ktm_srpen




Efektní příjezdy: Jak se naučit po předním

Dneska si povíme, jak se naučit další zbytečnost, a to ježdění po předním. Na druhou stranu, zbytečnost to úplně být nemusí, protože když budete umět stoppie, běžné brždění pro vás bude sranda. Když vás pak nečekaně překvapí auto z vedlejší, ještě si budete děkovat, že jste se tuhle zbytečnost učili.

Kapitoly článku

Jet ve stoppie není nečekaně trik zadarmo, v průběhu učení vám x krát ustřelí předek, x krát se vyděsíte z něčeho jiného, a to je ten důvod, proč si pak u normálního brždění budete připadat, jako když podvádíte. Jestli chcete být mistr na brzdách, není prostě nic lepšího než se naučit jet po předním, protože to je těžší. Můžete se třeba stokrát účastnit kurzu krizového brždění, ale takový cit jako stoppie vám to nedá, ani kdyby vás instruktor krmil jak chtěl. Na druhou stranu bude cesta ke zvládnutí téhle dovednosti protkaná řadou momentů, při kterých se vám zastaví krevní oběh, možná sebou plácnete, ale to se dá čekat. Dobrá zpráva je, že při učení předků máte menší pravděpodobnost pádu než když se budete učit po zadním, takže aspoň něco.

Než si osvětlíme techniku triku, koukneme se na vybavení. Z pohledu bezpečnosti pilota by se dal jako zásadní označit páteřák, protože když to přehodíte a motorka vám spadne na záda, obratle a plotýnky vám děkovat nebudou. I když páteřák nemusí být záchrana vždycky. Jednou jsem přehodil XT 600, páteřák se posunul nahoru, spínačka se mi zaryla pod něj a o kostrč se zlomil klíček. Naštěstí v poloze ON, takže šlo z tý ostudy odjet.

O helmě ani nemluvíme, to je samozřejmost. Já jezdím sice v tričku s páteřákem a chrániči, ale na uzavřeném parkovišti a stuntridingu se už nějaký čas věnuji, takže vy si raději oblečte komplet kůži, než to půjdete zkoušet.

Teď půjdeme k motocyklu. Nejdůležitější je pneumatika, nemusí být kdovíjaká lepivá, ale nesmí být před smrtí nebo po ní a co si budeme povídat, čím novější guma, tím líp. Hodně toho udělá tlak vzduchu a začněte s tím, že pneumatiku nafoukáme, jak udává výrobce. Tady se zastavíme, protože tlak je hodnota, která se dokáže během dne změnit dost na to, aby se měnil grip. Příklad z dneška, v garáži jsem dal osvědčených 2,2, ale po dvaceti minutách pokusů z toho bylo 2,4 a při nástupech už to sem tam ustřelilo. Doporučení zní, po cestě dát do gumy co tam patří, manometr s sebou a během pokusů sem tam zkontrolovat. S tím, že víc tlaku vadí, protože předek začne ustřelovat, ale míň zas tolik ne, protože guma může naopak držet líp a jak se s menším tlakem rozplácne, může být motorka na předním kole stabilnější.

Smeták do kapsy

Půjdeme o součástku dál a zastavíme se u brzd. Tady stačí, aby fungovaly jak mají, samozřejmě jestli máte čínskou stopětadvácu, moc toho nevykouzlíte, ale třeba už CBR 125 má na předky brzdné síly dost. Po brzdách se zastavíme u vidlice, ta by měla být v lati a nejhorší je, jestli vám tečou gufera a olej se dostane na destičky, to je pak konečná. Kdo má vidlice stavitelné a chtěl by špekulovat, tak se vyplatí začít s nastavením z manuálu a postupně změkčovat, přitvrzováním si grip v nástupech spíš zhoršíte.

Máme nachystáno, vyrážíme za zážitky a hledáme tak sto, dvě stě metrů rovného asfaltu, nepotřebujeme nic širokého, hlavně ať to tam drží. Leckdy se stane, že najdete místo jak lusk, ale s vrstvou prachu. Jednoduchý recept je, že člověk nebude líná veš, vezme si sebou smetáček a pár metrů, kde probíhá nástup, si zamete. Můžete se u toho cítit potupně jako doma u luxování, ale zase si vemte, kolik vám to může ušetřit za opravy.

Přípravy za námi a jdeme do akce. Další bod vás asi překvapí, ale nebojte, rozuzlení přijde. Najdeme si tři věci, ze kterých uděláme body A, B a C. Vždycky jsem to řešil tím, co jsem měl u sebe nebo našel u cesty, kdo je perfekcionista, může si doma rozpůlit dva tenisáky a má signální body profi úrovně. Bod A si dáme tam, kde budeme startovat, bod B cca třicet čtyřicet metrů od něj a bod C dáme do kapsy.

Plynulost, klíč k úspěchu

Rozjedeme se z A tak na 30-40 km/h (úplně zhruba, ale vždycky plus minus stejně), u B začneme brzdit a pokoušet se zvednout motorku na předek (C stále v kapse). Jak na to? Zadkem seďte na sedle (nezvedat se z něj), držte se stehnama, ruce určitě ne v křeči a tak, abyste mohli pracovat v loktech a měli cit na páčku. Tělo držet přirozeně, nelepte se na nádrž ani se nezaklánějte a jak budete pár metrů před B, vymáčkněte spojku a brzdu zmáčkněte větší silou než když brzdíte. Hlavně s ní necukejte nebo vás to vytrestá, že se budete divit.

Prostě se rozjedu z A, před B zmáčknu silně, ale plynule!!! brzdu, cítím, jak se zanoří vidlice a motorka se začíná zvedat na přední. Vypadá to jako sranda, ale než se toho dostanete, pár (spíš desítek) pokusů to zabere. Během nich se vám asi přihodí, že za brzdu vezmete moc a předek ustřelí a v tu chvíli nestresujte, pusťte páčku a motorka se srovná sama. Utřete pot z čela a zpátky do A. Nebo naopak předek neustřelí, nástup se povede, ale zas to bude moc zprudka, takže se zase pose..te. Jako předtím, pustit páčku, situace se rázem zklidní, vydýcháme infarkt, zpátky do A. Jednoduše pořád dokola, až odhalíte, jak je potřeba s brzdou pracovat, aby se po zahájení manévru začal zadek zvedat. Jestli si teď říkáte, že melu nesmysly místo abych odhalil tajemství, tak vězte, že žádné není a je to jen o trpělivosti, soustředění a vnímání toho, co se děje, aby to šlo příště udělat líp.

Čas na C

Dejme tomu, že jsme odhalili, jak motorku začít zvedat a přichází čas na bod C (ten v kapse). Rozjedu se z A, v B začnu zvedat a kde se zadní kolo vrátí na zem, tam zastavím. Slezu, vyndám C a položím tam, kam jsem dojel. Návrat do A, zvednutí v B a snažím se dojet k C, spíš o kousek dál. Stačí o pět, deset centimetrů, základ celého procesu je, že všechno se budu učit tak, abych to měl pořád po kontrolou. Za jedno odpoledne toho stejně moc nevyhrotíte, kdo je nervák a bude to chtít hned, toho maximálně tak mašina zatluče do asfaltu. V klidu, rozjezd z A, nástup v B, pokus překonat C, znova. V mezičase se vyplatí se jen tak projet, srovnat myšlenky ale hlavně ochladit brzdy a pauzičku si můžete dát třeba co pět pokusů.

Možná se ptáte, jak poznáte, jestli je zadek ve vzduchu tak akorát. Upřímně, ze začátku to moc nepoznáte. Nejlepší je mít někoho sebou, kdo vám bude říkat nebo pokusy natáčet, abyste se na sebe mohli podívat, není nic lepšího. Když nikdo k ruce nebude, poznáte pořádný úhel tak, že už skoro nebrzdíte a jedete dál, ale to je taková ošemetná situace, takže radši kámoše s sebou. A dejte na něj, mě jednou kolega povídal „to už vypadá dobře“, ale chtěl jsem víc a když pode mnou zmizel přední blatník, bylo vymalováno.

Jinak stoppie není úplně složitý trik, hlavní je žádná křeč, plynule s páčkou, trpělivost, znovu a znovu a dřív nebo později to přijde. Sem tam ustřelí předek, sem tam vás vyděsí rychlejší nástup, ale nebudeme se hroutit z maličkostí. Co vypadá lákavě a co radši nezkoušejte, je na předním jen zastavit. Je to o dost jednodušší než po předním jet, ale když to zvednete moc, tak už není návratu. Naopak když jedete a zvedne se to hodně, stačí pustit brzdu a skoro vždycky se zadek vrátí na zem.

Popsaný postup je nejúčinnější co existuje, může vám připadat, že je to práce jak na kostele, ale když tomu dáte jednou, dvakrát týdně hodinu, za pár měsíců budete koukat, co z vás roste za mistra přední brzdy. Potom, co už začnete jezdit tak dvacet metrů a víc, narazíte na obtíž, že přední kolo pojede rovně, ale zbytek motorky se začne někam stáčet, ale to už je jiná kapitola, takže pro dnešek konec.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 108 Kč od 19 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (8x):

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist