raceczech_spain



Mototrip Ukrajina

V roce 2017 jsme se rozhodli jet na předělané Kawasaki ZX-6R Ninji na Ukrajinu. Výlet to byl výborný a nyní se hodlám s vámi podělit o zážitky ve formě článku a videa.

Kapitoly článku

Úvod

Ahoj,

jmenuji se Adam a povím Vám něco málo o našem Mototripu v roce 2017. Již pár let sedlám předělanou Kawasaki Ninju. Předělaná je ve stylu streetfighter, avšak po čas přestavby jsem začal cestovat a rozhodl jsem se ji přizpůsobit tímto směrem. Někdo se bude divit, ale já jsem zastánce toho, že cestovat se dá opravdu na všem.

Na Ukrajině jsem ještě nebyl, tak to byla jasná volba. A aby to nebyla nuda, chtěl bych se podělit s někým o zážitky, nepojedu tedy sám. Pojede se mnou baťůžek … Jane.

Pojedeme přes Česko, Polsko, Slovensko, Ukrajinu a Maďarsko.

*tento text je použit k voiceoveru do videa – takže kdo nerad čte, shlédněte video na: 

více na www.streetemevropou.eu

První den

První cíl cesty Bielsko-Biala. Bereme to přes Havířov, kde při výjezdu z Kauflandu vidíme bouračku dvou aut. Nehoda je zajištěna, nikomu se nic vážného nestalo a my můžeme jet dál. Polykáme kilometry polských silnic a dálnic, cestou vidíme několik dalších nehod a stále koukáme na zatažené nebe, kdy začne pršet. Ano, pro mototrip jsme si vybrali září, snad nejupršenější měsíc v roce. Provoz na polských dálnicích je skvělý, ovšem to se nedá říct o městech. Samá zácpa, ale trochu se to hýbe, a tak nakonec člověk dorazí i k cíli. Zaparkovali jsme za zámkem a šli na obhlídku.

Odjezd

 

Zámek Bielsko-Biala

Bielsko-Biala (česky Bílsko Bělá) je město ležící na jihu Polska s přibližně 175 tisíci obyvateli. Protéká jím řeka Bělá. Je spojeno ze dvou částí, Bílsko a Bělá, z nichž část Bílsko je starší. Dominantou města je námi navštívený hrad neboli zámek Sulkowskich. První dřevěné opevnění na tomto místě bylo již v 13. století. Od konce druhé světové války zámek patří státu a kromě toho, že v něm je museum, slouží k učebním a kulturním účelům. V okolí zámku je několik krásných budov a menší náměstí. Tolik historie a hurá za dalšími památkami do Živce.

Zámek Bielsko-Biala

 

Żywiec

 Cestou do Živce jsme se opět soukali zácpou, ale co šlo, to jsme nějak objeli. Jsme živí a v Živci. Parkujeme vedle kostelu s feeest vysokou věží a objevujeme místní náměstí. Kromě krásné kašny se u náměstí nachází nápaditá radnice.  Další zastávka je opět na zámku. Cestou míjíme věž a partu polských motorkářů. Zámek v Živci byl postaven okolo poloviny 15. století. Později dostal tvar renesanční residence. Zámky jsou to v podstatě dva… starý a nový.

Zámek v Živci

Atrakce v Živci

 

Cestou na Slovensko mne překvapila logika Poláků, která vede k tomu, že na některých křižovatkám vůbec nejsou dopravní značky, a naopak pak v některých vesnicích jsou značky snad ke každému výjezdu z baráku.  Ve chvíli, kdy se blížíme ke slovenským hranicím, si pochvalujeme, jak jsme se vyhli dešti. Někdo nás ale asi slyšel. S průjezdem hranic průtrž jako blázen. V Námestovu ještě kratičká zastávka pozdravit kámoše Jopa. Jopo je hravý papoušek v přilehlém kempu. Stmívá se… prší… jedem bomby. Nakonec nacházíme naše ubytování a majitel nám pomáhá schovat v dešti motorku. Jdeme se usušit a spát.

Druhý den

Druhý den začínáme obhlídkou ubytování. Vůbec se to nezdálo, ale naše ubytováni v súkromí bylo obrovské. Snadno by v tom počtu pokojů člověk i zabloudil. Zajímavá byla vana v zemi, či venkovní posezení. Celkově byl celý objekt velmi zajímavý. Nakrmíme králíky, vyčistíme motorku a vyrazíme dál. Počasí vyšlo a těšíme se na jízdu horami po suché vozovce. Ovšem při míjení místního lomu se zařadíme za pomalý náklaďák. Motorka i plně naložená nemá však s předjetím problém. Je to přece Ninja. Užíváme si výhledů z hor, a dokonce objevujeme i místní faunu. Po průjezdu Liptovským Mikulášem přijíždíme do Liptovského Hrádku. Jaksi jsme ho minuli a nechápavě koukáme na nějakou škaredou budovu. Vtom jsem našel, že náš cíl je hned za rohem.

Liptovský Hrádok.

Liptovský Hrádok se nachází na soutoku řek Váh a Bělá. Dříve zde bylo keltské hradiště. Hrad vznikl po roce 1312 okolo starší strážní věže na vystupujícím skalisku, aby ochraňoval důležitou povážskou cestu. Donedávna nebyl hrad veřejnosti přístupný, avšak nyní se tady dělají i prohlídky. My jsme přišli bohužel zrovna ve chvíli, kdy nám jedna utekla a další byla až za hodinu, tak jsme se rozhodli pokračovat dál.

Liptovský Hrádok

 

Další zastávkou je rozhledna Májka na Východné. Než dorazíme k cíli, nafotíme ještě pár fotek v obci.

Rozhledna Májka.

Nachází se v dobovém komplexu, kde se často pořádají folklórní akce. Folklorem je zde nasáklá celá atmosféra. Kromě vysoké rozhledny nás zaujaly vyřezávané sochy a velké podium připomínající řecké divadlo. Jedeme si ještě projet pěkné krucance do hor a pak hurá do Važecké jeskyně. Bohužel už měla zavřeno, tak se rozhodneme v blízkém okolí na pauzu a něco sníst. Další cíl Poprad. Kousek před Popradem mi blýskne do oka prodejna Kawasaki. Jelikož mi začala zlobit přední brzda, zeptal jsem se místního technika, co by to mohlo být. Po asi hodinovém pokecu o motorkách a různých moto výletech jsme pokračovali dál. Dlouho jsme bloudili, ale nakonec jsme v labyrintu budov našli naše ubytování.

Rozhledna Májka

Vyřezávané sochy u Májky

Odpočívadlo u Východné

Třetí den

Další den jsme vyrazili do popradského aquaparku. Cestou jsme se stavili i do místního parku. Zhlédli jsme pozoruhodný památník s turistickými přístřešky, který mimo květiny a ozdoby obsahuje také dvě děla. Z okraje parku na nás vybaflo i nějaké to umění. Nakonec jsme dorazili do aquaparku, kde nás pobavily šatny, kupa atrakcí a nakonec i laser show. Večer jsme cestou na ubytování opět zmokli a celou noc sušili věci.

Památník v Popradském parku

Vstup do Aquaparku

Čtvrtý den

Čtvrtý den ráno se zabalíme a umyjeme špinavou motorku v místní myčce. Potom vyrážíme směrem rovnou do historické Levoče, ve které jsme potkali skvělého průvodce.

Levoča

Levoča je historické město na východním Slovensku. Má přibližně 15 tisíc obyvatel a v roce 2009 bylo historické centrum zapsáno do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Po příjezdu do Levoče jsme zaparkovali u kavárny za nějaký náhodný skútr. Právě jsme se chystali odejít, když vtom nás majitel skútru míjel a pozdravil. My jeho taky, a tak jsme se dali do řeči. Nakonec z něj vypadlo, že je rodák z Levoče a dobře to tam zná a má právě čas. Tak jestli chceme, že nám to tam ukáže. Moc jsme o místních památkách a historii města nevěděli, tak jsme byli jen rádi a vyrazili na obhlídku.

Co se památek týče, Levoča jich má na rozdávání. Nejvýznamnější z nich je gotický kostel svatého Jakuba s nejvyšším dřevěným oltářem na světě. Vedle něj se nachází Radnice a evangelický kostel. Pěkné jsou také okolní měšťanské domy, jako například Turzův dům na náměstí. Zajímavé jsou detaily, jako znázorněné mušle nad okny okolních domů nebo jakýsi podpis autora znázorňující symbol svatého Jakuba. Asi nejvíc nás zaujala budova mimo náměstí, a to místní gymnasium. Bylo úchvatné a architektonicky skoro jako z Bradavic. Vedle gymnasia se ještě nachází kostel a hradní brána. Město je také zajímavé tím, že je zde slepecká škola a věznice.

 Evangelický kostel

 Chrám svatého Jakuba

Marianska hora

Nakonec jsme nakoupili nějaké drobnosti v místním krámku s ručně dělaným zbožím a vyrazili s naším průvodcem na místní pahorek, kde se nachází bazilika svaté Marie. Hezké serpentiny do vrchu, ale jak je vidno, dá se to zvládnout i na skútru. V plánu máme ještě Spišský kapitol a Spišský hrad.

Cestou na Spišský hrad jsme míjeli malou kapličku a Spišský kapitol. Bohužel u kapitolu nás přepadlo několik žebrajících romských dětí, a tak jsme nechtěli opouštět motorku bez dozoru a rozdělili jsme se. Já jsem v rychlosti pořídil pár záběrů katedrály svatého Martina a hurá na hrad. Parkování z jedné strany hradu je za peníze a z druhé strany se dá parkovat v prudkém kopci. Zvolili jsme levnější verzi a vyrazili.

Spišský hrad

Spišský hrad je nejrozsáhlejší hradní zříceninou ve střední Evropě a zároveň jedním z největších hradních komplexů v celé Evropě. Leží na pahorku nedaleko městečka Spišské Podhradie. Kolem hradu vedla prastará obchodní cesta.

Na hradě jsem při vstupu potkal Čecha, který tam právě lítal s dronem. Poprosil jsem jej, zda mi může záběry poslat, a díky tomu se jimi na videu můžete taky kochat.

Spíšský hrad

Spíšský hrad

 

Po obhlídce už nám nezbývalo moc času a bylo třeba dostat se ještě na Ukrajinu. Určitě dojedeme za tmy. Hromadíme kilometry slovenských silnic a se setměním zjišťuju, že po dešti mi začínají blbnout reflektory. Občas bliká jeden, občas druhý … ale nic, co by nás zastavilo. V pozdních večerních hodinách dojíždíme na hranice. Slovenskou stranu zajímá vše… obsah nádrže, rok a model motorky, co chceme na Ukrajině dělat atakdále. Ukrajinská strana má problém jenom s razítky. No zkrátka, kdo uměl ukrajinsky a vlezl do budky, pravděpodobně s nějakým tím bakšišem, dostal příslušné vstupní razítko a byl odbaven rychleji než my poctiví, co jsme si to prostě vystáli. Okolo půlnoci dorážíme na naše ubytování v naprosto úžasném hotelu. Cena v přepočtu 320 korun za noc za oba v tak pěkném hotelu, a k tomu 80 korun za luxusní snídani pro oba… příjemné překvapení.  Hned se nám na Ukrajině usínalo lépe.

Pátý den

Další den jsme se po vydatné snídani zabalili a šli na obhlídku našeho prvního ukrajinského města.

Užhorod.

Užhorod je nejzápadnější město Ukrajiny s přibližně 117 tisíci obyvateli. Město má dobře rozvinutý průmysl, ale i kultura a památky jsou tu silně zastoupeny. Naše první zastávka byla u katedrály Povýšení svatého Kříže. Chrám patří řeckokatolické církvi. Kromě poutavého zevnějšku stojí za to podívat se i dovnitř. Uchvátí především ikonostas v katedrále. Další zastávka byla na Užhorodském hradě. Podle pověsti zde sídlil vazal Velké Moravy kníže Laborec, který byl však poražen a utekl. Současná stavba zde stojí od 13. století. Dnes je z hradu jedno z hlavních lákadel města. Kromě historických předmětů a expozicím věnovaným historii okolního života je na hradě všudypřítomná ukrajinská propaganda ohledně stále aktuálního rusko-ukrajinského konfliktu.

Neznámý vrak

Katedrála povýšení svatého Kříže

Užhorodský hrad/zámek

 

Po návštěvě hradu jsme se šli podívat na místní nádraží. Dovolím si říct, že místní nádraží patří k těm nejhezčím, co jsem kdy spatřil. Krásný pohled zvenčí, ale vnitřek se také nemá za co stydět. Naše další kroky směrovaly směrem k nejzářivějšímu místu města, a to k Chrámu Krista Spasitele. Zářivý je především proto, že není dotčen stářím, jelikož byl postaven poměrně nedávno, a to v roce 2000. Architektonicky připomíná ruské pravoslavné chrámy. Bohužel dovnitř byl vstup zakázán, ale naštěstí jsem se protáhl přes hlídače a pořídil alespoň kratičký záběr nedokončeného vnitřku. Cesta zpět na ubytování vedla kolem řeky, místního divadla a náměstí. Uličky okolo náměstí byly plné obchodů, tak jsme se chvíli v jednom zdrželi. Rychlý pohled ještě na pár kostelů a přes kopec zpět. Vyrazili jsme směr Mukačevo, za hradem Palanok.

 Užhorodské nádraží

 Chrám Krista Spasitele

 Švejk na zábradlí

Další užhorodský kostel

 

Bohužel ten nám zavřeli přímo před nosem, tak si budeme muset ještě den počkat. Další cíl tedy ubytovna v Berehove. Cesta mezi Mukacevem a Berehove byla katastrofální, někdy jsme museli jet doslova krokem a proplétat se jako hadi mezi dírami. Říkal jsem si, že je jen otázkou času, kdy do nějaké vletíme a bude po výletu …. Nakonec jsme úspěšně dorazili na naše ubytování a šli na noční obhlídku města. Řeknu to na rovinu, Berehove je díra. Má několik krásných budov v centru, ale mimo centrum je to všude kolem zapadákov.

Šestý den

Následující den nabalíme motorku, necháme se obskákat velmi přátelským psem a vyrážíme na zmeškaný hrad Palanok. Všude se mračí a vypadá to, že pěkně zmokneme, no, co by se mohlo ještě stát.

Na konci Berehove míjíme policejní hlídku, ta se za námi vydá a zastavuje nás. První věc, co policista chce, je, ať vypnu kameru a vystoupím z motorky. Poté si mne odvedl, ať si sednu k němu do auta a začalo jednání. Policista tvrdil, že mam alkohol v krvi, já tvrdil, že nemám. Vyhrožoval oficiální pokutou 20000 nebo to půjde neoficiálně… Bylo jasné, kam vítr vane a že jde o úplatek, jinak nás nenechá jet.  Když jsem se šprajcoval, začal rýpat, že co to je za motorku a že nám ji prohledá a podobně. Nakonec jsem mu ukázal na jeho žádost obsah peněženky (cca 1440 hřiven). Bylo mi jasné, že prostě budu muset dát úplatek nebo si něco najde a bude problém.

Vymyslel ještě, že chce víc, a to eura, či koruny, no cokoliv ať mu dáme, ale víc jak 1400 hřiven jsme neměli. Musel jsem mu je vyndat a položit vedle řadicí páky, a pak jsem mohl jít. Ještě jsem se zeptal, co když mne chytne další hlídka na Ukrajině. Odpověděl:

Policista: Eto niet problem, ty už zaplatils…

Aha, tak bylo vymalováno a mohli jsme s přibližně 40 hřivnami pokračovat. Projeli jsme si centrum Mukačeva po obrovských dlažebních kostkách velikosti asi medicinbalu. Natočili pár památek a hurá konečně na Palanok. Jelikož jsme neměli dostatek peněz, šel jsem na obhlídku hradu sám. Stalo to však za to.

Socha v Berehove

Mokačevo - divadlo

 

Palanok

Hrad byl vybudován ve 13. století na návrší sopečného původu. Sloužil jako ochrana východní hranice království před nájezdy Tatarů. V současné době se jedná o turistickou atrakci.

Palanok

 

Po návštěvě hradu jsme vyrazili do Maďarska. Na hranicích nás překvapili lidé v autech, kteří na nás mávali a ukazovali, ať s motorkou jedem až dopředu a zbytečné nečekáme. Mnohahodinové fronty aut, my však za hodinku vjížděli do Maďarska. Cesta na ubytování byla velmi zdlouhavá a deštivá. Za zmínku stojí zajímavé městečko Szerenc, kde se nacházel velmi poutavý kostel, a ubytování v Miskolci, které jsme hledali ve velmi nepříjemném terénu.

Maďarské hranice

Kostel - Szerenc

Sedmý den

Předposlední den našeho tripu začínal offroadem a hledáním jednoho z nejhezčích hradů, co jsme kdy viděli. Nebyl ani největší ani nejzachovalejší, ale měl své kouzlo.

Hrad Diósgyőr

Byl proto původně pojmenován Wywar, což znamená v překladu Nový hrad. Měl oválnou stavbu s jednou kruhovou věží uprostřed. Hrad později padl do rukou Turkům a po dlouhé době turecké nadvlády byl v roce 1687 osvobozen. Nyní je hrad turistickou atrakcí a provádí se zde exkurze v dobových kostýmech. Nedaleko hradu se nachází kolbiště.

Hrad Diósgyőr

Hrad Diósgyőr

 

Po prohlídce tohoto úžasného hradu jsme jeli na Slovensko navštívit ještě zříceninu hradu Divín.

Zřícenina hradu Divín.

Hrad byl postaven na přelomu 13. a 14. století. Roku 1683 byl císařskými vojsky dobyta vypálen. Nyní je z něj zřícenina, ze které dýchá sama historie. Nikde nikdo nevybírá vstupné, je zde menší posezení a můžete si místa hradu procházet, jak chcete.

Zřícenina Divín.

 

Po prošmejdění hradu jsme jeli na ubytování v Sliači, kde jsme večer šli na obhlídku místních lázní.

Osmý den

Poslední den výpravy byl nejzdlouhavější, přestože jsme se po cestě nikde zvlášť nezastavovali. Po ranním odchodu z ubytování jsme se stavili na náměstí v Banské Bystrici, kde jsme potkali v pěší zóně hodně policajtů (ehm ne jako na Ukrajině). A jeli si projet takzvané slovenské buchláky. To jest úsek s úžasnými serpentýnami, kde se dá skvěle vyřádit na motorce, avšak bohužel počasí nám nepřálo a tím pádem se ze skvělých klopených zatáček staly pomalé průjezdy se staženými půlkami. Aby toho nebylo dost, cesta do Martina byla rozkopaná a každý kilometr semafor. Z Martina na Žilinu zácpa. Naštěstí jsme měli motorku a šlo to o něco rychleji. Hurá Žilina, teď už jen směr Čadca a domů, to už se pak pojede jedna radost. Bohužel v úseku mezi Žilinou a Čadcou byla právě tragická nehoda, tak jsme se opět prosoukali zácpou po staré cestě. Z Čadce až domů jsme jeli bez zastávky. Promočení a zmrzlí až na kost. Nakonec jsme to ale zvládli, a v pořádku dojeli domů do Ostravy k teplému čaji a suchým věcem.

 Jane v pláštěnce

 Adam v pláštěnce

 Banska Bystrica

Závěr

I přes střídavou nepřízeň počasí jsme tedy prožili úžasný výlet, objevili mnoho nového a úspěšně dorazili domů. Motorka prošla tímto výletem skvěle. Nikde nás nezradila i přes peklo v podobě škaredého počasí či nekvalitních cest na Ukrajině. Už teď se, holka, společně s námi těší na další jízdu, za novým dobrodružstvím.

 

Více naleznete na: www.streetemevropou.eu

 

Poslední foto po příjezdu domů

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (23x):
Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist