motogbox



Tomb Riders

4 dny se synem v sedle po hřbitovech První světové války.

Kapitoly článku

Tentokráte spíše takový kratší příspěvek z Alp vložený hlavně kvůli pár fotkám pro potěchu oka motorkářova pro nadcházející sychravé dny trávených u krbu s počítačem na klíně a sklenkou v ruce. A také pro připomenutí důležitých míst, která by se měla navštěvovat, když se našinec motá kolem Triglavu. Vyrazili jsme tedy opět se synem v sedle, tentokrát na prodloužený víkend sv. Václava 2021. A opět bez jasného plánu, když je to jen takhle kolem komína. Žádné sezení po večerech u map doma, ale až pak pěkně na cestě, podle toho, kam nás osud (počasí) zavane. Takhle ad hoc to mám já prostě rád už od dob stopování za mlada. Jediný a první cíl bylo konečně Orlí hnízdo, které bylo vloni zavřené pro rekonstrukci. Pak se uvidí dle předpovědi počasí, snad Itálie? Oproti minulému tripu jsme s ohledem na kratší dny nebrali stan a spacáky s tím, že přespíme někde po penzionech. Jedeme teda v sobotu klasiku přes Pasov, pak lehce jinou cestou než vloni k Salzburku, letos kolem jezer Irr, Mond a Wolfgang. Synátor mi klasicky odpoledne prvního dne usíná v sedle, a tak stavíme, aby si dal na lavičce aspoň 30min spánku v klidu. Já mezitím hledám na mobilu penzion. Budím ho, jedeme kolem jezer, kocháme se, a jedeme se ubytovat do vybraného penziku Obermayr (abychom to měli ráno kousek k hnízdu). Ale je ještě poměrně brzy, a tak se po ubytování jedeme projet kolem Wiestalstausee do Salzburku na večeři (burgrkrál) a pak se vracíme severem města už za tmy na penzík. Tam stihneme ještě v restauraci pivko/limču, já studuju jak na hnízdo a taky předpověď počasí. Ráno snídaně v penziku a už valíme, abychom tam byli pokud možno na otvíračku, vyhnout se lidem. Což se povede, necháme opadnout první vlnu front u kasy (z 60% Češi kvůli prodlouženému víkendu), kupujeme bilety, čekáme pár min na bus a jedeme si to užít nahoru. Bohužel nemám hotovost, takže si nahoře nemůžeme nic koupit. Ale je krásně, výhledy super, a dle slov jedné zkušené Češky, co zaslechnu, je tam málo lidí. Nedokážu si představit, že jich tam může být ještě víc, to už by bylo nepříjemné. Dolů k horní stanici busu jdeme pěšinou místo výtahu, ať máme trošku pohybu. Předpověď počasí nás spíše navádí na jih, tak se domlouváme, že si projedeme znovu GG. Ten se neochodí. Máme štěstí a na Edelweisse je relativně prázdno (vloni anomálie, poskakující fronta aut asi 300m pod parkoviště!) a ještě větší, když se zrovna uvolní krajní stůl na terase restaurace a dáváme si zde moje oblíbené tyrolské knedlíčky s GG na pozadí. Nacházíme na stole opuštěný mobil, odevzdáváme ho do restaurace. Pak přesun na GG a tam si dáváme zákusek v podobě štrůdlu a čaj/čokoládu. I ty ženský za barem jsou pořád stejná parta, cítím se tu už jak doma! Studuju počasí a to nás točí na východ a tak mě napadá Slovinsko. Hledám s odhadem na čas jízdy a stmívání ubytko, volba padla na hostel u fotbalového hřiště ve Spitalu. Je to sice sparťanské s wc na chodbě, ale čisté, jsme tam sami a i to pivko večer natočili… Ráno snídaně u meka. Počasí nic moc. Mám zhruba nastudováno, kudy vyrazit. Jedem kolem Villachu, párkrát zmokneme, ale naštěstí jen krátce. Až vstupem do Slovinska se počasí začne trhat. Povinná fotka na té reklamní T34 (bohužel muzeum je v pondělí zavřené). Jedem přes Kranjskou Goru na jih do hor. Nádhera, viz foto, těžko se to popisuje. Počasí se lepší. Píšu kamarádovi, c.k. vysloužilci, a prosím ho o tipy na nějaké lokace spojené s WWI. Doporučuje hlavně hřbitovy Soča a Log pod Mangartom, kde je dokonce hlavní sousoší od Ladislava Kofránka z Prahy. Navštěvujeme taky pevnost Kluže a její zajímavou historii. Začíná být dost dusno, chladím se v horské řece Koritnica. Objíždíme park z jihu směrem na východ.

 

V Železniky dáváme místní pizzu a stáčíme se na sever. Skrze Tržič se vracíme do AT, před hranicí ještě krátce navštěvujeme koncentrační kemp Ljubelj, kde v roce 1943 vězni stavěli tunel pro firmu Hochtief. Soumrak nás začne nahánět u města Klagenfurt. Koukám na booking a nabízí se hotel s dobrou slevou přímo v centru dalšího městečka St. Veit. Tam ještě stihneme vyjet si na místní hrad Tagennbrunn, ale přijeli jsme těsně po zavíračce místní kavárny. Z hradu jedeme nečekanou, ale hezkou offroad vložkou (díky Gmaps!) na hotel Fuchstpalast extravagantního designu. V ceně je sauna a tak si jdu prohřát kosti, junior se zabaví na mobilu. Pak se jdeme cournout do prázdného centra. Najít v 9 večer otevřený bar bylo v tomto městečku velmi náročné, ale povedlo se a našli jsme v zapadlé uličce jednu zaplivanou rakouskou třetí skupinu s místní spodinou, dali 2 x pivko/limča a šli na kutě. Poslední den byl už jen přesunový, krásným středem Rakouska kurz přímo severosever, se spoustou hradů všude kolem. Bohužel byla dopoledne poměrně zima a všude dost mokro, takže jsem si nemohl naplno užívat ty krásně zakroucené cesty. Zastávka na čaj a zákusek ve vísce Maria Neustift. Další pak až v 15h na pozdní oběd v Budějicích a pak už jen kousek domů. Triglav mě příjemně překvapil, a tím, že to nebylo plánované, tak možná že o to víc, protože jsem neměl najetý fotky předem z webu? Kdo ví... 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (18x):
Motokatalog.cz


TOPlist