Šepot květin

Fáze jedna - přípravy

Myšlenka na Slovinsko se Petrovi do kebule vkradla hned po návratu od Baltu, kde jsme byli vloni v létě. Byla to naše první zahraniční výprava a věděli jsme, že další léto vyrazíme zase, ale na druhou stranu, na jih. A protože cílem bude zase moře, tak lízneme Itálii a zpátky to napálíme přes Orlí hnízdo a Šumavu. Peťa má k tématice 2WW vztah a my mu to rádi dopřejeme. Protože jsme co? Protože jsme kámoši. Takto svůj myšlenkový proces popisuje sám Petr Dostálek: „Když už pojedeme dolů do Slovinska, tak po levé straně koukám na mapu, že je Slovensko. Na Slovensku jsme každý byl, takže jsem si říkal – mohli bysme se stavit ve Zlatých Pískách a zavzpomínat. Zlaté Písky to je prostě paráda. Takže jsme tam dali i Zlaté Písky a z těch jsem pak hledal už cestu přes Maďarsko. Jenomže přece nepojedem centrem Maďarska. Takže pojedeme po tom vrcholu kolem rakouských hor.“ Takhle jednoduché to je. Nutno dodat, že to takto popsal po třetím pivu, a protože je jinak to slušný hoch, je to holt už trochu poznat.

Takže na Vánoce jsme se sešli u piva, kořalky, uzenýho a doutníků, abychom se seznámili s velmi podrobným itinerářem. Ten vznikal několik týdnů před tím celonoční jízdou prstem po mapě, abychom si byli jisti, že se vyhneme dálnicím a autostrádám, jak jen to půjde. Kvůli poplatkům, ale hlavně proto, že je prostě nemáme rádi. Máme rádi šoustky a okresky a spojovačky, zatáčky a výhledy, a nic z toho na dálnici nepotkáš. Plán jsme si bez jediné změny odsouhlasili, termín naplánovali na červenec podle toho, kdy Martin nasměruje všechny své děti na letní tábor, čímž vytvoří časoprostor vyhrazený pouze pro náš záměr. A záměrem bylo naplno si užít týden bez starostí, povinností a jakýchkoli myšlenek. Protože na motorce myslíš jen na jízdu, a večer „s borcema pívo leješ si do hlavy“, takže na nějaký velký myšlenky není moc prostor. A sestava je jasná, protože jak říká Rulík Všemocný - vítězná sestava se nemění: Petr (HD Heritage Softail 1600 r. 2009 naj. 27000 km), Radek (Honda CB 750 Seven Fifty r. 1993 naj. 68000 km), Fanda (Honda VTX 1300 r. 2006 naj. 45000 km) a Martin (Yamaha XVS 650 Dragstar r. 1997 naj. 54000 km). Spát budeme zase venku po kempech, žádný hotely ani ubytovny nebo penziony - na to jsme starý. Zkušený. Vařit si budeme na kahanu, abychom neutráceli zbytečně za jídlo v hospodě a zbylo nám víc na pivo, na kterým neušetříš, protože je to základní potravina. Takže čundr.

Plán byl tedy vyrazit v pátek ráno z Klen u České Skalice, Černilova u Hradce Králové a Lázní Bohdanče u Pardubic, sejít se v 10 hod. na pumpě v Býšti, pokračovat po R35 a o hodinu později se na OMV ve Svitavách sejít s Petrem z Letohradu. Nocleh Zlaté Piesky v Bratislavě, druhý den přejet Maďarsko až do Mariboru, pak přes Slovinské Alpy a Terst do Tolminu, další den italské Dolomity, přes Rakouské Alpy, Orlí hnízdo a Šumavu domů. Což vlastně znamená objet Rakousko vnějškem, celkem asi 2300 kilometrů. Na mapě to vypadalo docela logicky a srozumitelně, ale nemáš páru, co se stane, kde ti co upadne, kde se zasekneš, kam zabloudíš nebo koho potkáš. Takže se těšíš.

Co s sebou

Minule jsme si vytvořili seznam, co bychom asi mohli potřebovat i toho, co určitě potřebovat nebudeme, protože kdybychom to potřebovali, tak by to byl docela průser, ale radši to vezmeme, protože kdybychom to přece jen potřebovali a neměli, tak by to byl průser ještě vetší. Něco z toho jsme měli fakt zbytečně, třeba pyžamo. To už si já třeba NIKDY NIKAM nevezmu. V zásadě ale potřebujem něco, na čem se dá vařit, věci na sebe, mejdlo a něco malýho, čím se dá na motorce opravit úplně všechno. Stan, spacák, nepromok a zabalit to do co nejmenších chlebníčků tak, abys měl úplně všechno hned po ruce.  A někam nacpat nerezovej pekáč a benzínovej hořák. A ještě nechat místo na proviant, kterej chceme k večeru vždy dokupovat. Kam pak dáme plechovky s pivem, to už se jen usmíváme. Prostě někam. Seznam sem dáváme pro inspiraci těm mladším, kteří to třeba přece jen řeší. Nám je všem přes pade, ale ještě vloni jsme žádnej seznam neměli. Minule se tu někdo pohoršoval, že takovýhle věci do cestopisu nepatřej, protože jsme všichni přece velký borci, ale to nám zas tak úplně zásadně nevadí. Takovej bonusovej odstaveček, kterej se může někomu hodit.

A druhej bonusovej odstavec věnujeme ještě vaření, respektive kahanu. Chtěli jsme něco, na čem uděláme stejky nebo vajíčka na slanině pro čtyři chlapy najednou a nezabere to moc místa. Měli jsme vymyšlený takový čtyři stěny z nerezu a na to pekáček, pod kterým budeme topit hořlavým gelem. Kámoš nám ale nabídnul vařič Primus OmniFuel II s palivovu pumpou na benzín, propan/butan, naftu, kerosin, cokoli. Zdálo se nám fajn, že si vždycky cucneme z nádrže a nemusíme vozit bombu. Ale nejlíp dával technickej benzín, na Natural to strašně čadilo a smrdělo. Tak jsme vzali Primus, do lahvičky techničák a gel jako zálohu. Primus sloužil opravdu skvěle. Radkovi ale v půli cesty důsledkem vysokých okolních teplot praskla záložní nádobka s technickým benzínem a protože se rychle odpařuje, nešel už vyždímat zpátky. A další jsme nesehnali. Takže na závěr cesty došlo i na gel, se kterým je ale víc práce, zhasíná a rychle a ne tak vydatně hoří. Ano, běžně si kluci vozej singl turisťáky na plyn, ale my si rádi vaříme pro všechny dohromady, a nějak se nám nechtělo mít v tom vedru na motorce bombu s plynem.

Směr Bratislava

Přišel tedy den D, tedy pátek 8. července 2022. Už tejden se modlíme, aby přestalo pršet. Nepřestalo. Ani moc nezvažujeme, že bychom nikam nejeli, nemůže přece pršet pořád a všude. První sraz v 10 hodin Radek, Fanda a Martin v Býšti ještě podle plánu, na pumpě dáváme zmrzlinu a s menším zpožděním kvůli poměrně silnému dešti o hodinu a půl později se potkáváme s Petrem na OMV ve Svitavách. Ten je překvapivě suchej, vůbec mu nepršelo. Nám přestalo někde na půli cesty, ve Svitavách sundáváme nepromoky a na pumpě si dáváme výborný kafe se sladkým pečivem. Doporučujeme. Jedeme a hned u Olomoučan se celkem bezdůvodně ztrácíme, vracíme se na Lipůvku a mastíme dál na Hodonín. Cestou pauza v hostinci Metropol v Žarošicích, hned u hlavní silnice, a na to, jak to vypadá zvenku podivně, tak tam byla skvělá paní obsluhující a výborná kuchyně – nějaká místní polívka, hustá. Opět doporučujeme. Martin má nějaké potíže s platbou kartou, řeší to hotovostí a na zmrzku už mu nezbylo. Fanda má dobrý srdce tak ho pozval a jedeme s plnýma bříškama dál. Do zrcátek nám mezi těžkými mraky prosvítají paprsky slunce a jede se hezky. Kaufland v Hodoníně nám poskytne vakuované předchystané stejky na večeři a vejce a slaninu na snídani. Zatím máme divnej pocit, že všechno klape.

A už jsme na Slovensku, stavíme se krátce v B-Clubu v Doľanech, ptáme se po zahradě, kde bychom mohli přenocovat, neboť máme trochu zpoždění a všichni kromě Petra se podvědomě trochu bojíme, že Zlaté Piesky budou všechno, jen ne příjemnej domácí kemp. Zahrada žádná, tak valíme dál. U pumpy, kde tankujeme, nás místní taťka s klukem na motorce ujišťuje, že Piesky jsou v pohodě a určitě tam najdeme miesto. V 19:35 dojezd, hned u vchodu travou zarostlej kleklej starej Favorit a kemp jeví známky socialistické péče původního majitele. Zakoupíme si místo na spaní, Radek s Fandou mažou do okýnka, který v osm zavírá, pro plechovky, rozděláme spaní a vaření a užíváme si první krásnej večer.

Fanda tam potkává hned vedle kámoše z Jílovic, kteří se vracej ze Slovinska, a hned vedle stojí asi 11 gé-es borců z Opavy, kteří se vracejí ze Srbska. Vyměňujeme si u piva zkušenosti, zážitky a kořalku. Vydatný spánek a docela časně ráno letmá prohlídka zlatého písčitého pobřeží Zlatých Piesků. Na nic se tu padesát let nesáhlo, krom nového trochu bizarního trenažeru na vodní lyžování, beztak z dotace. Umývárna, sprchy a wecko ale v pohodě, dokonce solo sekce na umytí nádobí. Klíč od toho všeho jsme ale dostali jen jeden, takže musíme zdravotní vycházky trochu koordinovat a zároveň hlídat Martina, aby ten klíčovej klíč neztratil jako vloni v kempu č. 243 Darlowo.

K snídani vajíčka na slanině eňoňuňo, vaří Radek, umí to nejlíp s tím benzínovým hořákem. Říkáme si, jak to máme všechno dobře vymyšlený, balíme, loučíme se se sousedama a v 9 vyrážíme směr Gabčíkovo, to chceme vidět. Za hodinku jsme tam, nechtíc mineme parkoviště na počátku, necháváme motorky na pěkném místě až na druhé straně hráze, kde se dá čůrat u keře, i když u něj z druhé strany svačí početná rodinka, a vracíme se pěšky udělat pár fotek. Jedno ze zdymadel je v rekonstrukci, tak velkou díru sneviděl ani v nejbujnějších představách. Místo je to skutečně impozantní, kvalifikovaně odhadujeme, kolik betonu, krve a kořalky se při stavbě prolilo, shodujeme se, že hrubým odhadem opravdu hodně a valíme dál.

Průlet Maďarskem

Od průjezdu Maďarskem si moc neslibujeme, nenašli jsme žádnej cestopis, kterej by tuhle nemotorkovou turistickou destinaci nějak extra opěvoval, takže i když se nám moc nechce, volíme nejkratší a nejrychlejší trasu směr Maribor, ovšem ne po dálnici. Ty tu totiž zřejmě vůbec nejsou. Něco jako naše státovky jsou jak ty naše státovky tak před třiceti lety, jedna velká díra, v horším případě spousta malých. Ve 14 hodin tankujeme v Szmobathely, potkáváme tam Čechy nalehko ve flanelkách, co se vracejí z Chorvatska na cruiserech a věci jim vezou nějaká hodná děvčata, která jsme bohužel nepotkali, a jednoho Čecha ve ferarri oblepeným spoustou samolepek, trochu bizár. Dvojí ceny za benzín, jedny pro Maďary, jiné, podstatně vyšší, pro cizince. Paní u pokladny se na složitém mezinárodním trhu orientuje letmým pohledem na poznávací značku na monitoru. Pokud se splete, mrzí to jen místní. Důsledek globální energetický krize a vstřícnosti Orbána k Putinovi v praxi. Trochu nad tím dotčeně kroutíme hlavama, ale ne zas tak moc. Takže samý otevřený nezajímavý roviny a rozbitý silnice, stavujeme se unuděný a docela sešlý z ostrýho jižního slunce u motorestu, natáhneme se do stínu břízy, jedinýho stromu u parkoviště, a trochu nám trvá, než nám dojde, že si můžem naproti v bufetu dát nějakou dobrou maďarskou polívku a limču. „Diana Bufet Etterem“ (etterem je hospoda) u obce Kóny je takovej normální hospodskej bufík, jídelnímu lístku samozřejmě vůbec nerozumíme, ale polívek (leves) tam mají tolik, že si dáváme každej jinou, jen Martin dvě, protože s první nebyl úplně spokojen. Přesněji záviděl Petrovi tu jeho, a ten mu nechtěl dát ochutnat. Zase plný bříška a za chvílí jsme dohopsali až do Slovinska, v 16 hodin tankujeme hned za hranicemi v Lendavě, protože jsme byli ještě uražený z těch maďarských dvojích cen. Tam si Petr všiml, že Fanda někde v Maďarsku vyklepal z pravýho zadního blinkru rámeček se sklíčkem, na funkci to ale nemělo prakticky vliv. Pořád vedro, od slunce i od silnice.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE