Jak vypadají stroje nové značky Brixton?

Na našich stránkách to není žádná premiéra této vlastně docela neznámé značky. O jejích novinkách a plánech píšeme celkem pravidelně vždy kolem některé z velkých světových výstav, teď už ale konečně přišel její čas a můžeme její výrobky prozkoumat důkladněji. O jejich oficiální dovoz do ČR se začala starat firma G-Moto a my jsme si do jejího showroomu přišli prohlédnout stopětadvacítky a zajímavé pětistovky. A pozor, během jara dorazí i dvanáctistovka!

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Naši jižní sousedé jsou o něco málo větší, mají o něco méně obyvatel, ale sídlí u nich hned dva velké motocyklové koncerny. Dva? Opravdu? Je to tak, i když ten druhý se velikostí rozhodně nemůže rovnat Pierer Mobility AG, kam spadá KTM, Husqvarna, Gas Gas, WP a ještě několik dalších menších značek. O kom to tedy mluvíme? Jde o společnost KSR Group se sídlem v Rakousku, která sama o sobě mluví jako o jednom z největších evropských importérů, když se firmě bratrů Kirschenhoferům daří prodat za rok více než 60 000 motocyklů. Poměrně úctyhodné číslo, za kterým stojí 60 zemí světa, 2 326 dealerů a 15 prodávaných značek. Mezi ně se počítá také Royal Enfield, CFMoto, Italjet nebo elektro NIU. Už tohle dokládá, že nejde o žádná ořezávátka v oboru. Podle nás jsou ale mnohem zajímavější jiné značky v portfoliu. V roce 2017 díky KSR ožila dávno mrtvá italská legenda Lambretta, o rok později to samé potkalo Malaguti. No a ještě předtím, v roce 2015, se na světě objevila vlastní značka stylových motocyklů Brixton.

Leckdo už určitě tuší, že KSR nemůže KTM konkurovat výrobně. Tedy v tom smyslu, že by její motocykly vznikaly přímo v Rakousku. Ono na druhou stranu tohle neplatí 100% ani pro oranžovou značku, která doma vyrábí v podstatě už jen ostré závodní stroje a největší vidlicové dvouválce. KSR jede klasický obchodní model Evropy spolupracující s Asií, ale vypadá to, že tohle je ještě ten lepší případ. Ono totiž můžete vzít kapitál, najít si existujícího výrobce motorek v Číně, nakoupit kontejner motorek a na ně nalepit svoje logo. Nebo budete trošku kreativnější a necháte si u asijského partnera vyrábět motorky podle svých návrhů, přání a požadavků, v nejideálnějším případě pod exkluzivní smlouvou tak, aby se vaše motorky neobjevily na druhém konci Evropy s jiným logem. KSR Group je podle všeho ten druhý model.

Zřejmě také díky tomu jsme si marně lámali hlavu nad jejich stopětadvacítkami. Těch je v nabídce hned sedm modelů, z nich tři jsme si mohli prohlédnout na showroomu. Hlavu jsme si lámali nad tím, čí ta stopětadvacítka je. Je to původně kopie Yamaha? Honda? Suzuki? Zkrátka jsme přemýšleli, která ta čínská stopětadvacítka to je, pod jakou značkou ji ještě známe a neodhalili jsme to. Podle papírů jsme vypátrali jen to, že si je KSR Group nechává vyrábět u společnosti Chongqing Wonjan Motorcycle Mfg Co., Ltd., která má za prvé funkční stránky, za druhé jsou v Angličtině a za třetí na nich najdete vedle jejich typických čínských produktů také řadu Brixton. Nebývá moc zvykem, že se takto dopátráte k jádru pudla. Tenhle pudl, když budeme pokračovat v této terminologii, se narodil v roce 1984, v roce 1993 navázal spolupráci se Suzuki, která dodala nějaký kapitál a technologie a dle slov na stránkách se Wonjan postavil mezi přední výrobce motocyklů v Číně.

No, a když si teď tak dávám jedna plus jedna dohromady, koukám na fotky a technické údaje, tak ta stopětadvacítka asi fakt bude mít základ v motoru známém třeba z DR 125. Vzduchem chlazený jednoválec s výkonem 11 koní (8,2 kW) a 9,7 newtonmetrů je základní stavební prvek řady 125. Kolem něj je jednoduchý otevřený trubkový rám, vpředu 18palcové kolo, vzadu 17palcové, přední kolo vede klasický teleskop, zadní dvojice tlumičů po stranách krotí jednoduchou trubkovou kyvku… U jednoduché stopětadvacítky není co vymýšlet, navíc když jde o retro stylový stroj za slušné peníze. Stopětadvacítky s tímhle základem začínají na 68 900,- za model Cromwell 125 s propojeným brzdovým systémem CBS. Hodně fajn mi přijde, že za nějaké 3 tisíce navíc můžete mít Cromwella s ABS. Na opačném cenovém spektru s osmnáctkou vpředu je model Felsberg 125, ale ten rozdíl není nijak závratný, je to dalších šest tisíc korun, tedy 77 900,-. Mezi tím je ještě designově trochu odlišný Felsberg 125 XC, ten má vyšší přední blatník, jinak tvarovanou chromovanou nádrž, CBS a cenovku 75 900,-.

Řadu dospělých malorážek tvoří ještě dva modely s předním 17palcovým ráfkem, nesmí samozřejmě chybět obligátní cafe racer, ten se jmenuje Sunray 125, má ABS a stojí 75 900,-. Nakonec je tady nejdražší Rayburn 125, což je bobber ve stylu, v jakém vyjíždějí z vyhlášených stavitelských dílen typu Deus Ex Machina. Kožená brašna na boku, kožené odpružené sedlo a cena 78 900,-. O dospělých stopětadvacítkách mluvím proto, že tou úplně nejdostupnější motorkou je Crossfire 125 XS, malá motorka s 12palcovými kolečky ve stylu Honda Monkey nebo Honda Grom. Za tuhle srandu si Brixton účtuje 57 900 korun.

Nebyli jsme se ale na showroomu podívat, abychom vám papouškovali údaje z katalogu a ceníku. Samozřejmě nás zajímalo, jaké jsou motorky na první pohled a dotyk. K dispozici jsme měli modely Felsberg 125, Felsberg 125 XC a Cromwell 125. Nejde říct nic jiného, než, že za ty peníze nevypadají zle a odpovídají téhle cenové kategorii. Můžete namítnout, že za ty peníze můžete mít Hondu CB125F a máte pravdu, jenže když je vám šestnáct a sleduje aktuální trendy, pro co zahoří vaše srdce? Troufnu si říct, že CBčko to asi nebude. Navíc, když jsem na motorky koukal a teď si prohlížím fotky, není tu vyloženě žádná technická nebo výrobní bota, co by mě od motorky odrazovala. Částečně za to může retro styl, kde se některé „humpolácké“ detaily ztratí, na druhou stranu jsou tady ale zase detaily, kde je vidět cit pro detail a evropský rukopis. Světla jsou LEDková, hlavně s tím předním si designéři vyhráli, stejnou technologií svítí také blinkry, líbí se mi také přepínače na řídítkách, žádná plastová hrůza, ale fakt old school kousky, to samé platí pro nádobku kapaliny přední brzdy, hezky vypadají také gripy, i když zrovna ty by mohly být měkčí. Potěší taky přítomnost centrálního stojanu, hodně stylová je omotávka výfuku, snad jen ty gumy CST mě mrzí a dost nestylová je USB zásuvka na řídítkách. Jenže bez toho se v šestnácti dnes už asi člověk neobejde.

Trochu rozporuplně působí také budík, jednoduchý analog má dost malý průměr, takhle velké někdo dokáže nosit náramkové hodinky, a dost malý je i digitální displej, kde se asi nebude odečítat rychlost úplně ideálně. Zejména to platí pro Felsberg 125 XC, který má na hrazdě stylový molitan. Mimochodem, ta chromovaná nádrž na XC, to je fakt paráda. Na druhou stranu se povedlo do minidispleje vměstnat i palivoměr a samozřejmě počítadlo kilometrů. Druhou takovou trochu rozporuplnou věcí je podvozek, který na místě působil poměrně tuhým a nepoddajným dojmem, zadní tlumiče navíc trochu přepružené, měkké sedlo jako by se snažilo to trochu vykompenzovat, tady to bude chtít testovací jízdu pro lepší obrázek. Každopádně motorky jsou dost drobné, na zem z nich dosáhnou i drobné slečny a stejně tak by neměly mít problém s manipulací. Těch 131 kilogramů jde i na centrální stojan vážně snadno. Ve finále stopětadvacítky nevypadají zle a troufnu si tvrdit, že půjde o takový dobrý průměr v téhle třídě čínských retro stopětadvacítek.

Kdo má rád takovou klasiku za málo peněz, ale dváca je na něj málo, ten by se mohl najít v dvěstěpadesátce Felsberg. Ta by měla dorazit co nevidět a nabídne podobnou výbavu, podobný styl, jednoválcovou vzduchem chlazenou dvěpade, 17 koní, 16,5 newtonmetrů, 155 kilogramů a cenu lehce přes 80 000 korun.  Protože jsme jí ale neměli k dispozici, vzhůru dál na hřeb dnešního dne.

Tím prozatímním nej, protože ještě něco víc má přijít v březnu, o tom ale na konci, je dvojice pětistovek Crossfire. Sledujete-li pozorně motocyklový trh, určitě vám neuniklo, jakým způsobem se levné motocykly do třídy 500 kubíků dostávají. Voge, RVM, Loncin, paralelní dvouválec… Ano, také Brixton se vydal touhle cestou, i když to není úplně stoprocentní. Agregát se zase nápadně podobá pětistovce od Hondy, jenže zatímco všichni ostatní zmínění mají objem 471 cm3, Brixton hlásí objem 486 kubíků. Výkon je ale plus mínus stejný, tedy 47 koní (35 kilowatt) a k tomu tady je 43 newtonmetrů. V téhle třídě je to hodně vyrovnané, jeden má o newtonmetr víc, druhý o kilowattu míň, důležitější je finální projev motoru, jeho naladění a vibrace. Na to si počkáme až do testu a jsme o to zvědavější, když motor nevyrábí Loncin. Leccos napověděl už ten o kousek jiný objem, takže se pátralo a pátralo až se dopátralo k výrobci GK-Motor, Gaokin nebo také Chongqing Gaokin Industries Co., Ltd. Ten vznikl v roce 2006 a mezi jeho zákazníky patří podle webových stránek kromě KSR Group také Fiat, Ford, Caterpillar a další. Zase ale platí, že tuhle motorku nenajdete jinde pod jinou značkou, je to originál Brixton. Jeho hlavní poznávacím znakem je písmeno X protínající se skoro celým motocyklem. Najdete ho na motoru, na stupačkách, na krytech chladiče a hlavně na nádrži. Její tvar je hlavní poznávací znak pětistovek, je to originální a mně se to líbí. Stejně tak se mi líbí, jak je motorka postavená. Je to podobné, jako u čínské pětistovkové konkurence, která už vůbec není „čínská“. Na ošklivý detail nebo zpracování tady nenarazíte, slova o stoupajícím trendu čínského strojírenství jsme tu uvedli už mockrát.

Stejně jako konkurence také Brixton sází na renomované komponenty, nicméně už víme, že to nemusí být sázka na jistotu. Mířím tím k tlumičům, které nesou světoznámé jméno Kayaba, nicméně testy ostatních pětistovek potvrzují, že ne vždy je to sázka na jistotu. Evidentně záleží, co si odběratel nakonfiguruje, natestuje a jaké si zvolí nastavení. V tomhle případě na místě působí Crossfire v obou případech dost tuhým dojmem, takže jsem opět zvědavý na reálné jízdní zkušenosti. Každopádně jak předek, tak zadek nabízí možnost doladění a to nejen na předpětí, ale i na útlumu. Na brzdách nesází Brixton na poměrně tradiční Nissiny, ale místo toho dává španělské třmeny s klasickou pumpou J.Juan spadající pod Brembo. Brzdič je radiální čtyřpístek, samozřejmostí je ABS od Bosche, super jsou nastavitelné obě páčky na řídítkách a výpis renomovaných značek zakončují pneumatiky Pirelli. Jak se to povedlo všechno naladit dohromady, zjistíme během sezóny.

Teď ještě nějaká ta statická obhlídka. Opět tu máme atraktivní detaily jako kompletní LED osvětlení, přední světlo s denním svícením se vážně povedlo, zadek je minimalistický, zpracování příkladné, ovladače neurazí, gripy jsou zase zbytečně tvrdé a sympatický je i digitální budík. Na první dobrou nabídnul parádní kontrast a hodně informací. Po vrchním obvodu běhá otáčkoměr, dole je množství paliva a teplota motoru, nahoře uprostřed rychlost a dole uprostřed se tísní ukazatel zařazeného kvaltu, hodiny a trip. Ve finále je to dost věcí na celkem malém prostoru, tak uvidíme, jak se bude číst za jízdy, až tam budou skákat kostičky a měnit se čísla.

Brixton Crossfire 500 nabízí ve dvou provedeních. Základní je za 149 900,-, čtyři tisíce si můžete připlatit za na oko víc terénní Crossfire 500 X. Rozdíly jsou minimální, nejvíc se na první pohled projeví lehce špuntové pneumatiky Pirelli MT 60 RS, základ má Pirelli Angel ST. Další rozdíly člověk pozná za řídítky. Verze X má širší řídítka, řekl bych tak akorát optimální, a tužší ploché sedlo. To je teda poměrně dost tuhé, zase jsem zvědavý, jak se projeví po několika hodinách. Jeho výška je u obou modelů stejných 795 milimetrů, takže je to motorka spíš nižší a s hmotností 190 kilogramů se také nikdo moc prát nebude. Sympatické je, že to je na pocit velká dospělá motorka a ne žádný dorostenec. U silničního provedení je díky užším řídítkům ten pocit o něco horší, ale asi si půjde zvyknout, sedlo má o kousek měkčí polstrování a malý hrb vzadu. Dále je tu jiné uchycení značky, silniční má na kyvce, míň silniční pod sedlem, trochu jiná grafika a máme to vše. Na první dobrou vypadají pětistovky Brixton jako další solidní zástupci do téhle rychle rostoucí třídy a sám jsem zvědavý, jak si povede při jízdě, protože vzhledově za mě zatím nejpovedenější kus.

To ale ještě není vše! Brixton má totiž jednu troufnu si říct "bombu". Už na dubnovém Motovíkendu v Brně by měla být k vidění dvouválcová dvanáctistovka. Představte si klasický Triumph Bonneville a trochu přivřete oči. Přesně tak vypadá Brixton Cromwell 1200. Zatímco ostatní končí u pětistovek, případně jednoválcové šestpade v případě Voge, Brixton jde mnohem dál. Inspirace Triumphem je jasná nejen u vzhledu, ale i u agregátu. Vodou chlazená paralelní dvanáctistovka se díky žebrování tváří jako vzducháč a taky má podobný výkon jako britské stroje. Bonneville T120 udává 80 koní při 6 550 otáčkách a 105 newtonmetrů při 3 500, první informace o Brixtonu hovoří o 81 koních při 6 500 otáčkách a 108 newtonmetrech při 3 500 otáčkách. Nicméně se vedle toho objevuje informace, že jde o data před homologací, takže finální výkon může být nižší, i tak je to ale hodně slibné. Podobně jako u pětistovek i tady by mělo jít minimálně o motor z továrny Gaokin, na sítích se totiž motorka objevuje pod názvem Gaokin GK1200. Konkurenceschopné jsou i další údaje, hmotnost je jen o kilogram vyšší než u Triumphu, nádrž o litr a půl větší, TFT displej, dva jízdní režimy, elektronický plyn, kontrola trakce, brzdy Nissin, odpružení Kayaba a dle prvních informací cena kolem 210 000 korun. Triumph začíná se svými dvanáctistovkami minimálně o sto tisíc výš a jestli bude poměr jízdních vlastností proti světoznámé konkurenci na podobné úrovni, jako je tomu u pětistovek, frekvence drbání se na hlavách manažerů evropských značek se určitě zase o něco zvýší. Na tohle jsem vážně hodně zvědavý.

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček - (Odebírat články autora)
Jan Rameš - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 10 Kč od 1 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist