sumoto_duben



Dovolená s batůžkem, Julské Alpy 2022

Týden na motorce s batůžkem v Alpách.

Kapitoly článku

Dovolená s batůžkem Julské Alpy 2022. (Aut, Slo, It) Tato dovolená volně navazuje na dovolenou s klukama ze začátku prázdnin, kterou mi Pája dovolila s tím, že pak ji vyvezu také. Viz. zde. Po předchozí cestě jsem měl nesplněné cíle. Neměl jsem koupené magnetky, vyfocenou skulpturu u Faaker See, a chtěl jsem se vykoupat v moři. Podle toho jsem i naplánoval trasu. I když i zde se improvizovalo. V plánu jsem měl, že nás pojede víc a to páry na motorkách, řidič a batůžek. Batůžek byl podmínkou, nápad byl, ženy si proberou své věci a my kluci budeme mít čas na relax. Oslovil jsem kamarády a nebyl čas, peníze, volná dovolená, nová přítelkyně. Jeli jsme tedy sami, a dobře že tak. Tak tedy- den 1: dlouhý přesun do Faaker See, tam zakempovat, den 2: zajet k Forte Lago Predil, co jsme minule nedali, vyjet pod Mangart, projet okolo Bovce a dát Vršič pass a dojet k jezeru Bohinj. Den 3:.navštívit Predjamský hrad a dojet k moři, nejlépe do města Piran, kde je podle internetu množství památek a kempy. Den 4: .otočit se k domovu, projet do Rakouska, plán byl jezero Worthersee u Klagenfurtu. Den 5: přejezd do Čech, nějaký kemp v okolí Českého Krumlova a den 6: dojet do Jablonce. Spaní všude v kempech, mé oblíbené mapy.cz jich v cílových destinacích nabízely dost a dost.

Den 1 až 4

Den 5 a 6

Odjezd 15. 8. dle plánu v 7:00 ráno. Před nám dlouhý přejezd 660 km. Zpoždění startu jen 20 min. , a už se jelo. Jablonec, Praha, Benešov, České Budějovice. Za Budějovicemi oběd v motorestu a příjezd do Dolního Dvořiště. Na pumpě ONO jsem dotankoval plnou, koupil 10. denní rakouskou dálniční známku a vyrazili jsme směr Rakousko, Linz. Přesun po dálnici probíhal na pohodu. Abych zkusil jinou trasu než přes Salzburg, našel jsem na mapy.cz trasu po A9 na Rottenman. Stále jsem si opakoval exit 196, který mě na A9 navede. Ale na dálnici byl značen jen E195, tak jedu dál s tím, že další sjezd už bude ten pravý. Najednou navigace, už za odbočovacím pruhem cca 60 m zpoždění, značí odboč. Co už, jelo se dál. Další exit měl značení 201 a až tam jsem tedy opustil dálnici A1. U blízké pumpy zastavil. Pája si dala rauchpausse a já na mobilu hledal cestu. Nejlepší se ukázala varianta najet na dálnici v obráceném směru, vrátit se a sjet na Exit 196, teď už správně. Cesta dál ubíhala v poklidu. Exit na Rottenman jsem už neminul. Z Rottenmanu na Trieben a zadem přes Freisach směr Klagenfurt. V Tribenu jsem si v bance Sparkasse, majitelce Spořitelny, vybral. Poplatek za výběr 40 Kč. Prý bývá i vyšší cena. Cesta byla parádní. Zatáčky do kopce, z kopce a nádherný úsek kolem řeky Polsbach, kde jsem jen tlačil na pravý a levý heft a motka se vlnila zatáčkama. Jen jsem si broukal hop levá áá hop pravá áá hop levá . .. No na pauze se mě Pája ptala, co to hop á hop jako znamená: požitek z jízdy přece, ženo moje. Cestou nás předjela parta Maďarů, aby jsme je za pár kilometrů předjeli zpět, bo spadlo pár kapek a oni zastavili a rychle se převlékali do nepromoků. Ptám se Páji, převlíkneme se? Néé, tam je jasno, projedeme. Trocha vody na nás padla. Za 10 km a cca 6 min. bylo po dešti. Ten pocit, my jsme ti tvrďáci, projeli jsme. Dojeli jsme ke Klagenfurtu, napojili se na dálnici A2 na Villach a před Villachem sjeli na Faak am See. Pamatoval jsem si, že jezero je lehce objízdné a kempů tam je dost. Ale!! Přijedeme k největšímu a obsluha "I am sorry, we are full". Nevadí, otočil jsem to a jedu k dalšímu kempu. Tam jen security služba ukázala zkřížené ruce a mávla, jeďte dál, plno. Nakonec jsme jezero Faaker see objeli kolem a našli zastrčený kemp : Familien-Erlebnis-Camping Poglitsch. Zašel jsem na recepci, recepční se moc netvářila, ale slitoval se nad námi místní údržbář. Německy neumím, ale z gest jsem pochopil, že místo nám najde a jen ať recepční vypíše formulář. Místo bylo opravdu jen na stan a motorku. Okolo samé obytné vozy nebo přívěsy. Od Holanďanů, Němců, Frantíků až po Italy. Jak jsem psal, jet nás víc, nebydlíme. Rychle se postavil stan a šlo se na podvečerní procházku, okouknout jezero. A problém, celé jezero je obehnáno komerční zástavbou, všude ploty, závory, zátarasy. No nic, otočili jsme to a v kempu si dali občerstvení, pivo Villacher + džus. . Ujeto: 660 km.

Zaplatilo se ubytování, 2 lidi, stan, motorka 32 Eur. Berou karty. Ráno jsem byl rozhodnut, že prostě k jezeru chci. Přejeli jsme na centrální parkoviště a šli zase k prvnímu z kempů. Pája se bála, že nás poznají, že tam nebydlíme, když nás včera vyhodili. Povídám: “ neboj se ženo má, mám přece sluneční brýle, a umím Ich fršén zí nicht, projdem". U brány nikdo nebyl, tak jsme prošli až k vodě a udělali pár fotek. Cestou zpět jsme se stavili v marketu koupit snídani.

Na kruhovém objezdu jsem vyfotil dvojici na chopperu, což minule nevyšlo, úkol splněn.

A vyjelo se směr Itálie. Jel jsem dle značek a občas kouknul na navigaci směr Coccau a Tarvisio. Na hranici hlídka po nás koukla a pak nutně potřebovala spočítat ptáky letící nad nimi. A navigace se odmlčela, nezvládla přechod z Itálie do Slovinska. Po projetí Tarvisiem jsem sledoval cedule SLO a Bovec. Za 20 km jsme byli u jezera Lago del Predil a odbočil jsem k pevnosti Forte Lago Predil.

Tam proběhlo focení. Příroda nádherná. Pevnost, ..musí se koukat pod nohy, by se nešláplo do něčeho hnědého, mazlavého. U kiosku jsme si dali kávu, pravou italskou . Podivil jsem se, jak jezero za měsíc a kousek vyschlo. Tam kde jsme se s klukama koupali, byla jen hromada štěrku a trocha bláta. A jelo se na Bovec. Přejel se Predill pas a byli jsme ve Slovinsku. Sjelo se z passa a už tu byla značka Mangart a u ní kolona čekající na povolení k vjezdu. Čekalo se asi 25min.

Pája si vybrala rauchpauzu, když se na semaforu rozsvítilo OPEN. Rychle se natočily stroje, abychom se po 6 km ocitli u zavřené mýtné závory a čekali dál. Nahoře je plno, pouštíme auto za auto. Motorku za motorku, 2 motorky za auto. Tak jsme v klidu zaplatili poplatek 10 Eur a čekali, až na nás přijde řada. Němečtí motorkáři na HD měli snahu se procpat, ale obsluha hrající karty je rychle ukáznila. Tak si Němci nechali vrátit peníze a otočili to. Konečně zelená, závora nahoře, tak jedem. Cesta ve dvou na naložené motorce byla zážitek. Do zatáček přibržďovat, vyhýbat se cyklistům, ale dali jsme to. Pája byla nadšená výhledy a já si došel pěšky pro magnetku. Na motce ke kiosku fakt ne, bojím, bojím. Magnetku mám, další úkol splněn. Cesta dolů byla zkouška brzd, ale dobrý. Dole u semaforu kolona narostla. Podle spz elektromobily z Prahy . A jelo se na Bovec. Tam sem opět zakufroval. Navigace zamrzlá, tak jsem jel dle značek. Do Bovce pohoda, ale minul jsem odbočku na Soču, tak jsme si zajeli o pár kiláčků, než jsem to otočil. A pak už pěkně na Soču, Vršič pass a Kranjskou Goru. Jel jsem na sedlo z obrácené strany než minule a bylo to jiné. Vracečky zatáčky jsou hned ze začátku. Pája hned z kraje viděla, co nás čeká a vzadu se strachy ani nehnula. Po příjezdu do sedla mi říká " to je jiné než Mangart, tady se fakt bojím, že v zatáčce slítnem." Uklidnil jsem jí, že dolů je to pohoda, stejné vracečky vylepšené dlažebníma kostkama.

Splnil sem další cíl, koupil poslední magnetku do sbírky a jeli jsme dál. Cestou dolů hned za první zatáčkou stádo krav na silnici. Naštěstí mě varovalo cinkání kravích zvonců, tak sem jel opravdu zvolna. Hned jsme zastavili jako všichni okolo a tuto, pro nás, raritu jsme fotili. Projela se Kranjska Gora a po silnici 201 jsme jeli na Jesenici. Tam trasa přechází na 452, po které jsme jeli do Lesce, kde jsme sjeli na Bled a pokračovali po 209 na Bohinjsko jezero. Tam měl být kemp. Kemp jsme našli, ale opět plno, nechceme vás, ale zkuste hostel 4 km zpět. Přitom za plotem vidíš nejeden volný plac. Tak jsme přijeli do Hostelu pod Voglom. Hostel funguje jako hostel, to dá rozum, ale mají tam též malý plac, kde vás nechají postavit stan. Sociálky jsou v hostelu, kde když se chcete vysprchovat, recepční se otočí, aby vás neviděl a neřešil, že v budově nemáte co dělat, zuby si myjete na záchodě a to vše za 20 Eur na osobu. Opět výhoda, že jsme sólo. Víc by se nás nevešlo, nebo bylo nasrán…, zkaženou náladu. Ujeto 230 km.

Platba za ubytování v hotovosti. Ještě upozornění, tankujte nejlépe když máte půlku nádrže. Ve Slovinsku nejsou pumpy tak husté jako u nás a též 3 ze 4 jsou zavřené. Většina zavřených byla značky Petrol. Ráno sem stihl vyfotit mlhu nad jezerem. Trochu kýčovité, ale co už. Balíme stan a najednou."Ahojtě, odkud jedete?" Motorkář ze Slovenska přišel na kus řeči. Přijel s batůžkem až v noci, po 12. hodinách jízdy a chtěl na Mangart. Tak mu povídáme o semaforu, aby se připravil na čekání, nabídl jsem mu i přejezd Vršiče. Měl to v plánu, jen nevěděl, že se to tak jmenuje. Doporučil jsem mu kemp Trenta ,co jsme byli s klukama. Rozloučili jsme se a vyrazili na Predjamský hrad. Navigace se umoudřila, ale stejně jsem si kontroloval trasu mobilem a mapy.cz. Jeli jsme na Žiri a Logatec. Cesta stoupala, až jsme se ocitli v nějakém zimním středisku. Na ceduli stálo Planina. Trasa parádní, zatáčky nahoru dolu. Cestou jsem si opravil mínění o Slovincích. Jejich ochota v kempu, předražené ubytování i pivo dražší o 2 Eur než v Rakousku mě štvalo. Ale zastavili jsme v kopci na focení panorámat a najednou kvílení brzd a vedle stojí náklaďák naložený dřevem. A fakt měl problém zastavit. Řidič se ptá " nějaký problém? Potřebujete pomoc?" Né," we are take the photos.! "OK" Slušný výkon. Tak jedeme dál a problém přišel. Cestou dolů motorka chcípla. Brzdy fungují. Zastavím, nastartuju, jedeme dál. A za chvilku zas, motor stojí. Pohoda rázem zmizela. Sjeli jsme kopec hóódně opatrně. Pod kopcem jsem provedl zevrubnou prohlídku motorky, čidlo od stojanu, a vše, co mi napadlo, že může vypínat motor. Nic sem nenašel . Najeli na rovnější silnici a jelo se dál. Motka už nezhasínala, ale důvěra opadla. Dojeli jsme do města Postojna a dle cedulí odbočili na Predjamski grad, aby jsme dojeli k ceduli cesta uzavřena. Navigace nás tvrdošíjně hnala dál, jinou cestu nenabídla, opět záchrana mobil a mapy.cz. Příjezd k hradu opruz. Úzká silnice na které je kolona, v čele kolony cyklisti a nedají se předjet. Ale u hradu pohoda. Parkoviště plné. Obsluha posílá auta zpět na záchytné parkoviště a nám na motorce mává pojeď. Tak jo. Jedu. Kam zaparkovat? Tady u obrubníku stojí motorky, tak to dávám za ně. Parkovné nikdo nevyžaduje. Koukám na spz, Češi, a už přicházejí .

 Ptáme se, má cenu jít do hradu? Prý jo, je to jiný jak naše hrady. A když už jste tady. Mají pravdu. Jdeme. Vstup 17,50 Eur za osobu. Co už. U vchodu nafasujeme mobilního průvodce, vybereme jazyk. Mají to zmáknuté, stačí ukázat na vlajku. A jde se do hradu. Je sezona, mraky lidí. Ale dá se to ustát. Podle wireless cedulek na zdi pípáme mobilního průvodce, posloucháme výklad a prohlížíme hrad. Můžeš tam být jak dlouho chceš, prohlídku dávat svým tempem. Jo, stálo to za to. Vyjeli jsme z hradu rozhodnutí cestou někde zastavit a doplnit tekutiny. Zapomněl sem napsat, že teplota je úmorných 33°C a když se stojí, padáme vedrem. Zastavím u kiosku a radíme se s Pájou co dál. Nejradši bych nejbližší kemp s koupáním a odstavil motku. Na to Pája povídá,"dyť si chtěl k moři".“ Jó, ale to je 160 km daleko, to nedám". „A něco bližšího? “ Tak hledám a jo, nějakých 70 km, ale je to Itálie , Lazaretto.".“ No a to vadí? " Nevím, neznám ceny. Chtěl jsem kemp ve Slovinsku, na Piranu. No nic, bude Itálie. Jedem. Trasu sem vybral po silnici 409, na Koper, vede souběžně s dálnicí. Nevím totiž, jak je to ve Slovinsku s dálničním poplatkem. Cesta ubíhá plynule, motka už nezhasíná. Silnice se svažuje pěkně k moři.

 Míjíme Koper a pokračujeme na Ankaran a pak dle značení do Itálie. Přejíždíme hranice a 250 m za hranicí kemp San Bartolomeo. Paní na recepci povídá," full, closed". Já povídám " only two people, one tent, one motorbike, please. " tak prý máme počkat na kolegu. Ten přijíždí po chvilce na elektrokole. Paní mu ukazuje na nás, kroutí hlavou, on na nás kouká, kýve hlavou a rozumím jen fotbal stadion. A tak máme plac. Týpek nám našel plácek vedle kempingového sportovního areálu. Opět klika, že jsme sólo. Skupinu by nás neubytovali. Ujeto 240 km. Cena ubytování 32 Eur. V hotovosti. Dal sem 30 Eur, hledám drobný a prý jestli nemáte, nechte být. To je ochota oproti minulé noci. Dal sem 5 a zpátky nechtěl. Kemp čistý, voda teplá.

Jen nastal problém, chtěl sem nabít telefon, powerbanky a foťák. A v Itálii mají jiné zásuvky, tak nic. Postavili jsme stan a šli se cachtat do moře, záliv Svatého Bartoloměje u Terstu. Na pláži kamínky, voda čistá, teplá, slaná. Poté jsme se osprchovali , upravili a šlo se na večeři. V kempu je občerstvení-pizzerie. Ale když nám zpocený číšník vysvětlil, že je hodně lidí a pizza bude za 2 hodiny, bo nestíhají, zvedli jsme se a šli hledat něco jiného. Našli jsme restauraci na pláži. Byl to lepší podnik, tlumené světlo, komorní hudba .Muži v košilích, dámy v lodičkách, kostýmcích. Pája se necítila, bo my v triku a kraťasích, v keckách. Měl jsem hlad, nikam nejdu, jiného tady nic není. Tak jsme si sedli a že chceme pizzu. Servírka se netvářila, po chvilce přišla i se starší kolegyní, že sorry já neumím anglicky, ale kolegyně jó. Uměla. To jsem pro změnu nedával já, anglinu mám darebnou. No domluvili jsme se, že si dáme pivo, vodu a jídlo. Pizzu že nedělají, že dělají mořské věci. Přinesly jídelní lístek. Tak to jsem si počet, přeložil sem si jen spaghetti a black rice. Tak jsem to objednal. Rýže pro Páju byla černá v mixu s kousky ovoce, zeleniny a krevet, no a mně přinesly špagety s omáčkou a mušlema. Páju málem potrhalo, když viděla, jak se tvářím. Snědli jsme to a bylo to vynikající. Platba kartou, cena po kontrole účtu 926 Kč. Za takový luxus cena stejná, ne li nižší jak u nás. V podvečerním teple proběhla romantická procházka po pláži a šlo se spát. Ale!! Kousek nad námi měli stany Poláci . A jejich omladina do 2 rána dělala bordel. Hráli nějaké pexeso či co. Hádali se, dohadovali, ani náznak šepotu. Já byl utahaný, tak nějak sem zabíral. Pája ne, nejdřív na ně chtěla vlítnout, povídám, jo vlítneš na ně a do rána nám očešou motorku. Tak se šla projít, unavit. Já zůstal sám ve stanu s komáry. Pěkně mě zřídili, samý pupen jsem měl ráno. A Pája se diví, jak to, já nic. No to protože já je nakrmil a ty, když jsi přišla, už byli po večeři i s přílohou a tak na tebe neměli chuť. Noc jsme přetrpěli, hluk, komáři a vlhko s horkem, mokré ručníky ani nevyschly. A tak ráno Pája povídá, já chci pryč zpátky do hor, tam je sucho, a taky chci kafe. Tak jo. Kempingový bufet ještě zavřený, tak jsme vyrazili na benzinovou pumpu 250 m zpět do Slovinska. Káva z automatu dobrá. Vzal jsem si nabíječku, že bych si nabil telefon na normální zásuvce na pumpě. Zásuvka na pumpě náš standard, tak ptám se obsluhy, jestli můžu nabít. Prý jim zásuvky nejdou. Ochota sama. Tak nic. Jde se zpátky do Itálie. Ještě vykoupat v moři, sbalit stan, naplánovat trasu a vyrazit. Trasa už byla improvizace, původní plán byl jiný, ale nevadí. Vím, že musíme do Rakouska. Kouknu na mapy, vyberu cestu na sever, dám průjezdní body a vyšla trasa Terst, Udine, Tolmezzo, přes Plöcken Pass (1357 m)- Passo di Monte Croce Carnico do vesnice Mauthen v Rakousku. Ubytování dořešíme tam. Tak jedem. Projíždíme Terstem a navigace opět zamrzá. Přidělávám na řídítka stahovací páskou mobil a jedeme tak. Mobil to dává, proč speciální motonavigace ne? Jízda Terstem byla paráda. Široké ulice, když potřebuješ zatočit, ostatní uhnou, přejíždíš do pruhu, dáš směrovky, jedeš, místo máš . Dodržuje se omezení rychlosti. Jak Pája prohlásila, sem by měli jezdit Češi na školení bezpečné jízdy. Průjezd Terstem, jak jsem se ho bál, jsem si užil. Jedním okem kontrola mobilu s navigací, druhým okem kochačka městem a výhledy na moře. Dobrý. Po výjezdu z Terstu sem jel po silnici SR14 podél Terstského zálivu, co nejdále to šlo. Poté jsme najeli na dálnici. Projel sem ticket gate, odebral lístek a po A4 ,po odbočení na A3 jsme jeli na Udine. Z dálnice jsem sjel na exitu Udine Nord. Mýto vyšlo na 4,50 Eur. Pokračoval jsem po SS13 na Gemonu , poté po SS52 na Tolmezzo. Cestou míjíme pumpy, přemýšlím, zda nabrat benzin, ale všechny pumpy jsou self service. Nemám s tím zkušenost, bojím se zablokování karty, snad benzin vydrží. Za Tolmezzem jsou vidět mraky, které se během chvilky mění v pravou alpskou bouřku. Zastavuji pod mostem, kde už stojí 2 místní motorkáři. Italsky neumím, tak si jen pokyneme. Oni dají cigárko, Pája též. Navlíkneme nepromoky a čekáme. Po chvilce déšť poleví. Bouřka přešla do mrholení. Musíme jet, tož jedem. Zamáváme čao Italům a jedem.

Posléze i mrholení skončilo, zůstala jen mokrá silnice. Zastavuji u: bar, ristorante, pizzeria Edelweiss, že počkáme, až silnice oschnou a dáme pozdní oběd. Sorry, piza není, siesta, dali nám aspoň kafe. A jedeme dál. Cestou na mě protijedoucí auta blikají. Kontroluju, co je špatně, na co mě upozorňují. Za zatáčkou je to jasné. Dopravní nehoda. 2 motorky, jedna napasovaná v opěrné zdi, druhá ve svodidlech. Na místě už jen hasiči uklízí. Jak dopadli jezdci, nevím. A už je to tady, první vracečka a navigace opět zamrzá. Nezvládla vykreslit 22 serpentýn nad sebou. No nic, není kam zabloudit, ale aspoň jsem mohl díky navigaci vidět za zatáčku, jak se cesta klikatí dál. Silnice parádní, na jedné straně strmý svah dolů, na druhé opěrná zeď, vracečka následuje vracečku.Nakonec projedeme galerií a jsme nahoře. V sedle památník na 1. ww. Uděláme vrcholové foto a přejíždíme do Rakouska. Na rakouské straně není cesta tak divoká, projíždíme galeriemi,

klesání není tak strmé a zatáčky jsou mírnější. Sjíždíme do vesnice Mauthen. Na pumpě s obsluhou doplňuji benzin, dáváme pauzu, kávu, sušenku a já hledám, kde spát. Chci opět nějakou vodu a místo, kde je sucho. Původně jsem chtěl jet blíž k Salzburku, ale meteoradar ukazuje, že tam prší, tak tedy zůstaneme ve zdejším regionu. Najdu jezero Milstattersee a Gold kemp ve městě Seeboden. Na pumpu přijíždí další motorka. Švýcar jede z Chorvatska na BMW GS 1200. Měl týden dovolené, tak se projel. Pokec angloněmčina , die kurve, šajse weather atd. Ale pokecali jsme si. Rozloučíme se a jedeme. Podle značek na Spittal an der Drau a poté odbočuji na Seeboden. Cestou v Seeboden míjíme Lidl i Spar, Pája chce koupit kafe v plechu na ráno, já chci být ubytován, není čas, jedu. V Seeboden jedu dle cedule camping Winkler. Ano, chtěl sem Gold camp, ale jedu na jistotu, teprve když nebude místo, pojedu dál . Místo bylo. Cena 35 Eur, 1 moto, 1 stan, 2 lidi.

Platby pouze v hotovosti. Najíždím na plac, došlapuji na zem, chci motku lépe stočit a už ležím. Stabilita udělala pápá. Než jsem se vymotal, už byli kolem asi 4 lidi a ukaž, pomůžeme ti. Postavili jsme motku na stojan. Nic jí nebylo, opřela se o kufry. A rozklíčovávám pomocníky. 2 Češi kolaři s rodinami, a 2 Němci motorkáři, poplácali mě po ramenou, říkám thanks. Oni English boy? No, ček, danke. Zvedli palce, poradili platte pod stojan a šli si sednout zpět ke karavanu. Ujeto 260 km. Postavil se stan a šlo se na večerní procházku. Na koupáni to nebylo. Prošli jsme městskou promenádu. Vidím banka Sparkasse, matka Spořitelny, vyberu si. Dveře mě po protažení karty pustí. Ale dám kartu do bankomatu. Vyběhne na mě němčina, žádná nabídka jiného jazyka. Nic. Z pár slovíček jsem pochopil, že mi výběr neumožní, stornoval jsem transakci a bez peněz, ale rád, že mi bankomat nesebral kartu, jsem z banky vypadl. Večeře v místní pizzerii. 2x pizza, 2x pivo,1 džus, platba kartou a na účtu ubylo 820 Kč.

To jde za véču pro dva, a že ta pizza byla opravdu maxi. Večer sprcha, sociálky luxusní, teplá voda kolik chceš, žádné žetony, a v klidu spát. Ráno nás dohnala dešťová vlna . Poslouchám bubnování kapek na stěnu stanu a vymýšlím co dál. Vzbudí se Pája a dožaduje se ranní kávy. Není, no tak pro ni dojdi do Lidlu. Prší. Tak jsi ji měl koupit večer. Tak jo, přestává pršet, pro jistotu natahuji bundu od nepromoku a vyrážím směr Lidl. Tady je několik důvodů, proč sem šel, každý si může vybrat dle nátury: romantik, co bych pro svou lásku neudělal. Flegmatik, těch pár kroků mě nepos..re. Praktik, když nepůjdu, bude prudit celý den, jdu. Cholerik, když jí máznu, zavřou mě tu, radši jdu vychladnout. _________________________________________________________________________________________ Prostor pro komentář Páji: .... Nechám to tak, jak to je, nebudu to komentovat. ;) _________________________________________________________________________________________ Tak přicházím k Lidlu a ejhle, otvírá až od 8. Jiný kraj. Naproti jdu ke Sparu. Též otvírá v 8, podle cedule, ale je 7:40 a už je otevřeno. Kupuji Starbuck v plechu, nějaké pečivo ke snídani a vracím se. Mezitím se venku ukrutně rozpršelo. Nepromok funkci plní, ale volnočasové kecky se promočily durch. Šev mě začal dřít, až se puchýř udělal. Kecky do Čech nedojely. Přijdu ke stanu. Dáme snídani, Pája pak popíjí kávu a já mezi sousty hledám na mobilu počasí. Na jižní Čechy míří bouřky. Na Moravě stále 30°C. Alternativně měníme plány. Volám kamarádce Jarce do Brna, jestli by nás nepřichýlila na noc, že jedem z Alp a plán jižní Čechy zhatilo počasí. Určitě přijeďte, a ještě jsem dostal vynadáno, že jsme si dovolili Brno při cestě z jihu vynechat. Déšť na chvilku ustal, rychle balíme věci a stan. Šli jsme udělat fotky jezera a vyrazili směr Čechy. Cesta už jen rychlý přesun bez zdržování: Klagenfurt, Graz, Vídeň, Mikulov, Brno. Cestu jsme dali jen s pár zastávkami na občerstvení a tankování. Na jedné pumpě jsme zastavili vedle italského páru na Ducati Mulistradě. Pája kladně ohodnotila jejich outfit, jak jsou sladění, já se snažil o konverzaci. Jeli Alpy, ale končil jim týden dovolené a domů je hnalo přicházející špatné počasí. To jsem sledoval i v zrcátkách, jak se temné mraky za námi hromadí. Další z událostí hodných záznamu se stala na odpočívadle za Vídní, kde jsme se stavil vydýchat vídeňskou dopravní špičku. Opět navigace, ta nás obchvatem Vídně provedla, i když značení pruhů CZE také pomohlo. Na parkovišti motku vypnu, vypne se navi. Napijeme se, Pája dá rauchpausu, dojdeme na WC . Zapnu zapalování, navigace zapne. Tváří se, že uložená trasa naběhla, ale mrcha si vytvořila novou trasu. Start byl na místě vypnutí. Povodila nás po parkovišti mezi kamiony, abychom skončili na místě startu. Dal jsem druhé kolo po parkovišti, orientoval se podle cedulí CZE a vyšlo to, jsme na dálnici směr Čechy. Navigace opět ztratila důvěru. Přejíždíme hranici. Na Moravě nás zdržela jen kolona v Mikulově na kruháči. A jedem na Brno. Brno dnešní cíl, ujeto 555 km. V Brně u Jarky a Štěpána jsme poseděli na terase. Najíst jsme dostali, v posteli vyspat nás nechali, dobré to bylo.

Ráno jsme se stavili na Brněnské přehradě, abych dodržel tradici jezer nebo vodních ploch na cestě. Kouknul jsem na zprávy, jak v Plzni a jižních Čechách bouřilo a jeli jsme domů směr Žďár nad Sázavou, Hradec, Jičín, Jablonec. Doma nás přivítal kocourek Ferda a dcera, která ho hlídala společně s neteří. Ujeto 254 km. Pak už jen umýt motorku, namazat řetěz. Pája vyprat hory prádla, společně vysušit a vyčistit stan a dovolená skončila. Ještě k navigaci. Cestou domů držela tradici. O sjezdu na Ždár informovala 2 minuty poté, co jsem sjel sám podle cedule. U Pardubic zamrzla úplně. Mám nějaký špatný kus. Ale kouknul jsem na Heurece na recenze, téměř všichni ji chválí. Jen minimum záporných hodnocení. U těch záporů autoři uváděli stejné problémy, co potkaly mě. Zamrzání, pomalé přepočítávání, pomalá reakce na křižovatkách, odbočkách. Zhodnocení: Pája to dala. Jako batůžek obstála. Dlouhé přejezdy vydržela, hory si zamilovala. Ve stanu přežila. Nebojte se jezdit s babou, dá to. Motorka vydržela, problém s vypínáním neodhalen, po zbytek cesty OK. Celkem ujeto cca 2200 km. Útrata za benzin 4900 Kč. Vše placeno kartou. Ubytování v kempech průměr: 35Eur za 1 noc; 1 stan; 1 motorka; 2 lidi. Většina kempů kartu nebrala, požadují hotovost. Jedno teplé jídlo denně pro dva. Pivo a nealko placené kartou u kiosku, v restauraci, průměrem 800 Kč. Ostatní nákupy potravin Lidl, Spar, ceny přibližně stejné jako v CZ. Toť vše.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (13x):


TOPlist