globalmoto_duben_nolan




MV Agusta vzdává hold Agostinimu a Nürburgringu

Italská královna stylingu z Varese nás v posledních letech zahrnuje různými limitovanými edicemi všech svých modelů, že je občas těžké je stíhat všechny prezentovat. Mezi ty poslední patří Superveloce ve verzi Ago a litrová Brutale v provedení Nürburgring. Kterou byste raději?

Kapitoly článku

Je to strategie, která MV Agustě vychází. Po letech, kdy se pokoušela stát značkou orientovanou na objem výroby a konkurovat mainstreamu, což ji málem stálo (opět) život, se vrátila tam, kde všichni víme, že je její místo. Na pozici luxusní značky, jejíž produkty nechtějí prorazit cenou, nýbrž exkluzivitou. A tu ještě dále prohlubují právě ty různé speciální a limitované edice, za něž si značka může říct opravdu nemalé částky a zákazník je milerád zaplatí. Protože si kupuje MV Agustu, ne něco obyčejného. Proto nemáme strach ani o modely Superveloce Ago, ani o Brutale 1000 Nürburgring, přičemž každý cílí na jiného uživatele.

Superveloce Ago

Proč začínáme právě touhle z dvojice motorek, je asi jasné. Giacomo Agostini je nejúspěšnější silniční závodník všech dob, který dokázal v 60. a 70. letech vybojovat 15 titulů mistra světa a vyhrát celkem 311 Grand Prix. Proto také bude počet vyrobených kusů omezen číslem 311, přičemž prvních 15 strojů navíc bude mít speciální karbonovou plaketku na zvláštním racingovém víčku nádrže s číslem toho kterého titulu. Ostatní tam budou mít „jen“ pořadové číslo vyrobeného kusu. Podpis Agostiniho na nádrži je shodný pro všech 311 motocyklů.

Verzi Ago poznáte zcela jednoduše podle speciálního lakování v červeno-stříbrné kombinaci, jež je známá jako typická pro MV Agustu, ovšem tady jsou to trochu jiné odstíny, červená je spíše vínová a celkově stroj vypadá ještě luxusněji. Po stranách najdete žluté číselné tabulky se startovním číslem 1 – u jiných závodníků by to možná bylo trochu směšné, Agostini však jiné numero ani mít nemůže. Jelikož závodní motorky mají číselné tabulky i na čumáku, je žlutý i „nos“, ovšem až kolem malého LED světla, takže ten výsledek působí trochu kontroverzně.

Pozorné oko odhalí, že jednička v čísle má karbonový vzhled, ony totiž boční kapoty jsou karbonové, stejně jako třeba blatníčky, kryt řetězu či zadní podsedlová část. Nepřehlédnutelná jsou nádherná vyplétaná bezdušová kola, známá již z první Serie Oro nebo aktuálně z modelu S, zde jsou čistě v barvě hliníku. Jako jediná Superveloce z aktuálně nabízené řady dostane Ago podvozkové komponenty Öhlins, vzadu tlumič TTX36 a vpředu 43mm obrácenou vidlici NIX uchycenou v jiných, na CNC vyrobených brýlích.

Motor je standardní 147koňový tříválec plnící normu Euro 5, čili se všemi drobnými úpravami již mnohokráte propranými při představování různých letošních osmistovek MV, stejně jako víceosá elektronika nebo nová 5,5“ TFT přístrojovka s konektivitou. Ve standardním silničním provedení, jak Superveloce Ago dostanete, je výfukové potrubí s trojicí hranatých koncovek nad sebou, ovšem i když zrovna tyhle výfuky vypadají opravdu pěkně, jsme přesvědčeni, že s nimi nikdy žádnou z těchto motorek neuvidíte.

Porovnávač fotek

Ovládání - nemazat

Superveloce Ago ve standardní silniční a v závodní verzi. Jako by s ní někdy někdo chtěl závodit...

Protože k Superveloce Ago dostanete také příslušný závodní kit, jak se u těchto limitek sluší a patří, a v něm je hlavním komponentem jiné výfukové potrubí Arrow se třemi oddělenými koncovkami, jedno nalevo a dvěma napravo jako u starých závoďáků. Nikdy bych se nenadál, že zrovna já řeknu o matných černých koncovkách, že jsou krásné. Tyhle jsou speciální hned v několika ohledech, zaprvé mají na sobě nápisy určující, k čemu náleží, zadruhé mají na svých koncích mřížky s vyřezávaným nápisem Ago a zatřetí jsou dokonce homologované pro silniční používání!

Jak je zvykem, dostanete k laufům také upravenou řídicí jednotku. Dalšími prvky racing kitu jsou krycí plachta s nápisy, karbonový kryt místo sedla spolujezdce, červené gripy, již zmiňované závodní palivové víčko, doplněné o kožený pásek přes nádrž, a samozřejmě nesmí chybět certifikát pravosti. Jak se u limitované edice očekává, tohle všechno nedostanete zadarmo – za standard v Itálii zaplatíte 20 700 EUR a za „lepší“ verzi S potom 23 600 EUR, ovšem za Superveloce Ago musíte vyndat z prkenice 32 100 EUR.

Brutale 1000 Nürburgring

A hluboko do kapsy nesmíte mít ani v případě druhé limitky, kterou je litrová Brutale ve verzi vzdávající hold legendární Nordschleife, tedy 20km okruhu Nürburgring. Těchto motocyklů vznikne dokonce jenom 150, přičemž cenovka je ještě vyšší: základní RS stojí „lidových" 25 500 EUR, luxusnější RR ovšem již 32 300 EUR, ale to je pořád ještě nic proti 38 990 EUR za Nürburgring... S touhle cenovkou se jedná o nejdražší MV Agustu současnosti, ještě dražší než Rush.

A vidíte to na první pohled, že tohle je prostě drahá motorka. Ona už standardní litrová Brutale vypadá super, ale Nürburgring je zase o level výš. Lakování je samozřejmě jedním z dílků skládačky, tohle stříbrno-černo-červené Brutalce opravdu sekne a klidně by se mohla jmenovat Vampire. Detailisté navíc objeví malou karbonovou kapotku s křidélky nad předním charakteristickým LED světlometem, kterou obyčejné Brutale nemají.

 Ovšem co vás praští do očí hned vzápětí, načež pochopíte, proč stojí Nürburgring tu šílenou raketu, jsou kola. Ta totiž mají CNC náboje a na nich karbonové ráfky, údajně vyvinuté v těsné spolupráci se známou značkou BST (takže si MV zadala návrh a v BST je vyrobili, bych to viděl). Tohle chce vidět zblízka, na černý karbon jsme zvyklí, tenhle je takový medově zlatý... Co to znamená pro jízdní vlastnosti, je jasné: menší rotující i neodpružené hmoty. Jak tohle bude zatáčet, to si nedokážeme představit.

Motor zůstává vlastně beze změn, protože ono co na litru se standardním výkonem 208 koní v naháči vylepšovat? Samozřejmě se jedná o nejnovější generaci plnící Euro 5, jež má za sebou už nějaký lehký vývoj. A co je také samozřejmé, že i tady se můžete těšit na speciální závodní kit a v něm jiné výfukové potrubí. To je prostě jistota. Také v tomto případě je autorem laufů značka Arrow a jedná se o titanovou soustavu s kořeny ve WSBK. Má trochu jiné řešení, svody nejsou 4-1 jako u běžných modelů, nýbrž nejprve 4-2 (spojují se válce 1-2 a 3-4) a až potom přichází jediná trubka a zakončení krátkou koncovkou pod sedlem. Nemůže chybět pochopitelně upravená řídicí jednotka, která dá plně vyniknout potenciálu motoru s tímto výfukovým potrubím, a těch 215 koní je prostě pekelných. A když z kitu použijete ještě karbonový kryt namísto sedla spolujezdce, sundáte hmotnost dohromady o 6 kg na 177 kg bez náplní. Docela by nás zajímalo, za kolik by tahle motorka dala právě Nordschleife. A trochu se hněváme na výrobce, že si nepočkal na hezčí počasí a servíruje nám fotky z mokré dráhy. Tohle chcete vidět v nějaké pěkné placce na koleni!

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autor článku obdržel prémii 15 Kč od 3 uživatelů.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Zdenek54 přispěl 5 Kč
b1mBo přispěl 5 Kč
Freddy_X přispěl 5 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist