Dukelský průsmyk
Text: Radovan Jirků | Foto: Radovan Jirků | Zveřejněno: 29.8.2005 | Zobrazeno: 32 031x
„Tam nechoďte, tam je to ještě zaminovaný“. Tak tuto větu slyšíme z úst místního dřevorubce, když se chceme vydat zkratkou do vedlejší vesnice
Jsme v Dukelském průsmyku, v místě nám všem známém z dějepisu. Dukelský průsmyk je místem největší bitvy na území Slovenska za 2. světové války. Není to ale jenom vojenská historie stará 60 let co nás sem přivádí, ale i historie o dost starší. Celý tento kraj je plný nádherných dřevěných kostelíků, zapadlých vesniček, kde se ještě mluví rusínsky a nádherné přírody. Mnoho z nás cestuje na Slovensko a častokrát míjíme zajímavosti vzdálené jen kousek od silnice.
Naší cestu po tomto koutu Slovenska začneme v Prešově, v centru zdejšího kraje. Největší místní památkou je Vlastivědné muzeum v budově Rákocziho paláce z 16. století. Pyšní se několika bohatě zdobenými patry s nádhernými zdmi i interiéry. V samotném muzeu je umístěna sbírka přírodních exponátů místní fauny a flóry. Současně tu jsou bohaté sbírky keramiky, zbraní, keltské kultury a minerálních kamenů.
Z Prešova se vydáváme do Bardějova, nádherného města o jehož významu svědčí skutečnost, že od roku 2001 se nachází na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Centrum města tvoří Radničné námestie. Celé náměstí je obestavěno zrestaurovanými měšťanskými domy s typickými vysokými štíty. Uprostřed rozlehlého náměstí stojí městská radnice ze 16. století. Dnes její budova slouží jako muzeum. Další dominantou Radničného námestia je monumentální gotický kostel sv. Egídia. Trojlodní bazilika v sobě skrývá 11 gotických křídlových oltářů a mnoho dalších předmětů vysoké umělecké hodnoty. Mohutná věž kostela je přístupná veřejnosti.
Z Bardějova vyrážíme směrem na Dukelský průsmyk a již několik kilometrů za městem vidíme první z mnoha dřevěných kostelíků, které jsou v tomto kraji v mnoha vesnicích.
Podle historických pramenů bylo na Slovensku okolo tří set takovýchto kostelů. Mnoho jich zaniklo v průběhu první a druhé světové války a do dnešních dnů se jich dochovalo jen zhruba padesát. Některé z nich bylo nutné přestěhovat do skanzenů a tak jich na svém místě najdeme jen asi 15. Kostelíky jsou postaveny v jednotném rázu, přesto je každý z nich originál. Představují dokonalou symbiózu křesťanství a lidové architektury. Jsou postaveny na vyvýšených místech a obepínají je dřevěné nebo kamenné ohrady se zastřešenou vstupní branou, některé z nich mají i svojí samostatnou zvonici. Tyto kostelíky však nejsou jen mrtvou kulturní památkou. Jsou i přirozeným kulturním centrem vesnice, lidé se tu scházejí na bohoslužby, konají se tu svatby i pohřby.
V mnohých vesnicích mluví starší lidé rusínsky. Při troše představivosti se můžeme vrátit o pár staletí zpět, kdy lidé nabírali vodu ze studny, do lesa jezdily koňské povozy a středem silnice hnal pasák stádo koz.
Všechny tyto stavby a kouzelné vesnice si zaslouží naší návštěvu a v mnohém zdejší kraj připomíná sever Rumunska, kraj Maramures.
Tato část Slovenska je nám známa především z učebnic dějepisu a upomínky na bitvu jsou zde patrné na každém kroku. Největší připomínkou na tyto dny je památník bitvy v podobě vysoké štíhlé věže, u které je muzeum připomínající velikost bitvy, která zde probíhala.
Celou cestu z průsmyku do Svidníku lemují památníky bitvy v podobě letadel, děl nebo tanků. Nejlepší představu o podobě bitvy dostaneme v „údolí smrti“, kde jsou rozmístněny tanky tak, jak zůstaly při bitvě a celé okolí je stále plné nevybuchlých min a nábojů. Však nám také nedoporučují cestu přes les, kde je stále plno nevybuchlé munice.
Naší cestu končíme ve Svidníku, ze kterého cestou plnou zatáček přijedeme opět do Prešova. Tento kraj, ležící jen kousek od hlavní silnice spojující Tatry s Košicemi, je často neprávem opomíjen při našich cestách Slovenskem.
Z Prešova po silnici č. 18 do Kapušan, nad kterými je zřícenina hradu a po silnici 545 do Bardějova. 4 km za Raslavicemi odbočit vpravo na Tročany, zde je první z dřevěných kostelíků. Z Bardějova na Svidník po silnici 77, 6 km za Zborovem je odbočka na Jedlinku (vlevo) a po pár metrech na Mikulášovu, opět dřevěné kostelíky. Ze Svidníku na silnici č. 73 směr Dukelský průsmyk. Zde je nejvíce dřevěných kostelíků. První v Ladomirové, ve které je možné odbočit na Šemetkovce, nebo pokračovat po 73 do Krajne Černo, kde je nejznámější dřevěný kostelík, u kterého stojí stavení s původní slámovou střechou.
Z Krajného Černa vede šotolinová cesta do Kožuchovců nádhernou krajinou a z nich do Bukovce na silnici 575 kde po 4 km odbočit na Staškovce a dále na Mirolu (další velmi pěkný kostelík) a dále do Bodružal, kde je odbočka do Príkry. Z této nejmenší vesnice se čtyřmi obyvateli a opět dřeveným kostelíkem vede šotolinová cesta do Nižného Komárníku, ze kterého je to jen kousek do Dukelského průsmyku. Cestou zpět je ještě dřevěný kostelík v Hunkovcích, zde odbočíme vpravo do Korejovic, kde je nově opravený kostel. Po cestě se ještě můžeme zastavit v Údolí smrti (velký ukazatel), kde stojí po polích roztroušené tanky a další vojenská technika, jak ruské tak německé výroby. Ze Svidníka po pěkné silnici č. 73 plné zatáček do Prešova.
Naší cestu po tomto koutu Slovenska začneme v Prešově, v centru zdejšího kraje. Největší místní památkou je Vlastivědné muzeum v budově Rákocziho paláce z 16. století. Pyšní se několika bohatě zdobenými patry s nádhernými zdmi i interiéry. V samotném muzeu je umístěna sbírka přírodních exponátů místní fauny a flóry. Současně tu jsou bohaté sbírky keramiky, zbraní, keltské kultury a minerálních kamenů.Z Prešova se vydáváme do Bardějova, nádherného města o jehož významu svědčí skutečnost, že od roku 2001 se nachází na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Centrum města tvoří Radničné námestie. Celé náměstí je obestavěno zrestaurovanými měšťanskými domy s typickými vysokými štíty. Uprostřed rozlehlého náměstí stojí městská radnice ze 16. století. Dnes její budova slouží jako muzeum. Další dominantou Radničného námestia je monumentální gotický kostel sv. Egídia. Trojlodní bazilika v sobě skrývá 11 gotických křídlových oltářů a mnoho dalších předmětů vysoké umělecké hodnoty. Mohutná věž kostela je přístupná veřejnosti.
Dřevěné kostelíky
Z Bardějova vyrážíme směrem na Dukelský průsmyk a již několik kilometrů za městem vidíme první z mnoha dřevěných kostelíků, které jsou v tomto kraji v mnoha vesnicích.
Podle historických pramenů bylo na Slovensku okolo tří set takovýchto kostelů. Mnoho jich zaniklo v průběhu první a druhé světové války a do dnešních dnů se jich dochovalo jen zhruba padesát. Některé z nich bylo nutné přestěhovat do skanzenů a tak jich na svém místě najdeme jen asi 15. Kostelíky jsou postaveny v jednotném rázu, přesto je každý z nich originál. Představují dokonalou symbiózu křesťanství a lidové architektury. Jsou postaveny na vyvýšených místech a obepínají je dřevěné nebo kamenné ohrady se zastřešenou vstupní branou, některé z nich mají i svojí samostatnou zvonici. Tyto kostelíky však nejsou jen mrtvou kulturní památkou. Jsou i přirozeným kulturním centrem vesnice, lidé se tu scházejí na bohoslužby, konají se tu svatby i pohřby.
V mnohých vesnicích mluví starší lidé rusínsky. Při troše představivosti se můžeme vrátit o pár staletí zpět, kdy lidé nabírali vodu ze studny, do lesa jezdily koňské povozy a středem silnice hnal pasák stádo koz.
Všechny tyto stavby a kouzelné vesnice si zaslouží naší návštěvu a v mnohém zdejší kraj připomíná sever Rumunska, kraj Maramures.
Dukelský průsmyk
Tato část Slovenska je nám známa především z učebnic dějepisu a upomínky na bitvu jsou zde patrné na každém kroku. Největší připomínkou na tyto dny je památník bitvy v podobě vysoké štíhlé věže, u které je muzeum připomínající velikost bitvy, která zde probíhala.
Celou cestu z průsmyku do Svidníku lemují památníky bitvy v podobě letadel, děl nebo tanků. Nejlepší představu o podobě bitvy dostaneme v „údolí smrti“, kde jsou rozmístněny tanky tak, jak zůstaly při bitvě a celé okolí je stále plné nevybuchlých min a nábojů. Však nám také nedoporučují cestu přes les, kde je stále plno nevybuchlé munice.
Naší cestu končíme ve Svidníku, ze kterého cestou plnou zatáček přijedeme opět do Prešova. Tento kraj, ležící jen kousek od hlavní silnice spojující Tatry s Košicemi, je často neprávem opomíjen při našich cestách Slovenskem.
Plán cesty:
Z Prešova po silnici č. 18 do Kapušan, nad kterými je zřícenina hradu a po silnici 545 do Bardějova. 4 km za Raslavicemi odbočit vpravo na Tročany, zde je první z dřevěných kostelíků. Z Bardějova na Svidník po silnici 77, 6 km za Zborovem je odbočka na Jedlinku (vlevo) a po pár metrech na Mikulášovu, opět dřevěné kostelíky. Ze Svidníku na silnici č. 73 směr Dukelský průsmyk. Zde je nejvíce dřevěných kostelíků. První v Ladomirové, ve které je možné odbočit na Šemetkovce, nebo pokračovat po 73 do Krajne Černo, kde je nejznámější dřevěný kostelík, u kterého stojí stavení s původní slámovou střechou.
Z Krajného Černa vede šotolinová cesta do Kožuchovců nádhernou krajinou a z nich do Bukovce na silnici 575 kde po 4 km odbočit na Staškovce a dále na Mirolu (další velmi pěkný kostelík) a dále do Bodružal, kde je odbočka do Príkry. Z této nejmenší vesnice se čtyřmi obyvateli a opět dřeveným kostelíkem vede šotolinová cesta do Nižného Komárníku, ze kterého je to jen kousek do Dukelského průsmyku. Cestou zpět je ještě dřevěný kostelík v Hunkovcích, zde odbočíme vpravo do Korejovic, kde je nově opravený kostel. Po cestě se ještě můžeme zastavit v Údolí smrti (velký ukazatel), kde stojí po polích roztroušené tanky a další vojenská technika, jak ruské tak německé výroby. Ze Svidníka po pěkné silnici č. 73 plné zatáček do Prešova.Celková délka trasy je 212 km.
Informace o redaktorovi
Jak se Vám líbil tento článek?
Motokatalog.cz