Skotskem křížem krážem

V Evropě není mnoho zemí, které mohou motorkářům nabídnout tolik krásných cest, jako Skotsko. Veliká část země je hornatá a plná jezer a silnice kolem nich se klikatí a vlní. Je snadné vracet se z výletu s obroušenými stupačkami, ostrý asfalt je bezpečný suchý i mokrý. Když se vydaří víkend, jsou některé silnice plné motorek, jako kdekoliv v Alpách. Když se víkend vydaří!

Skotsko se přesto nestane nejspíše nikdy, hlavním cílem českých motorkářů. Je trochu z ruky a navíc je studené a vlhké.

Chtěl jsem ho poznat i bez deštníku v ruce, svůj pobyt jsem proto spojil se studiem angličtiny a tři měsíce usedal do školních lavic Kaplan international college v Edinburghu. Bydlel jsem u skotské rodiny a po Skotsku vyjížděl, když bylo pěkně.

Byla to výborná zkušenost a dobré rozhodnutí. Tři měsíce jsem se potkával se spolužáky z Japonska, Kuvajtu, Bolivie, Španělska, Saudské Arábie, Uzbekistánu..a v rámci vyučování poslouchal jejich vyprávění o jejich rodinách, domovině, životě a snech. Uteklo to jako voda. Pěkné dny na cestování jsem z počátku opravdu sbíral po jednom či po dvou. Trochu léta jsem si ale nakonec také užil. A taky jsem zjistil, že na stálý déšť se dá nečekaně rychle zvyknout

Vyjíždím Bruntál 23. 05. 2011

Před více nežli dvaceti lety jsem tu sbíral první zkušenosti s kapitalizmem. Jako dělník u stavební firmy. Bylo příjemné vrátit se bez montérek na místa, kde jsem prožil velmi poučný rok. Na jedné z restaurací mne překvapila nabídka v češtině, tak daleko od českých hranic. Že by na mne stále vzpomínali?

Lístek na vlak do tunelu jsem koupil přes internet. Přijde výrazně levněji. Přijel jsem ale o čtyři hodiny před časem, vyznačeným na jízdence. Vlaky jsou ale poloprázdné, mohl jsem najet hned a za půl hodiny byl v Anglii.
Nájezd ale zamotal hlavu navigaci, zasekla se a nereagovala na nic. Během cesty vlakem jsem vypnul Garmina odpojením baterie, opětovným vložením se restartoval a na výjezdu mne už zase bezpečně provázel prvními metry jízdy vlevo.

Až ke Cambridge jsem si zvykal v relativním bezpečí dálnice. Zase takový problém to nebyl a ani později mi jízda vlevo větší potíže nedělala.

Přesto byla situace, která mne stresovala docela dlouho. Místní okresky často kopírují hranice pozemků. Jsou nejenom úzké ale i plné pravoúhlých zatáček, často lemované vysokým živým plotem. Když ze zatáčky nečekaně vyrazilo auto, po desetiletí pěstovaný reflex mne na zlomek vteřiny nutil, nacpat se rychle mezi něj a pravou krajnici.

Když na začátku našeho letopočtu dosáhla hranice Římské říše až k hranicím dnešního Skotska, narazila na tvrdý odpor domorodých kmenů. Po krvavém masakru celé římské IX.legie se r. 120 římský císař Hadrián rozhodl osobně donutit domorodce k poslušnosti. Poutavě je tato doba vykreslena ve filmu „Orel IX. legie“, který je volně ke stažení na internetu.

Život v nekonečných prostorách, kde není nic nežli rašelina, vřes, zima, vítr a déšť není lehký ani dnes, natož před 2. tisíciletími. Hadrián nakonec vzdal marné pokusy nehostinné území ovládnout. Na obranu před jeho divokými obyvateli přehradil celý Britský ostrov 177 km dlouhým valem, obsazeným římskými vojáky. Val byl místy až 6 m vysoký a 6 m široký. Dnes samozřejmě zůstal jenom v náznacích, po odchodu vojáků se pro domorodce stal výhodným zdrojem stavebního materiálu.

Nejkrásnější a zároveň hlavní město Skotska navštíví ročně 13. milionů turistů. Ve chvíli, kdy píši tyto řádky, je tu i britská královna Alžběta II. Impozantní je hrad na skále nad městem, který ale není a ani nebyl sídlem králů. Oficiální rezidencí panovníků je Palác of Holyroodhouse. Leží na dolním konci nejslavnější Edinburghské ulice Royal mile, která ho s hradem spojuje.

Edinburgh není příliš veliké město, k jeho poznání stačí vlastní nohy. Zato jeho atmosféra je velmi přívětivá, stejně jako jeho obyvatelé. Můžete si být jisti, že se vám omluví každý, do koho nechtěně vrazíte. A pokud vám nějaký řidič něco ukazuje, pak to znamená, že můžete jít nebo jet, on počká. Z vlastní zkušenosti vím, že Edinurgh je tím hezčí, čím déle tu jste.

jsou dvě veliké edinburghské zajímavosti, které snadno unikají pozornosti. Dean Village je tiché kouzelné místo na dně rokle Dean v centru Edinburghu. Kdysi vesnička dnes několik domů a romantických zákoutí s řekou Water of Leith. Denně jsem tudy chodil do školy, je tu slyšet jenom ptačí zpěv a šum vody z rašelinišť. Těžko uvěřit, že kolem dokola je mnohatisícové velkoměsto.

Lodní výtah, který nahradil jedenáct zdymadel. Leží kousek nad Edinburghem.

Největší město Skotska, po Londýnu a Edinburghu třetí nejnavštěvovanější anglické město. Své kouzlo určitě má, atmosférou a malebností se ale s Edinburghem měřit nemůže.

Je nejenom největší jezero, ale i nejoblíbenější. Leží nad městem Glasgow. Ze sinice A 82 se otvírají často nádherné výhledy. Cesta míří dále na sever a vede nejkrásnější oblastí centrálního Skotska.

Nejen dudy, muži v sukních a whisky - i vysočina je pro Skotsko určitě typická. Zvlněná rezavá krajina, kde stovky kilometrů není nic nežli vřes a nádherná ledovcová jezera, musí uchvátit snad každého. Nejsou tu stromy, ani hlína, jenom kámen a rašelina. Domy, stojící v krajině opuštěně nebo v menších skupinách, jsou proto kamenné a jejich rodné listy většinou už dávno zežloutly. Zelené louky kolem nich, poseté bílými tečkami pasoucích se oveček, to je nádherný obraz, ve kterém se zastavil čas.

Skye je jedním z ostrovů Vnitřních Hebrid. S pevninou je spojený mostem a je považován za nejkrásnější oblast Skotska, minimálně za nejkrásnější ostrov Hebrid. Jeho jméno v překladu znamená „mraky a mlha“, je relativně malý a je snadné i nutné, objet ho celý. Spal jsem v pěkném campu ve městě Staffin (7 Liber), nedaleko velmi bizardních pobřežních skal.

Silnice A 832, kolem jezera Loch Maree a pak dál, kolem pobřeží, vede asi nejhezčí krajinou, kterou jsem ve Skotsku viděl. Je to taková smyčka od nikud-nikam o které se navíc nikde nepíše. Na mapě mne zlákala zelenou linkou, upozorňující na krásnou krajinu a také řadou symbolů panoramatických výhledů.

Něco přes 200 km pobřežní silničky je trasa, na kterou tu zamíří asi každý motorista. Vede krajinou, za kterou se do Skotska jezdí, těžko najdeme jinde podobnou. Je jako stvořená pro filmové příběhy. Z velké části je cesta určena pouze pro jedno vozidlo. Místa pro vyhýbání jsou ale vždycky na dohled.

Silnice A 836 vede z Thursa až na samý konec Skotského poloostrova do Duncansby Head. Odsud se dá jet už jenom lodí, nebo po silnici na jih. Tenhle cípek je kupodivu velmi úrodný. Od moře ale fouká velmi silný studený vítr. Je tu zřejmě doma, alespoň směr růstu větví stromů tomu nasvědčuje. Jací asi jsou lidé žijící na takovéhle výspě?

Je nejznámější, nicméně ne nejhezčí skotské jezero. Navíc je z velké části oddělené od silnice vzrostlými stromy. Nejzajímavější jsou zdymadla ve Fort Augustus a centrum záhad o Nessie, Dromnadrochit. To leží zhruba v polovině jezera a při cestě na Inverness se nedá minout.

Malé město kousek na Edinburghem je považováno za místo, kde se v patnáctém století narodil golf. Chladné počasí, dostatek vláhy, zvlněná krajina a ovčí údržba, dělá přirozené golfové hřiště z každé louky. Pastevci si občas krátili čas odpalováním kamenů dřevěnými klacky. Když se začali trefovat do králičích nor, bylo na jeden z nejslavnějších sportovních fenoménů zaděláno. Punc královské hry dostal brzy po svém zrodu, propadla mu i skotská královna Marie Stuartovna.

Královskému a starodávnému golfovému klubu v St. Andrews je zhruba 250 let a patří mezi nejprestižnější ve světě. Počet jeho členů je limitován a na členství čeká mnoho slavných z celého světa.

Stojí taky za zmíňku, že většina travnatých ploch v celém Skotsku, připomíná udržované golfové hřiště. A golfová hřiště tu jsou opravdu všude, moc jiných využití neúrodná rašelina beztak nenabízí.

Kdo by neznal Skotskou whisky. Do Skotska sice připutovalo tajemství výroby z Irska,jak se ale říká „když dva dělají totéž, není to totéž“. Odlišná chuť „Skotské“ je dána kouřem z rašeliny, která se používá při sušení ječmene. A jiná je i voda z rašelinišť.

„Když otevřeš láhev Laphroaig, otevřel jsi srdce společenství lidí, jejich životů a jejich domovů. To všechno teď držíš ve svých rukou.“

To a ještě mnoho dalšího se píše v knížečce, která je součástí každé láhve této vyjímečné whisky.

Whisky Laphroaig mi můj skotský učitel doporučil, jako jednu z nejlepších. Na internetu jsem se pak dočetl, že byla jediným alkoholem, který se v době prohibice mohl dovážet a prodávat v Americe. Jako léčivo. Když ji celní úředníci ochutnali, nevěřili, že by něco tak hrozného mohl kdokoliv zdravý pít dobrovolně. Jak chutná? Jód, kouř, dehet, mořské řasy, olej, rašelina... a to vše ve formě výbuchu.

Stojí ale za zmínku, že každou láhev zdobí od roku 1994 erb waleského prince Charlese. Když princ palírnu na ostrově Islay navštívil, zachutnala mu zdejší whisky do té míry, že si ji nechává na Královský hrad posílat. A souhlasil také s použitím své pečeti v jejím názvu.

A pokud jde o mne, už nikdy nechci pít…jinou!

Whisky je ve Skotsku kupodivu dražší, nežli ta stejná u nás. Údajně se tam státu odvádí vyšší daň z prodeje.

Byla pro mne největším překvapením. V rodině, kde jsem tři měsíce žil a jedl, se téměř nevařilo, jenom ohřívaly polotovary. Žádné čerstvé suroviny. Ani nikde jinde nevoněla z oken cibulka, pečené maso nebo omáčka. Prodejnu uzenin nebo zeleniny jsem nikde neviděl. Brambory se prodávaly balené po čtyřech a česnek v krabičce po dvou.

Nicméně Full Scottish Breakfast táhne slavně světem, já jsem ji prvně ochutnal v Amsterodamu. Ve Skotsku to bylo moje první jídlo na uvítanou.

Dalším typickým národním jídlem je Haggis. Jsou to ovčí vnitřnosti smíchané s dalšími surovinami, uvařené v ovčím žaludku. Podává se s brambory a vařeným tuřínem. Mívali jsme haggis tak dvakrát za měsíc, chutná trochu jako jitrnice smíchaná s jelítkem.

Po téměř pěti tisících skotských kilometrech, zažívám neočekávaný kulturní šok. Jednobarevnou rezavou krajinu s kamennými šedými domy, vystřídala záplava květin a nových, krásně barevných rodinných domků. Během dvou tisíc kilometrů jsem míjel pouze takové domy a zahrady, které mohly zdobit titulní strany reklamních katalogů. Něco podobného jsem dosud nikde neviděl. Domy vypadaly jako nedávno postavené, jako by celý ostrov byl teprve teď obydlovaný. Navíc je architektura irských domků vesměs krásná a citlivá.

Objel jsem celý Irský ostrov kolem dokola, více méně stále kolem moře. Nejprve z Belfástu, v jehož docích byl postaven Titanik, na sever krásným pohořím Antrim Mountains. Nedaleko města Coleraine leží známá zřícenina hradu Dunluce a obrův chodník Giant´s Causeway.

Silnice 336 vede národním parkem Connemara a nabízí parádní zážitek. Pokračoval jsem stále k jihu na proslavený Ring of Kerry. Poloostrov Kerry u města Killarney je považován za nejkrásnější Irskou krajinu, nešlo ho tedy vynechat a slavný okruh neobjet.

Cestu občas lemovaly nezvykle veliké keře fuksií a rododendronů.

Pro návštěvníky Walesu, připlouvající z Dublinu, tvoří vstupní bránu NP Snowdonia Silničky 4086 a 498 vedou po úbočí nejvyšší hory Snowdon a jsou neobyčejně romantické. Páteří Walesu jsou Cambrian Mountain, celá krajina je jako stvořená pro outdoorové dovolené všeho druhu. Pro mne představovala slavnostní finále celé cesty.

Jediné anglické termální lázně a jedno z nejkrásnějších měst, bylo tečkou za poznáváním nejhezčích koutů United Kingdom a Irska. Původně jsem měl plán pokračovat do Ženevy a konečně projet Route de Grandes Alpes. Poslední stovky kilometrů mi ale zvuk řetězu dával vědět, že doba jeho životnosti končí. Z Bathu jsem proto najel na dálnici a upaloval k Euro Tunnelu a pak raději stále po dálnici k domovu.

Po téměř 70. 000 km bez defektu, přišly dva za sebou. Za první mohl hřebík, snad 15 cm dlouhý. Vozím knoty i aerosol, díra jako hrom byla zralá na knot. Opravu zkomplikovalo vyschlé lepidlo, i bez něho ale lepkavý knot těsnil dokonale.
O pár dní později byla pneumatika do rána prázdná opět, zjevná příčina ale nikde. Takže, podle návodu ventilek nahoru a oprava aerosolem. Když jsem potom kolem pomalu točil, objevila se u jedné nepatrné trhlinky v plášti bílá bublinka. Pro jistotu jsem ji zvětšil a použil opět knot. Konečně tedy vím, proč jsem vozil a i nadále musím vozit, dvě odlišné lepící sady.

Vydat se do Skotska na motorce a se stanem, je hop nebo trop, to dnes mohu potvrdit. A nejde jenom o déšť. Průměrná denní doba slunečního svitu nepřesáhne ani v létě 4 hodiny a teplota vzduchu málo kdy překročí 20 st.C. Na druhé straně se počasí rychle mění. Ani déšť netrvá většinou moc dlouho.

Skotsko ale určitě za návštěvu stojí, tím spíše, že i cesta tam a zpět vede místy, která jsou velmi krásná a kam nejezdíme příliš často.

Po silnic A68 od Hadriánova valu do Jedburghu (krásná zřícenina) a po A698 do pěkného městečka Kelso. Odsud na Duns a dále velmi působivé B6355 do Edinburghu. Odsud přes Falkirk (lodní výtah-do GPS zadat FK1 4RS), Glasgow a dále po A 82 do stále krásnějšího vnitrozemí Skotska.

Jezero Loch Nes začíná pozoruhodným městečkem Fort Augustus, které je právě tak dobré na přestávku. Parkoviště se nedá minout, pár metrů od něho je pozoruhodná kaskáda asi deseti navazujících zdymadel. Pár kilometrů kolem Loch Nes stačí, v Invermoristonu je odbočka na silnici A 887 a po A 87 do hlavního města ostrova Sky Portree. Celý ostrov se dá objet po jediné silnici. Je obecně považován za nejkrásnější skotskou krajinu. Po návratu na pevninu je odbočka na A 890 do Achnasheenu. Odbočkou v levo po A832 začíná nádherných 400 km, vedoucích stále po pobřeží přes Durness a Thurso, zpět k severnímu konci jezera Loch Nes v Inverness.

A96 vede po pobřeží do Elginu kde je odbočka na další romantickou cestu A941. Po pár kilometrech se nedá minout jedna z nejslavnějších palíren whisky Glenfiddich Distillery. Dále na jih jsou jenom Higlands ve své ryzí podobě. Silnici časem překříží A93 panorama majestátných kopců pokrytých rezavým vřesem je ještě majestátnější . Z Perthu se dá jet na St.Andrews, kde se narodil golf, navštívit malebný přístav v městečku Crail a dále po pobřeží je to už kousek do Edinburghu. Kousek pod Edinburghem je Rosslin Chapel, kaple ve které se odehrávala závěrečná scéna filmu Šifra mistra Leonarda, níž ve městě Galashiels najedeme na motorkáři vyhledávanou cestu 708 do Moffatu. Za zmínku stojí silnička 712, začíná za Dumfries a směřuje na Stranrael.