Aprilia SRV850 - první dojmy

Novou Aprilii SRV850, kterou už od loňského podzimu, kdy byla poprvé představena, předchází pověst nejvýkonnějšího a nejrychlejšího skútru, jaký se kdy sériově vyráběl. Na trhu sice už o něco dříve dominovala Gilera GP800 se stejně oslnivými parametry, ale značka, která patří mezi hlavní hráče ve světě superbiků, dodáva maxiskútru ten správný sportovní šmrnc.
Sportovní geny vyzařují z SRV už od pohledu: přední maska s vybouleným plexištítem nezapře rodinné vazby na několikanásobnou královnu superbiků, Aprilii RSV4. Stejně tak zpětná zrcátka s integrovanými směrovkami našla inspiraci u litrového dvouválce. Pohled zezadu na vedle sebe stojící SRV a Dorsoduro pak připomíná další designovou návaznost.
V prodeji je zatím základní model, který později v průběhu sezóny doplní ještě verze s ABS a kontrolou trakce. Seznamovací jízdu jsme tedy absolvovali v neředěné podobě, a navíc dochucené laděnou koncovkou výfuku Arrow.
Z ní se hned po nastartování ozve něco, co rozhodně nelze nazvat typickým zvukem skútru, ale co spíš připomíná netrpělivý hřmot motorů před startem závodu. Zdrojem nádherně dunivého doprovodu je 90° vidlicový dvouválec, který v jiném skútru (kromě zmíněné Gilery GP800 nenajdete. Hodnota zdvihového objemu 839 ccm vzbuzuje respekt sama o sobě, a postavou není SRV také žádný drobeček. 249 kilogramů suché hmotnosti musí být někde znát, ale naštěstí je váha maxiskútru dobře rozložená, a při manévrování se neprojevuje tak výrazně, jak by se dalo předpokládat.
Ze všech maxi rozměrů vynikne u SRV hlavně jeho délka. Už když stojí v řadě mezi ostatními modely od Aprilie, vyčnívá skoro o celé zadní kolo, a po usednutí za řídítka pak nabídne jezdci opravdu honosný prostor. Dlouhé podlážky umožní opřít nohy prakticky v libovolném úhlu, a na sedle je také spoustu místa pro variabilní posez. Půlená řídítka mají úzký sportovní střih, ale na rozdíl od superbiku RSV jsou umístěna v podstatně komfortnější výšce. Pohled přes bublinu plexištítu přímo vybízí k pořádnému otočení heftem, a protože převody zajišťuje klasický skútrový variátor, není pro start potřeba dělat vůbec nic jiného. Stačí jen mírný pohyb pravého zápěstí a čtvrttunový kolos vystřelí s překvapivou lehkostí vpřed.
Kroutící moment 76,5 Nm se ale naplno projeví až po pár metrech, protože při rozjezdu jej drží na uzdě elektronika. Na mokrém asfaltu tohle bezpečnostní opatření přišlo velmi vhod, protože ani při neurvalém přidání plynu na křižovatce si zadní stošedesátka na patnáctipalcovém ráfku nehrábla. I s tímto elektronickým hendikepem by SRV850 nejspíš zmizelo z křižovatky dřív než všechny existující sériové skútry, ale to je jen subjektivní a neověřený dojem. Co se však dá tvrdit skoro s jistotou je fakt, že SRV nemá konkurenci ve zrychlování od osmdesátky výš. Tak bezprostřední a dynamickou reakci jsem zatím u žádného maxiskútru nezažil, a jediné přirovnání které mě v souvislosti s raketovým zrychlením napadá, je výstřel z praku. Maximálka zatím zůstává zahalena mlhou ilegality, ale počítám, že rozhodně nezačíná jedničkou.

Podvozek tvořený tuhým trubkovým rámem, 41mm přední vidlicí a klasickou motocyklovou kyvkou vzadu je díky velkému rozvoru stabilní v přímém směru i v rychlých zatáčkách. Na dobrých jízdních vlastnostech se projevuje také přední šestnáctipalcový ráfek, doplněný zadní patnáctkou. Jediné situace, kde větší rozměry skútru trochu překáží, jsou utažené zatáčky - tam si s rozvorem 1 593 mm moc radosti neužijete. Průjezd dlouhého oblouku pod plynem je ale úplně jiná káva, která hned tak nevychladne.

První kontakt s brzdovou páčkou vyvolal menší rozpaky, a teprve při současném použití obou brzd současně se dá hovořit o uspokojivém účinku. Dvojitá kotoučovka na předním kole dokáže sama o sobě maxiskútr přesvědčivě zpomalit jenom z nižších rychlostí, od osmdesáti kilometrů v hodině výš už se projevuje setrvačnost víc a je třeba přizvat na pomoc i zadní třmen.