invelt_unor2



Přes Alpy k Ženevskému jezeru

Toto je náš čtvrtý Alpský výjezd s manželkou. Tentokrát jsme projeli kousek Švýcarska a opravdu to stálo za to. Hodně k tomu samozřejmě přispělo dobré počasí. Užíváme si, že jsme jen spolu a užíváme si cestování na dvou kolech.

Kapitoly článku

Nejdřív to vypadalo, že letos se nepojede nikam. Ale i přes rekonstrukci bytu, se žena zasloužila o to, že jsme vyrazili. Statečně se v práci porvala o dovolenou v jediném termínu, kdy všechny děti byly pryč. Budeme na to mít 8 dní v polovině srpna. Švýcarsko by mě samotného nenapadlo. Hlavně kvůli cenám. Chtěl jsem jet s batůžkem do Slovinska, do kterého jsem nakoukl v červnu s bandou motorkářů, a které mě dost učarovalo. Ale sestra, která ve Švýcarsku již nějakou dobu bydlí, nás už dlouho zve. A protože naše rozhodnutí je dost na rychlo, tak se to hodí. Ověřujeme, že opravdu můžeme přijet.

Tisknu si mapu Švýcarska a kroužkuji všechna nejvyšší passa. Cestou jich musíme vymést co nejvíce. Ale pár jich ještě zbyde, protože jsou mimo naší trasu. A aby se nám dobře jelo, plánuji 3 dny tam, 2 dny návštěva a 3 dny zpátky. Zabookovat ubytování, vyměnit franky a můžeme se těšit.

 

Pondělí 14.8.

Praha – Cham – Chimsee – Tegernsee – Achensee – Tulfes

Vyrážíme v pondělí celkem brzy ráno. Po D5 jedeme za Plzeň a na Horšovský Týn. Počasí není nic moc, mlha, zima, ale postupně se to začíná zlepšovat. Před Folmavou doplňujeme nádrž a přijde ke slovu ranní káva z automatu. U Chamu se trochu zasekáme, protože obchvat je uzavřený a přes centrum to jde pomalu. I za Chamem je silný provoz. Je všední den a tak množství kamionů a náklaďáků je znát. Ale hravě to přetrpíme, protože jedeme až do Švýcarska. Zoncna začíná kupodivu rumplovat. Když si vzpomenu na naše minulé propršené výjezdy, je to paráda. Někde se trochu ztrácíme, ale na obzoru se nám už začínají rýsovat Alpy, takže směr máme. K Chimsee přijedeme z jiného směru než jsem očekával :-).

Využíváme kousek německé dálnice a míříme k Tegernsee. Jsme nějací unavení, tak sebou na chvilku flákneme na pláž do stínu mezi koupající se. V motorkářských hadrech mezi opalujícími se lidmi jsme za exoty. Ještě že je tam se mnou manželka, jinak bych byl asi považován za úchylného šmíráka. Kolem dalšího jezera Achensee pokračujeme až nad údolí Innu. Místní motorkáři tady brousí gumy a jak smyslu zbavení jezdí nahoru a dolu. Přejít k vyhlídce je jak ruská ruleta. Je tady krásně.

Sjíždíme do údolí a přes Wattens dojíždíme do Tulfels, kde máme ubytování v Gasthofu Neuwirt. Motorku můžeme dát do garáže, na recepci leží klíče u našeho jména, které je překvapivě s háčky a čárkami. Když večer zaslechneme češtinu a ráno na nás majitel promluví česky, je to jasné. Mají už 5 let Gasthof pronajatý. Můžu doporučit – dobrá lokalita, ceny i služby.

Večer si ještě projdeme vesnici. Kostelík, kolem hory, louky – paráda. Dovolená je tady.

Ujeto 535 km

 

Úterý 15.8.

Tulfes – Brenner – Merano – Stelvio – Chur – Flims

Dnes nás čeká přejezd do Švýcarska a na podnose jsou připravena luxusní passa. Předpověď je super a už ranní výhled z okna je velmi nadějný. Z Tulfes jedeme po lokálních silničkách na Brenner. Silničky a výhledy jsou krásné, ale jde to pomalu. Za Brennerem odbočujeme na Jaufenpass/passo Giovo (2094 m n. m.). Provoz je na můj vkus dosti hustý. Musíme zdolat před námi několik autobusů a karavanů, což se nám nakonec i s naší slabou kubaturou a zátěží podaří. Někdy to bylo tak tak o boční kufry, ale vešli jsme se. Posledních několik kilometrů se tak dostáváme do čela a užíváme si prázdných krásných zatáček. Výhledy jsou fantastické na obě strany.

Sjíždíme do Merana a je až neuvěřitelné, jak s každým klesajícím výškovým metrem stoupá teplota. Kolem nekonečných jablečných sadů pokračujeme až na odbočku na Stelvio. Provoz je opravdu silný, občas to moc nejede, a tak se po vzoru místních motorkářů přizpůsobíme a prokousáváme se kupředu na Itala, stylem: „čára není zeď“, „pruhů může být více“, „když to stojí, objet vždy až dopředu“ atd.. Až večer na internetu zjišťujeme, že Italové mají svátek Nanebevzetí panny Marie, čímž se vysvětluje tolik lidstva všude. Ze Stelvia jsem měl trochu vítr, protože z našeho směru jsou to zatáčky kolem nohy. Minule jsem to jel z druhé strany sám a dobrý pocit jsem z toho neměl. Teď je naloženo, plné kufry a batůžek. Byl to boj, ruce od spojky bolí, vracáky za 1, ale dali jsme to bez ztráty kytičky. Nejvyšší passo v této části Alp - Stelvio (2758 m n. m.) je pokořeno. Batůžek vždy musel zahlásit zda jede něco seshora, najet co nejvíce do protisměru a klopit, co se při tak malé rychlosti dá. Cyklistů nepočítaně. Nejvíce mě překvapilo, když nás na vrcholu asi za 20 minut po našem dojezdu dojela mamina s cca 10ti letým klukem na tandemu a to jsme je předjížděli někde v půlce. Nahoře je to jak na Václaváku, ale užívám si to, protože minule nebylo nic vidět, byl 1°C a sněžilo, byť byl červen.

Kousek pod Stelviem odbočujeme do Švýcarska a přes Umbrailpass sjíždíme nekonečným klesáním do údolí, abychom hned vzápětí začali stoupat na Offenpass/pass dal Fuorn (2149 m n. m.). Je to pár zatáček, až jsem byl překvapen, že už jsme tam. Odtud sjíždíme do Zernezu a pokračujeme na Albulapass (2315 m .n. m.). To není ten typický pass nahoru, vrchol a dolů. Poměrně velká část se projíždí nádhernou náhorní plošinou. Tam si člověk uvědomuje, jaké je nic uprostřed nádherných hor.

Pokračujeme pohodovou silnicí přes Lenzerheide, kolem Jezera Igl Lai do Churu. Z odlehlých plání hor jsme najednou uprostřed odpoledního dopravního chaosu a v pěkném horku. Potřebujeme natankovat a trochu se v tom chaosu ztrácíme než pumpu najdeme. A ty švýcarské ceny za benzín! S plnou nádrží se vydáváme do místa našeho ubytování do městečka Flims. Stačíme se ještě projít, ale už se začíná zatahovat a přichází bouřka, která má přinést nepěkné počasí na zítra. Ale nemá cenu se tím teď trápit. Z hotelového pokoje si užívám bouřku. Nádherně se kouká na kopce, do kterých práská jeden blesk za druhým a krásně osvětlují okolní hory.

Ujeto 365 km

 

Středa 16.8.

Flims – Gotthard – Sion – Montreux – Saint Legier

Ráno už z postele slyším, že prší. Vybíhám na chodbu lovit wifi signál a podívat se na předpověď. Tento hotel slibuje kde co, ale moc jim tady toho nefunguje. Předpověď se žel trefila a nic hezkého nevěští. To zamrzí. Dnes máme před sebou nejlepší švýcarská passa. Ale než se nasnídáme, pršet přestává. Obloha je sice pokryta nízkými šedými mraky, ale jsme optimisté a do nepromoků nejdeme. Počasí se během dvou hodin změní do absolutně nádherného dne.

Začínáme výjezdem na Oberalppass (2046 m n. m.), kde mě na vrcholu překvapuje železnice. Posléze zjišťuji, že Švýcaři jsou schopni postavit koleje snad všude. Sjíždíme nádhernými serpentýnami s naprosto ideálními poloměry zatáček do Andermattu a hned zase stoupáme na San Gottardo pass (2106 m n. m.). Při sjezdu koukám na nádhernou silnici plnou serpentýn hned na protějším úbočí. Tam chci! Otáčím a vracíme se na vrchol a hledáme. Její začátek je hezky schovaný mezi dva domy na vrcholu passa. Je to opravdu zážitek – stará dlážděná cesta s nespočtem zatáček. Když se proti blíží dva staré kabriolety, člověk si připadá jak ve starém filmu. Později zjišťuji, že se jmenuje Tremola passstrasse a byla postavená už v roce 1832!

Na konci je dost zamotaná situace, jedna silnice kříží druhou, do toho se připojuje z nadjezdu třetí, ukazatele skoro žádné a tak nám dá trochu práce se dobře zorientovat a nenajet na dálnici a nepokračovat do Itálie. Chceme na Nufennen pass, ale ten nikde není. Stále jen Passo della Novena. Chvíli mně trvá než pochopím, že to je to samé. Silnice vede krásným údolím kolem říčky Ticino. Na konci je pár serpentýn do pořádného kopce a už jsme na nejvyšším švýcarském passu Nufennen (2478 m n. m.). Absolutní nádhera, vše jak na dlani. Trochu to kazí jen turbína větrné elektrárny u nedaleké přehrady.

Sjíždíme do údolí řeky Rhony, podél které pojedeme až k Ženevskému jezeru. A protože máme ještě čas, dáme si to nahoru na Grimsellpass (2165 m n. m.) a zase zpátky. Výhledy na protější Furku i jezero nahoře nemají chybu. Když už jsme trochu unavení a je čas na přestávku, vidím zavěšenou lávku nad údolím říčky. Zastavujeme a uděláme si malou houpavou procházku ve výšce 92 metrů.

A pak už nás čeká jen nudná cesta údolím. Cesta je ve stylu kruháč, semafor, rovina, kruháč, město a pořád dokola. A všude rychlostní omezení nebo jejich maximální osmdesátka. Začínám chápat, proč se vyplatí jet po dálnici, která vede souběžně ze silnicí a z výhledů na okolí člověk o nic nepřijde. Charakter hor se mění a ztrácím všechny zažité představy o upraveném Švýcarsku. Nevzhledné sklady, opravny, pneuservisy, průmyslové areály a taky nepořádek. Je to v podstatě spíše Itálie, jak charakterem staveb, nepořádkem tak i jablečnými sady a vinicemi. Z Martigny to už směřujeme nahoru k Ženevskému jezeru. Projíždíme luxusním Montreux a za chvíli už jsme v Saint-Legiere, kde už nás čeká sestra se švagrem a neteře.

Ujeto 368 km

 

Čtvrtek 17.8.

Motorka zůstává v garáži a jedeme na výlet – pokořit horu nad Montreux, která svým neobvyklým tvarem samostatně vyčnívá nad Ženevským jezerem – Col de Jaman. Výstup to byl náročný, až skoro nebezpečný, ale ty výhledy – prostě paráda.

Odpoledne se jdeme smočit do jezera. Připadám si jak u moře. Palmy, pláž, nádherný den, křišťálová voda. Vyzkoušíme paddle board a pěkně se osvěžíme. Večer si dáme typické švýcarské sýrové fondue.

Ujeto 0 km

 

Pátek 18.8.

Dopoledne si uděláme malý výlet do místních vinic nad jezerem, projdeme si Sain Legiere a uděláme nákup. Odpoledne vyrážíme do Vevey a krásným kolesový parníkem jedem k hradu Chillon. Jsem překvapen, jak takový parník jede rychle. Hrad je krásně fotogenický a jako z pohádky – věže, vstupní brána, hradby. Vracíme se pěšky po promenádě kolem jezera do Montreux, zastavíme se u pomníku FM a vlakem jedeme zpátky do Vevey. Jdu ještě koupit víno k večeři a schválně kupuji místní švýcarské. Švagr se chytá za hlavu, ale překvapivě není vůbec špatné. Večer ještě zkonzultuji trasu, namažu řetěz a ráno můžeme vyrazit.

Ujeto 0 km

 

Sobota 19.8.

Saint Legier – Interlaken – Walensee – Flums

Jen pár kilometrů jedeme údolím a už odbočujeme do hor. Přes Col des Mosses se přehoupneme do Interlaken. Počasí není nejlepší, ale neprší, silnice jsou suché a hlavně téměř prázdné. Jenom vrcholky hor jsou schované v mracích a sluníčko se tam schovalo taky. U Brienzersee si dáváme pauzu na obědosvačinku. Barva jezera je neuvěřitelná, to prostě od nás neznáme. Pokračujeme na Sustenpass (2224 m n. m.). Silnice stoupá lesem nahoru, zatáček tady není moc, ale kolem je naprostá divočina. Z hor se valí plno vodopádů do říčky, kolem které stoupáme nahoru. Pár posledních zatáček nás vede do mraků a z vrcholu nemáme nic. Přehoupneme se přes vrchol a za chvilku se nám otevře krásný výhled při sjezdu do údolí. Tady je přeci jen zatáček trochu víc.

Sjíždíme do údolí a po pár kilometrech odbočujeme údolím na Klausenpass (1952 m n. m.). Silnice dojede skoro až na konec údolí. Na konci je vracák a silnice začíná neuvěřitelně stoupat po úbočí hory, které je porostlé výrazně zelenou travičkou jak na golfu. Za chvilku už je člověk o stovky metrů výš a kochá se nádhernými výhledy. Vrchol je žel zase v mracích. Sjezd do údolí neoplývá zrovna dobrým asfaltem a tak si zatáčky moc neužijeme.

Podél řeky Linth pokračujeme silnicí Kerenzerbergstrasse k jezeru Walensee. Za chvilku už dorážíme do Flums, kde máme dnes ubytování. Penzion vlastní mladí Holanďané a kromě společných sociálek, to nemá chybu. Večer se ještě projdeme městečkem. Najednou náš chodník mění povrch a z asfaltu jsou pororošty, pod kterými teče divoká voda. Chodník najednou končí a pokračuje koryto ze starých kamenů, kudy divoká voda teče. Vedle silnice uprostřed vesnice! Nějak mně to hlava nebere. Představa, že kluci blbnou a vlezou do toho, mrazí.

Ujeto 352 km

 

Neděle 20.8.

Flums – Davos – Samnau – Kuhtai – Garmisch

Je po dešti, neděle ráno, silnice téměř prázdné. Až téměř do Davosu je to nuda. Opravdu. Žádné zatáčky, rovina v širokém údolí. V duchu zase nadávám na maximálně povolenou 80. Jedu trochu víc, ale moc si nedovoluji. Představa, že budu něco řešit se švýcarskými policisty, mně brání za to víc tahat. Silnice začíná být zajímavá až těsně před Davosem, za tunelem dlouhým přes 4 km, kde se přejíždí přes Wolgangpass. V Davosu mají zrovna dostaveníčko vlastníci Mercedesů SL a byť je neděle ráno, Davos zažívá dopravní špičku. Až nezvednu nohu přes sedlo, tak by to mohla být hezká alternativa. Mysleli jsme si, že vzhledem k finančním fórům to bude městečko jak malované, ale kromě luxusních hotelů, konferenčního centra a kostela uprostřed, tady toho moc k vidění není. Z Davosu míříme na Fluelapass (2389 m n. m.). Tento pass mnoha zatáčkami neoplývá, ale je zde poměrně dlouhý průjezd náhorním údolím, které je velmi divoké a krásné.

Z nejvyšších okolních hor toho moc nemáme, ale občas se z mraků přeci jen něco vynoří. Sjíždíme do údolí a míříme do Rakouska. Silnice se krásně kroutí nad ještě potůčkem nebo malou říčkou Inn, je hezky přehledná a dá se po ní hezky uhánět. Hned za hranicemi odbočíme do bezcelní zóny Samnau. Silnice se prudce šplhá nahoru přes nespočet tunelů, kde se ve tmě a vracečkách tak tak vyhnou dvě motorky. V Samnau nás vítá sluníčko. Je neděle, obchody otevírají až v jednu, a zdá se, že lidé nervózně čekají, až se otevře. My nic kupovat nepotřebujeme a stačí nám procházka krásně upravenými uličkami pod nádhernými horami. Ze Samnau se druhou stranou vracíme zpět do údolí. V Prutzu odbočujeme na L63 – Gascher Blick Strasse. Tato silnička nás během chvilky vytáhne nad údolí a dokonce nám poskytne nádherný výhled z visuté lávky, která trčí nad údolí bez jakékoli podpěry.

Pokračujeme směrem na Imst. Sjedeme zase až dolů do údolí a pokračujeme na Kuhtai po L237. Krásné zatáčky, super silnice. V duchu jsem se musel pochválit, jak hezky jsem to na mapě vybral. Přehoupneme se přes Kuhtai a sjíždíme do Zirlu, kde projedeme údolí a pokračujeme na Německo. Je tady dost husto. Němci končí víkend a všichni se hrnou domů. Na pumpě před hranicemi je narváno. Ani Němci nemohou odolat rakouským cenám pohonných hmot ve srovnání s těmi jejich. Přes krásné městečko Mittenwald míříme do Garmische. Kousek za Garmisch máme ubytování. Ale je ještě poměrně brzy a chci ještě ukázat batůžku výhled na Zugspitze před Fernpassem. Loni jsme tam jeli s chlapama, ale nějak jsem si myslel, že je to blíž. Ne a ne tam dojet. Zugspitze byla stejně v mracích, tak jsme si dali zbytečných 30 tam a 30 zpátky. Tak to se moc nepovedlo. Radši jsme si měli dát procházku Garmischí. Tak příště. Promiň batůžku.

V Grainau máme ubytování a večer se nám už na žádnou procházku nechce.

Ujeto 392 km

 

Pondělí 21.8.

Garmisch – Munchen – Regensburg – Praha

Snídaně je zážitek hlavně co se týče pana domácího. Vše je připraveno s důkladnou pečlivostí a u každého salámu, sýra či marmelády je lísteček s německým a anglickým názvem. To jsme ještě nezažili. A pan domácí je taková vtipná postavička, ale ochotný a snaživý. Skoro vůbec a hlavně nerad jezdím se svým Stromíkem po dálnici, ale dnes bude výjimka a pojedeme po ní celou dobu. Je to nuda. Vypínáme intercom a dáváme špunty do uší. Držet opravdových 130 podle navigace (tachometr je na 145) znamená, že Stromík už se trochu trápí. Ne že by nejel, ale konstantních 7 tis. otáček se možná nezdá víc mně než jemu. Přes Mnichov se kupodivu protáhneme bez komplikací. Vnitřním okruhem projedeme kolem bývalého olympijského stadionu a budovy BMW. Za Mnichovem to přeci jen zhoustne, ale jede to. Přes poledne se zastavujeme v Regensburgu a uděláme si procházku městem.

Na výjezdu z Regensburgu jsem gestikulaci od batůžku nepochopil a minul obchod Louis. Takže nové motoboty, které už opravdu potřebuji, budu muset koupit jinde. Ale i se starými dojíždíme v pořádku domů. Tato motodovolená byla naprosto famózní. Škoda, že ty Alpy nemáme blíž a dostat se tam nebo zpátky vždy jeden den zabije. Stromík nezklamal. Řetěz se zdá dosti vytahaný, pneumatiky už asi také budu muset vyměnit, ale jinak spokojenost. Pár koníků navíc by se hodilo, o tom žádná. Takže ještě večer zkouknu inzeráty na něco lepšího. Ale pak mě to zas přejde, protože poměr cena/údržba/spokojenost/pohodlí nemají v mém případě chybu.

Ujeto 496 km

Pár postřehů závěrem

Domlouvání. Ve všech ubytování bez problémů angličtina. U Ženevského jezera a v této části Švýcarska žel jen francouština a zase francouština. Nemít tam sestru, jsem nadobro ztracen.

Telefon a data. Rychle jsme si zvykli, že v EU to máme za ceny jako doma. Nesmí se ale zapomenout na trvající roaming ve Švýcarsku. Stačil jeden telefonát a dvě sms sestře, kde jsme a kdy asi dorazíme, a 80 Kč je pryč. O online mapách ani neuvažovat.

Ceny. Co se týče cen, byl jsme překvapen mile i nemile. Jídlo v supermarketech se dá víceméně pořídít za ceny jako u nás, čekal jsem to horší. Brutální jsou ale jakékoli služby - vlaky, lanovky, parkovné. To nelze přepočítávat, je potřeba si dovolenou užít.

Ubytování, které jsme využili a mohu doporučit: Švýcarsko Flums: https://www.spring-inn.ch/;  Rakousko Tulfes: http://www.neuwirt-tulfes.at/ na cestě do Itálie super, Brenner za rohem;  Německo u Garmische: http://www.zumfranziskaner.net/

Rychlost. Jak už jsem zmínil v cestopisu, předepsaná 80 se nedá. Takže v podstatě stále zaděláno na problém. 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 19x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist