Scotland Tour 2016 aneb Skotsko se sluncem nad hlavou

Plánování letošního motovýletu proběhlo poměrně jednoduše – 18. ledna Tom prohlásil, že začátkem května (dokud ještě neřádí obávané midges) jede za kamarádem do Skotska a jestli chceme, ať se přidáme. Na rozmyšlenou máme dva dny (dokud je trajekt za lacino) a diskuze se nepřipouští. Tak jsme se teda rozmysleli, že jedem taky. A bylo. Od té doby už probíhaly jen přípravy na déšť a zimu – co jiného jde taky od Skotska očekávat.

Z Prahy do Amsterdamu je to pěkná dálka, kór na motorce. Jenže – když musíš, tak musíš a navíc se přece na lodi skvěle vyspíme, tak co. V pátek v podvečer tedy vyrážíme ve hvězdné sestavě Tom (Stromek), Jirka (Hornet) a já (Burgoš) směr Amsterdam na trajekt. Tedy přesněji řečeno dnes pouze směr Petrovice (poslední vesnice před německou hranicí), ale chtěli jsme ukrojit aspoň něco a udělat si malinkou rezervu na zítra. Nocleh je domluvený v penzionu Orion, jehož majitel, motorkář, nám s pochopením půjčuje vlastní garáž pro ustájení strojů a ještě na nás počká s kuchyní. Na rozloučenou s Českem si tedy naprásknem bříška a jdem spát.

Druhý den se časně ráno loučíme s pohraničními trpaslíky (to je ale fakt vostuda, ten pohraniční Trpaslíkstán...) a pokračujeme v hltání kilometrů. Všechno probíhá v pohodě až k Hannoveru, kde nás v rozletu brzdí porucha Burgoše. Trpce vzpomínínáme na včerejší žertování na téma „HannOver = GameOver“. Dobře naštěstí zafunguje asistence MotoCare - zajišťuje hotel i odvoz churavějícího obříka do nedalekého značkového servisu. Ten už má ale zavřeno, tak motomaroda podle pokynu sousedů parkujeme dozadu do stodoly mezi ostatní více či méně rozebrané motorky s tím, že klíče a papírek s telefonním číslem máme hodit do schránky (což jsme naštěstí nakonec neudělali). Řešíme, co dál a současně se pokušíme přebookovat trajekt. Zvažujeme různé varianty, ale nakonec telefonicky ukecáváme Jirkova bráchu (díky díky díky!!!), který skáče do Tranzita, aby mi z Česka přivezl dvěpade X-maxe a součaně odvezl nepojízdného Buráka. Naopak s trajektem se nedaří - "hotline" lodní společnosti není dostatečně HOT na to, aby fungovala i o weekendu. Takže zítra uvidíme, jestli nás vůbec svezou. Ale co - trápit se nebudeme, stejně s tím nic nenaděláme. Po hektickém dni máme najednou spoustu času - nekonečné čekání proto využíváme jednak k malému výletu do okolí, a jednak k tomu, abychom si v místní cukrárně udělili zasloužené odškodnění za utrpěná příkoří. 

Po půlnoci je brácha tady, takže ze stodoly servisu zase "krademe" můj stroj, přehazujeme krámy a rveme Burgmana do útrob Tranzita. Celou tu dobu čekáme, kdy nás zatknou nebo rovnou zastřelí, protože servis je přímo proti policejní stanici. Hlomoz, stěhování motorky ani pohyb maníků s čelovkami po dvoře servisu v jednu ráno ale místní strážce zákona zjevně nijak nevzrušuje, takže bez komplikací končíme překládku a konečně vyrážíme do hotelu na kutě.

Ráno, s pouhopouze dvacetičtyřhodinovým zpožděním, pokračujeme dál. Dálniční přesun zvládá Xmaxík nakonec líp, než jsme čekali, s větrem v zádech frčí bez potíží 120 a s tím už se dá pracovat. Zato technických trablů zřejmě ještě nebylo dost - na rozpálené dálnici v zácpě před Amstrem trochu povaříme Tomova Stromka. Rychlá rozborka a sborka - závada nezjištěna, jen kapalina v chladiči jaksi chybí. Jako na potvoru jsme před chvílí, s vidinou blízkého cíle, vyzunkli zásoby vody, takže chlazení nakonec provizorně doplňujeme malinovou limonádou – stejně byla hnusná. Loď ale stíháme v pohodě a dokonce mají i volné kabiny. Hurá! No, když už jsme u té techniky – problémy má i trajekt (vyhořelý generátor + instalace náhradního = 2,5 hodiny zpoždění) a – asi aby mu to nebylo líto – nakonec i Jirka s Hornetem, který druhý den odmítá startovat poté, co mu v horku a vlhku podpalubí odešlo relé palivového čerpadla. Naštěstí je v Hornetovi několik jiných, zjevně zbytečně relátek, takže bylo kde brát...

Co je ale hlavní – přežili jsme plavbu včetně hudební produkce v lodním baru a v pondělí před polednem se konečně ocitáme ve sluncem zalité „staré dobré Anglii“, přesněji řešeno v severoanglickém přístavu Newcastle. Ještě imigrační kontrola, nalepit zelené šipky, připomínající, na které straně silnice se tu jezdí, a můžeme vyrazit na sever, Vávro, na sever!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE