Rumunsko 2014

24.8.2014 neděle (Domov – Alesd – 617,1 km):

Budíček volíme na 6:30 hod. Jirka přijel už včera odpoledne, takže budeme vyrážet společně. Venku je 14 stupňů C a fouká silný vítr. Vyrážíme něco po 8. hodině směr Bratislava po dálnici.
Cesta ubíhá rychle, než se člověk rozkouká, už jsme za Bratislavou. Nemá cenu se moc rozepisovat, kromě zastávek na tankování, je to nezáživná cesta po dálnici.

Na SK-HU hranicích kupujeme dálniční známku na maďarské dálnice. Spíš bych měl říct, platíme elektronické mýtné. Registrační značku zapíšou do systému a dostáváme jen doklad o zaplacení. 10 dní stálo pro motorku 6,5EUR.
Maďarsko proletíme po dálnici, stavíme jen na tankování, jídlo a pauzy.

pauza v Maďarsku

Po sjezdu z dálnice pokračujeme směrem na město Oradea po okreskách. Krajina je tu naprosto nezáživná. Naše tempo je 20-30km/h nad max. povolenou rychlost. Poznáváme zde místa, kde jsme v roce 2012 stavěli a snažili se najít a odstranit problém na naší motorce. Dokonce i místo, kde jsme to definitivně museli vzdát a otočit raději domů. Je to zvláštní pocit překonat tuto hranici :-) Dnešním cílem měl být menší rodinný penzion ve městě Alesd, který jsme měli vytipovaný předem. Bohužel se dozvídáme od souseda (Slováka), že si majitelé udělali dovolenou a jeli k moři. Radí nám jediný hotel v okolí 40ti km. Trošku se obáváme ceny hotelu v Rumunsku. Obavy byly ale naprosto zbytečné. Platíme 30EUR za 3 osoby.

Místní chlapík nám ukazuje, kam můžeme dát motorky do garáže. Trošku ovšem neodhadl rozměry Advíka s kuframa. Těmi dveřmi neprojedu asi o 10cm. Na pokoji dáváme jídlo z vlastních zásob, už se nám totiž nikam nechce.
 

25.8.2014 pondělí (Alesd – Moldovenesti – 312,4 km):

Zrovna nejlépe se nespalo, celou noc nás otravovali komáři. Vstáváme v 7 hodin. Jirka prohlásí, že je to jak do práce :-)
Snídani si dopřejeme v hotelové restauraci. Cena na osobu 10LEI, čaj, pečivo, máslo, med, marmeláda. Kolem 9. hodiny vyrážíme konečně ochutnávat Rumunské silnice a krásy. Prvním dnešním zajímavým cílem mělo být jezero Laguna Albastra u obce Aghiresu. Strejda Google byl nějak nepřesný, jezero jsme nenašli, za to jsme si ale užili trochu těch „pěkných" cest.

Okolí obce Aghiresu

Pokračujeme na přehradu Gilau. Začínáme chápat, jak se v Rumunsku jezdí a že rychlosti se zde opravdu nedodržují. Což nám taky nedělá problém :-) U přehrady děláme pauzu a vaříme si guláš z plechovky, ať se zbavujeme zásob a můžeme ochutnávat místní dobroty.

Silnice se střídá se šotolinou, které je pomalu víc a víc, až silnice na dobro zmizí. Od obce Marisel jedeme 65 km offroad.


Zabralo nám to 3 hodiny, Jirkovi a jeho Fazeru patří poklona, drželi se statečně. Po cestě děláme samozřejmě několik přestávek. Na jedné z nich jen nakoukneme na kraj lesa a hned nacházíme pár hřibů. Čímž je večeře jasná, uděláme si z nich polévku.

Okolí obce Horea

Ubytování nacházíme kolem 18.hod. Platíme 24EUR za 3 osoby. Motorky máme pod stříškou. Po polévce se jdeme podívat kousek po okolí. Nic zajímavého jsme ale nenašli. V restauraci si dáme aspoň večeři. Přes WI-FI stahujeme aspoň nějaký slovníček, protože anglicky se tady moc domluvit nedá.
 

26.8.2014 úterý (Moldovenesti – Moisei – 318,4 km):

Tentokráte se spalo dobře, ale pro změnu jsme neuspěli se snídaní. Dostáváme akorát čaj za 3LEI. Venku je opět chladno, oblačno, ale neprší. Ve městě Viisoara zkoušíme nakoupit něco k snídani. Dáváme se do řeči s místním žebrákem, který obdivuje naše motorky. Vyrážíme mu dech, když se nás ptá, kolik stojí taková motorka. Ve městě Bistrita tankujeme a v místní bance měníme větší obnos EUR na LEI.
Dál pokračujeme po silnici 17C do klášterního komplexu v Barsaně.Po cestě si dáváme ještě v restauraci pozdní oběd . Přes ulici je obchod, a tak obsluha několikrát vyběhne dokoupit suroviny. Cesta je místy krásná a do toho zase rozmlácená. V jeden okamžik testujeme brzdy a ABS, když to před námi zašlápne Passat skoro na místě, neboť protijedoucí kamion jel v protisměru.

Čím jsme blíže Ukrajinským hranicím, tím se dá pozorovat změna rázu krajiny. Od obce Bogdan Voda až do Barsany je spousta krásných kostelů.

Kostel po cestě směr Barsana

Počasí se kazí a lehce poprchá. Klášterní komplex si naštěstí prohlédneme bez deště. Jeden altánek je uzavřený, protože se tu fotily svatební fotky. Máme aspoň příležitost vidět Rumunskou nevěstu se ženichem.

Klášterní komplex Barsana

Po prohlídce pokračujeme kus stejnou cestou směr Borsa. Ubytování nacházíme v obci Moisei v penzionu, který nám spíše připomíná volný pokoj po dětech. O to víc se nám to ale zamlouvá. Dokonce si troufnu říct, že to bylo nejlepší ubytování za celou dobu. Tedy, pokud opomenu koupelnu. Každopádně to bylo velice příjemné ubytování s výbornou domácí stravou. Motorky máme pod zámkem v garáži.
Ubytování stálo 60LEI za 3 osoby, večeře a následná středeční snídaně 90 LEI za 3 osoby. Ale tak plný stůl jídla jsme dlouho neviděli.

 

27.8.2014 středa (Moisei – Praid – 372,2 km):

Trochu jsme si přispali. Vstáváme v 8 hodin a na stole máme již báječnou a pestrou snídani. Vyrážíme ale až v 10 hodin, nějak se nám nechce. Venku totiž dost prší. Nemáme na vybranou a tak navlékáme nepromoky. Rozloučíme se s panem domácím a vyrážíme vstříc dalším zážitkům.
Cesty jsou opravdu hrozné a řidiči v tento deštivý den ještě horší, jak normálně. V jeden okamžik protijedoucí dodávka vymete obrovskou kaluž a nahodí nás tak, že cítím vodu všude. Plexi na helmě musím mít celou dobu na půl otevřené. Mám tam zrcadlové a hrozně se mlží. Prší opravdu hodně, kuklu mám už durch mokrou, do tváře to bodá, jak jehličky a z helmy, když zastavím, už teče také voda.

Jedeme po silnici číslo 18 přes průsmyk Prislop a následně po silnici 17b.

Průsmyk Prislop

Cesta je dneska pěkná, ale prší, takže stejně jedeme pomalu a opatrně. Chvilku se před deštěm schováváme na benzince. Naivně jsme si mysleli, že budou mít i něco k snědku. Kupujeme alespoň pár sušenek, Croissanty a kafe na zahřátí. Po cestě vidíme několik cikánských osad. Přístřešky mají vyrobené z pár kusů dřev a igelitu. Stavíme a děláme aspoň pár fotek.

Cikánská osada

V tom okamžiku se k nám rozběhne několik dětí. Než ale stačí doběhnout, už zase jedeme dál. Cesta a okolí bylo opravdu krásné, škoda toho deště. Na vrcholku děláme zastávku a pár fotek. Místní kluci tu prodávají maliny. Rychle přiběhnou okukovat motorky a snaží se je s námi vyměnit za pár malin.

Přejíždíme na silnici číslo 15 kolem nádherného jezera Izvorul Muntelui. Všude je spousta toulavých psů a nepořádku. Při jedné zastávce krmíme pejska alespoň chlebem. Dál jedeme po silnici 12C. Za obcí Gheorgheni, asi 100m za benzinkou, se mně rozsvítí rezerva. Ale vracet se mi nechce a říkám si, že jedeme celkem po hlavním tahu, že nebude problém někde natankovat.

V obci Lazarea se pokoušíme dostat k místnímu hradu, což se nám podaří, ale je zavřený a navíc se opravuje.
Pokračujeme dál směr Praid, ale benzinka stále nikde není. Na rezervu jedeme už 25km a navíc začínáme točkama stoupat výš a výš. Po dalších 15km zase klesáme, ale to už jedu pomalu a skoro bez plynu. Snažím se šetřit. Ve městě Praid už máme na rezervu 55km, raději zastavujeme a posíláme Jirku najít nejbližší benzinku. Po chvilce se vrací s verdiktem, že tady žádná není, ale pár km od nás je větší město. Nezbývá nám, než vyrazit tím směrem a doufat.

Byla tam. Na rezervu jsme najeli 61km, tankováno 19l, což je asi nejvíc za dobu, co Advíka máme. Vracíme se zpět do města Praid a hledáme zde ubytování. Je tu ovšem spousta turistů a tedy i plno. Nakonec nemáme na výběr a jdeme do místního hotelu Praid. Motorky máme pod stříškou ve dvoře hotelu. Venku stále prší, motorky i my jsme jak čuníci. Za hotel platíme 180LEI za 3 osoby. Vzhledem k tomu, že jsme za celý den utahaní a vyčerpaní z deště, tak vaříme na pokoji těstoviny. Nikam se nám nechce. Jen Jirka neodolá a jde se ještě na chvilku podívat po okolí.
 

28.8.2014 čtvrtek (Praid – Albestii De Arges – 340,2 km):

Přesto, že jsme byli večer utahaní, tak vstáváme v 7 hodin. Po snídani nabalíme motorky a jdeme 200m pěšky na autobus, který jezdí do solného dolu. Vstupné stojí 22LEI na osobu, časově je vstup neomezený. Autobus zajede do tunelu a po chvilce jízdy jsme již na místě. Potom už jen pár (asi 100) schodů a jsme v obrovské důlní hale.
Je tu snad všechno, na co si vzpomenete. Rychlé občerstvení, ping-pongové stoly, lanové centrum, spousta atrakcí pro děti a pro dospělé WI-FI zdarma. Na lavičkách už sedí rodičové a ratolesti pobíhají všude kolem. Došlo nám, že to nebude jen tak a jezdí tam s dětmi určitě kvůli klimatu a ovzduší.

Solný důl - Praid

Informací o solném dolu a jeho historii je tu opravdu málo. Prohlídka nám zabrala jen hodinu. Zpět nás vyvezl opět autobus.

Pokračujeme dál po silnici 13C. Jedeme svižně, silnice je dobrá a chceme si co nejvíce užít slavný Transfagaraš. Za městem Sighisoara je veřejná skládka a nedá se tam skoro ani dýchat.
Dáváme si ještě malou zajížďku na prohlídku Cistercian-Monastery v obci Carta. Vstupné stojí 5LEI. Po prohlídce si dáme ještě polévku a pečivo, ať máme dostatek sil.

Natankujeme palivo, a huráááá na jednu z nejkrásnějších silnic světa. Asi ve 1200mnm navlékáme další vrstvu oblečení, protože znatelně přituhlo. Samozřejmě po cestě zastavujeme a děláme fotky. Na samém vrcholu už je mlha, že by se dala krájet. Projedeme kolem stánků, šup do tunelu a najednou klesáme.

Zastavujeme a koukáme s Jirkou na sebe se slovy „To je jako všechno? To že byl ten slavný Transfagaraš, o kterém každý mluví? To je fakt celý?“
Nechápeme, jak se tato silnice dostala mezi nejkrásnější silnice světa. Známe tolik krásnějších míst a silnic, např. ve Švýcarsku a ty tam uvedeny nejsou.

Transfagaraš

Původně jsme plánovali, že tu zůstaneme 2 dny, abychom si ho projeli vícekrát a trochu si tam i odpočinuli a udělali více fotek. Všichni jsme se shodli, že pokračujeme dál. Jednou to stačilo. Cesta nás vede kolem jezera Vidraru, kde si spravujeme oko. Nádherná modrá hladina. Okolo hráze je spousta lidí. My zastavujeme alespoň na pár fotek.

Na konci hráze je cedule „práce na silnici“, ale takovou hrůzu jsme nečekali. Silnice je pokrytá souvislou vrstvou kamínku (přirovnal bych to k posypovému materiálu v zimě na sníh). Nekonečný úsek takovéto cesty nás vyčerpal a na závěr dne i lehce otrávil. Náladu si spravujeme dnešním ubytováním, které máme v pěkném penzionu hned u vody (platíme 80LEI za 2 osoby).
 

29.8.2014 pátek (Albestii De Arges – Rasnov – 328,8 km):

Vstáváme v 8 hodin. Ke snídani si dáváme buchtu, kterou jsme ještě večer zakoupili v obchodě. Domácí totiž vůbec nevaří. Spalo se výborně. Počasí dnes vypadá opravdu krásně.

Pádíme asi 48km po dálnici. Zajíždíme na benzinku, která je bohužel mimo provoz a poprvé a naposled po nás vyběhne toulavý pes. Tankujeme na další benzince a pokračujeme dál směr Targoviště. Ještě si užijeme malou příhodu s řidičem bílé X6, který asi neví, co znamená značka „dej přednost v jízdě“. Asi si ji nevšimnul, neboť telefonuje.

Venku už je pařák a my se táhneme ucpaným městem. Hledáme tu věž Turnul Chindiei, kterou nechal postavit Vlado Tepeš. Nyní funguje jako muzeum. Je to krásné místo, které opravdu stojí za prohlídku.


Po prohlídce se pokoušíme najít za městem restauraci a něco zakousnout. Daří se nám a tak usedáme na pěknou zahrádku s obrovským nápisem „ PEPSI Fast Food“. Po 10 minutách co si nás obsluha nevšímá, jde manželka dovnitř a vrací se s tím, že nevaří. Naštěstí asi po 10km nacházíme u silnice ještě hezčí restauraci. Obsluha zvládá i základy angličtiny, což se tady často nevidí.

Po naplnění hladových žaludků roztáčíme kola směr Slanic, kde se nachází další solný důl. Bohužel přijíždíme pozdě, mají otevřeno jen 2 hodiny denně. Dál jedeme menšími silnicemi a užíváme si opravdový Rumunský venkov. Krásné krajiny, zelené louky a samozřejmě zajímavé cesty.
Ve městě Predeal se snažíme prodírat zácpou, ale místní nás nechtějí pouštět. Všude je spousta turistů, zřejmě se tu koná nějaká akce. My ovšem pokračujeme dál, chceme se dostat dnes do Rasnova a nejlépe si ještě dnes prohlédnout hrad.

Do Rasnova přijíždíme kolem 18.hod. Ubytování se nám daří najít hned pod hradem za 90LEI za 2 osoby. Motorky máme ve dvoře. Vybalíme kufry, převlékneme si oblečení a pádíme na hrad. Jdeme zkratkou přes les. Je to sice dál, ale o to horší cesta. :-D
Prohlídku jsme stihli jako jedni z posledních. Opět tu potkáváme novomanželé s fotografem. Asi je v Rumunsku období svateb.

Hrad Rasnov

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE