Rumunsko 2016 - stejně se tam opět vrátíme!

Po poslední dovolené v roce 2015 s mou přítelkyní jsem plánoval další moto trip a myšlenka byla na Rumunsko. Pár pročtených cestopisů, malá porada s kamarády co tam už byli. Celkem osloveno 6 motorkářů. Jako vždy jsem počítal s velkým odpadem, spousta slíbí a nakonec pojedeme dva. Ale mýlil jsem se. Nakonec domluva 3 motorkáři Středočeši a 3 Ostraváci.

Radek a Venca - Honda Black Bird 1100, Luděk - Yamaha FZ 1 všichni Ostrava

Radek BMW 800 ST, Zdeněk a Pavel oba na Honda NC 750 - střední Čechy

Výjezd naplánován na 1.6.2016. Normálně bychom jeli později, ale Venca měl doma sotva 14 denní holčičku a mě to teprve čekalo. Termín kolem 25.6, ale říkal jsem, že to stihneme (nakonec se má dcera narodila 16.6. takže to bylo těsně) 

Den 1.

Výjezd domluven z Ostravy kolem poledne, byli jsme po noční a spánek je potřeba. Plná na benzínce, pár vtipů a fičíme, počasí celkem v klidu, cesta to byla opravdu veselá už od začátku. Dnes přejezd pouze na Vranovskou pláž, kde jsme měli sraz. Probrali jsme cestu, myšlenky a hlavně dali pivo a večeři. Vše opět klasicky mimo dálnice. Po návratu domů přišly pokuty Radkovi a Vencovi za 1200 Kaček z radarů (jižní Morava) za překročení rychlosti a to mě říkali, že jezdím rychle. První noc nakonec po domluvě bereme chatku a stany ani nevytahujeme, kemp prázdný, funkční jedna hotelová restaurace. Přeci jen když jsou prázdniny je vše živější a hlavně otevřeno, bohužel nebylo z čeho vybírat, ale zase se nám vše vrátilo další dny.

Den 2.

Směr Balaton – večerní domluva, že si projedeme kousek Rakouska, dáme nějaké zatáčky, kopce a přesuneme se k Balatonu. Ráno pohoda krásné počasí, sbalíme se a jedeme. Přejezd hranic a konečně začínají super cesty. Trasa 430 km - Horn – Krems – Oberwart – Szombathely  - Balaton. Jedeme docela v klidu cesty se kroutí, okolí nádhera. Přijíždíme do menšího města a ve vzduchu taková ta vůně deště jak jde cítit. To vlhko a auta proti nám mokré. Stojíme, a domlouváme se na nepromoky. A první diskuze začíná, já nechci, mě je to jedno atd. Nakonec verdikt zní, oblékáme, kdo se neobleče, pak už nestojíme a dotyčný pojede v dešti i bez nepromoku. Nakonec všichni oblečeni v nepromoku vyjíždíme. Ujedeme asi 15 km a ejhle, průtrž a docela silná, všichni uf ještě že jsem oblečen. Po 10 minutách zase neprší a za chvíli opět. Takhle to bylo asi 50 km, ale nic šíleného. V tom jsem zjistil, že držák navigace je i umístěn přesně tak, že na něj neprší a je v suchu. Máme klasický mobil a v něm sygic. Nepromoky přesto necháme i pro další cestu. Vjíždíme do hor, kopce, zatáčky a začíná ta pravá zábava. Na tohle jsem se těšil. V zatáčkách tomu začínáme přidávat a konec jede trošku pomaleji. Vletím do zatáčky s Vencou v zádech. Krásná táhlá vidíš daleko a pěkně do kopce. Jedna druhá třetí čtvrtá a pak zastavíme a čekáme. Začínáme se fotit. Fotky super jen kluci nikde. Do kopce jede Čech v karavanu a sotva se vleče. Na to Venca na něj splašeně mává, (Venca ho zdraví), ale stylem, že auto zastavuje. Jéje on se pak sotva rozjede mu říkám a Venca mává jeď jeď, jenže týpek zastavil. Povídám, zeptej se ho, jestli neviděl motorkáře, ať to není trapné. Na to pán odpoví: dva se válí pod vámi v zatáčce. A sakra rychle dolů, Radek a Zdeněk lehli na stejném místě za sebou. Nikdo neví čím to, vypadá to na skvrnu od nafty neb oleje v zatáčce. Radka bolí ruka a prsty, Zdeněk v pohodě jen páčka brzdy zlomená a nepromoky potrhané. Pokračujeme dále, zpomalujeme tempo, ale Radek hlásí moto není dobrá, kolo se třepe, tělo trošku bolí. Rozhodne se oddělit a jet nakonec domů, otáčí a jede po dálnici směr Vídeň, Znojmo, kde má přijet bratr a odvézt ho domů. (nakonec to dojel až domů) My pokračujeme směr Balaton. Po přejezdu do Maďarska se cesta uklidňuje a v pohodovém tempu míříme k Balatonu. Najdeme ubytování, apartmán na osobu vyšel asi na 400 Kč. Dáme k večeři místní speciality, uděláme pár fotek, posedíme a zjistíme škody.  Konečně postel sprcha, leháme utahaní.

Den 3. Směr Rumunsko

Už jedeme jen v pěti. Ráno snídaně, nabalit moto a zjišťujeme, že servis je 12 km od nás. Míříme tam, oprava rychlá, pán ochotný, cena 15 euro, Zdeněk mu nechává 20 E a pokračujeme. Projíždíme kolem Balatonu směr Rumunsko.  Jinak Maďarko jedním slovem nuda. Ujet 300 km a nepotkat kopec to je teda výkon. Zatáčky taky nikde. Tempo kolem 130 km/h. Těšíme se na Rumunsko. Jsme na hranicích. Ten pocit nevím jak popsat. Přejíždíme hranice a najednou si člověk přijde jak na jiné planetě. Prázdné rozbořené domy, všude klid, jen zvířata a psi. Míříme na město Arad a hledáme něco ke spaní. Čas pokročil, nikam jsme nespěchali. Myšlenka byla, že přijedeme k horám a ubytování najdeme, všude jen spousta kamionů takové divné motely, tak pokračujeme dále, a stále hledáme. Nakonec se začíná stmívat a je to nahraně. Vidím poldy u cesty jak se baví, stojíme a sháníme info kde přespat. Polda telefonuje někomu a povídá, jeďte 30 km po hlavní, tam je penzion, čekají na vás. Super, rozjíždíme se a spousta krásných zatáček a tak letíme, jen ta tma. Po chvíli penzion, je to mezi Toc a Ilteu, pěkný všichni příjemní, okamžitě bereme, cena asi 240 Kč osoba/noc. Dejte nám večeři a pivo. Motorky stojí u hlavní cesty, raději je spojíme zámky k sobě a pak už jen sedíme a užíváme klid, plánujeme trasy na zítra, konečně to začne. Jinak malé info. - Maďarsko k Balatonu a až k horám v Rumunsku bylo převýšení neskutečných 25 metrů co nám ukázala apka.

Den 4. Směr Banát

Ilteu – Faget – Lugoj – Resita – Carasova – Steierdorf – Oravita - kolem Dunaje – Svatá Helena

Ráno snídaně, ceny opravdu super, talíře plné a vše chutná tak trošku jinak, lépe než u nás. Vyjíždíme, zadáváme do navi další bod a jedeme. Vede doleva doprava tak jedeme, uf ocitáme se na jejich cestě, ale štěrk, voda a jedem kolem řeky. Stojíme, kontrolujeme trasu a dá se jet dopředu, tak pokračujeme. Po asi 15 km se dostáváme konečně na klasickou cestu. Byla to super cesta pro endurka, ale i naše motky to zvládly, dokonce jsme museli čekat na kluky na NC. Přeci jenom my na svých už něco najeli, kluci je měli nové a nechtěli to někde zbytečně položit. To, na co jsme čekali, bylo najednou tady. Krása, nejde to popsat, co člověk vidí. Točit to na kameru, nikdy nezachytíte ty momenty, panorama, kopce, zatáčky, ty rozbořené domky, ty lidi u cesty a tu spoustu psů co pořád štěkají a snaží se dohnat motorky. Míříme dále do hor, nádhera, užíváme si to opravdu všichni. Když vjíždíme do městečka nebo vesničky tak na začátku jsou většinou takové ty ghetta, kde malé děti skáčou kolem cesty a ukazují ať tomu trošku dáte, ostatní jen posedávají. Benzínky proto hledáme dále od nich, ať jsou motorky a my v klidu, aspoň nemusíme extra hlídat věci. Projíždíme kolem Srbských hranic a poté se objevuje Dunaj. Krása, stojíme a fotíme se. Jsme kousek od cíle Svatá Helena. Po cestě nacházíme Lidl, nakupujeme malé zásoby, protože nevíme, co bude a ať máme alespoň malé zásoby jídla a pití. Vyjíždíme do vesničky a tam jen malá odbočka Svatá Helena. Pořád do kopce, vyjedeme nahoru a hledáme někoho, u koho bychom mohli přespat. Stojíme jak jinak než u hospody. Zatím je zavřená, hospodský si odskočil. Po chvíli přijde a hned si dáváme točené pivo. Zjišťujeme, kde je obchod. Super, všichni mluví česky a jsou i ochotní a strašně v pohodě. Za chvíli dorazí kluk věk kolem 13 let, že u nich budeme spát. Dopijeme a jedem za ním, otevírají se vrata, jen pojeďte dovnitř. Motorky v bezpečí. Seznamujeme se a domlouváme večeři. Máme dost času a tak jdeme ještě na pivo, večeře později. Zjišťujeme něco o vesnici a další podrobnosti. Vracíme se a večeře na stole. Šílený to luxus. Domácí klobásy, opečené brambory a salát, káva, čaj atd. Všeho je dost a ta chuť něco úžasného, opravdu lahoda. Sedíme a zveme Štefana na pivo. Super povídání u pivka s místními. Večer uleháme a jsme nadšeni.

Den 5.

Berzacsa – Svinita – Orsova – Tatu – Brebina – Targu Jiu - Novaci

Ráno na nás čeká snídaně. Opět ve velkém stylu. Vůně a ta chuť, prostě paráda. Štefan nám slíbil vyjížďku autem po okolí, hlídá větrné elektrárny, tak proč toho nevyužít. Super výlet a zase pár nových informací v hlavě. Bereme si kontakt, kdyby cokoli, můžeme mu zavolat a přeloží nebo přijede a pomůže, to se hodí. Kdyby někdo chtěl, může ho kontaktovat a bydlet u něj, opravdu to stojí za to, Adresa – PEC ŠTEFAN, SVATÁ HELENA Č.1, Tel: +40 722 427 377, email: pecstefan@yahoo.com  Jen doporučuji, vyhnete se cestovce a jiným co se snaží přivydělat. Vyrážíme podél Dunaje, který odděluje Srbsko a Rumunsko. Cesta krásná a nejlepší na tom je, že skoro nikoho nepotkáte. Stojíme po 80 km u Chipul lui Decebal. Taková místní vyhlídka. Najdete tady Decebal tvář je 55 m vysoká a 25 m široká. Za nějakých 80 km jsme potkali asi 5 aut. Opět se vracíme do hor. Kopce, zatáčky, vše super. Dnes míříme k Transalpině, kde přespíme a ráno si ji projedeme. Dojedeme k Novaci a hledáme, kde ulehneme. Chceme spát na divoko nebo v kempu. Kempy prostě nemají, a spát můžeme, kde chceme. Poprvé jsme rozbalili stany, i když nebylo potřeba. Najdeme řeku, projedeme to dále dozadu, ať nás nejde vidět. Někteří skáčou do řeky, ale pro některé je příliš studená. Rozděláváme grill a večeříme. Utahaní jdeme spát, jen Venca s Radkem zůstávají vzhůru. Mají veselo s borovičkou a při té příležitosti spálili v okolí, co se dalo. Prý obava z divoké zvěře a medvědů. Domluvila jim nakonec borovička a tak šli spát. 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE