ktm_cervenec




Úpravy na motorce za tři padesát, někdy trochu víc

Technických článků jsme u nás zveřejnili celou řadu a všechny odborné. Ne tak dnes, kdy úroveň odbornosti klesne a povíme si o domácích úpravách, které vyjdou na tři padesát, někdy na trochu víc, a všechny budou zaměřené na lepší ovladatelnost vašeho oře.

Kapitoly článku

Pro koho to dneska bude? Hlavně pro majitele silnic a naháčů, na kroskách a endurech toho moc vylepšovat netřeba a na půltunovém cesťáku nebo čopru budeme předpokládat, že jejich piloti chtějí hlavně výletit místo provádění taškařic. Zato když si budete chtít zajezdit po zadním, užít si nějakou motanici na parkovišti nebo zablbnout na menším okruhu typu Sosnová, můžou vám následující zlepšováky udělat dobře. Otázkou taky je, jestli se vám chce v motorce vrtat, protože úpravy budou vyžadovat práci nejen při nich, ale možná taky při uvádění do původního stavu, když vám to nesedne.

Než začneme, nepodíváme se na první úpravu, ale na základní filosofii, která nás bude procesem provázet. Kdysi jsem se zabýval překládáním zahraničních testů a utkvěla mi v paměti věta jednoho závodníka, který srovnával dva litrové superbiky. Jeden měl být podle parametrů lepší, ale když mělo dojít k verdiktu, přiklonil se závodník z WSBK k papírovému outsiderovi, na kterém ovšem jezdil lepší časy. Důvod, proč tomu bylo, shrnul jednoduše: „Jedna motorka má víc koní, o trochu lepší podvozek, ale druhá je pohodlnější. A protože pohodlí znamená rychlost, vítězí u mě ta druhá.“

Individuální záležitost

Prvním dílem, na který se podíváme, budou řídítka a u nich je pohodlí každého motorkáře tím zásadním, co budeme při úpravě sledovat. Jak přijít na to, co sedí zrovna vám, poznáte jedině tak, že si vyzkoušíte pár motorek s odlišnými řídítky. Kousek se na nich projeďte a pozorujte hlavně, jak to sedí vám osobně. Při zkušební jízdě nemusíte cestovat nikam daleko, stačí pár koleček na parkovišti a hned poznáte, jestli se cítíte přirozeně nebo ne, nic jiného nesledujte.

Když pomineme individuální chutě každého jedince, technicky je to jednoduché, čím širší řídítka, tím větší páka na vidlici a tím snadnější řízení. Navíc čím vyšší, tím většinou pohodlnější pozice. U naháčů bývají originál řídítka celkem úzká, někdy nízká, někdy divně naohýbaná, takže by vám mohly šmakovat širší a vyšší, ale je lepší si pár motorek/řídítek vyzkoušet, ať víte. Pokud lepší řídítka na mašině už máte a chcete si zkusit, jestli vám nemůžou sedět ještě víc, povolte si je v uchycení a zkoušejte si je natáčet dopředu/dozadu, třeba najdete polohu přesně pro vás. Loni v zimě jsem si tohle zkoušel a pootočením asi o centimetr dopředu jsem najednou ušetřil dva tisíce, protože jsem chtěl řídítka měnit, ale najednou mi sedly tak, že jsem na nákup zapomněl.

Co se týče nakupování, nová řídítka vyjdou na osm stovek až zhruba tři a půl tisíce a těch nejlevnějších se bát nemusíte, měl jsem je pár let a maximálně se při pádu ohnou. Na druhou stranu stačí vzít trubku a zase jdou narovnat.
Řídítka se v zásadě dělají dvoje, s průměrem 22 a 28 milimetrů, hubenější mají většinou výztuhu, ty druhé zas bývají vyšší a u většiny naháčů budete mít v sérii úchyty připravené na 22 mm. Buď se s tím smíříte nebo budete chtít macáky a použijete vložky na rozšíření na 28 mm.

Němci příkladem

Kde uděláte použitím krosových řídítek velký krok k lepšímu ovládání i pohodlnější pozici, jsou silniční motorky, u nichž sundáte horní brýle, provrtáte, nasadíte představce z krosky/endura a montujete. Narazit ale můžete na to, že vám nevyjde délka lanek nebo řídítka budou narážet do plexi, případně u starších modelů bude vadit lešení držící přední plast, takže to bude laborování model od modelu. Ale zas ta změna, když najednou na motorce neležíte a v menších rychlostech si s ní hrajete jak kočka s myší… Nehledě na to, že výrazně zmenšíte výskyt hnědých poplachů, protože široká řídítka se jen tak od dorazu k dorazu nerozklepou.

Do Brna nebo na Most asi půjde o zbytečnost, ale do města, pomalejších zatáček nebo na Sosnové objevíte nový vesmír. Zbytečné vysvětlovat jak a proč, na nějakou takhle upravenou motorku si sedněte, svezte se a uvidíte, třeba vám to sedne, třeba ne, ale spíš jo. Zajímavostí je, že na takhle upravené silnice občas narazíte v Německu, kde dávají na silnice krosová řídítka kvůli pohodlí pří cestování a viděl jsem takhle upravenou třeba Ducati 916, dvanáctku Ninju nebo kdejakou šestku. Akorát se Němci s provrtávání brýlí nezaobírají a rovnou pořizují speciální brýle, ty vyrábí třeba Spiegler, sice je to jednodušší, ale zase to stojí tolik, že mně to vrtání zas tolik nevadilo.

Olej do jehly

Po prvním zlepšováku nikam neutíkáme a zůstáváme u řídítek, tedy ne přímo u nich, ale u spojky a plynu. U něj začneme, protože to bude taková montérská oddychovka. Krok spočívá v tom, že sundáte z řídítka plyn, to většinou znamená dva šrouby, co drží plast se chcípákem, odpojíte lanka a rukojeť jde dolů. Teď si vezmete jemný šmirgl a plochu pod rukojetí vyleštíte do lesku, aby po ní plyn chodil jak po másle. Následně rukojeť samotnou zevnitř vyčistíte třeba čističem na brzdy a montujete zpátky. Celkem jednoduchá operace, chod plynu bude jemnější, plynulejší, a to je na citlivou práci jedině dobře. Za zmínku stojí, že to není navždy, během sezony se pod rukojeť dostane vždycky nános, takže stojí zato každou zimu plyn zase sundat a vyčistit. Vždycky ale plochy jen odmašťujte, v dobré víře jsem tam ze začátku stříkal silikonový olej, ale ten na sebe akorát nachytá nečistoty, takže měsíc je to lepší, ale pak to můžete dělat znova.

Přesouváme se k soustavě, kde je prostor na úpravy větší, a to ovládání spojky. Tady je toho na výběr víc a kdo se v tom nebude chtít tolik rejpat, ten si akorát promaže lanko. Sundáte ho ze spojky, buď máte zkušený hmat nebo prostě sundáte páčku a lanko z ní vyndáte venku. Vezmeme injekční stříkačku s jehlou, kterou jsme si koupili v lékárně, do stříkačky dáme motorový olej, jehlu zasuneme vedle lanka do bowdenu a ládujeme. Protože se bowden rychle zaplní, budeme to tam prát nějakou tu minutu a odhadem se s tím takhle mažu tak půl hodiny, než mám jistotu, že je tam oleje dost, aby to proteklo druhým koncem. Stejně jako u plynu, i tahle operace není navěky a opakuju ji každou zimu. Když mám dlouhou chvíli, i dvakrát za rok.

Pověst o páčce

Promazání má podobný efekt jako gel při manželských radovánkách, ale pokud je spojka tvrdá od výroby, změkčit ji to nedokáže. Od toho jsou jiné inovace a jednou z nich je použít jiné lanko. Možnosti jsem zkoušel dvě, první z nich byla aplikace lanka z krosky CRF450, zlepšení bylo cítit, ale konec lanka bylo potřeba upravit. Ne vždycky ale máte k ruce soustruh i s obsluhou, tak jsem u další motorky lanko vyndal a odvezl do Prahy na Zbraslav, kde je firma, která vám udělá lanko stejné, ale tenčí, a to pak chodí stejně jako to z krosky a nemusíte nic upravovat.
Další vychytávkou je prodloužení bazmeku, za který lanko tahá na druhém konci. Jak se tomuhle říká odborně, nevím, ale když to prodloužíte navařením materiálu o půl centimetru až centimetr, změní se převod a páčka se bude mačkat zase s větším citem. Někde to půjde a někde ne, protože občas je tenhle bazmek schovaný ve víku a tam máte po srandě, protože se tam nic prodlouženého nevejde. Poslední věc, co se dá s ovládáním spojky vyšpekulovat, je vsadit na pověru, že nejlepší páčku má Honda CBR 600F4i a dát si ji na motorku. Pověst říká, že tahle páčka má měkčí chod než ostatní, nemohl jsem to nevyzkoušet a mám ji na GSX-R taky.

Jestli chcete podobně ovladatelnou páčku, ale nechcete se s tím mazat, nejlepší řešení je pořídit páčku, která se používá na stuntriding, to vyjde zhruba na trojku. Nebo pořídit posilovač spojky, ten bude levnější, ale dělá se jich víc a ne každý funguje. Jeden jsem kdysi taky pořídil, ale přišlo mi, že veškerou sílu, kterou posilovač ušetřil, spotřebovalo tření uvnitř té krabičky. Takže jsem šel cestou páčky z Hondy, lanka ze Zbraslavi a prodlouženého bazmeku, což mě celkem vyšlo tak na sedm set. Ovšem výsledek k nezaplacení.

Jistota pro chodidlo

Jestliže jsme v úvodu mluvili o pohodlí, nemůžeme se nezmínit o sedačce. Tady jde o individuální záležitost, někomu vyhovuje sedačka tvrdší, někomu měkčí a je vůbec otázka, jestli se s tím chcete zabývat. Co v případě sedačky na ovládání pomůže, je nechat ji v případě předělání potáhnout míň klouzavým materiálem a nechat dodělat v zadní části vyvýšení. Taková sranda sice vyjde tak na čtyři tisíce, ale když na sedle nejezdíte jako na klouzačce, má to rozhodně něco do sebe.

Jako poslední díl, který nám může zlepšit ovládání, se podíváme na stupačky, které jsou v sérii dělané tak, aby byly pohodlné a noha spočinula na gumovém povrchu, který pohlcuje vibrace. Pokud ale brnění oželíme, můžeme namontovat závodní stupačky, které na sobě žádnou gumu nemají a jde většinou o hliníkové trubky s hrubým povrchem, na kterém bota neklouže. Na první pohled stupačka až tak jako důležitý díl pro ovládání nevypadá, ale opak je pravdou a těsné spojení chodidla s motocyklem je důležitá věc.

Jak jsem říkal, jedním řešením jsou běžně prodávané závodní stupačky, případně jejich atrapy zhruba od pětistovky nahoru, nebo stupačky z krosky. Teď mluvím z vlastní zkušenosti, kulaté stupačky na silniční motorku jsem měl taky, ale plocha mi přišla malá, tak jsem použil díly z motokrosu a přijde mi to o dost lepší. Nekoupil jsem tedy stupačky z krosky, ale z pitbika, protože ty byly ocelové a za pět set místo krosových z titanu za pět tisíc, ovšem tvar stejný. A funkce parádní, větší plocha je znát dost, akorát je lepší se držet zpátky a nepořizovat hned ty nejlepší, co z nich koukají skoro až hřebíky, nýbrž stupačku, která je jen zubatá. Než se ohoblují, máte pocit, že je na nich noha jak přilepená a párkrát mi to snědlo i trochu podrážky. Ne zas moc, ale jestli jste dali poslední desítku za Dainese, mohlo by vás to vyděsit. Co se týče namontování, říkal jsem si, že se čínská stupačka nebude s japonským strojem kamarádit, ale když stupačka z pitbika sedla do držáku GSX-R bez jediné úpravy, čuměl jsem jak žába ze salátu.

Úpravy Ládi Hrušky došly do svého závěru, nebylo to sice všechno za tři padesát, ale i když byste chtěli upravovat všechno, co jsme popsali, bez sedačky se do dvou a půl vejdete, parádně si zamontujete a nemáte ani moc co zkazit. Samozřejmě je potřeba dělat všechen servis pečlivě a když něco uděláte, běžte se aspoň na dvacet-třicet kilometrů projet, ať víte, jestli jste udělali krok dopředu a za další ať máte jistotu, že jste všechno utáhli, případně nezpůsobili nějaký problém, který by vás v sezoně vytrestal dvě stě kilometrů od baráku.

Informace o redaktorovi

Roman Kostelecký - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 106.5 Kč od 20 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (2x):



TOPlist