reline_unor



Slovensko na malorážkách

Za úspěšně zvládnutou maturitu si člověk zaslouží nějakou odměnu, nemyslíte? A co ocení motorkář víc, než-li možnost vycestovat na svém dvoukolovém miláčkovi někam do neznáma? Jasně, nejlíp nablýskanou Ducati v garáži, ale protože tolik peněz bohužel nemám, rozhodl jsem se vyjet za poznáním.A volba padla na Slovensko - jednak kvůli vzdálenosti, jednak kvůli snadné možnosti domluvit se. Sehnat k sobě někoho s podobnými plány a ještě k tomu na motorce stejné výkonosti byl vcelku problém, ale podařilo se. Byly jsme čtyři: Honza (Jawa Dandy 50) Radek (Honda XR 125) Martin (Yuki 250) a moje maličkost (Honda Varadero 125). Přišel den, na který jsem nemohl ani dospat, sobota 2.7., ovšem kdybych vědě,l co mě během následujících pěti dní čeká....

Kapitoly článku

Den 1 - sobota 2.7.2011

Probouzím se do zamračeného rána, na náladě mi to však neubírá.Naposledy kontroluji upevnění bagáže na motorce a před desátou hodinou už stojím na smluveném místě ve Velkém Meziříčí. Na rozdíl ode mne, který má v sedle zatím asi 500 m, ostatní startují z kempu poblíž Vyskytné (asi 50 km ode mě). Když ani po třičtvrtě hodině nikdo nepřijíždí, začínám větřit průser. A taky že jo, Po telefonu zjištuji, že Honza cestou píchnul postupně zadní i přední pneu a zlomil si řadičku. To je tedy pěkný začátek! Po chvíli se u mě objevují Radek s Martinem, že  v cestě budeme pokračovat jen my 3, Honza nás prý dožene až v cíli dnešní cesty, kterým byl kemp ve Sládkovičově. Moc v setkání nevěříme, ale vyrážíme směr Slovensko.
První zastávku dáváme na vrchu Baba. Někteří z nás navlékají nepromoky (já ho samozřejmě nebral - zákon schválnosti). Výjezd na tento kopec byl asi nejlepším momentem z celodenní cesty. Jedna zatáčka stíhala druhou, učiněný ráj pro motorkáře! Jen kdyby ta silnice byla sušší. Po krátkém občerstvení pokračujeme dál přes Senec do cíle dnešního dne - Sládkovičovo. Honza už na nás čeká! Kemp je poloprázdný, ovšem čistý, dokonce i teplá voda je k dispozici. Večer nad pivem domlouváme trasu na další den a jdeme spát.
Ujeto celkem 238 km, cena kempu 11,50 euro.

Den 2 - neděle 3.7

Ráno nás probouzí kosa jak cip. Na to, že je léto v plném proudu...jediné co nás těší je jasná obloha. Urychleně proto snídáme, trošku hygieny a v deset už jsme všichni nabalení, jen vyrazit. A ejhle - motorka mi nestartuje. Po pár pokusech nezbývá nic jiného než (milovník motorek tuto větu raději nečte:)) ji roztlačit. Naštěstí se podaří a můžeme vyrazit směr Košice - dnešní plánovaný cíl cesty. Plánovaný zmiňuji záměrně, jelikož dnešní den byl zkouška vodou (a bohužel ne poslední) a po Honzově seznámení se s asfaltem jsme neměli už sílu (a někteří ani funkční motorky:)) pokračovat do stanoveného cíle. Ale pěkně od začátku...
Z kempu jsme vyrazili směr Šala, kde jsme v místním supermarketu narychlo posnídali a mazali dál přes Nitru do Zvolena.         
Cesta vedla po silnici první třídy, takže vcelku nuda. Když k tomu připočítám stále sílící déšť a čímdál větší zimu, radost z jízdy byla pryč úplně. Ve Zvolenu zastavujeme na oběd, shodujeme se, že dál po této silnici jet je otrava, a volíme trasu mimo hlavní tahy. A nelitujeme. Déšt ustává a mi si tedy můžeme užívat další cestu. Úsek z Kriváně je vítanou změnou plnou zatáček a krásných panoramat. Silnička se před námi nádherně kroutí a náladu nám znepříjemňuje jen opět nastupující déšt.
K tomu se přidává pád Honzy při průjezdu jedné ze zatáček. Výsledkem je zasekávající se plyn a utržený kufr z nosiče. No skvělý! Ještě, že jsme kousek od civilizace - města Rožňava, kde hledáme volný penzion, naštěstí se nám daří a světe div se za 11,50 euro na osobu!. Bereme útokem sprchu a za chvíli mažeme do centra vyzkoušet místní kvalitu hospod. Zde se shodujeme, že další pokračování v cestě nemá smysl a další den to obracíme k domovu. Kromě Honzy, který musí nejprve zajet do servisu...

Den 3 - pondělí  4.7

Tento den měl být dnem návratu. Počasí (a také doporučení paní domácí z penzionu) nás zlákalo pokračovat dál a podívat se na Svidník, Údolí smrti. ,,Když už jsme dojeli až sem, přece to ted nevzdáme,“ řekli jsme si a vyrazili podle plánu směr Košice. Honza zase směr servis a následně domů... Zůstali jsme tedy tři.
Cesta ubíhá rychle a kolem poledne se už občerstvujeme v Košicích na náměstí. Dlouho se nezdržujeme jelikož čas kvapí a pokračujeme dále k našemu vysněnému cíli. Silnice v menších vesnicích (zejména pak za Prešovem) lemují naši utlačovaní spoluobčané a cosi na nás pořvávají, asi nás zdraví... Začínám se modlit, abych nemusel zastavovat. Naštěstí to netrvá dlouho a přijíždíme konečně do Svidníku. Děláme pár fotek u pamatníku generála Ludvíka Svobody a razíme dál do Údolí smrti známé rozesetými tanky kolem cesty. Některé tanky ve vysoké trávě téměř nebylo vidět. Celou trasu projíždíme krokem a kocháme se.
Samozřejmostí byla nějaká fotodokumentace a hurá nazpět. Počasí se opět začíná kazit. Vracíme se zpět do Prešova a dál po dálnici. Zde se začíná projevovat ten 2 kW rozdíl našich mašin. Při odpočinku na benzínce se domlouváme na další zastávce a jedeme každý dle svého tempa. V této chvíli se pohromadě vidíme naposledy - na dalším checkpointu mi od Radka přichází zpráva, že čeká kdesi na benzině až přeje déšt, ať na něj nečekáme a jedeme. Zůstali jsme tedy dva. Déšt nás samozřejmě neminul také. Hodina jízdy v průtrži mě dorazila úplně. Tady nepomohl ani nepromok Martina. Dál jsem prostě nemohl. Plánovanou cestu až domů (nějakých 300 km ) v tomhle stavu bylo nereálných. Sjíždím na Žilinu a  snažím se přesvědčit Martina ubytovat se zde. Neúspěšně, Martin pokračuje směr k domovu - oproti mě to má ,,jenom“ půlku . Zůstal jsem tedy sám. Jsem opravdu vyčerpán, proto beru za vděk první noclehárnu kterou potkám - bohužel to byl tříhvězdičkový hotel. Co se dá dělat... Dávám si teplou sprchu a jdu co nejdříve spát. Následující den jsem nabral co nejpřímější cestu a upaloval domů.

Tento výlet beru jako první zkušenost s delší cestou na motce.Bohužel to byla opravdu zkouška výdrže. S odstupem času se tomu všemu jen směju, ale tenkrát mi moc do smíchu nebylo. Jednu věc mě to ale naučilo - od té doby, ať jedu kamkoliv, beru nepromok vždy s sebou!!! :-))

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (17x):
Motokatalog.cz


TOPlist