sumoto_leden



Hellas Grece

Přes Balkán na Pelopones - 2012

Kapitoly článku

Po přečtení několika cestopisů o Balkáně na motorkáři.cz, mi bylo jasné, že jsem objevil Ameriku, a že to, co jsem projel a zažil, projeli a zažili nespočetné generace nadšenců přede mnou. Nebudu tedy popisovat co, kdy, kde a jak, ale spíše dojmy. Všechno  bylo jak má být, počasí, cesta, nikdo mě nepřepad, neokrad, a ani v Řecku se nekonaly bandy vyhladovělých důchodců, táhnoucí zemí zdrcenou krizí sem a tam, přepadaje nic netušící české motorkáře. V následujícím článku tedy nechci s nikým soutěžit o to, kdo je větší frajer, ale podělit se o radost z toho, že to vůbec je.
 První fotky od Villachu, kam jsem se doplácal s večerem. Líbezná krajina, a je jedno, jestli jedete po dálnici, nebo po okreskách. Jenom celou cestu pršelo a v Obertauern byl déšť se sněhem. Až jižní stěny Alp byly osvíceny slunkem.  Pověstná zřícenina Landeskrone nad Villachem byla zklamáním. Na fotce je zřícenina Finkenstein.
Ve Slovinsku Triglav,  je to skoro povinnost, která by si zasloužila více, nežli jenom průjezd směrem na jih. Modré nebe, cesta kolem řeky Soči je moc hezká, stejně jako okolní krajina.

Další návštěva je na Predjamském hradě. Interiér je sice prostinký, ale samotný pohled na hrádek přilepený na skálu je impozantní.  15 km odsud jsou slavné krápníkové jeskyně, ale ty už znám, tak jedu dál.

Další zástávka je u Plitvických jezer - nemá to chybu, jenom ty indiáni tu nejsou.  Celý park se dá projít asi za půl dne - jistě 10 km chůze, jedna kaskáda za druhou, inu jako z májovek. Nejvyšší vodopád je asi 75 m vysoký.


Následuje NP Slapove Krka na řece Krka kousek od Zadaru. Je hodně podobný Plitvicím, kaskády na řece, vymleté za věky do vápence, jenom je to tu menší, a dá se tu koupat.

Od Zadaru na jih se táhne dlouhý horský hřeben podél celého pobřeží, takže člověk jede mezi horskou stěnou a mořem, jde to vúbec líp? Ostrůvky a ostrovy se táhnou podél celého pobřeží kam až oko dohlédne až k Dubrovníku. Zastávky v Šibeniku s jeho katedrálou, Primoštenu, nad Splitem pevnost Klis. No a samozřejmě odbočka údolím Neretvy na Mostar. Samotná cesta tam je zážitek, všude voní jasmín, zříceniny na kopcích a hned vedle mešity, hřbitovy s muslimskými nahrobky z bílého mramoru ve tvaru mešit. Večer pak volání muezínú z minaretú mešit. Jsem ještě vúbec v Evropě?

 


 V Dubrovníku jsem večer, smradlavej, špinavej, zpocenej, hladovej,ale šťastnej. pokud jedete kolem, určitě se zastavte.  Bydlení v privátu kousek od města, ráno otevřu okenice a koukám na moře. Bomba.

Přechody hranic mezi jednotlivými státy jsou jako za starých dobrých časů, prostě úřad.

Doprava kolem Kotorského zálivu se neuvěřitelně táhne, takže opouštím pobřeží a jedu do vnitrozemí Černé Hory. Moc příjemná země, platí se tu v eurech, a je tu levně.
Jedu na sever na NP Durmitor.


Po cestě klášter Ostrog nalepený v mnohasetmetrové skalní stěně. Je tu zrovna procesí, lidí jak mraků, většina jich jde ze zdola v hice pěšky, staří, mladí, hodně jich jde i bos. Inu, síla víry. Jsem já ještě vúbec v Evropě? Ubytování v Motorestu za 10 EU. Co? Jo, za desítku. Líbezná krajina, ideální počasí, pravoslavné kostelíky, přívětivý lid.
Srbsko, hustší doprava, více policistů, pomalejší jízda. Klášter Studenica, kde mě popíci nechali zavolat domů, protože pro Srbsko nemám roaming, klášter Žica. Nikde jsem nenašel fungující bankomat. Peníze se mění v meňjalnici na ulici. Jenom ji najít.

 

Makedonii projíždím na jeden zátah, jde to dobře, Je to první země, kde se našinec nedomluví česko-slovensky ani rusky.


Meteora. Trochu jem čekal zdecimovanou zemi, jak z amerických apokaliptických filmů....ale kdež, restaurace praskají ve švech, země působí úplně normálně, jenom těch turistů nějak ubylo. Bydlím v čistém, útulném hotýlku s výhledem na kláštery,  je v něm cedulka s cenami z loňska, byly více než dvojnásobné. Na druhý den prohlídka klášterů, u pokladen jsem sám? Pokud si pamatuji, tak při poslední návštěvě musel stát člověk nekolikaset metrové fronty.

Atheny mě trochu zklamaly, ale jet do Řecka,  a nezajet na Akropolis, to prostě nejde.

Ale o to je příjemnější Pelopones,  voňavý, šťavnatý, cesty okolo moře, sluníčko...všechno jak má být...tedy až na ty silnice, mají vysoký obsah kamínků v asfaltu, díky tomu kloužou jako sviňa. Ty kamínky jsou totiž krásně ohlazené a plní bezchybně funkci urychlovačů, bohužel většinou právě v momentě, kdy chcete zastavit, a když třeba vjedete do zatáčky ve vesnici, kde paní v patře na balkóně zalévá muškáty, a ta voda teče na tu silnici, a vy do toho vjedete....no, nebudu se pouštět do nechutných podrobností.
Epidaurus s divadlem, Mykény se Lví bránou, města se jmény z řecké mitologie, paráda.  Pelopones opouštím trochu předčasně, nemoc v rodině.  Trajektem do Ancony za 24 hodin a 140 EU.  Cesta podél pobřeží na trajektu  nemá chybu, dělám jednu fotku za druhou.

 


V Itálii ještě Ferrara s katedrálou s ohromným renesančním hradem a pak už jenom cesta kolem Benátek na Belluno, Cortina d´Ampezzo a po západní straně Grossglockneru na Salzburg, kde bydlím.

 Zrovna v době kdy tohle čtete, jsem na další cestě na Balkán, tentokráte spíše vnitrozemím a po méně známých místech.  Je to totiž část Evropy, kdy se dají vidět věci na tento kontinent nevídané. Hotovo.


 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (20x):


TOPlist