sumoto_leden



Slovensko 2014

Motodovolená na slovensku

Kapitoly článku

Naší dovolenou jsme plánovali rok a původně to byla cesta do Francie, ale potom z časových důvodu  jsme se domluvili na cestě na Slovensko. Na dovolenou jsme vyrazili ve složení Eva a Petr, Mirka a Jirka a dvě motorky Varadero 1000 XL.

Den první 1.8.2014

Vyjeli jsme 1.8.2014 v 10 hod. z Jindřichova Hradce. Začalo to pěkně, protože po 10 kilometrech nám začalo kapat. Nakonec si to ale počasí rozmyslelo a žádný velký déšť se nekonal.
Na první den jsme měli naplánováno 370 km: a to z Jindřichova Hradce do slovenského Rajec-Šuja, kde jsme měli zajištěný nocleh.
Nejhorší bylo dostat se za Brno, protože tolik objížděk po trase, to by snad ani nikdo nevymyslel.
První zastávku jsme měli na benzíně u Staré Říše – Hladov a odtud jsme pokračovali na Brno po D1. Jízda po D1 je dost šílená. Sjížděli jsme na Uherské Hradiště, kde jsme dali další přestávku na kávu a malou svačinku a pokračovali na Uherský Brod.  Od Brna už byla cesta dobrá a nebyl takový provoz jako kolem Brna. Až dosud bylo počasí krásné, ale před Starým Hrozenkovem se nám velmi rychle zatáhlo a nám nezbylo nic jiného než obléci nepromoky a pokračovat v jízdě. Po pár kilometrech to spustilo a jet se nedalo. Zachránila nás ošklivá, stará autobusová zastávka, ale suchá. Pršelo fakt hodně, až jsme začali uvažovat, zda nepřijmou nabídku kolemjedoucího auta, který nám nabízel ubytování ve svém blízkém campu.

 Vzhledem k tomu, že jsme měli v Rajci zajištěné ubytování, rozhodli jsme se ještě počkat. A tak jsme čekali asi tak hodinu a pak, když se počasí trochu umoudřilo, dojeli jsme cca 90 km za mírného deště kolem 19.30 hod. do cíle. Byli jsme mokrý a rádi, že jsme v cíli. Tam nás čekalo příjemné přivítaní Jirkových  příbuzných , vynikající guláš a teplé radiátory. Evička měla takovou radost, že bude spát v posteli, že to zapíjela a zapíjela slivovičkou a chlapi se jen koukali a říkali si : „  …. nám bude zítra dobře ….“

Najeto 370 km

Den druhý  – 2.8.2014

A měli pravdu, Evičce po ránu nebylo opravdu dobře, ale naši milí příbuzní jí snesli vše, co mohli a Evi byla po dvou hodinách opět jako rybička a sedla na motorku. A tak jsme kolem 10 hodiny vyrazili a jeli směr Červený Kláštor. Jelo se krásně, počasí nám přálo, bylo kolem 30 stupňů. Byl sice velký provoz, neboť všichni motorkáři se totiž rozhodli vyjet si také, ale zase bylo na co koukat.
První zastávka byla na Liptovské Mare – občerstvení a jelo se dál – Tri Studničky – zastávka a pokračovali jsem na Tatranskou Lomnici a tam jsme měli delší přestávku. Prohlídli jsme si okolí a po dvou hodinách jsme pokračovali dál. Nechat ale motorky jen tak bez dozoru  jsme si netroufli, to by nám je pěkně očesali  a rozebrali … kdo? no to si domyslete :-(

 

 


Pokračovali jsme směr Červený Kláštor po opuštěných silnicích, ale krásnou přírodou kolem řeky a horami nad námi až do cíle do Červeného Kláštera kempu Pod troma korunami. Ubytování v kempu můžeme jen doporučit, (8,70 EUR za dva lidi a motorku a malý stan), nebyl úplně narvaný s pěknými sprchami a klidnou atmosférou. A tak jsme postavili stany, dali sprchu a šup na večeři a pivko. Také místní restaurace byla v pohodě. Po večeři jsme vyrazili kousek na procházku kolem řeky, a aniž bychom si to uvědomili, byli jsme v Polsku, stačilo přejít most a byli jsme tam.

Najeto 290 km.


Den třetí – 3.8.2014

Jirka opravdu, ale opravdu není žádný spáč, a tak ráno v 5.15 hod. vstává, a jde si to všechno ještě jednou prohlédnout, je pravda, že udělal spoustu krásných fotek.


Kolem 8 hodiny vstávají i ostatní, balí se stany a po malé snídani v místní restauraci – docela fajn, jsou tam na to připraveni, jsme v 10 hodin odjížděli směr Bardějov a cíl kemp Sninské rybníky.
V Bardějově jsme koupili vynikající grilované kuře v Tescu a snědli ho hned na místě, ale fakt dobrý.
Pokračovali jsme v jízdě směrem na Duklu přes Svidník. Tady jsme si udělali krásnou dlouhou přestávku v parčíku, ve stínu jsme my ženské lehly do trávy a kluci si šli prohlídnout tanky a letadýlka … no prostě takové ty klučičí hračky. Mám, ve stínu stromů bylo, v ležmo fajn.
 


Když jsme si tak hezky odpočinuli, tak jsme se vydali na Dukelský průsmyk. Tam jsme zastavili přímo u památek .. no místní policie by z nás asi radost neměla a my z ní taky ne ….


Bylo to trochu úmorné, neboť nám počasí opravdu přálo  - min 32 stupňů a byli jsme z toho tepla hodně unavení a zpocení, a tak jsme se rozhodli postavit stany na vodní nádrži Velká Domaša kemp Bžany. Později jsme zjistili, že toto nebylo to správné rozhodnutí. Už na příjezdové cestě do Bžan nás obrali o 3 EUR za motorku, aniž my bychom věděli, co nás tam čeká. Při příjezd do kempu jsme byli zděšeni. Lidi, kam se podíváte, z motorek jsme nemohli ani slézt, auto kam se podíváš a postavit stan nebylo kde. Tak tak jsme se otočili a jeli pryč, takhle si dovolenou opravdu nepředstavujeme a rozhodně nedoporučujeme, pokud chcete trochu klidnou dovolenou, tak tady rozhodně NE.
Jeli jsme dál přes Humenné do Sniny a kemp Sninské rybníky. Doporučení kempu jsme sehnali na MOTORKÁŘI.cz  a opravdu můžeme jen doporučit. Krásný, tichý kemp, udržované sociálky, možnost vlastního ohýnku, příjemný a vstřícný provozovatel, občerstvení do 22 hod. a výborné pivo Maester – Petrovi opravdu hodně chutnalo -  a pak noční klid.
Super i cena 7 ERU (2 osoby+motorka). Přijeli jsme v 19.30 hod., postavili stany a dopřáli si první luxusní večeři v hotelu poblíž kempu cca 500m.


Unavení, ale najezení a spokojení jsme v 22 hod padli do stanů a spali a spali.
Najeto 261 km.

Den čtvrtý 4.8.2014

Budíček byl ráno v sedm hodin, Jirka aktivně začal vařit snídani, mlátil vším čeho se dotkl .. no prostě prima začátek dne.
V klidu jsme posnídali, a protože kemp se nám opravdu líbil, rozhodli jsme se zůstat a udělat si pohodový a odpočinkový den. Sluníčko nám přálo už od rána a tak jsme poseděli ve stínu stromů a plánovali další cestu.
Kolem desáté jsme se vypravili do města na nákupy, takže příjemná procházka cca 2 km do civilizace, nákup surovin na oběd a hlavně špekáčků, které jsme plánovali večer opékat.
Protože kemp byl uprostřed lesů, nebyl problém po cestě zpět z města posbírat něco málo dřeva na večerní ohýnek.
Odpočívali jsme, odpoledne procházka po okolí – BIO koupaliště – my jsme se tady nekoupali, ale můžeme doporučit, klidné prostředí, lidí tak akorát a 3 EUR na osobu a den.
V 18 hodin jsme si udělali ohýnek a „pochutnali“ na slovenských buřtech – nedoporučujeme.
Nutno podotknout, že Petr tento den pojal opravdu jako odpočinkový a vynikající pivo Maister popíjel celý den.
Najezení a odpočatí jsme zalehli.

Den pátý 5.8.2014

V klídku jsme vstali, nasnídali, sbalili a v 9 hod vyrazili směr Košice, Rimanská Sobota. Jeli jsme po opuštěných silnicích, kde opravdu auto nepotkáš. Před hraničním přechodech s Ukrajinou – Maly Breznyj jsme odbočili doprava a jeli podél ukrajinských hranic asi 20 km naprosto opuštěnou krajinou bez lidí, kde se zastavil čas. Pouze jednu babičku na kole s hráběmi jsme potkali, a když jí míjela Petrova motorka s laďáky, tak babča nevěřila a začala se křižovat. Dojeli jsme, až na ukrajinskou hranici k Užgorodu, odpočinuli jsem si a jeli okolo Šíravy až do Micholovec. Tady jsme si koupili oběd v obchodě a jeli jsme na Košice, naším cílem byl kemp Jasov. Do Jasova jsme dojeli, ale kemp jsme nenašli. Do Jasova rozhodně nikomu nedoporučujeme dojet – Jasov je vesnice zvětší části cikánská osada, kde jsme si netroufli ani přizastavit natož fotit, něco takového jsme nikdy neviděli a nechceme.
Další kemp na obzoru byl kemp Krásnohorské Podhradě – cesta k němu byla velmi klikatá – Štorské sedlo, Smolnická huťa, Mníšek nad Nilcom – tady jsme se točili a bloudili, ač to byla silnice II. třídy tak to byla hrůza a děs, krávy a telátka na silnici – no raději se vyhnout. Při stoupání do nejvyššího místa klesla teplota o 12 stupňů. Nakonec jsme kemp Krásnohorské Pohradě našli, ale byl obsazený a celý rezervovaný romskou iniciativou. Takže další hledání nejbližšího kempu. Nutno ještě napsat, že celou dobu, vlastně celé odpoledne jsme mezi horami ujížděli černým mraků, bylo to trochu stresující. Pokračovali jsme dál po hlavní silnici na Rimanskou Sobotu a dorazili do kempu Tornaľa, byl to velký kemp poměrně volný u velkého koupaliště s turistickou ubytovnou. Eva a Petr měli ještě sílu postavit stan. Mirka byla s nervami na dně a tak Jirka udělal Mirce radost a ubytovali se v ubytovně. Noc pro dva v ubytovně 18 ERO, žádný luxus to nebyl, ale byla to po dlouhé době postel a spalo se dobře. Noc pro dva ve vlastním stanu 9 EUR.
Večer jsme ukončili v místní restauraci u piva.
Najeto 314 km.

Den šestý 6.8.2014

Eva a Petr sbalili stan, Mirka a Jirka se sbalili v ubytovně a v 9.30 hod. jsme vyrazili na Rimavskou Sobotu, Lučenec, Velký Krtíš a cílem byly Šahy.
První zastávku jsme dělali v Lučenci, kde jsme nakoupili v obchodě něco na oběd a večeři a pokračovali jsme v jízdě. Cestou jsme si několikrát zastavili na odpočinek, protáhnout nohy i ruce a jelo se dál.

Téměř na Maďarských hranicích ve městečku Šahy jsme se ubytovali v kempu Ipel. Malý příjemný a klidný kemp, pan domácí byl velmi ochotný. My jsme byli v kempu skoro sami 2 osoby + motorka na jednu noc 9  EUR. Mraky se honily ze všech stran, tak jsme rychle postavili stany. Mirka s Jirkou šli na recepci na pokec s panem domácím a Eva s Petrem se rozhodli pro nákup večeře, ale to se jim nevyplatilo. Během 5 minut se strhl velmi prudký déšť a za 10 minut byl kemp pod vodou. Eva s Petrem přijeli na kost promočení s hodně špatnou náladou – no nedivme se. Ještě ke všemu jim nateklo do stanu. Nakonec vše dobře dopadlo, sušili se na recepci a ještě jsme si stačili zajít na malé pivo.
Najeto 159 km.


Den sedmý 7.8.2014

Ráno vstáváme a lehce nám poprchává. Nálada není zrovna nejlepší z toho počasí, ale po snídani v 10 hodin se vydáváme z obce Šahy přes maďarské hranice po maďarské straně a zpět na Slovensko se vracíme v obci Letkes – Salka. Jedeme stále, protože trochu poprchává a tak moc nezastavujeme. Vzhledem k tomu, jak se honí mraky, zastavujeme v Komárnu na benzínce a oblíkáme nepromoky  a jedeme koupit něco na oběd. Přestává pršet, počasí se umoudřilo a začíná svítit sluníčko a tak stavíme na odpočívadle a obědváme. Naším dalším cílem je Gabčíkovo. Na přehradě jsme se docela zdrželi, ale zato jsme si to tam hezky prohlédli, hlavně chlapi byli spokojení. Mirka ta už byla tak unavená a ospalá – přeci jenom postel je postel, že usínala téměř za chůze, takže jak dosedla na lavičku, spala… no nezbývalo než jí zbudit, posadit na motorku a jet někam postavit stan.  Kolem 17 hodiny jsme vyrazili. Měli jsme v plánu přejet převozem přes Dunaj a najít kemp. Převozník ale nefungoval a tak jsme se museli vrátit na Gabčíkovo a pokračovali jsme na Dunajskou Středu.   Podle celkem nové mapy jsme měli vytypované kempy, ale spousta kempů, které jsme si vyhlédli, byly zrušeny, a tak jsme 2 hodiny jezdili sem a tam a hledali kde hlavu složit. Doporučujeme si před jízdou na Slovensko prověřit na netu existenci kempu, což jsme my neudělali a docela jsme na to doplatili.
Nakonec jsme našli vodácký kemp Vodní mlýn Jelka. Noc pro dva 7 EUR. Byli jsme rádi, že konečně máme místo na nocleh, ale kdybychom věděli, co nás čeká, rozhodně bysme nezůstali. Terén na postavení stanu špatný a WC a sprchy velká, opravdu velká katastrofa. No říkali jsme poslední noc, to už dáme a byli jsme rádi, že nespíme na motorkách.  Tohle všechno však nebylo nic proti tomu, že celou noc cca do 5 hodin do rána hrála opravdu hlasitá hudba tzv. techno, takže si umíte představit, co to bylo za noc.

Den osmý 8.8.2014

Ráno jsme byli všichni tak naštvaní a nevyspalí, že skoro nikdo nepromluvil a jediné co jsme chtěli, bylo vypadnout co nejrychleji pryč. Takže v 9 hodin jsme vyjeli, směr Bratislava a cílem bylo dorazit v pohodě domů. Po cestě jsme si koupili snídani a jeli. Za Bratislavou jsme přejeli do Rakouska a jeli na Vídeň. Koupili jsme dálniční známku ( 4 EUR ) a valili domů. Na odpočívadle na dálnice jsme dali kávu a snídani a oběd dohromady a docela se už těšili domů. Ve Vídni jsme zastavili u letiště a chlapi sledovali letadýlka. Chvíle odpočinku a jedeme zase dál. Z Vídně jsme jeli směrem na Horn a přechod Nová Bystřice.
Za Hornem byla malá přestávka a ta se stala osudnou Mirce a Jirkovi. Baterka si řekla a dost a dál už nejedu, a ač máme doma každý minimálně dvoje startovací kabely, tak sebou jsme je neměli ani jeden. Petr se vydal sám koupit do Waidhofenu startovací kabely. Startovací kabely kupoval na benzíně, kam s ním současně zajel i policista a tak Petr, ze strachu o své „ laďáky“, zapomněl dát dolů stojan a motorku položil – je to starý trémista. Naštěstí je to zkušený motorkář a tak motorku sám postavil a i se startovacími kabely se vrátili zpět za námi. Je nastartováno a jdeme dál, jen plánovaná přestávka v Nové Bystřici už nebyla a jelo se domů. Motorka umřela před garáží v Jindřichově Hradci.


Celkem najeto 2030 km.

Co napsat na závěr? … Slovensko, to je krásná příroda a historie. Neštěstím jsou nepřizpůsobiví obyvatelé a jejich osady viz Jasov.
I přes problémy a příhody, které nás potkaly, to byla fajn motodovolená, na kterou budeme všichni dlouho vzpomínat a Slovensko můžeme jen doporučit.
Celkem dovolená 8 dní pro dva a motorku 9000,- Kč (benzín, ubytování, jídlo) – nutno zmínit, že jsme se stravovali mimo restaurace, nákupem potravin v obchodech a jedli jsme v přírodě. V restauraci na večeři jsme byli 2x a jednu snídani jsme si v restauraci také dopřáli.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (28x):


TOPlist