One Ride: Když ti od všeho stačí jen jeden kus

One Ride se poprvé konala v roce 2011 s účelem spojit majitele motocyklů Royal Enfield a zprostředkovat jim čistou radost z jízdy. Myšlenka je taková, že v jeden určitý den v Gurgaonu v Indii vykřikne „Ab“, kdo z vás nemluví plynně hindsky, tak „teď“, a po celém světě začnou kroužit Royal Enfieldy. Můžete jezdit buď sami, nebo hromadně a poznávat tak krásy svojí vlasti. Nebudeme si nic nalhávat, celé je to vlastně „píárková“ akce značky, tudíž co se organizace týče, hrají v ní prim dealerství v jednotlivých zemích. Což nemusí být nutně špatně, protože než abyste obvolávali kamarády v jedné stopě a v jedné značce, udělá to někdo za vás. Nemusíte se vymýšlet s pěknou vyjížďkou, nemusíte zamlouvat místo v hospodě atd., protože to udělá někdo za vás. A ještě vám k tomu udělají kafe, tak proč vymýšlet vymyšlené?

Jelikož jsem Východočech, volba byla jasná, takže jsem se v kýženou neděli 17. 9. 2023 dopravil se svým novotou vonícím Super Meteorem 650 do dealerství Motobikes v Bylanech. Přiznám se, že jsem už s „Trsek Brothers“ pár akcí zažil, tudíž to pro mě byla sázka na jistotu. A nezklamal jsem se ani tentokrát, protože se před základnou sešla početná skupina Enfieldů. Mezi více než čtyřiceti Indech se občas nalezl i nešťastník, který svým strojem do této rodiny nezapadal. Indický lid je však vynalézavý, stejně tak i jezdci na strojích tímto lidem vyrobených. A tak se třeba BMW R 18 přelepila „vrtule“ správným logem a překřtila se na „Hyper Meteor“.

Po úvodní registraci, kávě a pokecu s přáteli jsme mohli vyrazit na vyjížďku. Zde musím smeknout před organizátory, že nás neprovezli jen tak „random“ po okolí, ale měli trasu naplánovanou do posledního detailu s důrazem na to, aby stíhaly všechny kubatury v koloně. Trasa po CHKO Železné hory a Žďárské Vrchy vesnickými „šoustkami“ přesně odpovídala pohodovému naturelu „Rojálů“. Nevím, jestli to byl účel, ale chvílemi mi to přišlo, jako by mi kluci chtěli naznačit, kam mám příště vzít rodinu na výlet za tuhle (z rodinného hlediska) „procamranou“ neděli.

První zastávkou byl skanzen Veselý kopec, kde byl domluvený v hospodě U kováře Matěje chutný oběd ve formě hovězího guláše s bramboráky. Kdo máte rádi lidová řemesla, roubené chaloupky, cepy, žentoury, ruchadla a podobné záležitosti, určitě tam s rodinou vyrazte. Vzhledem k tomu, že jsme sami přijeli na „maslostrojích“, tak jsme zevrubnou prohlídku vynechali a zajeli si do Blatin k Hofrům na domácí kávu a kremroli. Po guláši a pivu to přeci chce nějakou sladilku, to dá rozum. Kavárna a pražírna Hofr se nachází nedaleko skalního útvaru Devět skal, takže pokud raději dupete po kopcích než po skanzenech, máte další námět na výlet.

Za mě byla největším zážitkem návštěva zámku Nové Hrady, a to jedním dechem dodávám, že nejsem stavěný ani na zámky, ani na hrady. Většinou se na těchto kulturních památkách koukají na motorkáře skrz prsty. Motorku vás nechají zaparkovat hluboko v podzámčí a vy pak supíte v kožených hadrech někam do kopce, leje z vás pot jak z vola a celou tu křížovou cestu nemyslíte na nic jiného, než jestli najdete helmy stále pověšené na řídítku. To je přesně ta kultura, kterou si většinou rád odpustím. O to větší překvapení byla návštěva tohoto soukromého zámku poblíž Litomyšle. Zde nás uvítal zámecký pán a poslal nás i s motorkami rovnou k bráně zámku. Z balkónu nás mile uvítala zámecká paní, pochválila nám stroje a popřála šťastný návrat domů. Oproti zažitým standardům to byl „trochu“ rozdíl. Každopádně my jsme sem nepřijeli obdivovat zámecké zahrady (i když ty by za to jistě stály), ale expozici „rychlých šlapek“. Ne, nemyslím tím výstavu amatérských sprinterek a profesionálních prostitutek v jedné osobě, jakkoliv mi vlastně ten nápad přijde zajímavý.

Tentokráte jsem myslel trvalou expozici historických mopedů a motokol. Tolik roztodivných splašených trubek na jednom místě jsem jaktěživ neviděl a jejich popis by vydal na samostatnou obsáhlou reportáž. Nejvíce mi do oka padly mopedy s ručním řazením na nádrži, nebo moto dvojkolo. Proč se vlastně takový nápad neujal? V případě motorizovaného dvojkola odpadá riziko podlosti, při které „háček“ maká jak blbec a ta pinda „zadák“ jen lelkuje. Další perličkou byl „prskolet“ s řídítky ve tvaru rohů antilopy, která se dala složit a samohyb jste pak v garáži odložili jak sáňky po zimní sezóně. Neříkejte mi, že v době, kdy na naší planetě žije osm miliard hladových krků, bojujících o každý centimetr čtvereční, by se něco podobného neužilo?

Když jsme se dost nabažili zámecké atmosféry, vydali jsme se už jen udělat závěrečnou fotku na chrudimské náměstí, a poté dal zbytek výletníků ještě jedno rychlé kafe na základně v Bylanech. Pak už jen tradá domů, ukázat dětem, že mají taky nějakého tatínka. Nevím, čím to je, ale pokaždé, když jedu na nějaké setkání s Royal Enfieldy, tak je to hlavně o pohodě a přátelské, skoro až rodinné atmosféře. Zřejmě to bude tím, že tak specifické stroje jako jsou Enfieldy si pořizují stejně specifičtí majitelé a mně tohle spojení prostě sedí. Tudíž bych chtěl poděkovat bratrům Trskům a všem zúčastněným za skvěle strávenou neděli a k One Mission, One World, One Ride přikládám ještě one vyjetou nádrž benzínu a one spokojenýho Bureho.

Informace o redaktorovi

Roman Bureš - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE