Isle of Man 2002

Od té doby, co jsem četl tyhle řádky, jsem věděl, že se jednou do motorkářského nebe musím podívat. A jak jinak, než tou nejpřirozenější dopravou - tj. MOTO!!! Chce to tedy nějakou tu mášu (v mém případě CBR 600F r.v.89), trochu peněz (možná trochu víc peněz) a nějaký pohodový kámoše, kteří pojedou s tebou, aby ti nebylo cestou smutno. Napadli mě hned dva takoví, ale jeden z nich čekal rodinu a tak jsme zůstali jen dva. Jel se mnou jenom můj úplně nejvíc nejlepší kamarád Marcel (Mican a jeho CBR 600F r.v.96). Od první chvíle, co jsme začali výlet plánovat, sršel humorem a s neuvěřitelnou lehkostí řešil problémy, které se mně mnohdy zdály skoro krizové. Kdo to náhodou neví, tak Marcel je dítě štěstěny, a také proto jsem byl rád, že jedeme spolu. Datum odjezdu jsme stanovili na 5.srpna, protože sehnat trajekt z Anglie na

Isle of Man

v době závodu na TT je nemožné. Alespoň pro mne to byl nadlidský výkon. Marcel by to určitě nějakým způsobem zvládl, ale shánění lodních lístků nebyla jeho starost. On dostal za úkol nachystat sebe a připravit svou motorku, což bylo na něj i tak dost náročné, protože jen řetězovou sadu měnil asi 3 měsíce.

Pondělí 5.8.2002]

Odjížděli jsme od Marcela ze Žatce brzy ráno. Před tím nám celá jeho rodina pomáhala navazovat věci na motorky (což byla první velká zkouška nervů, neboť nám pomáhal dědeček i babička). Ze začátku se ještě Mican držel, ale když mu babička začala přišívat upadlý knoflík na vestu a on už seděl na motorce, věděl jsem, že brzo vybuchne. Pak nám jeho tatínek říkal něco o tom, že na hranicích budeme všechno znovu odvazovat, protože vypadáme úplně jako dva motorkáři, kteří chtějí propašovat přes čáru semtex. A to už Marcel vyletěl doslova jako blesk. Ve vteřině měl helmu na hlavě a bez rozloučeni vystřelil směr Chomutov. Rozloučil jsem se za něj a vyrazil ještě rychleji za ním. Na Česko-Německých hranicích nám dlouho kontrolovali techničáky, ale 25 Plzní na místě Mackova spolujezdce je nezajímalo. Počasí není nic moc, ale zatím neprší. Na první benzince v Německu dávám Mackově mašině přezdívku UŘVANÝ OTESÁNEK. Z jeho laďáku už mě bolí i ten škopek, co mám na hlavě, a to cebro z roku 96 má neuvěřitelnou žízeň. Jen necelých 300 km je za námi a začalo pršet. Tak nevím, jestli už jsme v Anglii, ale lije už 400 kiláků. Úspěšně se prodíráme třetí hromadnou bouračkou, ve které naštěstí nehrajeme ani hlavní ani vedlejší roli (moji mamce to nekříkejte, ale moc nechybělo). Blížíme se k

Holandsku

a déšť se s námi pro dnešek loučí. V Holandsku si vychutnáváme krásné dálnice (jsou osvětlené i mimo města). A už jsme v

Belgii

, kde máme v plánu přenocovat. Po 700 kilometrech sjíždíme z dálnice do městečka Genk. Hledáme a ptáme se lidí na ulicích, kde je nějaký levný motel nebo kemp. Kemp prý tu žádný není, zato levných motelu plno. Tak nevím, ale 60Eur za noc na osobou se nám zda hodně, proto přistupuji na Marcelův plán číslo 2. Pojedeme dál a ono to nějak dopadne. Sotva jsme se vrátily na dálnici, míjíme obrovský bilboard s nápisem CAMPING 500m. V kempu na recepci nikdo není a je nám hloupé tu závoru jen tak objet a nadrzo zde přenocovat. Ptáme se jednoho seriozního pána, jestli je tu nějaký správce. Říká, že všichni jsou už pryč, I'm not the Boss a jestli máme stan tak ať tu závoru objedem.

Úterý 6.8.2002

Rychle balíme věci, nastartováním Uřvaného Otesánka odjíždíme směr

Brusel

. Už nám dlouho nepršelo a tak mokneme v ranní špičce na dálnici kolem Bruselu celé 3 hodiny. Oba máme takové tušení, že čím blíže budeme moři, tím bude počasí horší. Na štěstí se nad námi motorkářskej šéf tam nahoře slitoval a ve Francii už neprší. V přístavu čekáme na nalodění a snažíme se pokecat s dvěma motoanglánama, co se vracejí z dovolené po Evropě. Zatím co já vyzvídám, jak se dostat nejlépe do Oxfordu a pak dále do Eveshamu, Marcel má na kluky dotazy typu: "Může se u vás předjíždět v zácpách? Jsou u vás policajti na motorkáře drsní?" a tak dále. Evidentně je pobavil, protože se řežou, a pak nám radí, že když nás poldové zastaví, tak máme jen říkat "Yes Please". Prý nás nechají jet dál bez pokuty. Na trajektu si dáváme jedno zrzavý. A z blížícího se slunného pobřeží Anglie máme velikánskou radost. Nevím, jaké zkušenosti máte s anglickým imigračním vy, ale my spíše ty horší. To, že chtěli vidět zpáteční lístek na trajekt a peníze bych pochopil, ale když se mě paní po 20minutovém rozhovoru zeptala, kde jsme na to vzali, tak už jsem se nas... Řekl jsem jí, že studenti v ČR pracují a motorky jsme neukradli. Na to už mi velmi hezky odpověděla "Přeji vám příjemnou dovolenou". Jízda po levé straně je naprostá brnkačka (jako poprvé s holkou-10min a hned jsme si zvykli). Cesta ubíhala velmi rychle do té doby, než jsme minuli poslední sjezd na kruhový obchvat kolem Londýna. Pořád vidím Marcelův sebejistý výraz ve tváři, když říkal: "No tak si ten Londýn projedem"! Ani jeden z nás však netušil, že nejhorší utrpení v podobě odpolední špičky nás teprve čeká. Už dvě hodiny popojíždíme v zácpě černošskou čtvrtí a bezmocně louskáme navádějící tabule, na kterých je vždy pouze napsaná ulice, která bude následovat. Po další půlhodině bezmoci se ptáme jednoho Mirečka from Užumbura, kudy tudy ven na OXFORD. Když ten chlap po deseti minutách hledání v mapě připomínající zlaté stránky konečně nachází místo kde jsme, nemáme zdaleka vyhráno. On totiž taky neví kudy do Oxfordu a zná jen tuhle část Londýna. I tak nám pomohl pochopit, že nejlepší je dostat se nějakou výpadovkou ven z města a pak teprve hledat směr. Marcelovi se líbí výpadovka číslo 3 a věřte, po další půlhodince už jsme venku a čirou náhodou i směr je správný. Do městečka Eveshem (kde bydlí moje sestřenka) přijíždíme večer kolem osmé a jdeme rovnou na pivko. Pro dnešek už toho bylo dost. Málem bych zapomněl, Marcelovi udělala policejní kamera moc pěknou fotku, když do jedné vesničky vlítl cestovní rychlostí asi tak okolo 140km/h. Tomu že v Anglii prší nevěřte, už jsme tu celý den a ještě nepadla ani kapka!

Středa 7.8.2002

Protože dlouho vyspáváme, jedem se odpoledne podívat jen do blízkého městečka Stratford (rodiště W. Shakespeara). I dnes byla obloha bez mráčku a tak nás sluníčko neopustilo po celý den. Na fotce můžete vidět "Shakespearovo divadlo". Večer jedem autem se sestřenkou na volejbalový trénink. Než Evička namlátila tomu kulatýmu balónu, co se do něj vlezlo, zašli jsme na průzkum místní hospůdky. Guines v Anglii dostanete všude, ale skoro v každém Pabu mají nějaký svoje spešl pivko. Ochota zdejšího číšníka nás hodně překvapila. ……Dobrý večer hoši. Co si dáte? …… Pivo prosím. …… Jaké to bude? …… Které je nejvíc hořké? …… (Pak před námi přistálo asi šest panákových skleniček a v každé bylo jiné pivko.) …… Vyberte si prosím, které vám chutná! …… Tak tohle se nám u nás nemůže stát. . .

Čtvrtek 8.8.2022

Ráno při snídani koukáme do mapy a přemýšlíme, kam se jet podívat. Nakonec padá volba na okruh Silverstone. Po cestě tam trošku bloudíme, ale za necelé dvě hodinky jsme na místě. Děláme pár fotek a s konstatováním, že Brno je stejně lepší, necháváme Silverstone za zády. Cestu nazpět volíme jinou, abychom se podívali na jedno z panství Buckinghemů a pak pelášíme nazpět. Dnes se mi jednou podařilo jet chvilku v protisměru, poté, co jsem se na silnici otáčel. Marcelovi se povedlo to samé jen o chvilku později, také při otáčení, akorát to zjistil, až když se proti němu řítilo auto a nechtělo za žádnou cenu uhnout. Obdarovali jsme pána v Chevroletu omluvnými gesty, ale stejně si myslím, že tam stojí s tím blbým výrazem ve tváři ještě dnes. Večer v putyce vyzvídáme u sestřenky, kdo pořádá ten sraz, na který zítra jedem. Prej je docela velkej, jmenuje BULLDOG BASH 2002, ale kdo ho pořádá, Eva prostě neví. Každopádně by ráda jela s námi, akorát nemá helmu, ale protože je to prý jen kousek odtud, mohli bychom jet nadvakrát. No dobrá, domluveno. ……Tak nám dejte ještě třikrát Guines prosím a jestli nám do toho naliješ taky tu malinovku, tak ti dolámeme ruce!…… Na vlastní oči jsem viděl, jak to do toho piva lejou a pak to i pijou!

Informace o redaktorovi

Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE