ktm_srpen




Pérování endura a jeho základní nastavení je alfou a omegou dobrého pocitu ve stupačkách!

Nastavit pérování podle vlastních potřeb patří mezi nejdůležitější záležitosti offroadového světa a tím spíš u terénních mašin. Jak známo, nefungující motorka je na draka a dokáže jezdce pořádně potrápit. V lepším případě ho neskutečně rychle připraví o síly a v tom horším ho vystřelí z kecek, natotata.

Kapitoly článku

Proto není od věci mrknout do manuálu a podle něj si pérování nastavit a je úplně fuk, jestli motorku koupíte z druhé ruky nebo jako funglovku. V první fázi je nejlepší pérování naklikat podle továrního manuálu „na střed“ a po vyzkoušení na trati ho doladit. Endura značky Husqvarna používají pérování WP, přičemž jejich přední vidlice sází na klasiku, takže jsou trubky naládovány pružinami a olejem. Nastavení „wépéček“ je závislé na hmotnosti jezdce i na jeho zkušenostech, a tak se pojďme mrknout, jak na to.

V rámci prezentace stříkačkových dvoutaktů jsme se zaměřili na základní nastavení pérování, ale i další možnosti, které výrobce doporučuje. Už podle manuálu je nastavení definováno trojicí variant, tedy měkké pod názvem „comfort“, střední pod názvem „standard“ a tvrdé pod názvem „sport“. Výrobce doporučuje vybírat vždy z těchto variant a od uvedených hodnot se odchylovat jen ve velice rozumné míře. Pro většinu hobby jezdců bude jedno ze tří definovaných nastavení vyhovující a ve finále bude záležet hlavně na tuhosti pružin v závislosti na hmotnosti jezdce. Tuhosti pružin jsou různé a například dvoutaktní Husky TE 250 a TE 300 dostávají v sérii pérováním pro jezdce o hmotnosti 75 až 85 kg, což je jakýsi průměr běžného offroaďáka. Existují pružiny dalších kategorií a nejčastěji se pořizují buď měkčí pružiny pro jezdce vážící 65 až 75 kg nebo naopak tvrdší pro jezdce vážící 85 až 95 kg. Zde je dobré vědět, že se jedná o váhu nahého člověka, protože ta je jasně dána.

Jakmile dojde na měření statického a dynamického poklesu, je potřeba, aby se jezdec oblékl do kompletní výstroje. V případě enduro jezdce je ideální, aby si vzal výstroj, včetně Camelbagu, ledvinky či podobných cajků. Pro měření je dobré mít po ruce dva kámoše, přičemž jeden z nich pomáhá držet motorku kolmo k zemi a druhý běhá s metrem. Když se provádí měření statického poklesu a dynamického poklesu, je nesmírně důležité, aby byla motorka v rovině!

Statický pokles

Statický pokles se měří bez jezdce. Vždy se měří vzdálenost od středu osy zadního kola k bodu na zadním blatníku, který si buď označímé fixem, nebo je již na blatníku vylisovaný z fabriky, jako v případě Husqvarny. U Husky musí rozdíl činit 35 mm. V praxi to vypadá tak, že motorka stojí bez jezdce na stojánku a zadní kolo visí dolů. V tu chvíli probíhá první měření od značky na blatníku ke středu osy kola. Potom se motorka shodí ze stojánku a probíhá druhé měření, pochopitelně opět od značky na blatníku ke středu osy kola. Rozdíl naměřených hodnot by měl být dle manuálu 35 mm. Pokud tomu tak není, je potřeba hýbat s předpětím zadní pružiny nahoru či dolů. Cílem je dostat motorku do roviny a docílit, aby přední pérování ideálně klouzalo a nijak se „nekřížilo“. To se logicky děje v okamžiku, když je zadek více ponořený nebo naopak motorka více nakopnutá na předek. Jednak dochází k opotřebení trubek, a pak také nemá pérování šanci fungovat optimálně.

Dynamický pokles

Porovnávač fotek
Ovládání - nemazat

Statický pokles máme vyřešený a nyní se pustíme do měření dynamického poklesu. Měří se opět motorka na stojánku bez jezdce, tedy úplně stejně jako při měření statického poklesu. Teprve potom jezdec motorku zasedne, ovšem doporučuje se také pozice ve stoje a probíhá měření poklesu s jezdcem. Jak manuál říká, rozdíl by měl být 110 milimetrů. To se potom dorovnává utažením nebo povolením předpětí pružiny. Jak se ukazuje, u mé váhy je pokles pouze 100 milimetrů a byla by ideální pružina pro jezdce 65 až 75 kg. Nicméně se v takovém případě dá udělat menší kompromis a pružinu povolit. V případě větších rozdílů je potřeba pružinu vyměnit za měkčí anebo naopak za tvrdší. Různé pružiny jsou na trhu dostupné a je možnost objednat například u prodejce Husqvarna pro váhové kategorie 65 až 75 kg, 75 až 85kg a 85 až 95kg. Existují pochopitelně také pružiny pro daleko těžší jezdce, nicméně standardně jdou z továrny Husky TE 250 a TE 300 s pružinou pro 75 až 85 kilo těžkého jezdce o tuhosti 48 N/mm. To číslo je vždy uvedeno na pružině.

Toto je naprostým základem a dá se číct, že tímto způsobem je motorka připravena pro další klikání a povolování či utahování pérování. Každopádně bez statického a dynamického měření nemá smysl pokračovat dál, protože se pérování kříží, kluzáky ve vidlici nekloužou, jak mají, a tím pádem nic nefunguje, jak by mělo.

Nyní si ve zkratce řekneme, co znamená odskok, co znamená komprese a co znamená předpětí pružiny. Právě toto lze do jisté míry nastavovat, a tím dále ovlivnit charakteristiku pérování. Dříve bylo nutno nastavovat odskok a kompresi na obou trubkách zvlášť. U pérování WP Xplor se nastavuje komprese pomocí bílého ovladače na levé trubce a odskok pomocí červeného ovladače na pravé straně.

Odskok

Jde o to, jak rychle se po stlačení vrací kluzák zpět. Jednoduše řečeno, když na trati vjedeme na hrbol a vidlice se stlačí, tak nastavení odskoku ovlivní rychlost, jakou se kolo vrácí zpět. To je bezesporu důležité, aby ideálně kopírovalo terén, a tím pádem kolo mělo co největší kontakt s terénem.

Komprese

Je vlastně opakem odskoku. Komprese ovlivňuje rychlost stlačení kluzáku a tím rychlost, jak jde kolo při nájezdu na hrbol směrem nahoru k brýlím. Opět je velice důležité pro ideální kopírování terénu.

Předpětí – přitvrzení pružiny

Předpětí přední vidlice se nastavuje ve chvíli, kdy si jezdec například přizpůsobuje motorku trati. Je dobré použít stahovací pásku a označit si kluzák vidlice. Podle toho se jednoduše zjistí, jak se motorka v pérování potápí a zda je dobré předpětí přitáhnout. U Husqvarny je předpetí možné nastavit nahoře pomocí křídlové matky do několika poloh. Polohy -3, -6 znamenají vetší předpětí. Když jdeme z nuly na trojku, případně až šestku, pružina se zmáčkne, a tím pádem přitvrdí. Linearita se posouvá výše, takže vlastnosti a průběh zůstávají stejné. To se hodí například v situaci, kdy jezdíme klasické enduro ve volném terénu a chceme mít pérování měkčí. Když nás to čapne a přijedeme se vyřádit na motokrosovou trať, utáhneme si předpětí, abychom nechodili po dorazech. Pérování se ve výsledku tolik nepotápí a nejde po dorazech. Typickým příkladem je enduro závod, kdy přijedeme na „erzetu“ a jedeme například motokrosový test se skoky.

Zadní tlumič

Je dobré mít u trati někoho, kdo pozoruje, jak zadní kolo na nerovnosti reaguje a na základě jeho poznatků pérování nastavujeme.

Odskok

Stejně jako u předku, ovlivňuje nastavení odskoku u zadního tlumiče rychlost, jakou nechá zadní kolo vrátit po stlačení zpět. Také nyní ovlivňuje ideální trakci a kopírování povrchu tratě, ovšem i brzdění před zatáčkou.  

Komprese

Pokud matkou nastavujeme rychlou kompresi high-speed, znamená to, jak tlumič reaguje při rychlém nárazu směrem dovnitř, například při dopadu po skoku. Pomalá komprese naopak znamená, jak pérování reaguje například na výjezdu ze zatáčky. To se nastavuje šroubovákem Low-speed. Právě tohle je důležité pro ideální trakci a co nejlepší kontakt zadního kola s povrchem.

Ideální je vše nastavit na standardní nastavení výrobce, od toho se odrazit a pérování dále přizpůsobovat svým potřebám. Pokud například kupujeme motorku po někom, je téměř nezbytné vše hodit do základního nastavení, tedy dostat do série na standardní nastavení a podle toho potom dále upravovat. Výrobce má nastavení vyzkoušené, a proto je dobré vycházet z údajů v manuálu. Dost často se stává, že je motorka hodně rozhašena a nemá šanci dobře fungovat. Další věcí je stav pružin a zrovna tak náplní, které málokdo mění podle předepsaných servisních intervalů. Myslím, že by servisáci pérování mohli vyprávět a ta kaše, co občas z tlumičů vyteče, ta se snad ani nedá nazvat slušným slovem. Proto je nejvyšší čas pérování zkontrolovat a dát ho do latě Děláme to totiž pro sebe, pro svou bezpečnost a ve finále i rychlost.

Vždy je dobré a důležité:

  • Změnit jednu hodnotu a pozorovat změnu. Nikdy raději nedělat více změn najednou, ale spíše postupně krok po kroku,
  • naklikat na konec, tedy utáhnout natvrdo a pak se vracet, od toho se počítají kliky udané výrobcem,
  • pracovat s jezdcem v plné výstroji, tak jak je zvyklý jezdit,
  • měnit náplně podle doporučení výrobce a dodržovat předepsané intervaly,
  • zvolit ideální pružinu podle váhy jezdce.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autor článku obdržel prémii 15 Kč od 5 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist