Kawasaki Tracker

Rozhodl jsem se, že seženu nějakou starou kozu za pár kaček a pustím se do přestavby. Jenže než jsem našel levnou starou motorku, tak uplynuly asi tři měsíce a po neustálém okukování přestaveb se můj pohled na ideální přestavbu začal trochu vyvíjet s rostoucím počtem nakoukaných motorek. V době, kdy se na netu ukázala Kawasaki kz 550, se mi hodně líbily přestavby ve stylu Flat track.
Motorku měl pán stát tři roky na dešti a já - okouzlen krásnými koly - jsem ji bez váhání vzal aniž bych ji viděl jet, nebo alespoň vrčet…S postupem času jsem si stále víc vyčítal, že jsem nevzal radši motorku ve více zachovalém stavu, protože renovace byla dosti náročná.

Po kompletním rozdělání jsem obrousil veškeré komponenty, se kterými se dál počítalo na stavbu, a začal jsem s řezáním, odlehčováním, zkracováním a vyráběním nového podsedlového rámu, který měl nést karbonovou Flat trackovou podsedlovku a sedlo. 

Po tom co bylo vše uřezáno a svařeno přišlo na řadu lakování kol, rámu a věcí co byly nutné pro prvotní montáž a to včetně očištění a nalakování motoru. Zbavit motor, na který poslední tři roky pršelo oxidace byl fakt očistec, ale povedlo se.

Po vsazení motoru do rámu přišla na řadu původní elektrika, která sice doznala velikých změn, ale celkově byla v dobrém stavu, proto jí nebylo třeba měnit.
Po elektrice jsem se začal pouštět do výfuku . Myslím, že to byl největší zádrhel na celé přestavbě, protože moje původní představy o dvou nad sebou vyústěných výfucích na jedné straně nešly moc dohromady s koncepcí motoru a hlavně s chlazením, protože by byla nadměrně zahřívána levá polovina motoru a tím by mohlo dojít k její přehřívání a tak jsem výfuky zase o pár měsíců odložil, protože jsem zatím neměl jasnou představu o tom jak by měl vypadat.

Každopádně moje nedočkavost a trápení s výfuky si žádaly impuls, který by mi zase vdechl další elán do práce a tím byl start motoru. Po zdlouhavém bádání po zatoulaném proudu jsem zkusil nalít benzín do kompletně zrepasovaných karburátorů a natočit motor jen tak v rámu. Otočil jsem klíčkem, zmáčknul tlačítko start a hle..motor na první otočení nastartoval…to jsem potřeboval pro další inspiraci.
Když jsem namontoval kola a nádrž, tak mi hodně lidí říkalo…co ta vysoká řídítka?…trošku jsem v tu chvíli znejistěl, protože neosazená řídítka působila spíše jako chopperácky, ale pořád jsem tak trochu doufal, že to bude přesně tak jak jsem si vysnil.., že budou vypadat přesně tak jako na crosskách z filmu Jestli se rozzlobíme budeme zlí se Spencerem a Hillem. A na otázky proč tyhle jsem jednoduše odpovídal, protože je to motorka dělaná pro mě a já to tak prostě chci. Jakmile jsem na ně ale namontoval veškeré ovládací prvky, tak sebedůvěra byla opět zpátky.

Lakování jsem opět svěřil sobě a tak jsem laboroval s barvami, ze kterých by lidé měli být nadšeni, ale po té co jsem pro zajímavost přestříkal na hrubo připravenou nádrž černým matem, bylo jasno. Bude to černá s nějakým vandalismem.
Vše dopadlo tak, že jsem zrenovoval a rozjasnil základní barvy, které jsem již předtím porušil broušením, přestříkal jsem je na černo a postupným vybrušováním vrstev jsem docílil něčeho, na co jsem v tu chvíli ani nemyslel…byla to pro mě prostě pecka, tak jsem záměrně porušený lak zalakoval bezbarvým matem a bylo "vymalováno".
No a jelikož už zbývalo pouze sedlo a koncovka výfuku se svodem, tak už nebylo co odkládat na později a postil jsem se do toho.
Základ výfuku byl použit sériový z Hondy Transalp, který ale na této motorce vypadal jak slon sedící na mravenci a proto přišla na řadu radikální odtučňovací kůra po které z megavýfuku, zbyl pouze jakýsi trojúhelník, který jsem spasoval s chromovým vyústěním ze zmíněného Transalpu. Svody zůstaly až po mezisvod originální a byly omotány černou páskou na výfuky.
Sedlo, o kterém jsem ještě neměl jasnou představu, jsem původně chtěl nechat ušít na míru, ale řekl jsem si, že když už jsem na této motorce udělal vše sám, tak přece sedlo zvládnu také.

Jako základ jsem použil karimatku, kterou jsem vyříznul do požadovaného tvaru, navrstvil a slepil chemoprenem. K podsedlovce je pak sedlo připevněno celoplošně suchým zipem, aby jej bylo možné ponechat bez vlastního rámu, který je těžký a zároveň šlo také sundat. Jako potah posloužil doplňkový původně patřící Simsonu Enduro, který byl taktéž značně předělán.

Nyní, když už na motorce jezdím, jsem rád, že jsem přestavbě věnoval tolik píle a úsilí, protože ať už vyjedu jen pro rohlíky, na oběd, nebo se jen tak projet po ulicích Prahy, tak zažívám to co by se mi na tuctové motorce nikdy nestalo. Zastavím-li na semaforu, tak přibíhají lidé se ptát, kde jsem motorku koupil, z čeho je to postavené a uctivě zvedají palce nahoru, což je pro mě ta největší poklona. To, že motorka měla být tak trošku rošťák jsem se snažil podtrhnout i klasickou přilbou na kterou jsem napasoval face mask z amerického fotbalu, která taktéž budí značnou pozornost.

Doufám, že v brzké době najdu někoho, kdo bude mít zájem o Cafe Racer, který mám nyní rozmalován na svém pracovním stole a že brzy spatří světlo světa. Tímto Kawasaki trackerem jsem si vyzkoušel jak daleko jsem schopen v přestavbě jít a snad se časem najdou i zájemci na zakázkové přestavby, kterým bych se chtěl věnovat.
Jestli někdo z Vás co čtete tento článek má touhu něco podobného zkusit postavit, tak můžu jenom popřát hodně štěstí a říct Vám, že určitě nebudete litovat. Bude vám dělat radost a každou jízdu díky takové motorce budete středem pozornosti kamkoliv pojedete.