Vychází MotoXpress číslo 30

Proto jsem se víc zaměřil na témata z historie, přednostně z naší, a vesměs na témata, která dosud nikdo podrobně nezpracoval. Časová náročnost na takovou práci je mnohonásobně vyšší, než třeba představení nového modelu motorky, ke kterému pochopitelně nabízí české zastoupení značky veškeré možné údaje a podrobnosti. S vydáváním časopisu jsem proto zvolnil a ze čtvrtletníku se stal občasník, s poslední velkou prodlevou. Tu způsobila úžasná nabídka prostorů pro možnost vytvoření muzea motokol. Pár lidí o tom ví, že motokola sbírám asi tak půl století, a tak je tu teď najednou muzeum motokol, kol s pomocným motorem a mopedů.

Bylo to pár let tvrdé práce, připraven jsem na to nebyl. V podstatě takový zápřah, že po tři roky jsem odmítal i pozvání od kamarádů na týdenní dovolenou na motorkách a Yamaha XTZ 1200 celou tu dobu jen stála v garáži. To na vysvětlenou, proč jsem si nešel půjčit na testy pár motorek, o kterých psali všichni. Ne že bych se rád nesvezl a něco vtipného o nich nenapsal, ale nějak jsem měl docela co dělat. Snad se to ale povedlo, stav muzea už lze považovat za hodný propagace, přestože jeho vylepšování a práce na dalších exponátech v podstatě nikdy nemohou skončit. Ale sto šedesát kousků prskoletů od roku 1922 po dnešek, to je snad už slušná porce, aby stálo za to se tam podívat, nemyslíte? Muzeum Motory & Pedály se tak stalo jedním z témat, která mě pohnula k vydání časopisu.

Když už mělo muzeum náplň, tak přišla zčistajasnanebe další rána – Jawa v Indii. Ten projekt mě tak oslovil, že jsem koncem roku 2019 sedl do letadla a mazal se tam na těch motorkách povozit. Jasně že bylo možné se svézt i u nás, dvě motorky byly v Týnci a bylo jen otázkou času, kdy jich přijede plný kontejner. O to svezení nešlo. Já jsem situaci vyhodnotil tak, že tady končí legrace a je potřeba se tomu projektu dostat pod kůži. Spojení Jawy s indickým kolosem Mahindra přikládám velký význam, a tak budoucnost ukáže i to, jakým jsem byl prorokem.

V dnešním globalizovaném světě, kdy jsou lidé schopni poslat v kontejneru přes půl planety i betonové dlaždice, už totiž není rentabilní vyrábět kdekoli cokoli. A zakořenění silné odnože naší Jawy ve velmi výživném substrátu indické ekonomiky vypadá velmi nadějně. Cestu jsem stihl načasovat i k devadesátiletému výročí Jawy. Na české ambasádě v Dillí proběhla velká oslava, po které následovala spanilá jízda městem. Nebylo to jako předtím v Týnci kam jsem jel na unifikačce, v Dillí jen asi osmdesát motorek, ale i zde, na jiném kontinentu, to byla noblesní sestava počínaje starým pérákem přes kývačky a různé modely Yezdi až po nové Jawy se čtyřdobým motorem.
Celý den pak plný setkání se zajímavými lidmi, i se členy klubů a sběrateli motorek Jawa a Yezdi. Jako majitel motocyklů Jawa i Yezdi jsem byl dokonce k členství do jednoho z největších klubů přizván. Vyzkoušeli mě ze znalostí historie motocyklů Yezdi a darovali mi jejich klubové tričko. Den byl zakončen večerním programem, na kterém byl slavnostně odhalen jeden z devadesáti motocyklů limitované série, vyrobené k devadesátiletému výročí Jawy.

Den po jawáckých oslavách na ambasádě v Dillí jsem odlétal na jih do města Puna, sídla jednostopé divize koncernu Mahindra, stojícího za firmou Classic Legends, která v Indii Jawy vyrábí. Ta pro mne měla připravený nabitý dvoudenní program a věřím, že článek z těchto dnů (testovací jízda, návštěva ředitele Classic Legends) nebude nikoho nudit. Zažil jsem tam naprosto nečekané, až neuvěřitelné věci.

Spousta materiálu z Indie se pak stala tím, co mě přimělo k vydání tohoto čísla časopisu, ve kterém indické téma zabralo celou půlku i přesto, že jsem mu přidal dvanáct stránek.
Důvodem navýšení rozsahu je i kompletní zpracování historie prvního slavného vstupu Jawy do Indie po druhé světové válce. Článek mapuje celé období od importu péráků přes stavbu nové továrny v Mysore v šedesátých letech až po její uzavření v roce 1996. V článku nechybí představení žádného z modelů Jawa a Yezdi, které tehdy byly v Mysore vyráběny, včetně různých odvozenin od našeho „pionýra“, Jawy 50.

A tak mi tentokrát budete muset prominout už úplnou absenci testů moderních motorek, rozhodl jsem se nechat i druhou půlkou časáku proběhnout témata méně obvyklá. Rozjezdil jsem prototyp skútru Jawa UŘ z roku 1963, a jak byl rozebraný, tak jsem při té příležitosti nafotil i některé jeho intimnější partie.

Nebo třeba ČZ Trial, vyráběný 1966 – 1969, to je přece zajímavá motorka! A což teprve jak byl Trial zajímavý v prosinci 1970, kdy jsem si ho koupil! Je to zrovna půl století, a tak je snad slušnost o něm něco napsat, ne? Zejména když je teď zrestaurovaný a v techničáku je pořád zapsaný první majitel. A také proto, že jsem o něm už několikrát četl co jedna paní povídala a viděl prezentované fotky „restaurovaných“ motorek, doplněných nesprávnými díly.

Také by byla škoda nechat si pro sebe zkušenosti se silniční závodní Jawou 175 OHV z roku 1939, se kterou jsem absolvoval jeden závod veteránů. A aby nechybělo něco současného, tak jsem se byl ještě svézt na prototypu nového motocyklu Böhmerland. U toho se mi moc líbí, jak z hlediska historie pasuje k indické Jawě. V obou případech byl inspirací starý proslavený design a cílem nový, dobře funkční, v určitých směrech vlastně moderní motocykl. Indové to přitom měli snadnější, vraceli se zpátky jen o šedesát let. Proti tomu konstruktér Peter Knobloch se pustil do projektu, jehož předloze už táhlo na devadesátku a ani ve své době to nebyla konstrukce obvyklá. Také Böhmerland se ale zatraceně povedl, vidím to tak, že vzniklo skutečné umělecké dílo průmyslového designu.

Jako vždy je uvnitř časopisu encyklopedická příloha s osmi motocykly. Věřím že čtenáře potěší, když tam zas najdou pár poměrně neznámých prototypů, které mají na nádrži napsáno Jawa. Moc se o nich neví, a to je chyba. V dobách kdy vznikaly, se s některými z nich firma vůbec nechlubila, protože bylo téměř jisté, že se stejně vyrábět nebudou. Ve VVZ Jawa mi kdysi řekl konstruktér Pavel Šváb: „To my si tu jen tak hrajeme, stejně to skončí v šuplíku“. A tak jsem jich po letech pár vytáhl na světlo, k tomu nějaké informace z archívu a ze šuplíku jsem vyhrabal pár techničáků abych měl do tabulek správná data.

Trochu víc jsem se rozepsal i o motokolech. Projekt muzea Motory & Pedály je finálním produktem života sběratele a restaurátora, nechtěl jsem si ale nechat pro sebe ani spoustu různých příhod, spojených s tímto tématem. Proto se na článek o muzeu váže další, s titulkem Život s motokoly. Je to zas kus mé životní zpovědi, která má čtenáře hlavně pobavit. Víte třeba, která první motorka projela při slavnostním otevření za zadkem primátora Béma novým pražským tunelem Mrázovka? Bylo to předválečné motokolo Adler s motorem Sachs 98. K pobavení slouží i některé popisky exponátů a upozornění přímo v muzeu, protože mám rád legraci a ani historická technika nemusí být vždycky jen vážným tématem. V časopise je také soustředěno hodně kontaktů na dodavatele dílů a technologií pro restaurování motocyklů.

Předplatné jsem přestal nabízet již v předminulém vydání. Nejsem si totiž jist kdy, nebo jestli vůbec ještě někdy MOTOXPRESS vydám a nechci mít u sebe cizí peníze.
Nakonec tedy ještě tip jak a kde časopis koupit: prodejci často nemají kde vystavit nepravidelně vycházející periodika, proto je dobré se šikovně zeptat. Třeba jestli ještě nemá někde zastrčený ten MOTOXPRESS s černou obálkou, co mu přivezli po půlce prosince. A abyste se neptali nadarmo, tak kolik jich kam PNS dodala se dozvíte zde.

Příjemné chvíle s časopisem MOTOXPRESS vám přeje Honza Čejchan

Informace o redaktorovi

Jan Čejchan - (Odebírat články autora)