Ledová cirkulárka

Hlavně kvůli tomu, že ledová plochá dráha je u nás sportem ne zrovna rozšířeným. A to přesto, že je co do počtu titulů mistra světa (spolu s endurem) naší nejúspěšnější motocyklovou disciplínou. Vždyť na tenhle titul (shodně ve švédském Nässjö) dosáhli dva naši piloti, Antonín Šváb (1970) a Milan Špinka (1974). A pokud jsem napsal, že ledovka je sportem ne zrovna rozšířeným, tak to je ještě řečeno hodně opatrně, protože vloni by domácí ledaře v pohodě spočítal s pomocí prstů na rukou i dost nešikovný truhlář. Pro letošní rok se startovní pole o něco rozrostlo (ten truhlář by už musel být kompletní) a zvýšil se i počet závodů českého mistráku, o kterém jsme vás už informovali jak ve sportovní sekci, tak i na fóru. Pro příští sezónu se dokonce počítá s otevřeným šampionátem, kde by se utkávali ledaři ze střední Evropy, kteří se nedostanou na světovou Grand Prix. Právě předminulou sobotu se měl jet první závod v Růžené, ale protože počasí je vrtkavé, závod byl zrušen. Sice mrzlo pořádně, ale do toho ještě sněžilo a led na rybníku Pařezitý se pod tíhou sněhu propadl. Takže se osmička našich ledařů vydala do dějiště dalšího mistrovského závodu v severočeském Hamru na Jezeře, kde poprvé vyzkoušeli svoje přes léto vylepšené mašiny. Pozvání ke svezení jsem dostal i já, a to od Lukáše Volejníka, který spolu s Honzou Pecinou vybojoval v loňské sezóně titul mistrů republiky dvojic. Spolu s touhle dvojicí z Peckateamu jezdil i jejich parťák Martin Běhal, ex-dragsterman Radek Hutla vzal do učení svého syna Lukáše a Petr Klauz naopak vyvezl zase svého tátu Honzu. Chyběli jenom bráchové Antonín a Jan Klatovští a jejich sparingpartner Andrej Diviš.

S čím se jezdí?

V neděli odpoledne jsem dorazil do rekreačního střediska v Hamru, kde už ledaři pomalu přiváděli svoje mašiny k životu. Nejdřív jsem se věnoval prohlídce téhle zajímavé techniky a hlavně Lukášovy motorky, která tady čeká i na mne. Motory jsou jen a pouze od Jawy, žádný jiný výrobce se ledovým speciálům v podstatě nevěnuje (teď už tedy vlastně ne Jawa, ale společnost JRM, na níž se divišovská Jawa přejmenovala). V Holandsku pak ještě pro tyhle motory staví svoje podvozky Tjitte Bootsma. Podmínkou je půllitrový čtyřtaktní dvouventilový jednoválec, který bumbá metylalkohol a disponuje výkonem kolem šedesáti kobyl. Mašina má jen dva kvalty a hlavně žádné brzdy. Když se řekne „ledová plochá dráha“, tak si všichni nejdřív vybaví ty ukrutné hroty na pneumatikách. Tak vězte, že ty mají rovných 28 milimetrů, radši si ani nechci představit, jakou paseku by udělaly při výletu po soupeřově noze, zádech nebo krku..…. Přední třiadvacetipalcové kolo je odpružené pořádnou obrácenou vidlí, které pomáhá klasický hydraulický tlumič řízení. Zadní jednadvacetipalcové kolo je pomocí více či méně sofistikovaného přepáčka odpružené tlumičem uchyceným v rámu buď pod nebo nad motorem. K vidění byla i hardtailová babička s dvouvačkovým motorem, která ale měla v neděli smůlu, ne a ne chytnout. Hutlovci ji sice nahřívali i letlampou, ale mašina si po chvíli jen tak škrtla, prdla, omdlela…… a bylo po srandě. Teda vlastně po ježdění.

Informace o redaktorovi

Martin Hakl (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 180 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE