Výbava motorkáře: vybíráme oblečení

Začít snad ani nelze jinak než věčnou otázkou, na kterou neexistuje jednoznačná odpověď. Všechno se odvíjí od toho, na jakou motorku, k jakému stylu jízdy a na jak četné použití má oděv sloužit. S dovolením v tomto článku necháme stranou motokrosaře, enduristy, trialové jezdce a všechny, kdo se na motorce pohybují většinou mimo silnici. Ti se při výběru oblečení řídí trochu jinými nároky než ostatní motorkáři, a neřeší věci jako tepelný komfort, či odolnost proti vodě nebo prodření o asfalt. Kdo se však na motorce nebo skútru pohybuje převážně po zpevněném povrchu, určitě se už někdy pozastavil nad vlastnostmi dvou základních materiálů.

Každý z nich má své klady a zápory, a tomu odpovídá také poměr kožených a textilních modelů na trhu. Někteří výrobci se více zaměřují na kůži, jiní jsou specialisty na kordurové oblečení, ale obecně se dá mluvit zhruba o vyrovnaném stavu. Přitom to není tak dávno, kdy textilní oděv na motorce byl ojedinělým úkazem, a někdy dokonce i terčem posměchu. Praktické výhody textilu ale rychle převládly nad počáteční nedůvěrou, a bundy i kalhoty z pevné látky v motoshopech rychle zdomácněly. Určitý vliv na tom určitě mají i změny v popularitě jednotlivých kategorií motocyklů: zatímco před dvaceti lety se motorkářská komunita dělila prakticky jenom na majitele čoprů a supersportů (kteří se navíc všichni svorně oblékali do kůže kvůli image), dnes je skladba českého motoparku mnohem pestřejší, a víc se kouká na komfort. Přibyly hlavně cestovní modely, na kterých jde o pohodlí ohozu mnohem víc než o design, jezdí mnohem víc skútrů, kde se jezdci zase snaží o co nejcivilnější vzhled, a nakonec už ani jezdec na čopru či sportovní motorce oblečený do textilu není v partě považován za žádného exota.

V první řadě jde přece o to, v čem se kdo dobře cítí. Jednou se bude kožená bunda zdát moc těsná, druhému se zase nemusí líbit příliš volné střihy textilních kalhot. Nějak podobně by se daly vlastně charakterizovat hlavní plusy a mínusy obou materiálů. Kožené bundy, kalhoty a kombinézy – při správně zvolené velikosti – celkem přesně kopírují postavu jezdce, což mu sice trochu brání ve volném pohybu, ale všechny pohyby potřebné pro jízdu na motorce může provádět bez větší námahy díky strečovým prvkům. Na stranu výhod můžeme určitě zařadit dobré aerodynamické vlastnosti přiléhavého koženého oděvu, a hned vedle vysoký faktor bezpečnosti v případě pádu. Kožený oděv je ve srovnání s textilem pořád ještě odolnější proti prodření (i když výrobci textilních materiálů se snaží v tomto směru kůži dohonit) a díky upjatému střihu také dobře fixuje chrániče na svém místě. Kombinéza či bunda nemusí nutně být jen z tuhé hovězí usně – poslední dobou se hodně nahrazuje lehčí a jemnější kůží z klokana nebo z kozy.

Z hlediska ochrany proti povětrnostním vlivům dokáže i tenká kozinka překvapivě dobře odolávat profouknutí, ale v dalších ohledech už kůže začíná ztrácet. Prakticky neřešitelný problém pro přírodní kůži představuje dešťová voda, které se dá zabránit před nasáknutím do pórů jedině záložním nepromokem, nebo pauzou na kafe. Kožená bunda s nepromokavou vložkou udrží v suchu alespoň jezdce, ale než uschne promočená kůže, je víkend v tahu. Dalším nedostatkem koženého oblečení je omezená možnost tepelné regulace: existují sice perforované letní modely, ale na případnou změnu klimatu během delší cesty se v koženém oděvu dá reagovat mnohem obtížněji, než v textilu. Při ochlazení se pod těsnou bundu moc tlustý svetr nevejde, a když je naopak horko, nemá se pod tlustou kůži kudy dostat osvěžující vzduch.

Textilní oblečení je na tom v odolnosti proti rozmarům počasí o poznání lépe. Snad každý výrobce má vyvinutý vlastní systém nepromokavých a prodyšných membrán, jejichž kombinováním se dají pokrýt skoro všechna roční období. Přestože všechny klimamembrány fungují víceméně na podobném principu, nekorunovaným králem mezi nimi je stále Goretex®, který umí nejen spolehlivě udržet vodu dál od těla, ale také zajistit dostatečnou prodyšnost směrem ven. Látkové modely také poskytují návrhářům mnohem větší volnost při vkládání různých ventilačních zipů a kapes, které dokážou zpříjemnit i ta největší vedra. Speciální kapitolou jsou pak síťované letní soupravy, které s trochou nadsázky slouží jen jako nosiče chráničů. S vkládací termovložkou se však dají použít i v chladnějších dnech, a k některým výrobce dodává i nepromokavou vložku.

Textil ve srovnání s kůží také o něco méně váží, což při výběru zohlední hlavně ten, kdo se v motooděvu chystá pobývat delší čas. Celkový komfort zvyšuje i volnější střih textilních oblečků, a na proto na cestovní motorce jen výjimečně potkáte někoho v kůži. Textil ale zase neobléká nikdo na závodním okruhu, a důvod je jasný: kůže pořád vede v disciplíně jménem bezpečnost. Čím komfortnější a volnější střih motooděvu, tím větší riziko, že se chránič z ramene nebo z lokte při pádu sesmekne a přestane plnit svou funkci. Stejně tak rukáv, stažený kolem zápěstí pouhým suchým zipem, se při klouzání po vozovce snáz vyhrne. A pokud jde o rychlost prodření, i tady má navrch kůže.

Tak co, už máte trochu jasno? Jestli pořád váháte, existuje i kompromis v podobě kombinace textilu a kůže. To spojuje výhody obou materiálů: rizikové partie jako ramena a lokty jsou z kůže, zbytek ze vzdušného a lehčího textilu.

Finálním výběrem materiálu ale nákup zdaleka nekončí. Jízdní komfort a pasivní bezpečnost motooděvu ovlivňují i další věci, jako třeba chrániče. Koupit si na motorku bundu bez chráničů by byl jasný hazard se zdravím, ale ani pouhá přítomnost libovolného protektoru by vás neměla uchlácholit, protože všechny neposkytují stejnou úroveň ochrany. Každopádně hledejte mezi visačkami označení CE protektor, které mohou nosit pouze oděvy vybavené chrániči s homologací pro Evropu. Chrániče se dále dělí do dvou úrovní, přičemž dvojka znamená vyšší úrpveň ochrany. Bezpečná bunda má vložené chrániče minimálně v loktech a v ramenou, dobrým zvykem se stává vkládání tenkých chráničů do kapsy v podšívce na zádech. Někteří výrobci nabízí možnost výměny symbolického molitanu za tvrdý CE chránič. Maximální možné bezpečí pak zaručují chrániče, napevno všité do vnější vrstvy bundy na loktech a ramenou. Tvrdé chrániče nesmí chybět ani na kolenou kalhot, většinou bývají vrstvou molitanu chráněny také boky.
I sebelepší chrániče jsou však nanic, když se při pádu nenachází tam, kde mají. Umístění bývá obvykle nastavitelné pomocí suchých zipů (kromě integrovaných vnějších chráničů), a vyplatí se jejich správnou polohu nepodceňovat. Při výběru oblečení si kromě velikosti vyzkoušejte, zda všechny chrániče sedí na svých místech – sedněte si nejlépe na svou motorku, aspoň jednu nohu dejte na stupačku a pokrčte ruce tak, jak jste zvyklí. Chrániče musí padnout přímo na klouby, a pokud tam nejdou ani posunout, koukněte radši po vhodnějším kousku. Důležitou roli hraje také správná velikost – o dvě čísla větší bunda se jednak bude za jízdy nafukovat jako balónek, a volné rukávy neudrží chrániče na místě ani chvíli. Berte velikost, která sedí přesně, a nemyslete na žádné tlusté roláky – pod teplou vložku stačí vzít triko s dlouhým rukávem, maximálně tenkou mikinu. Většinu života vložka stejně stráví doma ve skříni, tak si kvůli ní nedělejte z bundy zbytečně pytel. U kožených věcí počítejte s tím, že se do šířky časem trochu povolí. Když v krámu můžete v bundě aspoň trochu dýchat, za pár dní vám bude akorát.

Nezapomeňte ani na pravidelnou údržbu, která je důležitá hlavně u kožených výrobků. Obleček se vám odvděčí pěkným vzhledem a dlouhou životností. Článek o tom, jak se správně postarat o motooděv, najdete zde.