Přilba Marushin X-Moto II

Logika napovídá, že Marushin X-Moto II je nástupcem stejnojmenného modelu s pořadovým číslem jedna, respektive bez čísla - no prostě se vyrábí místo starších přileb zvaných jenom  X-Moto. Jak už to bývá, na první generaci se našlo hodně věcí ke zlepšování, a tak během vývoje dvojky nakonec skoro nezůstal - kromě off-roadového zaměření - pověstný kamen na kameni.
Jinak je přilba modernizovaná od samého základu, který tvoří skořepina ze sklolaminátových vláken FCH Hydroex, vyráběná ve dvou velikostech. Do nich v Marushinu vkládají různě velké vnitřní výstelky z polystyrenu, aby mohli nabídnout co nejširší škálu finálních velikostí v rozmezí XS až XXL. Námi testovaná velikost M (57-58 cm) odpovídá standardnímu číslování jiných značek, takže pokud už nějakou přilbou máte zkušenosti, při výběru Marushina můžete jít celkem najisto.
Na to, že má navíc kšilt (ten je z plastu), je přilba X-moto II poměrně lehká. Necelých kilo třicet je na hlavě sotva znát, zvlášť když je helma dobře vyvážená a nikde netlačí. Ke spokojenosti přispívá také pohodlná vnitřní polstr z protialergenního materiálu, který se dá po propocení snadno vyjmout a vyprat.

Ne že by snad přilba trpěla nedostatkem ventilačních prvků, ale když někde chvíli bojujete s těžkým terénem, sotva se při tom dostaví kýžený aerodynamický efekt větráků. V takové chvíli přijde víc vhod možnost nahradit hledí brýlemi (nejsou součástí balení), a používat jako otevřenou krosovou přilbu. K demontáži plexi stačí povolit čtyři šrouby plochým šroubovákem - v nouzi stačí i mince - a po vyjmutí vizoru je zase pořádně utáhnout. Důkladně proto, že na nich zároveň drží sklon kšiltu. Ten je sice zkonstruován jako variabilní, ale příliš velká volnost pohybu neudělá dobře ani jemu, ani vaší krční páteři. 

Ale zpátky k ventilacím. Při nasazeném a zavřeném plexi mají výměnu vzduchu v interiéru na starost dva mřížkované otvory v bradové části (spodem dovnitř kupodivu skoro nefouká, zřejmě díky vyjímatelnému deflektoru), dva větráky na temeni hlavy a dva výdechy vzadu. Ohledně kapacity ventilačního systému nemáme žádné výhrady, k jeho ovládání by se však jedna drobnost našla. Otevírání a zavírání dvou horních otvorů je trochu nešikovně schované pod kšiltem, a pokud se tento zrovna nachází v nevhodném úhlu, k přepínači se prostě nedostanete. U bradových ventilátorů je ovládání bez problémů a zadní výdechy zůstávají otevřené non-stop.
Majitelé starších modelů X-moto se teď možná diví, proč tady řešíme problematiku větrání, když jejich helma luftuje přirozenými cestami - kolem plexi, pod bradou a podobně. Autoři dvojky tyhle mouchy ale fakt vychytali: pod bradu přidali účinnější deflektor, a hledí se s pomocí nového gumového rantlu také povedlo téměř dokonale utěsnit. Za plexi dokonce nezatéká ani voda, jak jsme se měli možnost přesvědčit, a slušně funguje i protimlžící úprava. Polohování plexi by klidně mohlo být jemnější, na druhou stranu je dobře, že drží ve zvednuté poloze i při řádění v terénu.
Popravdě ani nedokážeme odhadnout, jak často bude přilba X-moto II jezdit ve svojí integrální podobě, tedy se sundaným kšiltem. Vysunutá brada a nahoře nic, to přeci jenom vypadá trochu zvláštně. I když proti gustu...
Koneckonců, na rychlé přelety po dálnici je to ta nejlepší varianta, protože kšilt chtě-nechtě od nějakých 120 km/h (záleží na typu motorky a výšce jezdce) tahá za hlavu. Chvíli se to vydržet dá, ale po půl dni trápení  půjde stejně frajeřina stranou.
Pro majitele cestovních endur, motardů a vůbec všech, kdo střídají silnici s terénem, je Marushin X-moto II dobrým a univerzálním řešením. Lehkostí, komfortem a bezpečností se může klidně měřit s jednostranně zaměřenými modely, a když jí odpustíte drobný nedostatek v podobě špatně přístupného ovládání horní ventilace, bude vám dělat jenom samou radost. V nabídce jsou i veselejší barvy (za cenu 3590 Kč) než základní bílá, stačí mrknout na web dovozce.