Motus MST-R od Fuller Moto

Pamatujete si ještě na americké stroje Motus? O téhle exotické značce se u nás moc nemluví, což je škoda, protože její technika si to určitě zaslouží. Naposledy jsme se o ní zmiňovali loni na podzim v souvislosti s přípravami svalnatého naked biku. Jak by ve finále takový pořádný americký sporťák mohl vypadat, nám ukazuje stavitel Bryan Fuller.

Kapitoly článku

Ne všechny přestavby musí pohánět boxer BMW a ne všechny musí mít kulaté světlo vpředu. Motus MST je sám o sobě dost zajímavým strojem, se kterým byste na pumpě na Dubé udělali určitě pořádné pozdvižení, a to i přesto, že z vnějšku působí vcelku nenápadně. Kapoty sportovně cestovního stroje jsou decentní a nijak extrémní, jenže skrývají vskutku originální agregát. Motorky s V4kou nabízí italské Aprilia a Ducati, jenže tenhle Američan ho má v rámu uložený podélně, má rozvod OHV a nabízí úctyhodný objem 1 650 kubíků. Nikoho asi nepřekvapí udávané hodnoty 165 koní a 166 Nm - ideální porce pro zlobivého streetfightera. Tady máme ale navíc agregát z verze MST-R, který má dokonce 180 koní!

Přestavby se chopil zkušený Bryan Fuller, a ne náhodou. Bryan se proslavil především svou inspirací americkou hot rod kulturou a přesně tam chtěli v Motusu svou motorku také dostat. Celý nápad na přestavbu vznikl tak, že majitel tohohle kousku nedostal díky dopravci motorku v jednom kuse a místo toho, aby ji dával do původního stavu, rozhodl se ji přestavět na streetfightera. V tom v továrně uviděli šanci, slovo dalo slovo a místo toho, aby se MST-R opravovalo, nastěhovalo se do garáže Fuller Moto. Fullerovu práci sledoval šéf designu Motusu Brian Case, sbíral inspiraci a zároveň tvořil jakousi technickou podporu, takže je jasné, že se originálního naháče Motus dřív nebo později dočkáme.

Protože je Motus sám o sobě dost výkonným strojem, Fuller nechal jeho motor být a soustředil se hlavně na snížení váhy a vzhled. I tak se ale z motorky odstěhoval originální výfuk, který nahradily krásně zamotané svody s kraťoučkou otevřenou koncovkou pod motorem. Tohle je hukot. I když se na výkonu primárně nepracovalo, motorka stejně s novými výfuky putovala na brzdu k doladění, kde ukázala 156 koní a 195 Nm na zadním kole! S mokrou vahou 197 kilogramů má tenhle naháč podobné parametry jako americký superbike EBR 1190RX.

Ani s podvozkem nebylo moc práce. Sériový MST-R vyjíždí s přední vidlicí Öhlins NIX 30 a zadním centrálem TTX36, takže došlo jen k výměně pružin, které odpovídají výrazně nižší váze stroje. Také kola nebylo třeba měnit, ono za co jiného byste chtěli vyměnit karbonová BSTčka. Jediným výraznějším vylepšením na podvozku je tak obutí sportovních gum Pirelli Rosso Corsa.

Hmotnost se na tomhle původně cestovním stroji shazovala poměrně snadno. Stačilo zahodit kapoty a dlouhý podsedlák dimenzovaný pro dva jezdce s plnými kufry vyměnit za lehkou příhradovou Cr-Mo konstrukci. Ručně dělané sedlo je u přestavby samozřejmé, za ním je krovka s trochu nesourodými tvary. Na jejím konci je CNC difuzor, nad ním dvě malá LED světla a přes vrch krytu se táhne světlo z amerického chopperu Victory Octane.

Minimalistický předek motorky tvoří drobný budík Motogadget a hlavně hliníková maska, kde našly své místo dvě LED čočky. Ty chrání plexisklo a věřte tomu nebo ne, původně bránilo před hmyzem jezdcovi oči v přilbě. Každopádně krásně navazuje na siluetu nádrže a zadní krovky. Zrak přihlížejících určitě přitáhne i asymetrický lak v klasické americké trikoloře, která svým modrým odstínem připomíná slavné závodní barvy Martini racing. Tak co na to říkáte, svezli byste se?