KTM SX Factory Test 2017: Nebe, Peklo, Ráj

Přijíždíme na trať jen kousek od letiště Eindhoven a nervozita pekelně stoupá. Jak taky jinak, vždyť se ochutnávka oranžových fabrik odehrává na písčité trati, která je navíc pěkně promočená. Každopádně místní klub si pořádně mákl a srovnal ji tak, že je hladší než ranvej vedle na letišti. Jak zjišťuji, jsem bohužel zařazen do odpolední skupiny, a proto je už teď jasné, že si na upravené trati nevrknu a budu se muset poprat s tratí rozježděnou na kaši. Chlapíci v oranžových montérkách vytahují z dodávek čtveřici továrních kačen a v tu ránu by se atmosféra dala krájet. Prostě takový ten pocit, kdy se člověk na něco těší jako malej kluk a při tom má srdce až v krku.

Nejen já, ale také všech ostatních třináct novinářů z celého světa, jsme napnutí jako struna Slashovi Gibsonky a prvního vrknutí se nemůžeme dočkat. Zároveň však cítíme pořádnou dávku zodpovědnosti a obrovský respekt k motorkám, které jsou zvyklé na pány jezdce, jako je devíti násobný mistr světa Toni Cairoli či Jeffrey Herlings z královské třídy MXGP, ale i novopečený mistr světa Pauls Jonnas nebo Jorte Prado z třídy MX2. Právě pro tuto motokrosovou smetánku jsou fabrické kačeny upečeny na míru a kromě oranžové barvy nemají se sériovými SX-F modely téměř nic společného.

Dnešní ochutnávka je jedinečná také v tom, že do nastavení motorek nesmí nikdo hrábnout a všichni jezdíme tak, jak z nich tovární „rideři“ slezli. Prostě autentický sklon řidítek, nastavení páček, ale i mapování motoru, což je vlastně pointou exkluzivního novinářského testu. Musím přiznat, že když jsem nad nimi v depu slintal, zrovna tohle mě vždycky zajímalo. Moje představa byla nejspíš stejná, jako u každého, kdo se párkrát na motokrosové mašině sklouzl. Prostě fabriky musí být nabroušené agresivní potvory s tvrdým pérováním, které nedají nic zadarmo. Teď tu stojím a mám šanci se dozvědět víc díky čtveřici továrním kačenám slušně vysoké hodnoty. Na každou z nich mám vyhrazeno dvacet minut čistého času a je jenom na mě, jak s tím naložím. Prostě jde o to, jestli se mí podaří nervozitku nechat v depu a na trati si oranžové továrny užiju do morku kosti.

KTM 250 SX-F Factory Jorge Prado #61

Odpolední runda začíná a já se soukám do motokrosové výstroje. Podle rozpisu začínám na dvěpade číslo 61, tedy kátéemce, kterou ve světovém šampionátu vodí neskutečně talentovaný mladíček Jorge Prado. Popravdě, jsem strašně rád, že můžu začít na čtyřtaktní dvěstěpadesátce a trať si trochu prohlédnout. Při prvním kontaktu zjišťuji, že páčky a řidítka mi celkem sedí a na motorce bych si nepotřeboval nic vyloženě nastavovat, ovšem motorka je tak nějak keclá na zadek. To jen potvrzuje slova šéf mechanika, který nás upozorňuje, že motorky jsou nastaveny na písek a můžeme mít pocit, že sedíme na chopperu. Takže za jedna a šup na trať.

Když pominu to, že trať je rozbombardována na cucky po řádění dopolední party a musím se na písku trošku otrkat, okamžitě cítím úplně jinou geometrii a chování motorky v přímém směru. Zdá se být hezky stabilní, ovšem naproti tomu se o něco hůř posílá do pomalých utažených zatáček. Pérování je kupodivu moc hezky nastaveno a boří mé představy o podvozku tvrdém jako kámen. Neskutečný je motor a hlavně jeho výkon ve vršku. Jasně, tam se nedívám tak často, ale párkrát tam ze zvědavosti čuchnu.

Celkově dvěpade působí příjemně hladce a jde hezky za plynem. Proto se mi dobře akceleruje ze zatáček a najíždí na skoky. Spojka jde poměrně ztuha a to platí také o přední brzdě, za kterou to chce  pořádně zabrat. Ač je to v písku honička, konec první dvacetiminutovky si parádně užívám a motorku si snažím pořádně vychutnat. Když ji vracím mechanikům, odpovídám na jejich „so what“ , že mě překvapila příjemným projevem motoru, pekelným vrškem výkonu a pérováním, které mi celkem sedlo.

KTM 450 SX-F Factory Toni Cairoli #222

Ať je to jak chce, kolem téhle potvory se dneska točí celej paddock... prostě motorka devítinásobného mistra světa Toniho Cairoliho je něčím extra a na rovinu, kdybych si měl dneska vybrat jen jednu jedinou na které se svezu, byla by to právě tahle čtyřipade s červenou tabulkou 222. Je prostě tou, kvůli které jsem večer nemohl usnout a na kterou jsem byl nejvíc zvědavej. Mechanik ji shazuje ze stojanu, plácá mě po rameni a se šibalským úsměvem říká něco ve smyslu, všechno máš jako Tonda, tak tahej a moc ji mistrovi nevyválej. Opět vnímám nastavení pro písčitou trať s lehce potopeným zadkem. Téměř hned oceňuji nižší sedlo s neklouzavým povrchem, výbornou pozici řidítek, ale i páčky spojky a brzdy, které jsou nastaveny hodně podobně jako mám u své motorky.

Vyrážím na trať a hltám každý její projev a tupé prásknutí do výfuku. Cairoliho motorka v kalupu boří mé představy o agresivní a tvrdé potvoře, která v sedle strpí pouze fenomenálního Toníka a každého jiného bez milosti zadupe do země. Pérování není překvapivě tvrdé jao šutr a s jemností filtruje nerovnosti rozbité trati, ale i dopady po skocích. Troufám si říct, že pocitově působí měkčeji než předchozí Pradova dvěpade. Nejspíš ještě větším překvápkem je hlaďoučký motor s neuvěřitelně učesanou výkonovou křivkou. Tohle jsem fakt nečekal a koukám jako blázen.

Výkon se mi moc hezky dávkuje a parádně si řídím průjezdy zatáček, ale i průjezdy rozbitých rovinek pod plynem. Nedá mi to a na chvilku pouštím motor do plnejch… řeknu vám, že ve vršku má výkonu až za humna a jede opravdu fest. Každopádně ze spodku přes střední pásmo jde neuvěřitelně hladce a s výkonem se dá moc hezky pracovat. To platí také o spojce s jemným chodem, ale i o přední brzdě, která se parádně dávkuje a lehce ovládá. Mašina je výborně stabilní a i přes nastavení do písku projíždí zatáčky jedna radost. Dvacetiminutovku se snažím maximálně užít a mistrovské nářadí si pořádně vychutnat. Opravdu bych nevěřil, že mi takhle sedne, a že se na ní dokážu celkem slušně sklouznout.

KTM 450 SX-F Factory Jeffrey Herlings #84

Dalším bonbónkem dne je čtyřipade, která říká pane Jeffreymu Herlingsovi. Nejspíš si každý vzpomene, jak se  letos tento holandský divočák vypravil do států a všem tam v prestižním seriálu AMA ukázal, zač je toho v Evropě loket. Jeho čtyřipade mám na dalších dvacet minut a jsem za to rád, protože se tak nabízí bezprostřední porovnání s mašinou týmového kolegy Toniho Cairoliho. Při přesednutí okamžitě cítím, že ergonomie je úplně někde jinde. Na motorce se sedí docela vysoko, což je hlavně díky vysokému sedlu, které je docela měkké a má kluzký povrch. Řidítka se zdají posazeny o něco více ve předu a ovšem páčky jsou celkem v rozumné pozici. 

Vjíždím na trať a dávám plynu jako na Cairoliho čtařipade, načež motorka prudce akceleruje  a nemilosrdně vystřeluje vpřed. Docela mazec, Herlings totiž používá úplně jinou mapu a jeho čtyřipade ve vteřině reaguje i na sebemenší pootočení plynovou rukojetí. Od spodu jde ostře za plynem a zrychluje jako smyslu zbavená. Jo, tak přesně takhle jsem si tovární mašinu představoval a na temperament bestie polepené startovním číslem 84 si musím dávat pozor. Výjezdy ze zatáček jsou neskutečně dynamické, a proto toho mám docela brzy plné pazoury. Fakt je potřeba si dávat velký pozor, aby mě někde nepotáhla více, než je zdrávo. V kombinaci s tuhým pérováním, které je oproti Cairoliho tvrdé jako skála, začínám brzy cítit ruce a síly ubývají rychlostí blesku. Také spojka nejde zrovna hladce a na páčku přední brzdy je potřeba více zatlačit.

Mám pocit, že motorka je zrcadlem stylu Jeffreyho, který alespoň na oko jede oproti "baletícímu" Cairolimu tak trochu více agresivněji. Na motorku si ale dá zvyknout a i přes její výbušnost a tvrdost si ji v rámci možností užít. Líbí se mi její ovladatelnost a poslušnost při průjezdu zatáček. Když ji vracím, jen kroutím hlavou a se švédským kolegou se bavíme tím, jak dvě stejné motorky dokáží být totálně jiné a jak si je jezdci dokáží vyšlechtit k obrazu svému. To už se ale těším na poslední oranžový exemplář  dne polepený přední červenou tabulkou s číslem 41.

KTM 250 SX-F Factory Pauls Jonass #41

Jejím pánem je čerstvy mistr světa Lotyš Pauls Jonass, který se u nás v Lokti hodně nepříjemně zranil a první okamžiky po pádu nevypadaly zrovna dobře. Dvacetiletý sympaťák se dal rychle do kupy a pokračoval v parádní jízdě šampionátem, kdy sbíral jedno pódium za druhým. Na pěknou tečku za dnen s továrními speciály jsem si nemohl přát nic lepšího než lehkou čtyřtaktní dvěpade. Jenže to je tak, když se člověk na něco těší.

Motorka Paulse mi vůbec nesedí a od samého začátku se s ní docela peru, protože je vše úplně jinak, než bych chtěl. Neskutečná je poloha řidítek, které jsou hodně sklopeny k jezdci a to samo o sobě tlačí lokty dolů. Dalším šokem jsou páčky brzdy a spojky, protože ty jsou nastaveny až nepřirozeně nahoru. V jednu chvíli mám pocit, že si ze mě někdo udělal srandu a motorku kompletně rozhasil. Samozřejmě to tak není a Pauls to takhle má rád, čemu moc nerozumím. Tím to ale nekončí, protože přední kolo se chová absolutně nečitelně a na řízení si musím dlouho zvykat. Průjezdy utaženými zatáčkami nebo trefování hlubokých kolejí není žádnou brnkačkou a peru se s nimi od začátku de konce.

Také pérování bych si dokázal představit o fous měkčí, protože je docela tuhé, nicméně dá se s tím jet. Stejně působí i motor, protože jeho průběh nemá s dvěstěpadesátkou Prada nic společného, snad kromě brutálního vršku. Motorka jde ostře za plynem a všechno se odehrává až ve středním a hlavně vysokém pásmu otáček. Celou vyhrazenou dvacetiminutovku se snažím jednačtyřicítce dostat na kobylku, ale nedaří se mi to, jak bych chtěl. Ať je to jak chce, Pauls na ní vyjel titul mistra světa a to je největší argument.  

Ochutnávka továrních kátéemek ukázala, jak dokáže být svět motokrosové techniky barevný a jak dvě papírově stejné motorky můžou být totálně rozdílné. V tomto případě bylo kontrastů více než dost a bylo nesmírně zajímavé na vlastní kůži pocítit, jaké má každý z fabrických jezdců priority a jak si motorku upraví k obrazu svému. Tady už jde o maličkosti, které ve finále dělají velké věci, díky kterým jdou setinky dolů a zrovna tak se jezdci dokáží co nejdéle šetřit síly. Každé vyjetí na trať bylo o něčem úplně jiném a přechod z motorky na motorku znamenal rychle se přizpůsobit jiné ergonomii, průběhu výkonu, ale i jinému nastavení podvozku nebo ovladačů. Prostě divočina!

Asi nemůže být lepšího příkladu, že ideální motorka pro všechny prostě neexistuje a vše je bezesporu otázkou vlastních priorit, zvyků a potřeb, a že vlastně neexistuje dobře nebo špatně. Strašně by mě zajímalo, kdyby si motorky jezdci prohodili a Antonio sedl na Jeffreyho čtyřipade a Jeffrey na Antoniho. Možná by měli podobný výraz v obličeji, jako většina z nás, co jsme si fabriky vyzkoušeli. Když jsme se večer u piva s ostatními o motorkách bavili, bylo zajímavé, jak jsme je vnímali, a jak jsme se na spoustě věcí shodli. Každý s rozdílným nastavením fest bojoval, a když už se alespoň trošku adaptoval, byl konec jízdy a mohl na jiné motorce začít hezky od nuly. Každopádně ochutnávka továrních speciálů KTM byla nebem, peklem i rájem a jsem za tuto zkušenost nesmírně vděčnej.    

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE