Albánie a Řecko na motorce i lodí

Den první  24.6.2022

Domluvili jsme se, že se sejdeme U devíti křížů. Marek musel být dopoledne ještě v práci a tak jsme se domluvili, že za námi přijede do kempu v Siofoku u Balatonu. Na pumpu jsem přijel jako první a hned jsem šel dovnitř, že si dám nějaký jídlo, než kluci přijedou. Stoupl jsem si do fronty díval se, co mají k jídlu. Najednou se otevřeli dveře a na pumpu přišla policajtka a mířila ke mě. Myslel jsem, že jí vadí, že jsem nechal motorku u vchodu do pumpy, kde je myslím zákaz zastavení. Říkám jí „ vy jdete za mnou kvůli tý zaparkovaný motorce? Dal jsem jí tam, abych na ní viděl. “ Říkal jsem si, že snad někde neměřili rychlost. Nebo mě viděli, jak předjíždím zprava. Ale ne. Měli nějakou akci na motorky. Zkontrolovala mi doklady a odešla. Objednal jsem si jídlo a za chvíli přijel Jarda. Počkali jsme ještě na Martina a vyrazili jsme směr Siofok. 

Martinova navigace se rozhodla, že nám udělá prohlídku Bratislavy a tak jsme si trochu zajeli. Marek vyrazil z Prahy dřív, než plánoval, zapnul si sledování polohy a tak jsme věděli, kde je. Jel rychle a tak jsme se mu napsali, že se sejdeme na hranicích s Maďarskem. Po naší neplánovaný prohlídce Bratislavy byl Marek nakonec na hranicích první a po setkání jsme vyrazili do Siofoku, kde jsme v kempu byli minulý rok a líbilo se nám tam.

Den druhý 25.6.2022

Ráno jsme vstávali brzy, sbalili stany a vyrazili jsme na cestu. Chtěli jsme dojet co nejdál. V Albánii ve městě Koman jsme na pondělí ráno měli zaplacený lístky na tu loď a tak jsme potřebovali být v neděli večer ve městě Koman. Vyrazili jsme po dálnici směr Srbsko. Dneska nás čekal dlouhý přesun po dálnicích. Na maďarsko – srbských hranicích byla kolona aut, kterou jsme předjeli. Některým v autech se to nelíbilo a říkali, že tam stojí už 4 hodiny. Nakonec jsme hranice překročili a pokračovali jsme dál v nudný cestě po dálnici. U města Čačak jsme sjeli z dálnice a pokračovali dál po okrskách. Kousek za Čačakem začala bouřka a strašný slejvák. Potřebovali jsme dojet dneska co nejdál a tak jsme nasadili nepromoky a vyrazili jsme. Po silnici se valily proudy vody a při míjení protijedoucích aut a hlavně kamionů jsme byli ohozený vodou. Po čase přestalo pršet a sundali jsme si nepromoky. Můj nepromok to moc nepobral a tak jsem kalhoty mohl ždímat. Jeli jsme dál a ve městě Novi  Pazar  jsme si našli hotel Kvele. Pronajali si apartmán za super cenu 15E na osobu i se snídaní a vyrazili jsme do města. Prošli jsme si město, dali si večeři a šli na hotel. Ráno jedeme do Albánie.

Den třetí 26.6.2022

Ráno jsme si dali skvělou snídani a vyrazili jsme a na cestu. Překročili jsme hranice do Albánie a jeli na SH20. Posledních 500 metrů, kde byl před pár lety ještě offroad, už bylo vyasfaltovaných a tak kluci byli zklamaní. Mě to nevadilo, moc offroad nemusím.

Dojeli jsme do Shkoderu a pokračovali dál na Koman, kde jsme si našli kemp. Cesta utíkala rychle, ale navigace stále ukazovala, že tam budeme až za dlouho. Už jsme to měli asi jen 40km a navigace ukazovala, že to bude trvat 2 hodiny. Za chvíli jsme pochopili proč. Posledních 30km byl brutální offroad a těch 30km jsme jeli přes hodinu. Kluci byli spokojení, líbí se jim to a mají na to motorky. Já na offroad motorku nemám a ani ho nevyhledávám. Po šílený cestě jsme dorazili k jezeru do města Koman a našli náš vytipovaný kemp.

Nebyl to úplně kemp, i když v mapách byl vyznačený jako kemp a vešly se tam jen naše stany. Kluci se šli ještě vykoupat do jezera. Já jsem zůstal v kempu. Byla tam fajn restaurace a tak jsme si večer dali jídlo.

Den čtvrtý 27.6.2022

Ráno jsme vstávali brzy, dali si typickou albánskou snídani v kempu, zabalili stany a vyrazili jsme do přístavu. Špatně jsme odbočili a mířili si to do zázemí přehrady. Už z dálky na nás někdo mával, ať tam nejedeme a tak jsme se otočili a našli správnou cestu. Projeli jsme tunelem a přijeli do přístavu, kde nebylo moc místa a nikam se nedalo jet. Auta se tam motala a byl tam docela zmatek. Když Marek ještě před odjezdem na výlet platil na netu lístky na loď, psali tam, že po výjezdu z tunelu k lodi budou stát falešní výběrčí a že jim nemáme nic platit. Hned jak jsme vyjeli z tunelu, přišel k Markovi chlap a chtěl po něm nějaký peníze. Marek ho odbyl, že máme loď zaplacenou a že mu nic platit nebudeme a pokračoval k lodi. Chlap si zavolal posilu a vysvětlili Markovi, že musí zaplatit nějaký poplatek a ukázal mu to napsaný i na potvrzení platby za loď, který měl Marek u sebe. Nedalo se nic dělat a poplatek jsme zaplatili. Nalodění trvalo asi hodinu a pak jsme se vydali na cestu po jezeře. Bydla to hezká cesta mezi skalami.

Kluci mě strašili, že podle map to vypadá, že cesta po vylodění bude stejná jako ta, kterou jsme přijížděli do Komanu. Po asi dvou hodinách jsme vyjeli z lodi a já jsem čekal, jak bude vypadat silnice. Byla nádherná a cestu do Kukes jsme si užívali. Jeli jsme přes Peshkopi  do Makedonie a pak zpět do Albánie. U Ohridskýho jezera jsme našli kemp Erlin Beach, byl to hned první a zajeli do něj. Byl to pěkný kemp, ukázali nám, kde si máme postavit stany a doporučili nám, abychom raději šli hned na jídlo, pokud chceme večeřet, protože kuchyň za chvíli zavírá. Dali jsme si skvělý jídlo a šli postavit stany. Seznámili jsme se s rodinou z Ostravy, kteří tam byli s velkým karavanem, který táhli za Superbem. Divil jsem se, že ho utáhne. Bavili jsme se s nima a říkali, že druhý den jedou taky do Permetu a pak do kempu Moskato u města Himare. Byl to dobrý tip a tak jsme se rozhodli, že z Permetu pojedeme taky do Himare.

Den pátý 28.6.2022

Ráno jsme si dali snídani, sbalili stany, vyrazili směr Permet, kde jsou termální koupele. Cesta byla super, na silnici byly želvy a ani jsme si je nestačili vyfotit. Jeden úsek cesty byl zase brutální. Úzká silnice v lese a samá díra. Vzpomněli jsme si na rodinku s karavanem a říkali jsme si, že snad tudy nejedou. Pak už byla hezká silnice. Dojeli jsme do Permetu a hledali jsme ubytování. Nic jsme nenašli a tak jsme jeli kousek za město. Narazili jsme na dům, kde nabízeli ubytování . Domácí mluvil jen albánsky, ale jeho žena mluvila trochu anglicky a tak jsme si pronajali apartmán. Vybalili jsme si věci a na doporučení majitelů jsme se šli vykoupat do řeky.

Ještě jsme chtěli jet do těch termálů. Domácí říkala, že do termálů je to od nich asi 5km. Už se nám moc na motorce nikam jet nechtělo a tak mě napadlo, že se zeptám, jestli by nás domácí do termálů neodvezl, že mu to zaplatíme a zpátky půjdeme pěšky. Chůze není moje oblíbená činnost, ale řekl jsem, že 5km ujdu. Marek kouknul do googlu a řekl, že to není 5km, ale 12km. To se mi moc nelíbilo. Došel jsem za paní domácí, jestli by nás její manžel neodvezl do termálů, že mu dáme 10 Euro a zpátky půjdeme pěšky. Stále mě ujišťovala, že je to 5km. Souhlasila a zavolala manželovi. Někam odjel a za chvíli přijel na skůtru, nasedli jsme do pick-upu pro 4 osoby, nás i s domácím bylo 5 a vyjeli jsme.  Koukal jsem na počítadlo ujetých kilometrů a už jak dlouho cesta trvala, mi bylo jasný, že to 5km není. Domácí mluvil jen albánsky, ale byl fajn a chtěl si pořád povídat. Moc jsme si nerozuměli.  Dovezl nás k termálům, bylo to opravdu 12km, a já se už viděl, jak to jdu zpátky pěšky. Bylo už docela pozdě a Marek odhadl, že v jednu ráno bychom mohli dojít na barák. Domácí nás vysadil a najednou řekl, že za hodinu nebo za dvě pojedeme zpátky. Moc jsme si nerozuměli, ale pochopil jsem, že nás odveze i zpátky. To byla dobrá zpráva. Šel se s námi koupat, snažil se nám něco říct o termálech i o historickým mostu, přes který jsme šli. Byl super. U termám jsme potkali rodinku a karavanem a obdivovali jsme, že tu cestu dali. Asi hodinu jsme se koupali v termálech, domácímu jsme dali pivo jako dík. Asi po hodině jsme vyrazili zpátky, převlíkli se a šli jsme pěšky do Permetu na večeři. Byly to jen 2 kilometry a tak to bylo fajn. V Permetu jsme si dali večeři a za tmy se vrátili na barák. Říkali jsme si, jaký máme štěstí na dobrý lidi. Domácí nás opravdu překvapil svojí ochotou. Byl to borec. Když viděl, že jsme se vrátili na barák, přišel za náma s pálenkou a tak jsme ještě chvíli popíjeli. 

Den šestý 29.6.2022

Ráno nám paní domácí udělala snídani. Byla to typická albánská snídaně, něco jako langoše s marmeládou. Bylo to dost mastný, ale dobrý. Než jsme odjeli, tak si nás ještě fotili na motorkách. Byli to opravdu skvělí lidi. Vyrazili jsme směr Himare, kam jela i rodinka s karavanem. Nechtělo se nám do kempu pod stan a tak jsme si přes Booking našli apartmán hned u moře. Cesta byla hezká. Na rovným a přehledným úseku mimo obec byla rychlost 50km/h a nepochopil jsem proč. Jeli jsme 100km/h a cesta ubíhala. Jel jsem poslední a najednou slyším zatroubení. Kouknu vedle sebe a tam jeli policajti. Jen zvedli palec a jeli dál. To se opakovalo i u kluků přede mnou. To by se u nás nestalo a sebrali by mi i rodný list. Dojeli jsme do Himare a našli si zamluvený hotel. Ubytovali jsme se a šli se vykoupat. Kemp Moskato byl hned vedle nás a tak jsme tam zase potkali rodinku s karavanem. Bylo to hezký místo a večer jsme se šli projít po okolí.

Den sedmý 30.6.2022

Dneska nikam nejedeme. Chtěli jsme si odpočinout a podívat se po okolí. Bylo to super, po tolika dnech v sedle nikam nejet a jen se koupat v moři. Nejsme na závodech. Večer jsme popíjeli na balkoně a koukali do map, kam zítra pojedeme. V plánu jsou Meteory v Řecku.

Den osmý 1.7.2022

Dneska máme v plánu cestu do Řecka. Ujížděli jsme bouřce a dařilo se nám to. Přijeli jsme do kempu pod Meteoru a bouřka se blížila. Rychle jsme postavili stany a šli se podívat po okolí. Našli jsme restauraci a dali si jídlo. Mezi tím začalo pršet.  Večer jsme seděli v kempu v altánu a popíjeli jsme. Zase začalo pršet. Ještě že jsme dneska nejeli na Meteory.

Den devátý 2.7.2022

Ráno jsme sbalili stany a vyrazili jsme na Meteory. Počasí bylo super, krásný zatáčky a tak jsme si cestu užívali. V zatáčkách mi začala blikat kontrolka oleje. Dolil jsem ho a čekal problémy na cestě domů. Do klášterů jsme nešli, ale byli jsme u každýho.  Pak jsme vyrazili opět k moři.

Zarezervovali jsme si byt ve městě Volos, kousek od moře.  Dům jsme našli a i schránku, ve který byly schovaný klíče. Nevěděli jsme ale, který byt je ten náš. Byty nebyly označený. Zkoušeli jsme u každýho zvonit a jen za jedněmi dveřmi se ozýval dětský hlas, ale nikdo neotvíral. Zkoušeli jsme i klíč u všech bytů, kde nikdo na zvonění neotvíral, ale do žádnýho zámku nepasoval. Nakonec jsme zkusili opět zazvonit na byt, kde jsme slyšeli dítě a vlastně to byl jediný byt, kde jsme nezkoušeli klíč. Vyšla paní a řekla nám, ať ještě chvíli počkáme, že ještě uklízí . Sedli jsme si na schody a čekali. Když byl byt uklizený, šli jsme dovnitř. Byl to luxus a za rozumnou cenu. Poslední patro, balkon kolem celýho bytu a krásný výhled. Šli jsme se podívat po okolí a nakoupit si na večer.

Den desátý 3.7.2022

Dneska jsme si přispali, nikam jsme nepospíchali. Celý den jsme strávili u moře, anebo ve městě. Večer jsme si našli ubytování na další dny. Našli jsme hotel Achillion kousek pod Soluní.

Den jedenáctý 4.7.2022

Ráno jsme se sbali a vydali se na cestu. Nebylo to daleko. Ubytovali jsme a šli do moře. Voda byla jako kafe. Bylo to poslední místo před návratem domů.

Den dvanáctý 5.7.2022

Poslední den jsme si užívali u moře, vysedáváním v kavárnách a dobrým jídlem. Kousek od hotelu jsem na netu našel motoservis a tak jsem se šel zeptat, jestli mi prodají olej, kdybych ho musel cestou dolívat. Neprodali. Prý dělají jen úpravy motorek a poslali mě do města Katerini. Tam se mi nechtělo a říkal jsem si, že to risknu. Večer jsme se domluvili, že vyrazíme brzy. Kluci jsou ranní ptáčata a tak odjezd byl v 6.00hod. Souhlasil jsem.

Den třináctý 6.7.2022

NÁVRATOVÁ NEMOC

Návratovou nemoc, kdy se začne spěchat domů, nemám rád a bráním se tomu. Cestu domů jsem naplánoval na tři dny a poslední noc v Siofoku v našem olíbeným kempu. Vstávali jsme v 5.00 a v 6.00 jsme vyjížděli. Najeli jsme na dálnici a jeli směr Makedonie. Kluci mi pořád ujížděli, ale vždycky na mě počkali. Pak jsme sladili rychlost a jeli jsme společně. Cesta ubíhala rychle, ani na hranicích jsme nečekali a v 15.00hod jsme byli v Maďarsku. Kluci se rozhodli, že najdou ubytování v Budapešti a večer se půjdou projít do města. Ten nápad se mi moc nelíbil. Nemám rád velký města, na procházku po Budapešti se mi taky nechtělo. Byl jsem fit a zdálo se mi, že domů je to už kousek. Kluci mě chvíli přemlouvali, ale jsem paličák a do Budapešti se mi opravdu nechtělo. Kluci si našli ubytování, rozloučili jsme se a vyrazili na cestu. Kluci jeli rychleji. Potkali jsme se ještě u jedný pumpy a pak jsme jeli každý jinam. Cesta mi utíkala rychle, ale zas takový kousek to domů nebylo. Cestou mi chvíli pršelo, ale nepromok jsem ani nevyndal. Čím víc jsem se blížil k domovu, tak jsem si uvědomoval, že to nebyl dobrý nápad. Já, ten, co nemá rád návratovou nemoc. Cesta celkem utíkala, ale u Brna jsem byl už unavený. Nechtělo se mi spát, ale cítil jsem, že moje reflexy nejsou ok. Domů už to bylo kousek a tak jsem to chtěl dojet. Byl to blbý nápad. Jsem de… . Po 1500km a 18 hodinách jízdy jsem přijel do Prahy. Už nikdy bych to neudělal, i když bych se cítil sebevíc  fit. Kluci si našli ubytování u Budapešti a ve městě ani nebyli. Došli si na jídlo a šli spát.

Den čtrnáctý 7.7.2022

Já už byl doma. Kluci se ráno sbalili a jeli domů.

Závěr:

Albánie je krásná země a vstřícní a milí lidi. Ne všechny silnice jsou super, ale to k Albánii patří.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE