europ_asistance_2024



Senegal - k Růžovému jezeru a zpět

Cesta do Senegalu, cílová destinace Dakar Růžové jezero a zpět. Španělsko, Maroko, Západní Sahara, Mauritánie, Senegal.

Kapitoly článku

Hoši od Ohří řeky, cesta k Růžovému jezeru a zpět

Už jako malý kluk jsem snil o tom, že jednou budu na svojí vlastní motorce u Růžového jezera v Senegalu. V té době mi nad postelí visel ohromný plakát Hondy Africa Twin 750, ikony tehdejšího Dakaru. Zhruba před dvěma lety můj plán získal reálný obraz, nicméně vidle nám do všeho hodil Covid. Dnes nelituji, asi to tak mělo být. Takže já , Pepča a Petr jsme se rozhoupali a jdeme na to.. Petr tedy drobet poremcával, pořád strašil lidmi s jinou barvou pleti co na nás všude budou mířit AKáčkama, ale jak jsem věděli, jede. Nachystali jsem podle nejlepšího vědomí a svědomí naše motorky. Yamaha Tenere 700, Triumph Tiger 1200 a Honda Varadero.

18.1.2023

Včera večer jsme přiletěli do Málagy. Ráno snídaně s kolegou Juanem a kamarádem Andreou, tvoříme takový veselý Italsko Španělsko Český tým, vstřebáváme informace u ranní kávy, bagety a vody. Motorky už máme nachystané v DEMOTO, partnera MOTOGBOXu s.r.o. Ta moje je tady už od loňského léta. Potom ještě narychlo přezouvám moji zadní pneumatiku, kdy jsme vyhodnotili, že vhodnější na naši cestu bude MITAS Dakar E07, než nově obutá E09. Ještě natankovat a vyrážíme do Algeciras na první trajekt. Protože ve Fnidequ mají grilovaný mix všeho masa (mimo vepřového), jedeme do Ceuty a první noc máme zde. Vybrali jsme ještě z bankomatu na druhý pokus  marocké dirhamy a koupili si sim karty. Pepu místní prodejce drobet převezl, když mu prodal sim kartu bez dat, ale po večeři jsme to napravili. Ujeto 170 km

19.1.2023

Ráno po snídani odjíždíme v 7,5 stupních. Protože se chceme přesunout co nejrychleji  směrem na jih, volíme rychlostní silnici a dálnici. Dotáhneme to až do Agadiru a za tmy najdeme hotel. Na pokoji zjišťujeme, že jsou jen dvě přikrývky tak jdu na recepci a tam mi slíbí, že jednu deku přinesou na pokoj. Po 30 ti minutách jsem rezignoval a beru vlastní spacák, alespoň ho můžu vyzkoušet. Místní čas už začíná být jen relativním pojmem majícím nulový význam. Silnice zatím parádní vše asfalt. Ujeto 880 km

20.1.2023

Valíme dál na jih a citelně se otepluje, krajina se mění, ale je to jen pořád rovně dolů. Jediné vzrušení za celý den je, když se občas Petr utrhne a všechny nás omete nebo když to já vezmu občas mimo silnici abych klukům zaprášil a probrali se. 100 km pod Agadirem končí rychlostní silnice, ale cesty jsou pořád super. Ujeto 550 km

21.1.2023

Noc v hotelu Tarfaya u přístavu je low cost. V koupelně je plíseň, použité uchošťoury, žiletky a postele jsou také takové buď a nebo. Pepa volí vlastní spacák a já vystříkám půl spreje na parazity tak, abych zabil vše co žije. Petr z toho také málem zkolaboval, ale nakonec to přežil. Vstáváme brzo ráno, dáme místní snídani, klasicky palačinky, džemy a nově jedno vajíčko na tvrdo, čajík a valíme dál směrem na jih. Cesta opět nudná, skoro pořád rovně, jen samé kamení a písek. Tu a tam přeběhne velbloud, osel nebo pes. Fouká silný boční vítr a celkem se s tím pereme.. Pepa říká, ještě pár dní takhle a bude mít hubu šikmou jako Václav Klaus ml. Končíme v Dakhla. Ujeto 630 km

22.1.2023

Ráno vyrážíme a  kousek před hranicemi s Mauritánií potkáváme Jardu Šímu, který tady přezouvá zadní gumu na sajdě Royal Enfield. Z hranic vzal stopaře z Gambie, který jede za prací do Maroka a má v kapse jen cestovní pas, jinak nemá s sebou vůbec nic. Holt drsný kraj. Dáváme společně colu, posloucháme informace a nějaké tipy ohledně cesty a ubytování. Okolo 14:00 hod.dojíždíme na hranice Maroko / Mauritánie.  Marocká část byla úplně v pohodě, zajímalo je jen jestli nemáme dron, papírové mapy nebo nějaké opiáty. Všechno jsme zapřeli a vyrážíme do zhruba 3 km území nikoho.. Najednou přichází po 5 dnech šok.. To je ta Afrika ? Všude nepořádek, celníci a policisté zahalení v turbanech a jen koukají oči. Plno lidí a každý se Vám snaží něco prodat, peníze, SIM karty, za úplatek pomoci s čímkoliv. Vozový park je naprosto katastrofální a pravidla silničního provozu neexistují. Naštěstí nám pomáhá přítel Moktar, kterého jsem kontaktovali už ze Španělska a ušetří nám dobré dvě tři hodiny času. Vyběhat pojištění (nechápeme proč a k čemu), vízum, vyběhat tohle razítko a tento dokument… no a zhruba za dvě hodinky jsme na druhé straně. Dojíždíme do města Nouadhibou přes asi tři check pointy. Vyšokovaní z provozu, zápachu, odpadků, žebrajících lidí a všeho kolem, hledáme ubytování. Hezký hotel s výhledem na přístav, večeře a jdeme spát. Ujeto 430 km

23.1.2023

Ráno vše OK jen platba kartou nefunguje a Pepovi se platba za hotel strhne třikrát. Nakonec projde moje karta a Pepa doufá, že se vše časem vyřeší a peníze uvidí zpátky na svém účtě.. Afrika. Cestou do hlavního města je jen jedna větší osada, kde lze natankovat a není jistota že benzín bude. Tak bereme do vaků asi třikrát osm litrů benzínu, plné nádrže a vyrážíme. Cestou je Pepovi vedro a navíc má hlad takže z ničeho nic, když jsme zastavili se rozčílil, začal křičet a máchat rukama. S Petrem jsme v klidu, protože se známe fakt dobře a nepřekvapíme se navzájem už ničím. Po natankování, svačině , odložení teplého oblečení je Pepa zase klidnej jako beránek. Cestou do hlavního města Nouakchott dotankujeme z vaků moji Tenerku. Má sice nejlepší spotřebu, ale také nejmenší nádrž. S tím větrem a rychlostí je spotřeba fakt nevyzpytatelná. Máme problém najít ubytování, Garmin kufruje jako blázen. Naštěstí nám místní ukážou dobrý hotel a jsme v klidu. Ujeto 520 km

24.1.2023

Ráno mi moje Garminy říkají, že jsem se skvěle vyspal a mám překonávat včerejší výkony. Cítím se  odpočatý a těším se na dnešní přejezd do Senegalu. V tom píše Petr z vedlejšího pokoje, že má teplotu, asi úpal a že je mu fakt zle. Jdeme se na něj podívat a vypadá jak kdyby dva dny pařil v kuse a právě se probral z deliria. Nešel se ani najíst tak to bude vážný. No nic, dneska nepojedeme nikam. Je to těžký, když jseš fakt velikej chlap, jedeš na motorce ve 40 stupních celsia a vypiješ litr vody za den,  tak holt tělo řekne stop. Má to jedinou výhodu, že nemusel včera ani jednou na záchod. Zkusíme se s Pepčou podívat se po něčem hezkém ve městě.. Hezkýho v Nouakchottu není vůbec nic, tak se vracíme na hotel, jíme polévky, sprchujeme se do zásoby a bojujeme s padající wifi. Ujeto 0 km

25.1.2023

Odjezd z pekelnýho města.  Cestou odbočujeme na přechod Diama. Je to malý hraniční přechod s příjezdem přes národní park. Všichni nás varovali, hlavně nejezdit na Rosso. Tam je neskutečná korupce a dostat se do Senegalu může vyjít pěkně draho. Cesta parkem National du Diawling je samá roleta a tlumiče to dost prověří. Za odměnu pozorujeme úžasnou faunu a flóru. Petra málem sundá kráva co vyběhla z křoví, ale na poslední chvíli naštěstí uhnula. Hranice jsou v pohodě a jsme v Senegalu. Ten je krásnější, zelenější a nově nám přes cestu neběhají jen velbloudi, psi a krávy, ale také prase bradavičnaté a opice. Dojezd do St.Louis, hezké město a Petr se konečně dočkal bazénu. Ujeto 300 km

26.1.2023

Ráno pohoda, bazén, pláž, snídaně a pak doprava drobet houstne. Řidiči moc nekoukají kolem sebe a je hrozný vedro, max.bylo 43 stupňů. Poslední část před Růžovým jezerem jedeme v ulicích hlubokým pískem a náhodou nás zastaví majitel hotelu kam jedeme. Poznává nás z fotek z Facebooku. Tohle fakt nevymyslíš.. Po příjezdu k jezeru se chladíme v bazénu a jdeme se podívat na ten růžový zázrak. Je fakt že na fotkách je růžovější, asi trochu filtr. Ale slané to je jako blázen, to se musí nechat. Cestou se na nás seběhlo asi deset černošek a v mžiku na nás navlekli náramky, náhrdelníky a mraky blbostí, všechno je dárek a jejich marketingové dovednosti jsou tak dobré, že by se styděl i Marek Prchal. Ujeto 250 km

27.1.2023

Po snídani vyrážíme s odstrojenými motorkami na lehkou projížďku lesíkem k oceánu. Po asi 4 km v hlubokém písku se zastavuje Pepovi Triumph a hlásí chybu motoru. Já jedu ještě asi kilometr  dopředu a vracím se říct klukům, že jsou tam velké písečné duny. Na naše motorky čtyři tisíce kilometrů  žádná hitparáda. Zkusíme raději jinou cestu. V tom přestává jet Petrovi Varadero. Teplotu motoru má přetočenou na 160 stupňů a to nevěstí nic dobrého. Spojka je spálená na prach a já vyrážím pro pomoc. Přijíždíme s Land Roverem a táhneme Petra zpátky. Místního mechanika jsme probudili pod palmou, ten po pěti minutách co chodil okolo prohlásil: „Honda“ Je to prý nejlepší mechanik široko daleko. Pak to vše rozebrali, nějaké lepší lamely posbírali a zbytek jsme jeli shánět do Dakaru. Před tím jsem musel čekat asi půl hodiny než se chlapec pomodlí a udělá svůj pravidelný pětidenní rituál. Nevím jak, ale něco jsme někde sehnali a večer to fakt dali dohromady. Když to jel mecháňa v žabkách projet, tak za to Varedero vzal v tom písku na takovýho hulváta, až Petr říkal, že takhle nikdy ještě nedivočilo. Písek a oblaka prachu, spojka je opět provozuschopná. Ujeto Pepa  10 km Petr 4 km já 95 km

28.1.2023

Plánovaný výlet do Dakaru se ráno drobet opozdil, zjišťuji prasklý držák topcasu. Potřebuju ho sundat a nechat zavařit, ale zastavuje mě vyžvejkaný imbus. Nápad udělat tam pilkou zářez a zkusit šroubovák je dobrý, železný plátek jsem sehnal, ale nemám ten velký šroubovák. Místní mi po 15 minutách místo šroubováku přinese zednickou lžíci a já mu ukazuju že tudy cesta nepovede. Pak nakonec šroubovák seženeme, sundavám držák a nechávám ho u Růžového jezera zavařit. Vyrážíme do města na prohlídku Monumentu zrození Afriky. Zaplatíme si to včetně prohlídky nejvyššího místa s vyhlídkou na celý Dakar. Výklad všech expozic čím vším si Afrika prošla je od místního celkem emotivní a máme takový divný pocit kvůli naší barvě pleti. Koneckonců to bylo zajímavé a nemá cenu strkat hlavu do písku. Potom jsem se přesunuli udělat fotku na českou ambasádu do Dakaru, kde nás k našemu překvapení přivítal pan velvyslanec a se slovy, že to je stejně z našich daní, nás pozval na krevety, sýrové talíře a šampaňské k oslavě nově zvoleného prezidenta. Všechny nás překvapil jak byl v pohodě, přátelský a zajímal se jak a kudy  jsme se tam dostali. Večer jsem se vrátili k Růžovému jezeru. Petrovi malinko  prokluzuje ta spojka, ale jedeme. Ujeto 100 km

29.1.2023

Nad ránem se probouzíme zimou, kdy Petr vyladil klimatizaci asi na 12 stupňů. Po snídani pobalíme, projedeme okolo jezera a přesouváme se do Ndiébenu, kde je nádherný camp Zebrabar.  Deset minut (=asi dvě hodiny Senegalského času) čekáme na klíč od chatky a mezitím odpočíváme mezi exotickými stromy, posloucháme a pozorujeme všelijaké ptactvo a doslova toto  místo hltáme. Jsme přímo u oceánu a mrzí nás, že jsme zde nebyli už první den v Senegalu. Je to tady opravdu balzám. Majitel je Francouz a jsou zde patrné evropské zvyklosti včetně osvěžující kuchyně a pivka. Ujeto 250 km

30.1.2023

Ráno vyrážíme zase směr Mauritánie. Než jsme sladili čas odjezdu proběhla výměna názorů, ale nic co by otřáslo naší cestou. Za chvíli je to pryč. Cesta je dobrá až na předměstí Mbéraye, kde chceme odbočit na hraniční přechod Diama. V dálce vidíme černý kouř a  davy lidí jak se sunou proti nám. Najednou jsou vidět všude vojáci a zastavují nás. Že prý dál nemůžeme, probíhá tam jakýsi manifest. Chvíli se dohadujeme co a jak, když najednou slyšíme výstřely ze samopalů a rány z granátů. Nebudu lhát, že v nás hrklo a říkáme si, že tady končí legrace. V tom přichází nějaký místní a ukáže nám cestu skrz  univerzitní kampus. Práskneme do koní a hajde pryč. Naštěstí vše klaplo, celou tu demonstraci jsme elegantně objeli a pelášíme pryč. Hranice celkem rychlé a v pohodě. Petr, asi aby ulehčil svojí karmě, tak  dává místním klukům čokoládu. Ty to zbaštili a obal hází na zem, ostatně jako všichni všechno tady. Cesta parkem je hezká a asi po 50 km zase najíždíme na asfalt. Začínají všudypřítomné kontroly, dáváme kopie pasů a zase popojíždíme k další kontrole. Najednou Petr staví u krajnice a já už přemýšlím jak daleko ho budeme táhnout do nejbližší civilizace. Ale kdepak, jen vyfotí na tachometru rovných 100.000 km, určitě to dal na Varadero forum, a jedeme dál. Ubytování v hlavním městě Nouakchott. Jedeme na motorkách nakoupit jídlo, vodu a něco na snídani. Pepa zkouší jeho Jetboil a musíme uznat, že je to rychlejší jak rychlovarná konvice. Na adventure cestovatelské  vychytávky je Pepa ideální zákazník. Ujeto 310 km

31.1.2023

Vyjíždíme brzy ráno, plán je přejet na Západní Saharu, abychom už nemuseli nocovat v Mauritánii. Tankujeme plné nádrže a i plné vaky. Po 200 km benzín není a zásoby se hodí. Místní se nám snaží prodat snad vše co jde, čaj, kameny, listí snad i  kozí bobky, zbaběle prcháme pryč a stavíme na samotě v klidu na svačinu. Později večer zjišťuji, že jak jsem sháněli benzín tak mi někdo ukradnul památeční hrníček z motoclubu Faro, který jsem měl připnutý na bočním vaku.. Tak snad bude sloužit i tomu dotyčnému a nezničí to, jako všechno co jsme v Mauritánii  viděli. Přijde mi, že všechno hezké co jsme spatřili bylo z dob francouzských časů a od té doby velké prázdné nic.. možná to snad i nabralo směr zpět. Podvečer přejíždíme na Západní Saharu, s ohromnou radostí si dáváme colu a tajin a máme pocit , že jsme zpět. Petrovi sice klouže pořád spojka, ale nějak podvědomě tušíme  že už vyhrajeme. Bir Gandouz ujeto 540 km

1.2.2023

Ráno snídaně, káva a práskneme do koní. Než jsme stačili natankovat tak Petr ujel a dojeli jsme ho až za 150 km. Tam jsme si zopakovali nepsané pravidla, když jsme takovou dálku od baráku, dotankovali a frčíme dál.  Cestou se potkáváme s Karlem Abrahamem, ten využil také motoGBOX, pokecáme, řekneme si nějaké tipy a valíme dál. Asi 200 km před městem Llayoune najednou Petr zastavuje a spojka je game over, klouže , nejede. Jediná a poslední  možnost je povolit lanko na maximum, jenže ani jeden z nás nemá desítku klíč. Zato má Pepa skvělou kurtu na tahání, tak zapřáhne Petra a jedeme do prvního většího města. Při odbočení na pumpu jde Pepa doprava a Petr doleva, což znamená, že vidím padající Varadero a asi dvě  vteřiny nato padajícího Triumpha. Naštěstí v téměř nulové rychlosti, vůbec nic se  nestalo. Pepa si zbaběle ani nepřipnul airbagovou vestu, takže se ani neodpálil a nemělo to ty správné grády,  tak snad příště. Místní človíček s Petrem  povolí a vyšteluje spojku na možné maximum a dojíždíme do Llayoune. Máme v hlavě záložní plán dát mezi lamely nějaký kus železa, abychom si ještě pomohli, ale moto zatím jede. Ujeto 800 km

2.2.2023

Ráno měníme plány a vzhledem k tomu, že Petrovo spojka je za hranicí životnosti, každý kopec se s tím pere, moto nesvítí, blbne spínačka, u moji Tenerky jsou zadní destičky na kov a kotouč je asi o 3 mm vybroušenej, uděláme ze zpáteční cesty jen tranzit směrem do Španělska. Není čas na hrdinství, koneckonců už se vidíme u Costa del Sol. Cestou mi zase málem dojde benzín a do 14 litrové nádrže tankuju 14,2 ltr. S tím protivětrem spotřeba roste. Končíme za  Agadirem po osmé večer. Petr už ani nemluví a jen rezignovaně jede za Pepou. Dnes to bylo náročné. Ujeto 750 km

3.2.2023

Vstávání v pohodě, jen  je ráno zima a čekají nás kopce za Agadirem, hlavně ať spojka vydrží. Dáváme vložky, Devold spodní prádlo a Pepu balíme do strečky, protože si z nějakého nevysvětlitelného důvodu zapomněl doma vložky do kalhot a do bundy. Na druhou stranu má s sebou snad vše co kdy kdo na moto cestování vymyslel. Sice se asi nezahřeje vestavěnou nabíječkou v zadním kufru nebo snad masážním polštářkem na sedačce, ale jako vždycky si se vším poradíme. Tankujeme plné nádrže a kupujeme jídlo na celý den, tak nějak tušíme že to dnes bude dlouhé.. Mezi Casablancou a Marakeší  na pumpě zjišťujeme, že jsme na záchodech močili tam, kde místní provádějí očistu před modlitbou, mejou si obličej a nohy, ale prostě to evokovalo místo kde si má člověk ulevit.  Sorry jako.  Jediné co jsem doteď nepochopil je, jak si na těch jejich záchodech utírají zadek, když nikde není nic jako toaletní papír. Tyhle triky a fígle jdou pořád mimo nás. Pak jen jedem a jedem a ve 02:00 ráno máme trajekt z Tangier Med do Algeciras. Zhruba ve tři ráno jsme ve Španělsku. V 04:00 v pelechu a máme toho dnes dost. Ujeto 900 km

4.2.2023

Přístav Algeciras španělská strana, vstáváme na budíka v 09:00 hod. protože jsme si domluvili v DEMOTO vrácení motorek v sobotu ve 12:00 hod. První desayunko a valíme do Málagy. Varadero dojíždí silou vůle a možná má napsáno ve vínku, že po velkém servisu půjde do světa. V Málaze na nás čeká kamarád Juan, Barbora,  Andrea a jeho přítelkyně z Ukrajiny takže už jsme národnosti rozmnožili o další. Klábosíme, vracíme motorky, převlékáme se, a už jen s batůžkem nás Bára odváží na pobřeží Costa del Sol.  Ujeto 90 km

5.2.2023

Dnes jen procházíme nádhernou Málagu, navštěvujeme přístav, staré historické centrum, potom Alcazabu. Dáváme různé tapas, kafe, pivko, vody a jen splýváme na té španělské vlně. Pozdě odpo Uber na letiště a večer letíme dom. Ujeto 0 km

Celkem Ujeto zhruba 8000 km za 19dní

Tipy:

  1. Je to porce kilometrů,  nepodceňte přípravu motorky a vemte s sebou základní věci tak,  abyste byli schopni si opravit defekt nebo např.vyměnit destičky, stejně jako základní nářadí.. My jsme si celkem  punkově nebyli schopni ani napnout řetěz.
  2. Vzhledem k velikým teplotním rozdílům od 5 do 43 stupňů Celsia tomu přizpůsobit moto oblečení, a rukavice, stejně jako doporučuji camel bag na pití.
  3. Poprvé v životě jsem, vzhledem k dlouhým a někdy nudným přejezdům přes Maroko a Západní Saharu, použil sluchátka a poslouchal podcasty nebo muziku a byl mile překvapený, že mi to ani nevadilo.
  4. Udělejte si kopie pasů. Na různých check pointech to po Vás chtějí, obzvláště v Mauritánii. 30 ks minimálně.
  5. V Senegalu je povinné očkování na žlutou zimnici či mezinárodní řidičský průkaz. Nikdo po nás nechtěl, ani jedno ani druhé.
  6. Nezapomeňte na repelent proti komárům. Byl opravdu potřeba.
  7. Ne všude akceptovali bankomaty Master Card. Dobrý mít i Visu a klasicky poschovávat hotovost. Od jihu Maroka nejde platit kartou ani pohonné hmoty, jen cash.
  8. Cesta do Dakaru se dá bez větší námahy sjet tam a zpět do 40 tis CZK all in,  pokud se uskromníte se spaním a koupíte levnou letenku do Málagy.
  9. Počítejte v Mauritánii s úsekem cca 500 km kde můžete a  nemusíte natankovat. Moje 14 ltr.nádrž to nedala. Měli jsme super jednorázové vaky na benzín.
  10. Senegal opravdu stojí za to a vryje se Vám pod kůži. Budete to chtít zopakovat.
  11. Slovo dron nevyslovovat v blízkosti celníků, rozumí mu a jen ztratíte čas kontrolou. Můžete říkat třeba vrtulník.
  12. Když Vám dva mechanici nezávisle na sobě řeknou, abyste neměnili spojku na motorce co bude mít 100 tis.km,  tak ji stejně vyměňte.
  13. Celkově se toho nebojte, není to tak náročné jak se to zdá. Tím neříkám, že je to lehké, to také ne. Ale se startem z Málagy to je milejší než vyrazit z Čech.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (7x):


TOPlist