Holky a motorky: Začátky aneb jak si zachovat orgány i rozum

Pověra č. 1: Vyberte si motorku podle výšky sedla.

Trávíte dny a noci sledováním technických specifikací nejrůznějších strojů a pokaždé skončíte se zkřiveným obličejem, když kolonka výšky sedla začíná číslem 8? Tak toho nechte, stejně to nebude k ničemu platné. Spousta lidí vás bude přesvědčovat, že musíte mít obě nohy pevně na zemi a že pokud jste malého vzrůstu, musíte si koupit nejlépe chopper. Až se vám zase tohle bude snažit někdo vnutit, vysvětlete mu, že je nesmysl vybírat motorku podle výšky. S krátkýma nohama na tom chopperu stejně nedosáhnete na stupačky. Samozřejmě je třeba výšku sedla zohlednit při výběru motorky, ale pokud jste si jako tvrdohlavé ženské vyhlídly vysněný stroj, tak musíte věřit, že to zvládnete. Budou to sice začátky o něco těžší, ale později, až si osvojíte manipulaci pouze na jedné noze, vězte, že svému stroji budete rozumět daleko lépe než chytráci s oběma nohama na zemi.

Pověra č. 2: To je slabé, kup si aspoň šestistovku!

Tímto tvrzením se spousta žen nechá zlákat. Pak můžeme potkat dámu na skvěle vypadajícím silném stroji, která jej však drží křečovitě a pere se s ním. U motocyklů o objemu 125 a 250 ccm nerozhoduje ani tak jejich výkon, když se o nich mluví jako o dobrých motorkách do začátku. Rozhoduje hmotnost a ovladatelnost. Netvrdím, že se nedá začít na pětistovce nebo šestistovce, nicméně v tom nevidím důvod. Argument, že výkon malé motorky bude hned slabý, opravdu není na místě, tedy alespoň ne prvních pár tisíc kilometrů, kdy si stroj ještě osaháváte. Nevíte, co od něj čekat, a hlavně – drtivá většina žen na pětistovkách a šestistovkách se ve svých začátcích nedostane přes rychlost 100 km/h. Nejčastěji se setkávám s kroužením okolo 70 – 80 km/h (na čemž není v začátcích nic špatného).
A co je nejpodstatnější, až se s tou „pomalou“ a lehkou motorkou dokonale sžijete, v zatáčkách si pak klidně smlsnete na kdejakém silnějším stroji, protože oni sice pod sebou budou mít 100 koní, ale nebudou je umět použít tak jako vy svých 15 koníků.

Pověra č. 3: Na slabou motorku nepotřebuješ takovou výbavu!

Tak to je jedna z nejhorších věcí, kterým můžete uvěřit. Když se sklouznete v 80 km/h po asfaltu na 125 ccm, nebudete o nic míň sedřené než ten, co se ve stejných podmínkách sklouzne na silnějším stroji. Nezapomeňte, že každý pád bolí, a to i ten v pomalé rychlosti. Nebo si to raději nejdřív chcete vyzkoušet na vlastní kůži?

Pověra č. 4: Když nedosáhneš, stoupni si na špičky.

Také vídáte slečny balancující na špičkách, protože ze své motorky nedosáhnou na zem? Zkuste do nich šťouchnout a svalí se na zem jak hromádka neštěstí. Já byla jednou z nich, dokud jsem se konečně nedonutila zastavovat a stát na jedné noze. Jedna noha samozřejmě nejsou dvě, ale pořád je to stabilnější než cupitání na špičkách. Menší slečny budou muset vysednout, ale to není žádný problém. Není lepší pocit, než když vy ovládáte motorku a ne motorka vás.
Zápasíte s rozjezdem do kopce? Máte krátké prsty a nedokážete držet páčku přední brzdy zároveň s otáčením plynové rukojeti? To se vyřeší, když se postavíte na levou nohu. Pravou nechejte na stupačce a držte zadní brzdu. Není nic pohodlnějšího. Zkuste si to samé klidně udělat na špičkách, ale mějte po ruce někoho, kdo vás bude chytat.

Pověra č. 5: Kopírujte jízdu zkušenějšího.

Na tom všeobecně není nic špatného, přece jen si však musíte dávat pozor. Od zkušenějšího můžete samozřejmě odkoukat, kdy najíždí do zatáčky, kdy začíná brzdit, jakou stopou ji projede. To se vám ovšem může i vymstít. Pokud najedete do zatáčky zdánlivě stejnou rychlostí jako ten před vámi, uprostřed zatáčky si můžete uvědomit, že jste rychlost nepřizpůsobily svým schopnostem a že zatáčku budete muset projet úplně jiným způsobem, než jste původně zamýšlely.

Pověra č. 6: Začínejte vždy pod dohledem.

Toto taky není ve své podstatě pověra, jenom se občas stane, že vás učí jezdit někdo zkušenější a dohlíží na vás, přičemž vy si začnete připadat neschopně, že on to projede a vy ne, jste nervózní, že vás sleduje a neustále vám něco vytýká. Tak to zkuste jinak. Jestli máte alespoň nějaké základy, zkuste si vyjet samy. Najednou vše budete muset dokázat vy. Otočit si motorku, zvednout si ji, projet zatáčky podle sebe. Jelikož nebude nikdo poblíž, kdo by vám s tím pomohl, máte dvě možnosti: buď si můžete sednout na chodník a začít plakat, anebo to prostě konečně dokázat samy.

Vypadám v tom oblečení jako chlap!

Tak jestli někdy vyslovíte tuto větu, uvědomte si, že chcete jezdit, ne se předvádět. U motooblečení jde především o bezpečnost a pohodlí. Design by měl u vás zabírat podřadnější pozici. A jestli vás to uklidní, každý pozná, že jste žena, podle vyšpuleného zadku a tak nějak celkově jiného posedu.

Tam nepojedu, tam mi to nejde!

Máte nějaký neoblíbený úsek s mnoha vracečkami, děsíte se té stopky v kopci, a tak raději objedete celé město, abyste se mu vyhnuly? Bojíte se té úděsné křižovatky, kde nevíte, kdo má přednost? A víte co? Udělejte úplný opak – vydejte se právě na tato místa, protože se podobným situacím nemůžete neustále vyhýbat. Chce to jenom odvahu a cvik. Předtím ale doporučuji, abyste zapřemýšlely, proč se vám daný úsek nedaří projet, proč se toho tolik bojíte a jak to napravit.

Projel jsem to já, projedeš to taky.

Zní vám tato fráze povědomě? Většinou ale nefunguje. Nehledě na to, že autor té věty může mít pravdu, to, že se bojíte a nevěříte, že to projedete, vám zajistí neúspěch. Musíte věřit jak sobě, tak motorce. To samé platí o celkovém přístupu k motocyklu. Jestliže přicházíte ke svému stroji s pocitem „ona mě dneska zase shodí“ a třesete se strachy, raději to rychle otočte zase domů a vraťte se k němu, až opravdu budete chtít jezdit.

Zatáčky

Přestože jste již něco odjezdily, máte neustálý strach z větších náklonů? Trénujte! Vytvořte si slalom a postupně zmenšujte jeho poloměr. Když se dostanete do náklonu, nezpomalujte. Nejdůležitější při průjezdu zatáčkou je plynulost jízdy. Nezpomalujte, nebrzděte, ani prudce nezrychlujte.
Pokud se stane, že začnete před zatáčkou pozdě brzdit, a v náklonu zjistíte, že jedete příliš rychle, nezačínejte brzdit! Stroj se narovná a vy si uděláte výlet do přírody v podobě stromu nebo příkopu. Místo toho to pořádně naklopte. A když budete mít pocit, že už to nejde, naklopte to ještě víc! A když už to opravdu nepůjde, tak ještě víc! Většinou dřív selže vaše odvaha než gumy. A také je nezbytné neustále předvídat. Když najíždíte do zatáčky, váš pohled směřuje tam, kam se zatáčka stáčí, nikoliv před sebe nebo dolů pod kola. To vám pomůže projet zatáčku správně. Pokud do zatáčky nevidíte, předvídejte, že by se mohla ještě více utáhnout. Taky předvídejte, že za ní může stát velký růžový slon nebo cokoliv podobného. To samé platí i pro horizonty.

Prozkoumejte okolí.

Jezdíte neustále dokola po svém oblíbeném úseku? Vyjeďte někam dál, po ČR je spousta krásných cest, o kterých jste neměly ani tušení. Vůbec se toho nebojte. Porci kilometrů můžete navyšovat postupně. Rozhodně vás to obohatí víc, než jezdit dvě hodiny dokola jeden a ten samý pětikilometrový úsek. Že jste to už udělaly? Tak si vyjeďte třeba do terénu. Že na to nemáte enduro? Nemám na mysli les, ale obyčejnou polňačku, kterou zvládnou i všechny zmrzliny. Na nejistém povrchu se se svým strojem seznámíte lépe.

Technika mě nezajímá.

To, jestli se naučíte starat se o svou motorku samy, je jen čistě vaše věc, ale je nádherný pocit znát vnitřnosti svého stroje. Přestože třeba necháváte všechny technické záležitosti na pánech, zkuste si představit následující situaci: jedete po svém oblíbeném úseku, máte tam 6000 ot./min. „No a, nějaký číselný údaj,“ řeknete si. Ale co to znamená v praxi? Při takových otáčkách jde píst 100x dolů a 100x nahoru za pouhou 1 sekundu! A vy sedíte na tom stroji a pod vámi se dějí takové šílené věci. Nepojede se vám teď o něco lépe?