni a tlumičem  řízení. Paralelogramová vidlice měla centrální pružinu. Model A18 měl motor 350 cm3 OHV v bloku s třístupňovou převodovkou o výkonu 4 koně, dále měl stejnou spojku a stejnou přední vidlici s tlumičem pružení. Poslední novinkou tohoto roku byly modely A19 a AL19, měly také monoblokový motor, ale objemu 175 cm3 s rozvodem SV a výkonem 2 koně. Třístupňovou převodovku se spojkou s ferodovým obložením doplnila přední paralelogramová vidlice se dvěma pružinami. Typ AL se lišil kromě elektrovýzbroje žebrovanou klikovou skříní a větším použitím chromu.

model AL14model A15 Tourismomodel A16 Legere

modely A14, A15 Tourismo, A16 Legere

Pro rok 1934 byly připravené typy A26 "Légere" s motorem 350 cm3 SV disponujícím výkonem 4 koně, s třístupňovou převodovkou v bloku, nastavitelnými řídítky a bubnovými brzdami, vpředu 170mm a vzadu 200mm. Další typ byl A27L "Tourisme Luxe"s motorem 350 SV, jeho ojnice běžela na jehlových ložiskách, ostatní vybavení bylo stejné jako u A26. A27GL "Grand Tourisme" se od něj lišil jen chromovanými ráfky a předním brzdovým 200mm bubnem. Typy A28L "Sport Luxe" měly motor 350 OHV se dvěma výfuky, výkonem 4 koně a s třístupňovou převodovkou v bloku. A28GL se lišil jen přední drážkovanou pneumatikou, spojeným ovládáním přední a zadní brzdy a chromovanými ráfky. Model A29GL "Grand Tourisme" měl motor Blackburne 350 cm3 s rozvodem SV a hliníkovým pístem. Dále byl vybaven čtyřstupňovou převodovku Burman s ručním řazením, předním světlometem Bosch a elektrickou houkačku Trevox. Typ A30GL měl také motor Blackburne ale objemu 500 cm3 s rozvodem OHV a stejnou převodovku Burman, jinak byly shodné. Výrobní řadu doplňovaly ještě typy A50 a A51 s dvoudobými motory 100 cm3, což byla skoro motorová kola. Do výroby přišly v roce 1935.

typ A26 LégereA27GL Grand TourismeA30 Grand Sport

modely A26 Légere, A27GL Grand Tourisme, A30GL

Od roku 1936 se modelové řady značky Automoto rozšířily natolik, že je prakticky nemožné věnovat se alespoň stručně jednotlivým typům. Proto se pokusím jen o jejich souhrn. V roce 1936 firma vyráběla čtyři typy s dvoudobými motory 83 a 98 cm3, čtyřdobé typy zastupoval jeden s motorem SV 125 cm3, jeden SV 166 cm3, dva SV 250 cm3, dva SV 350 cm3, jeden SV 400 cm3, tři OHV 350 cm3, jeden OHV 400 cm3, jeden SV 500 cm3, tři OHV 500 cm3 a po jednom SV a OHV 600 cm3. V roce 1938 bylo ve výrobě dokonce 14 dvoudobých typů 100 cm3. Potom následovala dlouhá přestávka během druhé světové války a hned v roce 1945 byla znovu zahájena výroba. Vyráběl se ale jen jeden dvoudobý model s objemem 100 cm3. V roce 1946 to byly dvě dvoudobé stopětadvacítky, v roce 1947 jeden stejný model 125 cm3, rok 1948 přinesl jeden dvoudobý typ 125 cm3, jednu OHV 125 cm3 jednu 150 cm3 se stejným rozvodem. V letech 1949 a 1950 se vyráběly dvě dvoudobé padesátky a po jedné stopětadvacítce a stopadesátce OHV. V roce 1951 vyráběli jeden dvoutakt 100 cm3 a dva 125 cm3, plus jedno 175cm3 ohávéčko. V následujícím roce to byly jeden dvoudobý 100 cm3, jedna 125 cm3, a také po jednom OHV 125 a 175 cm3. V roce 1953 dala firma na trh jeden dvoudobý typ 100 cm3, šest dvoudobých stopětadvacítek, dvě dvoudobé stopětasedmy, jednu dvoutaktní dvoustovku, dále jednu 125 cm3 OHC a dvě 175 cm3 OHV. Rok 1954 byl ve znamení dvou dvoudobých stovek, tří stopětadvacítek a jedné dvoudobé dvoustovku, po jednom zástupci měly 125, 175 OHV a 250 OHC. V roce 1955 to bylo o dvou dvoudobých 100, 125 a 200 cm3, plus jedné 232 cm3, ze čtyřdobých to byla jedna 125 OHV a jedna 250 OHC. Roku 1956 šly na trh tři dvoudobé 100 cm3, dvě 125 cm3 a jedna 200 cm3, navíc i jedna 125 cm3 OHV. O rok později to byly čtyři dvoudobé 100 cm3, tři 125 cm3 a po jedné 175 a 200 cm3, navíc byla i čtyřdobá stopětadvacítka. V roce 1958 to byly tři dvoudobé 100 cm3, dvě 125, jedna 175 cm3 a jako doplněk opět jedna 125 cm3 OHV. V roce 1959 už začínal pokles výroby, přišel jen jeden dvoudobý model 125 cm3. Roku 1962 výroba firmy Automoto definitivně skončila. I z tohoto seznamu je vidět, že se ale nejednalo o žádného bezvýznamného výrobce.

1956

195119531955

1956

Ve sportu se továrna příliš neangažovala, účastnila se spíš dlouhých soutěží spolehlivosti. Dvojice továrních jezdců Orenga a Sartorio získala v roce 1933 Coupes de Tourisme na motocyklové Tour de France et Belgique. Jiná dvojice Mercier a Orenga se stala roku 1931 mistrem Francie v turistické třídě 350 cm3 se strojem A17.

PS: Drobná poznámka k výkonům motocyklů v článku. Nejde totiž o skutečný výkon motoru, ale jsou to tzv. daňové koně, podle kterých se ve Francii vyměřují, nebo vyměřovaly, daně pro jednotlivé motocykly. Proto francouzské továrny udávají výkon v těchto daňových koních označovaných CV.

model A3 1928rok 1931stopětasedma z roku 1929

A3 1928, model z roku 1931, stopětasedma z roku 1929 a 125 ADST z roku 1953

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autor článku obdržel prémii 27 Kč od 9 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 1x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist