raceczech_spain



Ukrajina-expedice NOMAC

O sedm let opožděná novomanželská dovolená na Ukrajinu

Kapitoly článku

Po sedmi letech manželství,jsme se rozhodli,že konečně podniknem novomanželskou dovolenou…

Pořád nebyl čas.

Svatba ve 2010 a v její den nám klapla hypoška .Samá práce na baráku a na dovolenou nebyl čas.

Takže  koncem roku 2016 je rozhodnuto..Příští rok žádná práce,ale novomanželská dovolená.

Co jet na Ukrajinu?

Oba milujem přírodu a zvířata.Ukrajina je nedotčená a pro nás neznámá a velmi velmi lákavá.

Kdysi s přáteli co jsem jezdíval,jsme na srazech u piva s velkým nadšením řešili,jaký by to bylo jet ukrajinu.Zajet na Užhorod a jaký by to byl motomílník…Jo to by bylo něco.Jasně a to víš že jo a pojedem.

Někdo se holt dá ke klubu a už čas nemá,pač ten má jasně vytyčen.Dostaneš nové přátele a ty staré přestaneš navštěvovat.Když chceš mít barvy a pocit vyjímečnosti,tak to něco stojí.A někdo zas miluje svobodu. A to jsem já a moje žena.

Někdo zůstal u toho povídání o Ukrajině  a my se ženou jsme ten starý,letitý nápad čapli za koule a vyrazily..

Přípravy

Definitivní rozhodnutí padlo někdy cca 7 měsíců před odjezdem.

Tým byl původně složen z Lindy /XJ 6 Diversion F/,Dawe s Míšou /Tdm 850/ a my Michal s Kiki /Bmw F650 St/

Během příprav nám odpadla Lin,protože se měla nečekaně stěhovat a s tím měnit i práci,takže nárok na dovolenou 0.

12 hodin před odjezdem odpadl Dawe,kterému byly zcizeny peníze na dovolenou..

Paráda …co teď.

Vzpomenu si,kam dojela sama Dominika a nikdo jí nezabil,nesnědl a neopí….

Volám kolegovi z práce Petrovi,který byl s bráchou na UA asi před 10 lety.Nejřív vybuchuje ve smích a já sním.Den předtím se v práci bavíme o cestě a o tom jestli to Dawe neodpíská na poslední chvíli..

Petr jasně říká jeďte uplně v klidu sami.Je to tam v pohodě.

…Rodina straší že se nevrátíme a že bez známých na UA je to v nejlepším návrat pomalu nahý domu a beze všeho.

Náš kamarád a výborný veterinář Zoulík vyprskne se slovy "Vy jste se oba zbláznily.Co to na vás skočilo za neřád"

I prd.Jedem!!!Rozhodujem rázně se ženou.Nebudem nic měnit.Pořád každej vyplašenej.

Přepínáme okamžitě  v hlavě zpět na nadšení z tý skvělý cesty a už se zase se ženou těšíme na ranní odjezd.

Den 1. Odjezd

Najeto cca 400km

Počasí nám přeje.Máme se přesouvat z Votic do Jeseníků.Cestou se vyhnout dálnici,takže na Tábor,Havlíčkův Brod,Šumperk ,Jeseník.

Jede nás doprovodit Linda,alespoň na hranice.Hlavní cíl dne je Červenohorské sedlo,kde chce zůžit poser proužky na svým XJčku.

Vyrážíme asi v 10 hodin..Dotankujem ve Voticích a tradá.Cesta standartní,nic zvláštního.Jedem na pohodu,zatáčka za zatáčkou…Paráda…

Kolem 12 hodiny dostáváme všichni hlad.Zastavujeme u hotel-restaurantu Čertovina.

Sedneme na  předzahrádku u silnice.Holky si daj cígo a nic se neděje..Nikdo nejde,Cedule že je místo bez obsluhy žádná..Tak nic.Jdu dovnitř.A jé.Propichuje mě pohled mladé barmanky.Je mi jasný,že tady asi vítáni nebudem.

Dobrý den,můžeme si objednat tady dopředu jídlo?Ne! Vpředu neobsluhuje-odsekne mladá hvězda.Aha.Netušil jsem,není tam žádná informace.Jdu pro holky a sděluji jim zjištění..Nevadí ,jdem dovnitř.To už za barem stojí i kolegyně,tak 45 let a dostáváme další sprchu ostrých pohledů.

Sedneme si ke stolu úplně mimo lidi a přiskakuje k nám ta starší s dotazem jestli budeme jíst.Odvětíme že ano..S ránou na stůl a následným převržením a rozsypáním přistály příbory.Dáma  se otočí,procedí takovéto tsss a odchází..Tak to by stačilo.Trpělivost došla.Tak tady by nám fakt už ani to nechutnější jídlo hrdlem neprošlo..Za nadávání okamžitě odcházíme a obsluha nevěřícně kouká.

Naskáčem na motorky a pokračujem.Ani ne po kilometru vidím zajímavou ceduli Peklo.Vyhazuji blinkr a ostře brzdím.Kontroluju za mnou Lindu,jestli reaguje,aby nám nenačechrala pozadí..Dobrý.

Přijedeme k peklu na zemi.Vítá nás čertice a po chvilce debaty s Lindou,jestli jí sveze a kolik to jede nás posílá dovnitř.Je to nádherně udělané místo z prosté louky.Nápad a zpracování pekla je fantastickej.Prolezeme peklo,dostaneme štrůdlík s kafem a valíme dál.Bezva náplast na předchozí zážitek.

 

Někde ve Svitavách zastavujem a dáváme si smažák s hranolkama.Klasická bezva mňamka.A zase pokračujem.

Červenohorské sedlo.Serpentýny s nádherným kobercem.Někdy si tam udělejte výlet kdo neznáte.Linda tam chce jet na víkend a lítat nahoru a dolu,dokud jí to nepřestane bavit.

Dole na přejezdu předjedeme malou kolonu aut až k závorám a čekáme.Jsme první a všechny ty,jak říkají čerti v Pekle „plechový mrzáci“jsou za námi a nebudou nás brzdit.A jedéém.Stačí mi vzhledem k tomu,jak jsme naložený 1. A 2. Kvalt.Nádhera.Nijak Baru nešetřím a užíváme si to naplno.Na výjezdech při řazení z jedna na dva se nám odlepuje přední kolo od asfaltu a můj úsměv je s každou zatáčkou větší a větší..Ženu svojí vzadu nazutou E07 nadoraz..Vyhoupnem se na horizont a čekáme na Lindu.

Začínám slyšet zvuk lehce laděného výfuku.Dobře vím která bije.Těsnící kroužek mezi svodem a výfukem to má za sebou.Je to vsunutá trubka do trubky  a mezi trubkami je kroužek stažen klemou.Před 25 tis kilometry jsem ho nahradil šnůrou do kamen a zajistil plechovým páskem uvnitř.Že ho někdy objednám a vyměním .Pak se zapomnělo a fungovalo to tak dlouho,tak co bych se s tím zabýval.No nic,zítra jedem do Opavy,kde budu vyzvedávat narychlo objednanou akční kamerku,tak navštívíme nějaký kutil market a opravu vyřeším zase dočasně na dalších 30 tisíc.Spaní máme dohodnuté na Vidnavě u Modrého jelena.

Všechny ubytování byly řešeny aplikací booking.Objednáno bylo vždy vpodvečer na příští noc.

Dorazíme do Vidnavi,kde nás uvítá velmi sympatický majitel.Motorky jdou samozřejmě dovnitř.Dáváme si výbornou pizzu a na dlouho poslední dobrou.Točenej 11 Pardál je luxusní.Dáváme nějaký to pivo a jdeme spát.

Den 2. Osvětim

Přejezd cca 250km

Vstáváme,probíráme se a šinem na snídani.Najíme se.Pokecáme s majitelem,poděkujem a vyrážíme směr Opava.V Opavě vyzvedávám ten krám co mě stál několik šedin. U Obi opravuju těsnění výfuku..Do půl hoďky mám hotovo.Ještě řeším jeden ulomený kabel u regulátoru,pač podle displeje co mám přidaný včera začala Baru přebíjet.Regl mám vytažen kvůli chlazení ven a uklepal se mi konektor,který nebyl pájen.Byl pouze zakrimpován a špatně.

Linda se směje a říka „Ty vole,první voprava a eště v Čechách“.Simtě tohle není voprava ty kecko.Proklemuju to čokoládou a jdem se nacpat do Meca.

 

Tady se dělíme.Linda jede zpět a vzhledem k tomu že nemohla jet,tak nám alespoň hlídá naše kočičí miláčky a náš hrad.Za to jí patří obrovský dík.Je to jeden z mála lidí,který má u nás takovou důvěru.

Takže na křižovatce se dělíme a jedeme směr Katowice do Osvětimi.

Přijedeme do Březinky.

 

Zaparkujeme motorku a jdem se podivat na tábor.Je vedro jak hrom.Uděláme nejaký fotky,Projdem to sem tam a jedem  do Auschwitz 1.Přejíždíme cca 3 kilometry.V březince je jen tábor.Ubikace pro transportované vězně,kde probíhala selekce.Parkujeme motorku a běží ke mně holčina že 8 zlotých za moto.Říkám že v poho a jdem.Necháme helmy v ůschovně (super odlehčení-velmi užitečné).Vyzvedneme vstupenky a jdem dovnitř.Prohlídka jak na letišti včetně rámu.

Pak už vstupujeme do tábora.V Březince na nás ta atmosféra krutosti nějak nedoléhala,ale tady to začíná být jiné.

 

Pozor na ovce-vysvětlím

Jsou to skupinky o slušném počtu lidí,asi 20,kteří mají na hlavě sluchátka a vede je vlk(myslej  tim průvodce-překladatel).Jdou v houfu s telefony,foťáky a tablety za vlkem a tupě koukají kam ukazuje a fotí.Díky sluchátkům absolutně nevnímají okolí.Nám skřížilo cestu několik stád s Asiaty a to byla hrozná švanda..Hlavně když se některý někde zapoměl,když nekoukal kde má vlka.

Prošli jsme všechny expozice a pochopitelně nejvíce se věnovali české.Udělejte si čas.Je tam toho hodně ke čtení.

Nejvíce na nás dolehla úzkost v expozicích s osobními věcmi.Kufry,hromada brýlí,boty,nádobí..tam to dolehne naplno.Kontejner s nádobým po lidech co tu byli je neuvěřitelně obrovský.Desetitisíce bot a brýlových obrouček jen podtrhují ten neskutečný počet lidí co tu byl.Osvětim by byla na dlouho a na samostatný článek pro ty,kteří tam nebyli.

 

Popravčí zeď,plynová komora,popraviště,kde se věšelo a nebo spalovna..To všechno tu je a vy tu teď stojíte a je to úplně jiné než v telce.Jeden asiat se zasekl u cedulky se zákazem focení a já jí přez něj neviděl.Dole mě upozornila průvodkyně,že je tam zákaz.Vzhledem k úctě jsem fotky hned večer vymazal.Byl to lágr.Hnus.Byly tam cely a kobky s mřížemi dole,kam jste museli vlézt spodem a stát v úzkém komíně.Bylo tam  málo prostoru,aby ste si nesedli.Trochu se nás dotkl německý vysmátý rozeřvaný mladý pár,co tam byl v maskáčových legínách.

 

Dawe se kterým jsem mluvil den předtím říkal,že má finance tak akorát na přesun do UA a zpět.A když to pojme ekonomicky,stan spacák,tak dá UA s náma..Jsme dohodnuti.A že si zavoláme druhý den v kolik se srazíme na slovensku a kde přesně.Stan a karimatky máme,já spacák taky a ženě má vézt spacák Dawe,takže s kempováním problém není.Počítali jsme s tím,takže máme i o Petra  půjčen plynový vařič i s kartušemi.

Je sedm večer.Volám Dawovi přímo z Auschwitz.Tak jak?Říkal si že se ozveš v kolik se srazíme v Žilině.Odpověď -Nejedu ..To jsem  si pro tuhle odpověď musel zavolat sám až v 7 večer?

Vrtíme se ženou nevěřícně hlavou.

Nadále již neřešíme.Spacák kdyžtak koupíme.

Odjíždíme kousek zpět do Katowic,kde máme nocleh.U večeře musím přeplánovat trasu,pač slovač  tím pádem nepojedem a děláme v plánu změnu na  přesun Katowice – Przemysl

 

Potkáváme se v ubytování s mladým párem z Litvy na F800gs,kteří jedou západní evropu.Když jim sdělujeme,kam míříme my,tak se maník chytá za hlavu,že jsme blázni a jestli máme dost na úplatky.

Objednáme véču.Posedíme.Nacpem se a jdeme spát.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (19x):

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist