Michigan + Arkansas
Text: Silvie Šturmová | Foto: Silvie Šturmová | Zveřejněno: 22.7.2013 | Zobrazeno: 25 804x
Zdravím všechny zpoza oceánu. Chci se s Vámi podělit o nejnovější zážitky z motocestování po této krásné zemi. Tentokrát jsme vyrazili do horního Michiganu (Upper Peninsula Michigan). Místo, které je větší část roku pod sněhem, omývají ho chladné vody jezera Superioru a lidé jsou zde drsní příroďáci – tzv.yoopers, o jejichž buráctví koluje spousta vtipů. Pokud Vás bude místní kolorit zajímat, můžete shlédnout třeba filmovou komedii Escanaba in da Moonlight (něco na způsob ruského snímku Svéráz národního rybolovu). Jinak jsou to lidé velmi milí jako v celém Michiganu. Nikde se Vás neopomenou zeptat odkud a kam cestujete, popř. pochválí motorky.
Kapitoly článku
Upper Michigan - část I.
Na cestě jsme byli 4 dny, a to přes víkend, kdy Američané slaví svůj 4.červenec – Den nezávislosti. Což Vám v případě, že se vydáte na cesty po Státech v tomto termínu připraví milá překvapení v podobě všudypřítomných bombastických ohňostrojů a vyzdobených měst, amerických vlajek uvidíte na všem možném ještě více než obvykle, včetně ověnčených motorek zanícených patriotů. To je pěkné. Ovšem na druhé straně ubytování včetně kempů bude narvané a dražší.
Jeli jsme ve dvou – já a Radek (malá Kawasaki Ninja a stará Honda VFR). Celkem jsme za prodloužený víkend najeli 1.044 mil (1.680 km). Trasa byla okružní. Startovali jsme z Chicaga, IL a míříli přes Wisconsin do městečka Copper Harbor na severním výběžku poloostrova Keweenaw v horním Michiganu; poté jinou trasou zpět. V „Coppru“ již stanovali naši přátelé, hlavně cyklisti, páč jsou tam mj. úžasné cyklotrasy pro horská kola.Nejhorší, alespoň pro mě, bylo překonat prvních sto mil a vyhrabat se z města. Stavění na stopkách a semaforech a popojíždění ve vedru v zácpách, no fuj! Před cestou jsme s Natašou (moje malá Kawa) dostali dárek – naše první vlastní cestovní zavazadlo – krásný tankvak. Uložila jsem si do něj své nejcennější propriety a za sebou jsem vezla ještě přikurtovanou tašku s dalšími věcmi. Kromě stanu, který zbyl na Radka a jeho VFR, jsem si k mé velké radosti vezla veškerou svou výbavu sama. Teda VFR vezla ještě spacák a karimatku :o), ale v případě potřeby by se to na mou motorku taky ještě dalo bez větších problémů napakovat.
Upper Michigan – část II. Samotná cesta a prohlídka měděných dolů
Ke svému tankvaku jsem se tulila celou cestu a přidávala do něj nakoupené mapičky a další suvenýry. Óóó, jak se o něj krásně opírá! Tato vítaná změna polohy ulehčovala nejen zádům, ale i mírnila brnění rukou. Radek, ač si motorku připravil výměnou oleje a jiných kapalin, po cestě zjistil, žá má problémy s řetězem. Takže jsme často mazali a já prý mám být připravená, až mi něco cvrnkne cestou do nosu. Pokud budete na cestách v USA potřebovat promazávat a čistit, tak jedině WD-40 ve spreji, je prý nejlepší úplně na všechno (teda na chleba jsem to nezkoušela) a je to věc v Americe stejně nezbytná a populární jako tzv. duck tape (lepící páska, která umí spravit také téměř vše).
Cesty jsme vybírali z těch, doporučených mapou MadMaps (viz foto plánu trasy) a některé jsme vybírali náhodně sami – byly také hodně dobré a mapou, nevíme proč, opomenuté. Ve Wisconsinu a Michiganu je krajina podobná té naší české. Malebná, mírně zvlněná, pole střídají smíšené lesy. Také proto mají tato místa Češi moc rádi a často se sem jezdí rekreovat. Místní tu mají jen trochu rozlehlejší pozemky s typicky červenými dřevěnými budovami statků. Taky u cest neleží především přejeté kočky a ježci, ale hlavně želvy, vačice a medvíci mývalové. Po cestě jsem jedné želvě pomohla přejít. Sice mě strachy počůrala, ale tentokrát vyvázla. Pro zájemce je na youtube i instruktážní video jak želvy správně přenášet. Jednu doma mám, tak mám pro ně trochu slabost. 
Náš cíl Copper Harbor je krásné malé městečko na cípu poloostrova Keweenaw 
lemovaného chladnými vodami jezera Superior. Vede do něj klikatá asfaltová cesta buď podél pobřeží nebo vintrozemím. My jsme projeli obě, jednu cestou tam, druhou zpět. Na cestě tam jsme ovšem narazili na kolonu Harleyářů, kteří se dost ploužili a předjet je nešlo. Jeli jsme tedy posledních pár desítek kilometrů do městečka ostudně na jejich chvostu. Copper Harbor, jak již název napovídá je místem, kde se měď nejen nacházela, ale i posílala lodní dopravou dál. Dnes město těží hodně z cestovního ruchu a je vyhlášené drsnými trasami pro horská kola. Lidé jsou tu všude, jak jsem již zmiňovala příjemní, ale mají to těžké. Těžké nejen kvůli drsnému podnebí během dlouhé zimy, ale taky s prací – je jí zde pramálo. Foto od jedné z benzínek dokládá, že se snaží prodat co se dá, např. klacky z lesa jako opěrné hole pro turisty. Ale nebojte, žádní úplní chudáci to nejsou, jen to maj složitější jako např. Valaši :o).
Upper Michigan – část III. Copper Harbor
Přespali a poveselili jsme se s přáteli v kempu a část druhého dne jsme strávili sportem. Proplavali jsme se v jezeře. Já jsem si vyzkoušela na pár hodin vypůjčený kajak a Kury trochu pojezdil na kole. Po téhle rozcvičce jsme nasedli opět na motorky a vydali se na zpáteční cestu. Těšila jsem se a bylo na co. Krásné, téměř prázdné cesty mě uvádějí do naprostého vytržení, člověk se cítí úplně svobodně a volně. Jen tak si koukám na ubíhající krajinu a tachometr....Počasí bylo úžasné, krom jedné průtrže a potom mrholení, které ale bylo ve vedru během jízdy příjemným osvěžením. Na cestě Amerikou Vás většinou nemusí trápit vůbec nic – benzín a jídlo všude, takže pokud vyrazíte úplně bez ničeho, jistě nezahynete. Lidé jsou všude v pohodě. Když jsme instinktivně hledali úkrýt před nenadálým prudkým letním lijákem vjetím na cizí pozemek pod terasu domu, paní majitelka nevyužila svého amerického práva a po vniknutí na pozemek nás nezastřelila, ale vlídně (ikdyž poněkud vystrašeně) se usmála a nechala nás postát. Díky tomu jsme nebyli v minutě do nitě a po chvíli jsme mohli pokračovat v jízdě, protože lijavec skončil stejně rychle jako začal. Naše poslední noc byla dramatická jen díky masivním náletům komárů. Nocovali jsme ve státním lese (zadarmo :o). Stan jsme stavěli v rukavicích a přilbě! Přesto jsme se nočnímu škrábání nevyhli, byli rychlí a útočili ve skupinách.
Už se strašně těším na další cestu. Přilby a boty už jsem umyla, teď ještě motorku a jsem „ready“.
Ze silnic bych zvláště vyzvdvihla tyto: cesta č.26 okolo pobřeží jezera Superior z Copper Harbor přes EagleHarbor, cesta č.55 Indiánskou rezervací Menominee podél řeky Wolf river a potom a také např. 45 z Antiga,WI až do Coppru, 41 a 141 z Houghtonu do Florence.
