yamaha_srpen




Kolo nahoru: Jak se naučit po zadním

Návodů na ježdění po zadním najdete na netu víc, ale tenhle je nejlepší. Znáte to, skromnost je blbost. Každopádně něco na tom je, protože nejde úplně tak o návod, jako o nastínění cesty, kterou je potřeba ujít, aby si člověk relativně bezpečně po zadním zajezdil.

S tou bezpečností je to diskutabilní, vzhledem k tomu, že je motorka jednostopá, jde z fyzikální podstaty o těleso náchylné k pádu a jestli k ježdění použijete kolo jen jedno, ještě to zhoršíte. Ale kdo se bojí, ať jezdí autobusem, kdo zbyl a chtěl by se odvázat, jdeme na to.

Vezmeme problematiku postupně a jako první si slíbíme, že pokusy budeme provádět na volném prostranství. Ideální je letiště, ale to aby dneska člověk pohledal, takže vezmeme za vděk parkovištěm nebo nepoužívanou cestou, čím míň pevných překážek, tím líp. Za další se pověnujeme výbavě, protože je to tak 50:50, že se budeme válet. Nezapomeneme minimálně na páteřák, od věci nejsou také všemožné chrániče a vrcholem je kombinéza, ideální pro ty, co se chtějí odřít co nejmíň. Já mám na fotkách jen tričko, protože jezdím už nějaký pátek, vy si oblékněte pořádné chrániče!

U motorky jsou přínosem kvalitní padáky a smiřte se s tím, že u začátečnických pádů to často bývá taková krysa, že jde mašina pana orel. To jen na okraj, abyste pak nebrečeli, že jsme vám to neříkali. Na druhou stranu, tak 6 z 10 lidí to zvládne bez pádu, takže se zas nemusíte bát a s větší pravděpodobností nespadnete. Dál už nám zbývá hromada trpělivosti, trocha odvahy, úrazová pojistka pro klid v duši a můžeme začít.

Zbytečně se neděste

Možností, jak dostat předek do vzduchu je víc a v hospodě nebo na fóru můžete donekonečna debatovat, jestli plynem nebo spojkou. Půjdeme možná náročnější, ale jednoznačně účinnější cestou, a to přes spojku. Podle obsahu a výkonu motorky se rozjedeme na jedničku nebo na dvojku tak na 20-30km/h, dáme hodně plynu a prudce, ale plynule pustíme spojku…to se lehce řekne, hůř udělá. Kolik otáček znamená hodně plynu a jak moc prudké musí být puštění spojky se liší a poznáte to jen zkoušením. Většinou je to ale něco kolem středu, tedy 4 - 6 tis. otáček. Prudké puštění spojky musí být dost prudké, aby zadní kolo dostalo znatelný štos a nestalo se, že by „prudké puštění“ přineslo jen klouznutí spojky.

Tady se zastavíme a co si budeme povídat, ve dvou se to lépe táhne a ideální je, když na vás bude někdo koukat. Při prvních pokusech je většina lidí ve stresu a pozorovatel vám aspoň řekne, jestli se přední kolo přizvedlo nebo jste se vyděsili zbytečně a místo kola ve vzduchu se vám jen vytáhly vidlice. Nebo taky jestli vám místo wheelie nezačala motorka hrabat. Jestli máte zadní gumu za hranicí živostnosti, není to problém.

Další komnata

Dejme tomu, že se nám podařilo odhalit, kolik plynu a jak prudce musíme pustit spojku, aby předek začal stoupat a pokračujeme do další komnaty. Těch má náš Shaolin dost a je potřeba odemknout jednu po druhé, to mějte na mysli.

Začneme s tím, že dostaneme přední kolo tak 20-30 centimetrů do vzduchu (pozorovatel pomůže) a plynem se snažíme v tomhle mini úhlu motorku udržet. Ze začátku řadit zatím nezkoušejte. To je důležité taky proto, že jebnout předkem o zem rozhodí nejen vás, ale taky to nemusí dělat dobře guferům ve vidlicích, pevným/šroubovaným spojům a u novějších strojů z toho může popraskat ráfek.

Čemu se 9 z 10 pokusníků nevyvaruje je nahrnutí těla na nádrž, což je spíš instinkt, protože tělo chce v nečekané situaci přežít a ne se nechat přibít k asfaltu. Ale k tomu je v téhle fázi daleko a proto se snažíme sedět víceméně přirozeně, ani neležet na nádrži, ani viset na řídítkách jak opice. Cíl je sedět v klidu (zní to snadno, co?), motorku držet stehnama a ruce mít volně, aby se dalo citlivě pracovat s plynem. Kdo je na plyn humpolák (ze začátku 99% lidí), pomůže si tím, že si ukazováček pravé i levé ruky položí na páčku.

Zvětšujeme úhel

Tím, že najednou nemůžeme rukama tolik svírat řídítka, donutíme tělo držet se motorky nohama, víc zapojit břicho (pro fitnesáky střed těla neboli core) a tím, že plynem otáčejí 4 prsty místo 5 zajistíme plynulejší reakce. Potom, co s jistotou dokážeme zvednout předek půl metru od země a kontrolovaně ujet nějakou vzdálenost, přidáme dalších deset dvacet centimetrů a proces opakujeme, dokud není jistota.

Je fakt super, když máte k sobě někoho, kdo vám říká, jak zhruba kolo máte nebo ještě líp, kdo vám to natočí na mobil, protože to vám řekne nejvíc. Hned vidíte, že na tom sedíte jak jelito, motorka se chová, jak kdybyste natankovali klokaní benzín a okamžitě tušíte, co dělat jinak a líp. Posunujeme se k dalšímu bodu a úhel se začíná blížit něčemu, o čem by se dalo mluvit jako o jízdě po zadním.

Tady následuje další pomůcka, a to najít si na motorce nějaký bod, podle kterého se budeme orientovat. Dejme tomu, že máme motorku v kapotách a jako první bod máme plexi. Nebo jinak, trochu přeskočíme a odhalíme tajemství - bod, kdy se stroj překotí, nastává až za momentem, kdy se vám před očima objeví průzor kolem vidlice. To uvádíme proto, že do té doby je zbytečné zmatkovat a předčasně opouštět vozidlo. Tuhle chybu jsem jednou udělal a je škoda, abyste si nevzali ponaučení, protože zbytečně si tak moc odřít zadek nechcete.

Blížíme se do finále

Takže zpátky, máme za sebou pár desítek/stovek pokusů, a pokoušíme se dostat kontrolovaně do fáze, kdy to zvedneme a koukáme přes plexi. Zase pár desítek/stovek pokusů, postoupíme a po zadním koukáme přes budíky a držíme plynem kolo nahoře. Kdo má naháče, má to těžší, protože od nízkých wheelie až po koukání do budíků nemá žádný bod, ale co jste si pořídili, to máte a absence kontrolních bodů se dá nahradit desítkami pokusů navíc. Každopádně když už koukáme přes budíky, nastává čas na další rady.

První z nich je začít se vyklánět, aby člověk nejezdil naslepo, což není vůbec dobře, když jezdíte záda v provozu. Chraň bůh, že bychom to doporučovali! Ze začátku se vám bude motorka různě klátit do stran, takže je potřeba další pokusy a vychytat, jak tělem pohnout, aby to jelo rovně.
Druhá rada je taky důležitá, ale ve většině případů zpočátku zbytečná, bohužel. Jde o zadní brzdu. Ideální je od začátku jezdit s nohou na zadní brzdě a občas si s ní zkusit motorku poslat k zemi… ale když poprvé zažijete, jak se motorka převrací, je to tak zvláštní pocit, že nebudete vědět, jestli je únor nebo sobota, natož abyste si vzpomněli, že existuje nějaká zadní brzda. Každopádně nikdo neříká, že nejste výjimka, takže to se zadní brzdou od začátku zkoušejte.

Co tam máme dál, umíme zvednout předek, kontrolovaně jet po zadním tak, abychom koukali vedle budíků a zbývá jen vychytat fázi, kdy koukáme skoro podél vidlice. Tady už jsme v momentu „převrácení klepe na dveře“. Aby předek držel ve vzduchu, není potřeba skoro přidávat a dá se takhle jet dálka, dokud silnice dovolí. Kdo dojde trnitou cestou až sem, může si gratulovat ke svaté trpělivosti a protože v nejlepším se má skončit, s návodem končíme i my.

Na konec ještě dovětek ohledně poznámek typu „k čemu to je?“. Samotné ježdění po zadním samozřejmě k ničemu, ale když tomu věnujete ty stovky pokusů a nějakou fázi si na jistotu vychytáte, dostanete takový cit k ovládání a chování motorky, že vám to může být při nějaké krizovce v provozu k nezaplacení.

 
Autoři článku obdrželi prémie 180 Kč od 36 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (3x):

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist