Okruh Slovenskem po stoosumdesátépáté aneb jak uplést z lejna bič

Předčasně ukončený výlet kolem Československa se dvěma motorizovanými přáteli v době kovidového intermezza (léto 2020).

Kapitoly článku

Milí přátelé jedné stopy a kvalitního čtení, předem se omlouvám všem světoběžníkům, dobyvatelům nekonečných ruských rovin i všemožných velehor, že tento článek je pouhým líčením příhod třech kamarádů při několikadenním výletu za humna. Když už ale i redakce vyzývá k psaní a vyskytují se tu i popisy jednodenních vyjížděk (nic proti), ozvalo se mé psavé střevo, rozsvrběly prsty a musím to ze sebe prostě dostat. Tak se pěkně usaďte, vezmeme to pěkně popořádku. A koho to nezajímá, má poslední možnost to zavřít a nečíst dále ;-)

Za prvé – opět se ukázalo, že veškeré plánování je v našem případě na nic. Alpy, F1, Rumunsko... Vše padlo, stejně jako moje předsevzetí, že každá správná motorka, na které budu jezdit, bude mít karburátor. Na začátku sezóny se u mě zahnízdil Tygřík z r. 2011, takže samozřejmě se stříkačkou.

V létě sice Kovid tak neřádil, ale jakákoliv cesta za hranice byla sázkou do loterie, jak se bude dát vrátit, což pro nás, zaměstnané fotříky, je kapku komplikace. Výsledkem je rozhodnutí jet jen kolem Československa, máme na to týden, takže absolutní pohoda a idyla, tak to mělo být.

Ještě ráno v den odjezdu platil plán vyrazit z Ostravy a Havířova proti směru hodinových ručiček, ale po pečlivých výpočtech Coriolisových sil jsme zjistili, že z důvodu úspory paliva bude lepší vyrazit po směru. Blbost, samozřejmě, všude na západ od nás pršelo, až se hory zelenaly, zato na východě alespoň o kapku méně. A to doslova, protože první zastávka v autobusové zastávce u Klokočova byla hned po cca 70 km jízdy. Průtrž to byla kvalitní a poměrně dlouhá, což nám umožnilo si alespoň v klidu povykládat, co vše nového od posledního společného výletu.

 

Konečně déšť polevuje, my se strkáme do nepromoků a pokračujeme dále, Čadca, Stará Bystrica s nezbytnou zastávkou u Orloje. Zde i vyhledáváme ubytko na Oravě, od kterého nás dělí nějakých 80 km, krásnou oravskou přírodou s nádhernými horskými zatáčkově – romantickými úseky. Posledních 20 km dojíždíme už po tmě, ale v pohodě, jen s jedním zakufrováním. Vesnice Vitanová se vyznačuje jednou hospodou / pizzerií. Která se nám stala večerním útočištěm.

Podotýkám, že jsme se opět během celého výletu drželi zásady – celý den na motorce, celý večer v hospodě a už vás v dalších dnech nebudu tímto tématem obtěžovat.

 

Ráno a celý další den, jako malované. Kolem Roháčů se prosmýkneme na Liptov a pak přes celé Vysoké Tatry od Pribyliny až dozadu na Starou Ľubovňu a Bardejov.

 

V Bardejově objevujeme krásné náměstí, kde absolvujeme oběd a taky první dnešní déšť. Dále se snažíme držet se co nejvíce u hranic a využíváme i vedlejší silničky. To se vyplácí, slovensko-ruské, či ukrajinské názvy vesnic s pravoslavnými, krásně baňatými kostely a kdo by minul vesnice s tak slibnými názvy jako Smilno, Becherov, či Havaj???

 

Že jsme u toho zmokli nás nemohlo vůbec naštvat. Odpoledne si dáváme ještě slepou zajížďku do NP Poloniny, kde jsme původně chtěli přespat, ale tento zatím téměř zapomenutý kout nádherné přírody ubytkama pod střechou zrovna neoplývá. Jak jsme zjistili později, ani jeho nejbližší okolí. Takže nakonec sháníme pěkně vypadající ubytování „Biela Labuť“ až v Michalovcích. No v evidentně bývalém zkrachovalém bordelu jsem ještě asi nespal, ale přesně takto si to představuju. Ale fotograf, co to nafotil, musel být génius, takový kontrast mezi fotkama a realitou se vidí zřídka. I když, na přespání pro tři unavené cestovatele dobrý ;-)

Následující den je významný hlavně tím, že je jediný bez deště. Na moje přání zajíždíme do Čierné nad Tisou (dříve pri Čope), kde je obrovské železniční překladiště (v bývalém SSSR je širší rozchod kolejí, než ve zbytu Evropy). Srovnejte plochu překladiště s plochou městečka...

 

Naše firma tady před lety stavěla terminál pro přečerpávání kapalných paliv. Jenže je tak zastrčené, že jsem ho ani klukům nemohl ukázat. Přikládám tedy alespoň fotku z archivu.

 

No alespoň jsme se nadechli vánku z ukrajinské strany, dále už cesta nevede, jen koleje. Jsme v nejvýchodnějším bodě naší cesty, takže směle zpět, Go west!

V letním vedru přejíždíme Východoslovenskou nížinu a čeká nás Slovenské rudohorie, které známe už z dřívějších putování. Kvalita silnic je tady sice střídavá, ale zato je to tady pořád nahoru – dolů, doprava – doleva a to téměř bez provozu.

 

V Hnůšti vzpomínáme, jak jsme tady posledně viděli místní cigoše, jak hodili auto do škarpy a prostě ho tam nechali... Dnes už tam samozřejmě není ;-) Když už jsme v nížině a po krásné rovné cestě fičíme na Lučenec, kde dnes spíme, míjíme u krajnice pokojně se v zemi rýpající podsvinče divočáka. Později večer jsme si svorně všichni zkontrolovali hnědou čárku na trenkách. Naštěstí zůstalo jen u toho. Uf, ještě teď mě z toho mrazí... Večer konečně sprchlo, ale to už nevadilo, protože jsme seděli, však víte, kde (slíbil jsem, že o tom už nebudu psát).  Ubytko v Lučenci oproti včerejšímu vysloveně doporučuju https://www.facebook.com/cornerhouselucenec/

 

Na dnešek není žádný zásadní plán, kromě návštěvy Komárna a přesunu na jižní Moravu. Ráno vyjíždíme do mírného, ale vytrvalého deště, který se postupně přemění na úporné letní vedro v Podunajské nížině. V Komárně zajíždíme k soutoku Dunaje a Váhu, k vodě se ale dostat nedá, je to za plotem.

 

Koukneme taky na stavbu nového mostu přes Dunaj, který se měl cca za týden otevírat.

 

Na více kultury ale v tom vedru nemáme náladu a navíc se to na západě, naším směrem, DOST kaboní. Předpověď hlásí silné bouřky, lijáky, kroupy, prostě taková ta letní klasika. Zvažujemem, špekulujem kudy a nakonec pocitově vyrážíme směr Kolárovo, Šaľa, Galanta a nakonec se nám i daří zmoknout jen přiměřeně a ani hrom do nás nebacil.

Zato já jsem bacil - sebou. Jedu jedu a najednou kloužu kloužu a ležím... Naštěstí v obci, v levotočivé zatáčce, v malé rychlosti a s ukončením v drobném štěrku na krajnici. A to všechno proto, že jsem kapičku více utáhl zatáčku, abych se na výjezdu z křižovatky vešel mezi pruhy „zebry“, abych na nich neuklouznul.  Kluci za mnou to naštěstí včas rovnají a tomu klouzavému místu se vyhýbají. Co tam bylo, těžko říct. Škody na těle žádné, ale mazlik je odřený, přišel o levé přední očičko a hlavně má vyhnuté řídítka mírně doleva. Kufr jen vyskočil z držáku a odletěl, ale jinak je v cajku. Na tu bídu dobré, vrčí to, jede to, při troše snahy se dá i řídit. Fotky jsme tady nedělali, na to fakt nebyla nálada. Já se oklepávám, sedám na koně a pokračujeme, samozřejmě hlemýždím tempem přes Trnavu a Hodonín až do Lednice.

Cestou ale cítím, že stabilita na podélných nerovnostech je fuč, motorka je nějak nestabilní a já jsem z toho v nervech. Večer padá rozhodnutí, že zítra jedu domů a kucí nedají jinak, než že mě nenechají jet samotného. Takže konec výletu, kurňa to je na h...

Najednou Mára prý, a co tu starou motorku, už prodals? Já, že ne. Tak co řešíš? Dojedem domů, dáme sprchu, jeden den zrelaxujueme (počkáme, až se konečně vyčasí) a pokračujeme dále ne??? Vidíte, jak je důležité míti Filipa a hlavně náhradní motorku v garáži???!!! Takže nakonec to tak dopadlo. Po úmorné cestě domů, samozřejmě opět v dešti, kdy jsem jel fakt jako pokaděný a kluci mě zezadu chránili proti rozběsněným kamioňákům (prý že alespoň jednou brzdíme my je ;-)), vyrážíme obden na další pouť. Jo kluci, ještě jednou díky...

Deja vu – sraz na stejné pumpě na Ostravici, jen já už ne na Tygrovi, ale na starém dobrém Merlinovi se třemi karburátory (a válci samozřejmě...). Přes Bílou, Bečvy, Karlovice na povinnou zastávku ve Vizovicích, dále na Zlín, Uherský Brod, Buchlovské hory, Moravský kras až do Lanškrouna.

 

Krásný to okruh Moravou s nádherným počasím a s koupačkou u Buchlovic.

 

A to nás čeká zítra ještě krásný přejezd Jeseníků. Přiznávám, že jedu pořád připodělaně, a tak raději posílám kluky, ať už jedou sami a já se v klidu kochám a sbírám duševní síly na další jízdy. Domů se vracím s vědomím, že nehoda není náhoda a že všechno je hlavně v hlavě. Tygr absolvuje srovnání řízení, naštěstí nic nebylo rupnuté a vše je zase v cajku. A Merlin byl určitě rád, že jsem ho ještě provětral. Všechno zlé je pro něco dobré...

Sakum pikum, podtrženo, sečteno:

Krásný výlet s pohodovými kámoši, nebýt toho pádu, jedna velká paráda. Jak jsem si původně říkal, že není ani o čem psát, tak nakonec jsem ten bič z lejna (teda slušně, jinak u nás říkáme z h...a) upletl docela slušný, ne?

Díky všem za dočtení až sem a přeju i těm, co nedočetli, spoustu příjemných zážitků v jedné stopě a hlavně už konečně otevření hranic a možnost cestování trochu dále, než za humna. I když, jak vidno, i tam je spousta krásných míst, tras a čeká tam na nás spousta zážitků. Stitastiku jsem tentokrát vynechal, o kilometry a časy vůbec nešlo. Howgh :-)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (15x):


TOPlist