reline_unor



Jak jsem nedojel na Matterhorn, aneb Ostraváka v sobě nezapřeš.

Tak jak to tedy bylo?

Kapitoly článku

Obloha měla barvu, jako na starých pohlednicích ze SSSR. Krásné léto. Prostě idyla. Jsem v práci ve městě St. Appolineur, které leží v rožku Francie u německo - švýcarských hranic. Stavím tady golfové hřiště pro nějakého Frantíka, který za své peníze dostává od nejmenované, nyní již neexistující germánské firmy, ošizenou stavbu. Nikdy jsem si nemyslel, že německá dokonalost dokáže takto selhat. Co dodat, odrbali ho a napálili všude, kde to šlo. Takovou hrůzu jsem neviděl ani v Rusku.

Je tu nuda. Práce, hotel, práce, hotel… Chlap, když se nudí, tak vymyslí takových kravin, že by ženská žasla. No a stalo se. Vymyšleno: příští turnus si z Česka dovezu motorku a tu nudu, proměním na nekonečné motorkářské orgie!

Jo, jo. …To se daří, libuji si, když si to s přívěsem, na kterém se pyšním svoji Suzinou VS 1400 s přívlastkem „samý chrom“, štráduji Německem do Fróóóncie. Trochu se bojím, kde budu vedle hotelu parkovat? Je tam přece jen rušno a na parkoviště má přístup kdejaký obejda co neví, že se v létě nenosí na hlavě pletená zimní čapka. Nějak to dopadne. No jasně… a taky jsem v klídku, těsně před odjezdem jsem na motorku namontoval čínský alarm. A kdyby se náhodou něco šustlo, budu po chmatácích házet kastroly z hotelového balkónu, jakmile zaslechnu melodii alarmu. Je to prý nejmodernější alarm, ze země „šikmého oka“. Ač to bylo zakoupeno v Česku, nemělo to ani český návod. Ale na maďarský paprikáš taky nepotřebuješ český návod. Ne?

Dorazil jsem na místo a zjišťuji samé neočekávané plusy. Heuréka! Přestěhovali mě do nového hotelu v jiném městě. Hotelový pokoj má balkón i vybavenou kuchyňku! To znamená mám přístup ke kastrolům,...takže arzenál na ochranu majetku mám! Lepší město, blíže do práce a navíc! - po pár dnech parkuji Suzinu u kámoše v garáži. No krása, fakt se daří! Z mého nového hotelu to mám 150 m do Švýcarska a 4 km do Německa. Co bych chtěl lepšího? To budou výlety! To bude „blážo“!...Svět byl růžový!  Ale... !!! 

První mínus a musím říci, že záludně prohnaný se vplížil do mého života: Vůbec netuším, že se mnou žije „žralok“.  Doslova a do písmene. Ale o tom později, jak říká klasik.

Ještě, než jsem tady úplně poprvé jel, nevěděl jsem, že Frantíci mají zákonem zakázáno o víkendu pracovat. Jaký dobrý zákon pro motorkáře. Můžeme v Česku jen závidět.

Všechno hrálo jak dobře naladěný motor. Do práce na motorce. Z práce na motorce, ale oklikou - příroda, malebné vesničky, kafíčko, nádherné asfaltky… no prostě jedeš a andělíčci před tebou prdí duhu! A do toho přijde francouzský státní svátek, připadající na čtvrtek.  Navíc jako bonus - Frantík automaticky v pátek do práce nejde a v sobotu už nesmí! Orgasmus! Praotče Čechu, kdybys nebyl taky c.p  a popošel o pár kilometrů dále, tak jsme se mohli celý život na nádrži válet.

 

Čtyři dny neočekávaného volna! Jedu, jedu jedu!!! Díky Frantíci, že jste tak líní!

Jedu..., kdy, když ne teď? Moje horolezecká minulost z doby vlády komanče, který nás vykastroval od radovánek v Alpách, má mnoho nesplněných snů. A tak chci alespoň teď, symbolicky s dávkou nostalgie, posedět na terase nějaké kavárničky, popíjet kafíčko a přímo koukat na Matterrorn alias Matras. ...Když už jsem se nemohl podívat přímo na vrchol v dobách, kdy jsem byl ještě Jůra.

Nejsem ale žádný šulin, abych něco podcenil. Ležím na hotelu a stahuji do mobilu mapy. …Co kdyby mapy nejely on line? Mě nedostanou. Mapy si fotím a ukládám tak, abych je měl pěkně popořádku. Mám rád pořádeček a připravenost.

Sakra, …nemám na řídítkách držák na mobil. Vyrábím tedy vlastní konstrukci za použití plastů z popelnice a izolaček, co s sebou pořád pro případ vozím. Jak říkám, nejsem žádný šulin.

Den „D“ je tady! Adios výlety kolem hotelového komína, borec jede do Švýcar a to ne jen tak ledakam. Na Materhorn kur.a! ( jsem bývalý Ostravák a tak sorry za slovník, ale předem upozorňuji, že bude daleko hůř).

UPOZORNĚNÍ: Pokud Vám není 18 let nepokračujte ve čtení dalšího textu!

Oblékám kožené kalhoty a kožený křivák. Bude v tom asi „hyc“ jak v pekle! Nepočítal jsem s tripem někam do dálav. Přijel jsem pomachrovat mezi Fróóóntíky, aby viděli, že jsme v Česku drsňáci. Musím přece něco  vydržet! Image je image a touha je touha. Ne? Co mám to mám. Jedu! Teda nejedu. Do prde.e nestartuje mi motorka. Mám novou baterku. Kupoval jsem před měsícem novou. Nechápu?!

Asi jsem nechal od minule rozsvícené světlo. To bude ono. Jsem sklerotik. Uchlácholím svá podezření a …

… svlékám bundu a tlačím. Přišlo to rychleji než jsem čekal!?

Kámoš, u kterého parkuji motorku, na mě hledí z okna, směje se, ale nepomůže. Neřeknu mu! Jsem drsný bajker a on je cyklista, co má na kole elektromotor, aby nemusel moc šlapat a kopat se kolenama do banděra.   

Můj Maxim, jak jsem motorku pojmenoval podle zvuku, který vydává, totožný se stejnojmenným carským kulometem, naskakuje celkem rychle. Já nabírám vzduch do plic, ať všichni vidí: Je to borec na bajku. A ten zvuk…ty vole to je co? Asi ani nevydechnu, aby mi nesplaskla hruď a nevysunul se pupek.

Ostatně hruď jsem si nadouval doteď celkem často, při mých krátkometrážních výpadech po FR, CH a D. Hlavně starší ročníky a hlavně Němci se mě ptali, co je to za motor a jaký má objem? Později mi to došlo! Možná to bylo to proto, že si právě ty starší ročníky Němců, pamatovaly zvuk Maxima (toho pravého), ještě z doby, kdy s Wermachtem kempovali u Stalingradu. Proto ten zájem! Asi se jim ulevilo při zjištění, že je to jen zvuk motoru. „Ja, ja, natürlich“.

Takže, zpět na cestu... Jedu. Basilej určitě prosvištím s puštěnou online navigací. Protože Švýcaři nejsou v EU a budou mít drahý datový roaming, raději potom "pomažu" podle offline map. Ať mi to nesežere účet v bance.

 

Modrá klikatá čára na GPSce, ...nádhera. Kochám se a těším, až z tohoto megaměsta vypadnu. Moment, …tady už jsem dneska jednou jel! Asi jsem někde něco přehlédl a chytrá GPS mě vede neomylně k cíli tak, že chce, aby se mi místo, kde jsem nesprávně odbočil, vrylo do paměti. Opakování je matka moudrosti!  Pamatuji si na podobné výchovné metody ze školy,  ještě z doby, kdy nám učitelky dávaly facky, školník nás polepšoval nucenými pracemi a doma nás rodiče regulérně mlátili. Linka důvěry byla tehdy linkou přímo na STB. Dnes je všecho " lepší"!?? Mám takový pocit, že novodobé mobily mají Linku důvěry instalovanou, přímo z výroby, na titulní display. …Takže už i ten můj mobil mě začal vychovávat?...!

A do prde.e!!! Tady už jsem dneska dvakrát byl! Něco je špatně! Zase ty výchovné metody? Je potřeba zastavit a korigovat situaci. Kurňa, kde? Dobře, dobře!…Vím, že je tady zákaz zastavení! Ale pochopte, když tady může parkovat ten parchant s Bentleym, tak si mě nevšímejte a vychovávejte si toho hajzlíka, kterému fotr koupil drahý kabriolet, aby se mu lépe lovily baby. Hnus. Mlátil bych to! Parkuje, kde nemá a telefonuje s nohama na zrcátku.

Slézám z Maxima a sedám na obrubník. Držák na telefon, co jsem umně vyrobil, a jímž jsem se tady chlubil, je nějaký nefunkční. Odmotávám tunu pásky, abych sundal telefon. Doma musím koupit něco origoš. Mapy v telefonu nějak nejedou. Musím z města a tam se pokusím jet podle cedulí a intuice.

Hop na motorku …a nic. Do pi.e, co je? Nechal jsem po zastavení svítit světlo! A baterka, co se podle mých teorií, měla již dávno vzpamatovat, je zase hajzlu. Tím rozsvíceným světlem jsem jí uštědřil další ránu. Tlačit!?! Jak jinak!!!

Mrskám pohledy kolem sebe a hledám dobrovolníka. Co ten hodný a bodrý chlapec, co se válí v Bentleym? Možná rád pomůže? Pomohl! Kupodivu neměl ani moc keců. Asi ho doma mlátili správně. Po 300 m (vůbec jsem nedoufal, že hošík vydrží tak dlouho) motorka chytá! Já naskakuji a jen mu suše, bez ohlédnutí mávám - Děkuji!  Bojím se, aby motorka náhodou nechcípla. Ještě jednou takhle tlačit v plné zbroji, v tom vedru, tak asi padnu. Jen abych se nepletl!

Už jsem za Basilejí a mažu si to malými městečky. Navigace se nějak chytla, ale pokaždé ji přistihnu při tom, jak se mě snaží nasměrovat na dálnici. Tam nechci. Nemám známku. Tu si z principu nekoupím, protože nehodlám Švýcarům přispívat na jejich dálnice. Beztak si během Druhé světové války nastřádali dost. Taky po dálnici nechci! Chci se kochat přírodou a hodnotit helvétským kravkám vemena.

Mapy na fotkách. Moje spása! Zkusím to nahodit za jízdy. Už se mi po předchozích peripetiích nechce ani zastavovat. Takže, rukavici do zubů...mačkám, mačkám (asi dost neohrabaně) a co nevidím: Ani jsem nevěděl, že mobil Sony Xperia 8, je tak sofistikovaný, že je až záludný. Ten debil-mobil mi přes celý display píše: „Vložením hesla potvrďte, že jste majitelem tohoto zařízení“. Kur.a mám toho dost. Co já vím, jaké heslo jsem tam před rokem dával? Bojím se udělat jakýkoli pokus, aby se ten debil-mobil nezablokoval. !Stále za jízdy!: OFF - ON a otázka se zobrazí ještě rychleji znovu. Musím tu mrchu sundat z řídítek a něco vymyslet. Zastavuji u krajnice. Motor "fikaně" nechávám běžet, už jsem se natlačil dost a z chyb se učím. Sundávám mrchu, tedy mobil z řídítek a něco zkouším. Guvno!  Položím mobil na sedadlo Maxima, sundávám přilbu, bundu a sedám do škarpy, abych promyslel… no to snad ne!!!

Mrcha za.raná, mobil jak je celý hladký, protože má sklo i na zadní straně, sklouzl ze sedadla a už je jasné, že nemusím přemýšlet nad tím, jaké heslo pro jeho znovuzrození mám zadat. Praskl display! Doma jsem pak zjistil, že to heslo si Sony vygenerovalo samo a je to obyčejná mailová adresa uživatele. To jsem měl vědět ještě před tím než mobil, díky vibracím motoru, sáňkoval po sedadle motorky až na asfalt.

Vzteky zahazuji ten krám, co mám vyrobený a páskami nalepený na řídítkách a schovávám mobil do kapsy.

No co, trocha smůly. Ale zato netlačím.

Dobře, musím se orientovat podle cedulí. Nenechám se odradit. Nasedám a jedu.

Cesta dlouhá, mapa žádná. Jenže i směrníky jsou organizovány tak, aby tě vedly nejkratší cestou k dálnici a k cíli. Takže rozhodnuto. Nyní nastoupí mé komunikační dovednosti a já se k cíli doberu pomocí vyptávání místních lidí. Snad mi vyzradí švýcarské státní tajemství, jež zní: "Jak dojet na Matars bez použití dálnic?" Třeba tamten kamioňák u cesty, by mohl! Zastavuji vedle kabiny, podvědomě vypínám motor, abych řidiče lépe slyšel… já pi.a. Co to dělám! Vysvětluji tedy svůj problém a protože nás motor Maxima neruší, tak zřetelně slyším odpověď: „Neumím anglicky a nevím“. Zato já vím. Zase tlačím!

Asi to tak má být, si v duchu říkám. Možná díky tomu roztlačování v plné zbroji, zhubnu. To by nebylo tak špatné! Tedy řečeno neznaje svého osudu a chvil příštích. Nepropadám trudnomyslnosti. Jsem sice nasra.ý, že jsem si rozbil mobil, ale jinak … no co, jedu.

Vlastně ne tak docela. V nějaké „ďůře“, co vypadala jak městečko uprostřed ukrajinských stepí - rovina a zase rovina, mi na křižovatce chcípla motorka. A včil teho mám akorát tak dosť. Doteď sem byl enem sprosty, bo sem z Ostravy a tam u nas v Asii, jsu ty sproste slova také normalni. No odteď to kur.a musim aj popisovať, jak to bylo, tak jak mi zobák narost – po našemu. Taky nas.aty sem už dluho nebyl. Ta zajeba.a baterka byla tak v hajzlu, že sem nemoh motorku na te placce ani roztlačiť. Zhazuju koženu bundu a tlačím jak Zetor. A guvno. Znova a znova. Nic a nic. Jsem vyřizeny, jak žádost na byt. Pařak jak cyp a ja starý debil tu tlačim, jak haviř vagony.  Ani to neškytne! Už to vidim černě: Jak volam temu kamošovi, co zustal ve Francii, ať zapřahne vuzek za auto a jede tu do tej řiti pro mě. Takova potupa. Zoufalstvi! Kurňa, ja jsem dneskaj eště ani nežral. No to je kur.a vylet! Visim přehozeny přes motorku, jak hadra na dlažku přes kybel, lapam po dechu a čumim. …Čumím a vidím!

To je ono! Vrací se mi naděje a čeština. Asi 200 metrů přede mnou, je to, co mě může zachránit. Oplocený parčíček. Kopeček! Dětské hřiště! Dětičky a babičky. Jdu do toho!  Když to tam na ten „hrbek“ vytlačím, tak dolů rozběh, náskok a to musí vyjít. Kopec nebyl na pohled prudký. Dlouhý ano - to mi vyhovuje! Ukázalo se, že i prudký byl. No jo, tlačím. Maxim váží 285 kg, tak si představte, jak to asi šlo. Sundávám bundu, poponáším bundu. Vracím se. Tlačím motorku. Kur.a ten kopec je prudký jak sjezdovka! Galeje. A do toho tvůj vlastní mozek šrotuje, coby - kdyby. Aby nebylo málo, úplně zlomysilně ti připomene že: ...Nedávno jakýsi dement, najel v Německu  do lidí autem!!! … a ty vole tlačíš ve Švýcarsku, na dětském hřišti těžkou motorku do kopce, pod nímž si na písečku hrají děcka! ...No, dej Bože, aby někoho nenapadlo zavolat policajty, nebo hůř - zásahovku. To bych se tady nedoplatil. Možná bych se v tom vedru i ochladil v betonové místnůstce na policejní stanici. ...Už je to tu! Sám jsem si to přivolal!... Jakási paní na mě něco z dálky pokřikuje a jde ke mně. Okamžitě mi naskakuje plán „B“. Budu za hňupa, ale možná to vyjde. Stavím motorku na stojan, lehám vedle na trávník a simuluji (rozbitým mobilem), že hledám nejlepší místo pro fotografii: "Zátiší s motorkou na dětském hřišti".  Baba cosi mele francouzsky, já melu anglicky. Baba odchází. Poočku sleduji jestli nevyndává z kapsy telefón.

...Tak rychle, poslední zbytky sil. Horko! Oblékám bundu, zapínám, abych náhodou neomrznul! Nemám jinou šanci. Jakmile to naskočí, tak musím jet.  Kéž by...!

Nevím, čím mi ta baba vyhrožovala a taky nevím, jestli nevolala někam dříve, než se do mě verbálně obula. Doteď si pamatuji, jak mě zatkli v Anglii. A to jsem jenom fotil předzahrádky u domů. Někdo mě práskl. Mysleli si, že jsem tipař – předvoj zlodějů.  Na stanici jsem pak polišům vysvětloval, že fotím z profesionálních důvodů. Chtěli fotky vidět a když jsem vytáhl z kapsy předpotopní foťák na jeden Mpx, tak slova „profesionální důvody“, byla spíše pohoršující okolnost. Po vyjednávání jsem dostal 60 minut na opuštění města.

Rychle pryč!  Maxim pochopil, že sranda už skončila. Zaburácel a já jedu! Dál? Takhle to dál nejde! Buď koupím mapu a najdu někoho, kdo se mi podívá na dobíjení, nebo se poraženě vrátím, ...ten ko.ot s elektrokolem se posere smíchy.

Zastavuji u benzínky, motor nechám běžet a jdu koupit mapu. …tak ti buzer.nti, chtějí za obyčejnou mapu v přepočtu  asi 1400 korun. Vzpomenu na 2. válku a nekoupím nic.

Opouštím lokál pumpy a vidím, jak u mojí motorky stojí jakási stará Švýcarka s čímsi, co by mohl být Švýcar, kdyby to nemělo vlasy jak Zlatovláska. …“ti vypadaj!“ Ale stejně…mám obdivovatele, říkám si a směju se na ně zdálky. Starší ročníky prostě na Maxima letí. Chystám se, jak jim povím o dvouválci, co tak krásně bublá. To je zvuk co? Coooo? Je ticho!  A už se nesměju. Zato oni jo. A čím blíže jdu k nim, tak jejich úsměvy se zvětšují. „AsiŠvýcar“, který by mohl v dnešní době požádat o třetí pohlaví, cení zuby a vysvětluje mi, že nesmím nechat motorku běžet, když stojí. Za to bych dostal tučnou pokutu. Říká, že mi fandí a tak přispěchal s pomocnou rukou a klíček vypnul. …Já mu rozhodně nefandím! Zase budu tlačit. …tlačím. Chytne to celkem rychle, jako by mi to chtělo říct: "Nevzdávej, ještě tady bude prdel!" Já ale vzdávám. Jedu co nejrychleji zpět do hotelu, do Francie. Dokonce mi ani nevadí, že se mi kámoš bude posmívat. Taky mi už nevadí, že jedu po dálnicích a nemaje známku, celkem dost riskuji. Co horšího mě ještě může potkat?

Může! …Doma v Česku jsem zjistil, že ten neřád z Číny, byl ten „parazit“ co mi vyžíral baterku a díky němu jsem posiloval tlačením, kde se jen dalo. Odhalení záhady v elektrice mě stálo dvojku.

A jak to bylo s tím žralokem? Když mne přestěhovali do nového hotelu (zmiňoval jsem), tak blízkost ke švýcarským hranicím byla pro můj, tehdy ještě zdravý mobil, rozkazem: „Napoj se na švýcarského, neunijního, agresivního a sakra drahého operátora!“  V bláhovém domění, že přece bydlím ve Francii a nic zákeřného netušíc, stahoval jsem mapy a kdoví co ještě. K tomu jsem si  ještě vědomě ve Švajcu pohrával s online mapami. Žralok se nažral dokonale. Celkem mě ta sranda stála 5000,- Kč, za datová spojení.

Hotel vlevo, v pozadí hranice se Švýcarskem. 

  Vloni jsem prodal čopra Maxima, ne snad proto, že bych po tom všem zanevřel na jízdu na dvou kolech. Zoufalství ani trudomyslnosti jsem nepodlehl. Naopak, koupil jsem něco, na čem se cestuje lépe. Hlavně se to nemusí pořád leštit. I dlouhou jízdu si na Šemikovi (tak se jmenuje), více užívám. Taky alarm, už mám jenom na zámku brzdy! A datové služby vypínám okamžitě, jakmile se z Čech ocitnu dál, než kam dostřelíš prakem z teplákové gumy.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (60x):
Motokatalog.cz


TOPlist