sumoto_duben



Bobři ve Slovinsku

Z Brandýsa do Slovinska a kousek do Itálie...

Kapitoly článku

1.DEN – sobota 8.6. - BRANDÝS – BREG OB SAVI        683 km/ 9 hodin        

 

Tentokrát dámská část našeho "klanu" v tomto termínu nemohla, bude to (pro změnu) tentokrát pánská jízda. Kdysi jsme ve stejné sestavě navštívili Benelux.

Vyjíždíme natěšení v 9 hodin v zataženém počasí a v nějakých 18 C. Cesta je relativně v pohodě, je menší provoz až do ČB, kde je totální zácpa.Takže tam, s výjimkou jediného semaforu, na všech ostatních stojíme a mnohdy se ani nevejdeme do křižovatky normálně, musíme si hledat cestu.

Samozřejmě, že zkoušíme projíždět mezi auty, ale jak každý ví, v Čechách se nějaké vytváření „záchranářské“ uličky moc nenosí….

Když se konečně dostáváme těsně před hranicí ČR na pumpu v Dolním Dvořišti (ta první vpravo je zrušená), dotankováváme a dáváme strojům možnost trošku vychladnout. Máme za sebou cca 200 km a před sebou ještě necelých 500 km. Vedle nás se chystá k odjezdu trojice Švédů ve věkové relaci 65+ a na strojích s podobnou historií, nicméně borci jsou vysmátí a vůbec nepřipomínají „chladné seveřany“…

Po chvilce je následujeme stejným směrem a teplota se opět dostává na oněch cca 18C (okolo Votic bylo něco kolem 13C). Cesta ubíhá krásně a když stavíme po 170 km u Salcburku (Mondsee), máme radost, jak to utíká. Je sice stále zataženo, ale bez deště a i když provoz houstne, stále se dá jet svižně i díky ohleduplnosti všech řidičů k sobě navzájem.

První větší ucpávka na silnici je však hned asi 30 km za Salcburkem. Dlouhá je necelých 15 km a projíždíme poměrně rychle (díky vytvořené uličce) po středové čáře v luxusním, snad 4 m volném pruhu. Humor nás opouští po dalších ujetých 100 km, když se přiblížíme k první z mýtnic na dálnici.

V této chvíli máme najeto něco kolem 500 km a už nám zbývá jen relativně málo do cíle. Bohužel, k frontě před mýtnicí se ještě přidávají dopravní uzavírky, které snížily počet pruhů na 2 a ještě zúžily pruhy na 2,1 a 2,8 m.

Tentokrát je fronta 30 km, plazíme se pomalu s občasnou možností projet nějaký ten kilometr mezi stojícími auty a autobusy – mezerou ne širší než metr (tedy pokud ji nějaký zvědavý Čech, Ukrajinec, Ital či Chorvat neucpe, aby viděl dopředu). Řidítka skoro na karoseriích aut a více méně chůzí se posunujeme dál.

Konečně jsme u závory a po zaplacení 12E/moto se dostáváme do soustavy tunelů. Zrychlujeme (v tunelu je, pro českého řidiče překvapivě, povolena stovka..) a po výjezdu z posledního tunelu se nad námi dělá modro a teplota vyletí nahoru.

Takže zrychlujeme, snažíme se dohnat časovou ztrátu, ale po nějaké době nás opět přibrzďuje blízkost další mýtnice. Samozřejmě posledních 15 km před mýtem je silnice znovu ucpaná, takže ještě v klidu

zastavujeme na poslední tankování na dohled druhé mýtnice Karawanka, která je za 7,40E/stroj. Projetím tohoto tunelu se ocitáme konečně ve Slovinsku a zbývá nám cca 160 km do cíle. Teplota stoupá na 30C a když po 100 km opouštíme dálnici, zbývá nám slabá hodinka cesty po okreskách a pak již konečně vidíme nás penzion.    

Gostilna Aleš vypadá zvenku moc hezky. Po pár minutách jsme ubytováni, motorky parkujeme u vstupu do penzionu, ale ze strany vnitřní, na dvoře. Pokoj je menší, ale hezky zařízený, vlastní WC se sprchou a bidetem, fénem a klimatizací.

Samozřejmě nechybí TV se satelitním příjmem a bonusem je velký balkon s křesly a stolkem.

Cena je 1500 Kč/pokoj, takže cca 9000 Kč na těch 6 nocí včetně snídaní.

Vybalujeme, smýváme pot a špínu po cestě a jdeme na večeři do restaurace. Respektive, vzhledem k teplotě, na zahrádku restaurace. Číšník se při objednávce diví, že Češi nechtějí pivo, ale bere to s humorem …

Bohatá večeře s několika druhy masa je co do porce obrovská, takže po dojedení docela funíme. Vše zapíjíme výbornou citrónovou domácí limonádou. Platíme 33,60 E za všechno a protože jsme byli velice spokojeni, zaokrouhlujeme cenu o pár euro výš.. Sice není ve Slovinsku zvykem dávat spropitné, ale číšník nevypadá, že by ho to urazilo…

Po odpočinku se vydáváme na prohlídku okolí a jdeme lesíkem k řece. Zde jsme zřejmě první návštěvníci po dlouhých letech, protože značená cestička je zarostlá a neprošlapaná.

Docházíme na břeh řeky Sávy, voda je zelená a hluboko pod námi. Celé okolí je kouzelné, i když lehce zanedbané. Ve stejném duchu působí i knihovnička s titulem Dobrý voják Švejk ve slovinštině.

Procházíme se značenou "vyhlídkovou trasou" po břehu řeky a pak zatáčíme vlevo ke komunikaci.

Přicházíme na konec cesty a ocitáme se mezi rodinnými domky. Po pár minutách jsme ale už na hlavní komunikaci a u té stojí pekárna s provozem denně 5-22 hodin. Zakupujeme chlazené nápoje v ceně 1E/0,5litru a míříme k našemu zdejšímu domovu. Následuje plánování, zabydlení a odpočinek, nakonec je již skoro devět večer…

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (21x):


TOPlist