ktm_duke_890gp




Zimní motomodelaření 3: Když chcete miniaturu

minulém díle jsme si ukázali na jednom z jednodušších modelů stavbu motocyklu v nejrozšířenějším měřítku 1/12. Dnes si odskočíme do úplně jiné kategorie. Kdo má zájem o motocykly, které sloužily v armádě, nebo o veterány celkově, bude muset slevit z velikosti a zabrousit ve vodách měřítka 1/35. To je piplačka!

Jestli se podivujete, proč jsou tyto motorky tak prťavé, důvod je velmi jednoduchý. Vojenská technika, tedy tanky, obrňáky, děla, náklaďáky, jsou v modelářském světě vyráběny nejvíce v „pětatřicetině“. Kdybyste tyto modely viděli naživo, řekli byste nejspíše, že je to tak akorát zmenšení. No a k těm Tigerům, BVP, Zisům apod. se vyrábějí jako doplněk i motocykly. Motorka v reálu měří něco přes dva metry, tudíž model má velikost zhruba 6 cm. Tyhle motorky jsou malinké, a přesto ty současné někdy tak vymakané, že se pomalinku blíží dvanáctinám.

Co do začátku

Jako po prvním modelu tohoto zmenšení bychom se asi měli poohlédnout opět po modelech firmy Tamiya. Jejich DKW 350, BSA M20, Harley-Davidson WLA jsou stejně dobře sestavitelné jako motorky od stejné firmy v měřítku 1/12, i když za cenu mírného zjednodušení. Např. rám má o něco málo větší průměr trubek, pružiny pod sedlem jsou jen naznačené, dráty v kolech zjednodušené. Ale výsledný efekt je po pár dnech opět „tamijácký“, tedy skvělý. Pro dnešní seznámení jsem ale sáhl po jednom z nejpropracovanějších modelů v kategorii, aby bylo vidět čeho můžeme dosáhnout u modelu, který se vejde do zavřené dlaně. Přepečlivě zpracované M-72 z válečné produkce.

Návod opět prioritou!

Nerad to znovu opakuji, ale když jsem říkal, že i po desítkách let modelářské praxe bych bez plánku asi nedal dohromady motocykl v měřítku 1/12, novodobý model 1/35 by mi bez návodu zůstal v krabičce nepostavený určitě. Některé díly jsou tak titěrné, tenounké, že poznat o co se jedná, je téměř nemožné. Současní výrobci používají k výrobě předloh už naprosto běžně 3D modelování, tudíž nejsou závislí na tom, co je lidská ruka schopna vyrobit. „Mástrař“ tak udělá např. nakopávačku o přesné síle v měřítku, jako když zmenšíme reálnou páku. Je to samozřejmě krok vpřed, ale snaha výrobců, přiblížit se více realitě, vede následně k tomu, že průměrný modelář má občas velký problém uchopit díl pinzetou a umístit na správné místo. Nic se nemá přehánět – na co je nám nepostavený model v krabičce, naprosto přesný, když si na něj prostě netroufneme? Každopádně my máme před sebou návod a pokusíme se zvítězit nad počítačovým modelem.

Jak barvit

Jestliže u větších modelů je optimálnější natírat v rámečku, u těchto malých modelů mám odzkoušeny dvě metody. Když se jedná o stroj, který stavíme ve vojenském zbarvení, postavím model bez motoru a kol. Celek následně stříknu buď sprejem, nebo stříkací pistoli jednotnou barvou – zelenou matnou, pískovou, tankovou šedí. Stejně jako u reálných armádních strojů. Co je zelené, to je správné, ať už je to tráva nebo motorka. Je známo mnoho případů, že vojenské motocykly byly stříkány na frontě komplet, tedy s motorem, pneumatikami, hefty, sedačkou… Ale to už je extrém. Nás dnes nečeká žádný chrom, žádné barevné doplňky. Modely v „armádním měřítku“ jsou samozřejmě používány i v pestrých barvách v civilu. Tím nám také naroste počet kousků, které si můžeme postavit do vitrínky. Nicméně u modelů civilních bych také nedoporučoval stříkat/natírat ještě v rámečku. Tady bych navrhoval (samozřejmě v pořadí, v jakém nás stavební plánek nabádá) vždy sestavit větší části a ty natřít – sestavit přední vidlici s brejlemi a blatníkem, celý motor, celou sajdkáru a posléze natřít.

M-72 v civilu

Na „emku“ mám silnou vzpomínku z dětství. Soused tehdy měl i M-72 a často ji vytlačil před barák. Šteloval karburátory a já byl jako kluk vždy nalepený u okna a nemohl se od „skoro BMW R 71“ odtrhnout. A na to, když mě svezl v lodičce po louce kolem Vltavy a v zatáčkách jsem byl asi 30 cm nad zemí, na to se prostě zapomenout nedá! Jako vzpomínku na tuhle civilní„emku“ jsem se rozhodl, že model ruské firmy Zvezda upravím do podoby sousedova stroje. Fotky žádné z té doby nejsou, tak zapracovaly vzpomínky. V modelu jsou hluboké přední blatníky, tak ty tam určitě nebyly. Odkrojit boky byla otázkou chvíle. Sajdkára také nebyla „bednovitá“ s raketometem, nýbrž klasická jako u R 71. Tu jsem dle výkresů vyřezal a slepil z plastových destiček o síle 1 mm. Pokud začínáte, držte se striktně připravených dílů, tohle je jen taková ukázka, že i v modelech se dá „customizovat“.

Tak jak to dééé…?

Kdo z vás někdy sledoval seriál Přatelé, tohle byla trapná ošuntělá věta Joeyho při balení stále nových slečen. Ale my se ptáme na pokrok ve stavbě. Motor nám moc práce nezabere, podobně jako přední vidlice s blatníkem. Ale pak to přijde! Dvojitý kolébkový rám sesadit ze dvou polovin a mezi ně vložit vzpěry. Tohle je prostě bolest řady současných modelů, že je nenavrhují modeláři, nýbrž „ajťáci“. Počítačový expert navrhne rozdělení dílů „nějak“, ale málokdy tak, aby byl model „přátelský na stavbu“. Když tohoto ježka v kleci sestavíte, trochu se odpíchnete. Máte natřený rám, přední vidle, motor, zadní odpružení. Tyto časti natíráme vždy po malých sestavených celcích. Jakmile sajda stojí na třech, můžeme si udělat kávu a těšit se z toho, že nás čekají už jen samá pozitiva a sociální jistoty.

Drobnosti jako dolepit řídítka, sedla, stupačky, to jsou už jen třešničky na dortu, tedy dortu z z poctivé ruské oceli! Máme před sebou malý a hezounký model stroje, jehož i tak neskutečně zastaralá koncepce stále „letí“ a továrna Ural se svými současnými typy rozhodně nemá problém se zakázkami z celého světa. Tak vzhůru do modelářství, buď pro tuhle „emku“, nebo třeba pro Jawu 250 Kývačku nebo Péráka. I ty se v meřítku tanků vyrabějí!

Informace o redaktorovi

Martin Decarli - (Odebírat články autora)

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):



motoguzzi_kveten
Objednat reklamu
TOPlist