Rumunsko bez Standy

Účastníci: Já (Heduš) a Petr (Lovec)

Trasa: ČR, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko

Ujeté km: cca 2 750, prům. spotřeba 3,4 l/100 km (Já BMW GS 650), 6 l/100 km (Lovec BMW 1200)

Náklady na osobu (Já): cca 8 500,- Kč, (Lovec): cca 9 500,- Kč - (ubytování, benzín, nákupy…)

Plán cesty byl připravený předem. Původní trasa byla ale delší. Měli jsme na cestách strávit 13 dní. Původní plánovaný termín byl 30.6.-13.7.

Důvodem neabsolvování cesty v původním termínu, byla velmi vážná nehoda třetího člena naší party, který měl původně jet s námi. Standa, kamarád, motorkář tělem i duší, havaroval na motorce v Polsku, 4 dny před plánovaným odjezdem do Rumunska. Nehoda se zprvu nezdála být tak závažná, i když při ní přišel o dolní část levé nohy. Říkali jsme si, „je to hrozný!“, ale žije. Po několika dnech, se však ukázalo, že utrpěl těžký úraz hlavy a s tím související otok mozku. Nyní již víme, že poškození mozku je nevratné ☹.

Nebyli jsme s Lovcem schopni vyjet na cestu v plánovaném termínu a vlastně jsme nevěděli, jestli v této sezóně ještě někam vyjedeme. Nakonec jsme se o pár týdnů později rozhodli absolvovat zkrácenou týdenní cestu se třemi hlavními body. A těmi byly Transalpina, Transfagaraš a Geamăna. První dva jmenované cíle budou sice k vidění ještě dlouho, ale třetí cíl Geamăna, potápějící se vesnice v toxickém bahně, ze které je viditelný poslední nejvyšší bod, špice kostelní věže, byl nejdůležitější. Příští sezónu by již nemusela být vidět.

Takže Let's go on a trip.

Bydlíme každý v jiné části ČR, proto můj termín výletu začal v sobotu 3.8.2024. Přespala jsem u Lovce a v neděli ráno jsme společně vyrazili směr Slovensko. Noclehy jsme hledali nahodile a vždy se Nám povedlo najít slušný a čistý kemp.

1. den, 3. 8. 2024 Česko – Morava

Můj přesun k Lovcovi. Tam mě čekalo překvapení v podobě našeho dalšího společného kamaráda Megaděda. Ten se s námi ale na cestu nechystal, pouze udržoval víkendovou hladinku, na které již druhý den usilovně pracoval. Přežil.

Když zhruba v sedm hodin večer přišel Lovec s tím, že ještě nemá sbaleno, vytušila jsem, že cesta bude opět dobrodružná. No vlastně toho moc nezapomněl. Jen pantofle, ručník, trochu nářadí, kanystr s benzínem, léky na alergii když ho bodne vosa… :-) nic, co by potřeboval kdekoli jinde. Nudlových polévek měl dost.

Kemp u dcery Silvy v pokojíčku zadara, takže dobrý.

Najeto 169 km.                                                                                                    

2. den, 4. 8. 2024 ČR – Malá Bara (SK)

Ráno jsme vyrazili se vzpomínkou na kamaráda Standu, který právě absolvoval převoz z Polska do ČR. Přes zbytek ČR a Slovensko jsme jeli non stop se zastávkami v Uzgrúni (Velké Karlovice), zde je památník Partizánov a v Košickém Klečenově, kde mají svůj piedestal dva tanky ruské armády a je zde Sieň bojovej slávy. Vše je součástí Dargovského priesmyku, kde na přelomu roku 1944 a 45 probíhaly těžké boje mezi Wehrmachtem a Rudou armádou. Obě zastávky mě velice zajímaly. Jako bonus jsem si urazila o kanalizační odtok dva ze tří šroubů, které drží kryt motoru. Pro přespání jsme si vybrali kemp  Malá Bara. Majitelé mají svou vinici a vyrábějí výborné víno. Jedna lahev zakoupena pro domácí košt. Lovec ochutnal grilovaný žebra. Olízla jsem jednu kostičku, byly dobrý. V noci přišel lehký deštík. Měla jsem naštěstí nad sebou nataženou plachtu, ale pod širákem spící Lovec narychlo stavěl stan 😊. Ale zase zažil bonus ve formě návštěvy hladového ježka.    

Najeto 488 km.

3. den, 5. 8. 2024 Malá Bara (SK) – Cluj-Napoca (RO)                                                                         

Po snídani jsme se vydali směr Rumunsko přes horní cíp Maďarska. V Maďarsku jsme se vyhnuli dálnici a stavěli jen na tankovací, či tabákové potřeby. Koupili jsme pantofle. Ručník ne, porotože "na co?". Na hranicích mezi Maďarskem a Rumunskem nás neminula celní kontrola. Čekali jsme na odbavení cca půl hodiny. 

Kluci uniformovaní chtějí vidět občanku, řidičák a malý techničák. Nezapomenout doma! Ve frontě jsme se připojili ke dvěma Slovákům taktéž na motocyklech, kteří mířili až k moři.  Po překročení hranic, jsme se dostali do časového pásma +2, a rázem je o hodinu víc.

Dnes jsme se chtěli ubytovat co nejblíže k Transfagarašanu. Našli jsme si kemp ve městě Cluj-Napoca. Pěkný kemp, divné sociálky, 50 lei za osobu, stan, motocykl. Zde jsme se potkali se dvěma českými rodinami, které se vydali na cestu po jižní Evropě v karavanech. Tady se rozhodli na pár dní přenocovat, aby si mužská část jejich výpravy vypůjčila motorky v nedaleké půjčovně a sjela si Alpinu a Fagaraš (své motorky nechali doma).   

Po návratu do Čech Lovec zjistil, že nedaleko tohoto kempu se nachází záhadný transylvánský les hrůzy -  Hoia Baciu. Když si čtu záhady, které ho provázejí, stejně bychom se báli ho navštívit 😊.

V noci opět pršelo, tentokrát to bylo očekávané a stavěli jsme raději stany rovnou. Když se pak v noci spustil liják, byli jsme v suchu, teda já. Lovec má lehce promokavý, jak sám říká „zážitkový“ stan. Ovšem ráno, když jsem se mu posmívala, jsem najednou na plotě za stanem viděla povědomé motorkářské kalhoty. Byly moje. Zapomenuté. Krásně se tam přes noc vypraly. Ten den jsem jela bez nich, sušily se na bagáži. A protože to byl zrovna den plný několika radostných přeháněk, několikrát jsem je musela schovat, aby uschly alespoň do dalšího dne. Uschly.

Na cestu se vydali i kolegové motorkáři z karavanů. Jednou jsme se na cestě i potkali.

Najeto 345 km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE