Hurá na skútry - vyrážíme do ulic

Ambice nové vyhlášky, která pustila za řídítka stopětadvacítkových skútrů všechny automobilisty, jsou celkem jasné: ulevit městům od problémů spojených s přebujelou dopravou. Nápad je to bezesporu chvályhodný, ale na druhou stranu také poměrně odvážný. Většina skútrů s motorem 125 ccm dokáže v pohodě vyvinout víc než stokilometrovou rychlost, a to už pro řidiče bez jakýchkoli zkušeností s jízdou v jedné stopě není úplná brnkačka. Proto předtím než poprvé vyjedete do ostrého provozu, doporučujeme nejdřív lehce potrénovat. Stejně jako v každém jiném oboru je nejlepší získávat ostruhy s pomocí někoho zkušenějšího. Odbornou asistenci vám poskytnou v některé ze  specializovaných motoškol - například škola Bezpečně na motorce vypisuje dokonce speciální kurzy přímo pro jezdce na skútrech - nebo v lepších autoškolách, kde si můžete zaplatit kondiční jízdy.

I když jste přesvědčeni, že rozjezdovou fázi zvládnete formou samovzdělávání, nebo s pomocí zkušenějšího kamaráda, určitě nic nezkazíte, když si před první výpravou do ostrého provozu nejdřív ovládání skútru vyzkoušíte na nějaké volné ploše. Ideální je prázdné parkoviště, kde můžete zkusmo vykroužit pár osmiček. Když se budete dívat do středu poloměru zatáčky místo před přední kolo, zjistíte jak je zatáčení najednou snadné. Natrénujte i slalom, bude se vám hodit při kličkování mezi auty. Osahejte si také, jak se skútr chová při akceleraci, jak reaguje na ubrání plynu a jakou razanci při brzdění snesou pneumatiky. Pro dosažení nejlepšího brzdného účinku používejte obě páčky současně. Jestli máte to štěstí a váš skútr je vybaven propojenými brzdami, stačí mačkat jenom jednu.

Úplně zbytečný není ani nácvik stavění skútru na hlavní stojan, zvlášť když skútr nemá takzvaného policajta neboli bočák. Není to tak těžké jak se může napoprvé zdát, chce to jenom najít správý grif. Určitě vám to vysvětlil už prodejce při předávacím ceremoniálu, ale pro jistotu ještě jednou: levou rukou chytit řídítko, pravou zadní madlo, sešlápnout páku stojanu a současně zatáhnout oběma rukama dozadu. Když skútr stojí svisle (obě nohy stojanu se opírají o zem), zvládnou to s prstem v nose i holky. A skútr zaparkováný na hlavním stojanu má mnohem větší stabilitu, což se hodí hlavně při parkování v kopci nebo na nerovném povrchu.

Všechny situace se ale na cvičišti vyzkoušet nedají, tak se na ně připravte alespoň teoreticky. O silnicích v našem státě platí obecně, že jejich kvalita má k dokonalosti daleko, ale ve městě vás může vyvést z míry mnohem víc věcí než "běžné" výtluky nebo rozsypaný štěrk v zatáčce.

Snad největší trable v životě skútristy přinaší tramvajové koleje. Bydlíte-li v menším městě, kde pro hromadnou dopravu cestujícím stačí autobusy, můžete si gratulovat. Železné profily položené podélně a občas i šikmo do vozovky totiž umí pozlobit nejenom svým kluzkým povrchem. Kolej vystouplá z povrchu dokáže při neopatrném přejíždění vnutit malému kolečku skútru svůj vlastní směr, a proto je lepší přejíždět tramvajové těleco co nejvíc kolmo. Zvýšená obezřetnost se doporučuje za mokra, kdy koleje i dlažební kostky kolem nich kloužou jako namydlené.
Objíždění kolony stojících aut po tramvajových kolejích patří mezi běžné fígle otrkaného skútraře. Tam kde teritotium pro šaliny oddělují od zbytku světa zvýšené dělící pásy, je kolikrát lepší počkat než riskovat pád do cesty cinkající čtrnáctce. Ani světlá výška skútru si nemusí s tak vysokou překážkou poradit, a nikdo určitě nechce zůstat viset za břicho se zadním kolem ve vzduchu.

Se sníženou adhezí je třeba počítat při přejíždění všech kovových součástí vozovky, tedy hlavně kanálů. Na rovině by to zas tak moc nevadilo, ale často se vám litinový dekl připlete do cesty při zatáčení a když je skútr zrovna v náklonu, podklouznutí předního kola vám připraví pěkně horkou chvilku. V takovém případě hlavně zachovejte klid a zapomeňte na brzdy - když necháte kola volně točit, guma se po železe trochu sklouzne, ale na asfaltu se znovu chytne.
Ještě víc kluzké umí za mokra bílé čáry a hlavně přechody pro chodce.

Samostatnou kapitolu pak tvoří zpomalovací retardéry. Berou na sebe nejrůznější podoby, od vydlážděných nebo vyasfaltovaných lavic až po natloukací pásy nebo kulaté terčíky. Pokud na ně narazíte na rovném úseku, neznamenají zas takové nabezpečí, kromě toho že vás za nerespektování jejich autority zvednou ze sedla. S oblibou se ale vyskytují v okolí křižovatek, a pokud právě provádíte odbočovací manévr, už si zaslouží větší pozornost. Kromě toho že  taková nerovnost při zatáčení pěkně rozhodí řídítka, hrozí také nežádoucí kontakt se spodkem skútru. A škrtání stojanem o zem během zatáčení také není z hlediska jízdní stability úplně žádoucí.

Do hry o přežití pochopitelně vstupuje také lidský faktor, a silnou zbraň drží v ruce řidiči aut. Doby, kdy brunátní taxikáři naschvál bránili motorkám a skútrům v projíždění kolonou už jsou naštěstí dávno minulostí, ale stejně raději s nečekaným manévrem pořád preventivně počítejte. Znuděná blondýna to ani nemusí myslet zle, ale když vám zaparkovaných aut vystrčí zadek (svojí audiny) rovnou před nos, budete se mít co ohánět. Větší šanci na úspěch než jít ale tvrdě na brzdy má v takovém případě rychlý úhybný manévr. Jednoduše pod sebou skútra vykloníte směrem pryč od blížící se překážky a hned jak je čistý vzduch ho zase narovnáte zpátky do původního směru.

Až v pořádku dorazíte do cíle své cesty, nezapomeňte skútr bezpečně odstavit. O tom jak vyzrát na zloděje už byla řeč minule, ale myslete i na to, jak je na svých dvou kolečkách zranitelný. Naučte se používat hlavní stojan, který je stabilnější než boční nožka. A když nemáte jinou možnost než zaparkovat směrem z kopce, opřete alespoň přední kolo o obrubník. Stání na chodníku si raději rozmyslete - ne každý strážník má pochopení pro takovou úsporu parkovacích míst.