Reportáž: Moto Test Camp byl opět větší

Testovací akce pro veřejnost baví motorkáře a milovníky jedné stopy už pěkných pár let. Je třeba uznat, že letošní počet ohlášených 140 testovacích motocyklů na jednom místě nenajdete nikde jinde. Rekordní sumu (ve srovnání s loňským počtem testovaček na hranici sta strojů) zastřešili všichni významní, ale i ti méně známí výrobci. Zúčastněno bylo celkem třicet značek a pro rok 2024 se připojila také Kawasaki, KTM, Husqvarna, BSA, GasGas, Kove nebo QJMotor a Fantic. Na své si tedy přišli hlavně milovníci benzínu, stranou však nezůstávali i technokraté, jelikož k dispozici bylo i několik elektrických modelů.

Za oba dva dny přijelo testovat více než 280 registrovaných motorkářů z celé republiky (tedy o 30% více než loni), kteří při více než 1.100  jízdách najeli více než 55 tis. km.

Na co se musel člověk připravit, než vyrazil na letošní akci?

Dříve než jednotlivé testovací jízdy mohly vůbec začít, každého testovacího pilota už tradičně čekalo pár kroků. Nebylo se však čeho obávat, organizátoři už totiž mají s vedením akce tohoto rozsahu bohaté zkušenosti. K absolvování tří jízd bylo třeba absolvovat jednoduchý registrační proces. Ten začínal návštěvou oficiální stránky akce a směřováním se do nabídky „registrace jízd“. Tam si každý zájemce vybral preferovaný testovací den a následně už se mohl pustit k rezervaci samotné. Rezervační systém poskytoval výběr tří hodinových bloků, během kterých byly motorky přiřazeny výlučně jednomu jezdci. Reálně se však jedná o jízdní blok v rozpětí přibližně 45 minut, zbývajících 15 minut je věnováno organizaci jízdy, na což je třeba myslet (před každým výjezdem totiž probíhá krátká rozprava o sedlané technice a bezpečnostní upozornění). Opět se proto osvědčilo nechat si mezi jednotlivými jízdami hodinovou pauzu, registraci jednotlivých jízd doporučuji rozdělit a nedávat si jednotlivé bloky hned za sebou. Zástupci jednotlivých značek i účastníci samotní byli naštěstí velmi disciplinovaní a vyhrazené jízdní bloky již tradičně dodržovali s malou časovou rezervou. Po úspěšné registraci a potvrzení výběru vás stránka automaticky přesměrovala k platební bráně, na které bylo potřeba uhradit povinný poplatek 3500 Kč, jenž pokrývá zapůjčení tří motocyklů včetně benzínu, poukazu na občerstvení, malý dárek a slevový voucher na nákupy. Tím už tradičně velmi rychle skončila oficiální část, kterou je díky značnému zájmu o testovací jízdy potřeba provést nejlépe několik dní v předstihu. Následně stačilo už jen vyrazit na akci.

Náhledy na systém registrace

Hladký průběh celé akce určitě zlepšují maličkosti jako informativní e-mail, který dorazí do vaší emailové schránky přibližně den před konáním akce. Tam se ve strukturované formě ještě jednou dozvíte všechny důležité informace, což hodnotím velmi kladně. Po úspěšném příjezdu do areálu Automoto klubu Soběslav v jižních Čechách je pak na programu už jen vstupní registrační procedura v hlavní budově, v případě zájmu o další dodatečné jízdy bylo možné je doregistrovat přímo na místě, podle vytíženosti strojů. Podmínky účasti splňovaly klasický standard takovéhoto druhu akce: platný občanský průkaz a řidičský průkaz skupiny A bez omezení kW, odpovídající oblečení, vlastní přilba a rukavice, uhrazený registrační poplatek 3500 Kč a složená kauce 20 000 Kč přímo na místě (nebyla nutná hotovost, posloužila blokace na platební kartě). Průběh eventu zdobila dobrá nálada i přesto, že na mnou absolvovanému sobotnímu programu nepřálo úplně počasí. Vyrazit na testovací okruh se ovšem s malou dávkou sebezapření dalo. Akce byla samozřejmě přístupná i těm, kteří sami aktivně nejezdí nebo pro ty, kteří se přišli seznámit s novinkami z oblasti moto oblečení. V této části akce byly k vidění značky přileb HJC od společnosti Bonmoto nebo přilby Arai od Yshopu (některé vybrané modely bylo možné v rámci testovacího centra přileb podrobit zkoušce v provozu, a to zdarma). Výběr ze svého portfolia prezentovala známá síť oblečení pro motorkáře Bikers Crown a vidět jste zde mohli i vyhlášené švédské značky Halvarssons a Lindstrands. Chybět nemohlo i pár stánků s příslušenstvím všeho druhu.

Zázemí akce v areálu Automoto klub Soběslav

Na loňském ročníku vykazoval prostor pro zlepšení hlavně catering. Ten se v letošním roce určitě zlepšil, pořád jste se ale i tak v „silných časech“ (tj. po ukončení testovacího bloku v celé hodiny) nevyvarovali poněkud delšímu čekání na váš pokrm či nápoj. V jiných časech bylo občerstvení prakticky bez čekání. V loňském ročníku bylo mínusem i parkování pro návštěvníky přijíždějící na akci v automobilech. To však v ročníku 2024 na sebe nedalo zavzpomínat – úroveň parkování se totiž posunula o několik úrovní výše. Po příjezdu autem tak už nebylo třeba pracně hledat místo v okolí, naopak k dispozici byla velká travnatá plocha v těsném sousedství od areálu akce. Motocykly pak měly vyhrazené vlastní parkoviště se zpevněným povrchem.

Testované stroje

Testovací trasa letošního ročníku se od těch minulých mírně lišila. Dobře známá závěrečná pasáž okruhu v okolí obce Vesce byla letos uzavřena, trasa tedy vedla alternativním ukončením, čímž se část okruhu stala obousměrnou. Značení však bylo viditelné a logické, tím pádem se každý uměl hravě zorientovat. Já jsem pro letošní ročník v rámci návštěvy akce osedlal hned čtyři žhavé novinky sezóny 2024.

Mapa pozměněného testovacího okruhu

Suzuki GSX-8R: Introvert s duší rebela
První z novinek letošní sezóny v podobě modelu GSX-8R jsem si vybral hlavně proto, nakolik jsem její modelovou sestru GSX-8S měl možnost zkusit v detailním samostatném testu už loni. Tam se ukázala jako velmi ovladatelná motorka za slušné peníze a stala se skvělým kandidátem pro všechny motorkáře. To platilo loni a potvrdilo se i letos u novinky. Během hodinového bloku jsem se přesvědčil, že i nový model si úspěšně zachoval v osmistovkové modelové řadě GSX-8 svoji tvář. Pocit z motoru o objemu 776 cm³ oplývajícího skvělou agilitou, která ovšem nevyděsí, zůstal zachován. Ono celá koncepce motoru o výkonu 61 kW je směrována na silný střed otáčkového spektra, což se mi k této motorce náramně hodí.

Předpoklad sportovního stroje s použitím pro každý den splňoval i posez. Sice mi chybělo přímé srovnání s nahatým modelem, přišlo mi, že poloha sezení je téměř identická i přes nižší dvoudílná řídítka. To se následně potvrdilo i na cestě, kde se budete smát do helmy hlavně ve středně rychlých pasážích, které ji během jízdy sedí nejvíc. Vzhled je vždy subjektivní záležitostí, mně však její dvě světla nad sebou rozhodně nevadí a i celá linie nově použité celokapotáže mi přišla fajn. Zachovány zůstaly i ovládací prvky, TFT displej a na poměry kategorie slušná úroveň elektroniky (palivové mapy a trakční kontrola). Bezproblémový quickshifter jen doplňoval dobrý pocit z momentálního premianta střední kategorie s řadovým dvouválcovým motorem.

Suzuki GSX-8R na okruhu Moto Test Camp 2024

Ducati Hypermotard 698 Mono RVE: Sakra povedená revoluce
Velmi diskutovaná novinka roku od italské Ducati rozhodně nemohla uniknout mému zájmu. A je třeba uznat, že nový jednoválcový počin značky se rozhodně povedl. Pokud bych hledal synonymum pro slovo „funbike“, Ducati Hypermotard 698 Mono je jedním z horkých kandidátů. Motor o výkonu 58 kW projevuje skvělou agilitu v celém otáčkovém spektru a dá si líbit doslova vše. Ani podtočená úroveň otáček ho nezaskočí a s chutí se vyšplhá až k vrcholu otáčkoměru. Použité palivové mapy pomyslně otevírají brány k intenzivnější zábavě a ani ta nejslabší není zdaleka nudná. Co se týká projevu motoru o objemu 659 cm³, asi není žádným překvapením, že je třeba se připravit na postřehnutelné vibrace, ať už do stupaček, tak do řídítek. To bych však nevnímal jako chybu, ale vlastnost, jelikož celá motorka vás nenechá při jízdě ani chvíli chladným. Všudypřítomná chuť k rebelství se slušným zvukem od výfuku, a chutí k vytáčení až k 10 000 otáčkám za minutu vás doslova vtáhne.

Poznávám zde docela dobře i odezvu „novodobého“ elektronického plynu Ducati, tak dobře známou z loňského testu modelu Monster SP, na kterou je třeba si opět trochu zvykat. Skvěle se jevil quickshifter s bezproblémovým chodem. Úzká stavba je zábavná a dává pocit, že zatočíte i do nejostřejší zatáčky. Řekl bych, že hlavně pomalejší pasáže se stávají tím pravým hřištěm pro nový model Hypermotard Mono. Výjezdy na dlouhou vzdálenost společně s tuhým sedlem budou ale logicky její nevýhodou. Sedlo ve výšce 904 mm je pak docela slušnou výzvou pro vzrůstem menší jezdce a s mými 173 cm to bylo s našlapováním na zem už dost na hraně. To je ale zřejmě jediná nevýhoda, kterou jsem při prvním svezení na novince objevil. Skvělý dojem nezkazí ani na dnešní poměry docela skromný display. Ve výsledku si s ní užijete kopec zábavy, a to vše ještě ve zcela rozumných rychlostech, jelikož nad hranicí sto padesát kilometrů za hodinu to už kvůli ochraně větru a menšímu výkonu není ono.

Ducati Hypermotard 698 Mono RVE

KTM 990 Duke: Blízké setkání čtvrtého druhu
Třetí v pořadí se pro mě stala jízda na KTM Duke 990. A pokud jsem u Ducati Hypermotard Mono tvrdil, že vás udrží na rozumné uzdě, co se týče rychlosti u KTM Duke 990, tam je tomu přesně naopak. Jízda na ní si totiž doslova žádá permanentní problém v oblasti rychlostních předpisů. Motor s maximálním výkonem 90,5 kW je lačný po otáčkách a pravidelně vás velmi rád vezme do vyšších otáčkových spekter. Jeho nenasytný charakter se projevuje ve všech režimech – ani „nejslabší“ palivová mapa není zcela určena pro kochačku a stále vás pobízí táhnout. O charakteru a apetitu silnějších map není třeba ani chvíli pochybovat. Podobně jako motor mě zaujala i skvělá převodovka. Je přesná a v mých očích je přesně taková, jakou bych i na své motorce vždy chtěl – jednoduchá na chodu s přesnou odezvou po zaskočení rychlostního stupně. KTM je pak při řízení rychlá a vysoce návyková. Její podvozek a celkové chování na silnici je totiž příkladné a během celého testovacího bloku mě neopouštěla myšlenka, zda zrovna KTM 990 Duke není nejlépe zatáčející motorkou, na které jsem seděl za poslední dvě sezóny. Dovolím si tvrdit, že od prvních metrů jsme byli v dokonalém souznění. Navzdory všemu výše zmíněnému o jejím divokém charakteru si myslím, že se s ní ztotožní i středně zkušený jezdec. Ona totiž dokáže být i tou relativně hodnou, pokud to tak ovšem chce samotný jezdec. Víc se ale přistihnete při tom, že se z vás stává tak trochu rebel a k tomu vás to extrémně baví. Její tolik diskutovaný design jako z filmu Predátor mi nevadí a každopádně vzbudí diskusi všude, kde se objeví. Pro mě jednoznačné překvapení testovacího dne.

KTM Duke 990

Yamaha XSR900 GP: Duch minulosti
O pověsti motoru CP3 již bylo popsáno mnoho. Myslím si, že dnes neexistuje v sedle motorky moc lepších zážitků, než rychlé skopávání převodových stupňů za asistence zde použitého výborného quickshifteru a povedeného tříválcového motoru o výkonu 87,5 kW. Celý zážitek je doprovázen ostrým zvukem, který mě nepřestává bavit pokaždé co se na jakýkoli devítistovkový model této řady od Yamahy posadím. XSR900 GP vám učaruje také opulentní kulatou kapotáží a hranatým světlem. Celý dojem „staré školy“ je navíc dotvářen jednoduchým lakováním, které se vás bezpochyby dotkne. Zadní část vybavená krovkou neměla také chybu. Na žlutou tabulku snad jen zbývá nalepit závodní číslo vašeho oblíbeného závodního hrdiny osmdesátých let a můžete vyrazit.

Celý ten koktejl emocí do mě vnášel myšlenku, ve které jsem se cítil doslova poctěn být v její společnosti. Jedinou chybou v mých očích však je, že jsem jí nebyl hoden. Je třeba ji skutečně řídit a moc toho neodpustí. To se ostatně odráží i bezprostředně po nasednutí. Čekal jsem sice rozdíl v poloze sezení oproti modelové sestře XSR900 (která mi sedí moc), nejde však o krok, ale o obrovský skok. Poloha sezení se zcela odklání od pohodového naháče modelové sestry a za řídítky je třeba se natáhnout a předklonit. Co by se však dalo čekat od originálu, jakým se stává už na stojanu. K jejímu projevu na silnici se nedá vytknout vlastně nic. Do zatáček se vrhá velmi jistě a celkový projev je jistý. Podvozek se ale určitě obejde bez úseků se záplatami a hrboly, právě tady se mi zdál mírně uskákaný. Během jízdy pak máte v zorném poli efektní hrazdičkou a povedený TFT displej.

Yamaha XSR900 GP

Všechny otestované novinky se ukázaly jako velmi zajímavý příspěvek do modelových řad jednotlivých výrobců a osobně se už docela těším na to, až se postupně ukáží v naší redakční garáži. K organizaci celého eventu Moto Test Camp 2024 je už třeba jen dodat, že po vyčerpávajícím sobotním testovacím dni padla vhod večerní afterparty, ke které návštěvníkům zahrála kapela Budějcký Křupani. Já akci hodnotím velmi pozitivně a organizátorům opět smekám klobouk.

 

Atmosféra akce Moto Test Camp 2024

Informace o redaktorovi

Tomáš Scherer - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE